Č. 7657.

Váleční poškozenci. — Vojenské věci: Válečným poškozencem podle zák. č. 199/1919 může býti také ten, kdo nejsa vojínem byl na základě zák. o vál. úkonech povolán jako civilní dělník do muniční továrny a tam byl poraněn nebo onemocněl.
(Nález ze dne 22. prosince 1928 č. 34.199.)
Věc: Karla H. v Ř. (adv. Dr. Čeněk Brunc z Prahy) proti ministerství sociálně péče o invalidní důchod.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zem. úřadu pro péči o vál. poškozence v Čechách z 26. února 1926 byly zrušeny dřívější výměry přiznávající st-li invalidní důchod a zastavena výplata jeho invalidních požitků, poněvadž dle konaného šetření nebyl st-li vojínem a v továrně za války pracoval jako civilní dělník. Spolu vyslovil úřad, že st-l jest povinen důchod neprávem pobíraný za dobu od 1. května 1920 do 30. dubna 1926 celkem 4 509 Kč vrátiti. Nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče odvolání st-lovo a potvrdilo výměr svrchu uvedený.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Dle § 1 lit. a) zák. z 8. dubna 1919 č. 199 Sb. jsou válečnými poškozenci invalidé, jejichž pracovní schopnost byla dočasně nebo trvale snížena nebo kteří jí úplně pozbyli a to pro poranění nebo nemoc získanou nebo zhoršenou 1. ve službě vojenské, 2. při voj. úkonech, k nimž byli povoláni podle zák. z 12. prosince 1912 č. 236 ř. z. — Dle § 4 posléz cit. zák. mohou k osobním úkonům pro účely válečné — pokud potřeba není kryta dělníky smluvními nebo domobranci, po případě osobami v § 7 bran. zák. uvedenými — býti povolány všecky práce schopné osoby mužské do 50 roků. Z toho se podává, že vál. poškozencem dle zák. č. 199/19 může býti i osoba civilní, byla-li k válečnému úkonu povolána dle § 4 zák. č. 236/1912 ř. z.
St-l tvrdil již v řízení, že na podkladě nařízení okr. hejtmanství ve S. byl v roce 1916 povolán, aby narukoval do Prahy a že odtud byl odeslán do Wollersdorfu do muniční továrny. V podstatě totéž uvedeno je ve sdělení četnictva, jímž je potvrzeno, že st-l byl na podkladě vyhlášky osp-é ve S. z 15. září 1916 vyzván, aby se dne 25. září jako civ. dělník hlásil u býv. domobraneckého okr. velitelství v Praze, kterému rozkazu plně vyhověl. Stížnost ovšem mluví o tom, že stel byl vojákem a že jako vojín byl poslán na vál. úkony, ale tomu nelze se zřetelem k ostatnímu obsahu stížnosti, která také poukazuje k tomu, že st-li bylo osp-ou ve S. nařízeno, aby narukoval, rozuměti jinak, než že i stížnost tvrdí, že běželo o vál. úkon osoby civilní dle § 4 zák. č. 236/1912 ř. z.
Žal. úřad, odpíraje st-li charakter vál. invalidy, vychází z názoru, že osoba pracovavší v muniční továrně jako civ. dělník, který nebyl voj. rozkazem k vál. úkonům přikázán, nemůže býti pokládána za vál. poškozence. Ale z ustanovení §§ 27 odst. 2, 28 a 31 zák. o vál. úkonech plyne, že povolání k úkonům válečným provádějí i politické úřady. Není tedy předpokladem pro povahu určitých úkonů válečných, aby někdo byl k nim povolán přímo vojenským rozkazem.
Posuzuje tento poměr, v němž se nacházel st-l v době, kdy dle tvrzení svého utrpěl zranění, resp. chorobu, z níž odvozuje nárok na důchod invalidní, vycházel tedy žal. úřad z mylného právního názoru, že předpokladem pro voj. úkony je voj. přikázání k nim, po případě, že vál. úkony nemůže konati dělník-civilista, pročež slušelo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss. Bude věcí žal. úřadu, aby řídě se právním názorem zde vysloveným věc znovu posoudil a rozhodl, lze-li st-le pokládati vzhledem k ustanovení § 1 lit. a) čís. 2 za vál. invalidu.

Citace:

č. 7657. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 524-525.