Č. 7542.

Církevní věci. — Řízení správní. — Řízení před nse-em (Podk. Rus): I. Jak jest postupovati při usnášení a schvalování stanov židovské náboženské obce? — II. Jsou jednotliví členové židovské náboženské obce legitimováni ke stížnosti na nss do výroku státního úřadu, kterým byly schváleny stanovy náboženské obce?
(Nález ze dne 10. listopadu 1928 č. 30015.)
Věc: Adolf F. a spol. v M. (adv. Dr. Nat. Leop. Kohner z Prahy) proti civilní správě Podkarpatské Rusi (za zúč. aut. orth. isr. náboženskou obec v M. adv. Dr. Otto Bondy z Prahy) o schválení stanov židovské orthodoxní obce náboženské v M.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Stanovy židovské orthodoxní náboženské obce v M. byly schváleny uher. ministrem kultu dne 28. února 1897. Podle § 76 těchto stanov mohou ustanovení jejich, mající povahu administrativní, býti změněna souhlasem alespoň 2/3 všech členů náboženské obce hlasování schopných, ale jenom tak, aby změny neodporovaly ani zemskému orthodoxnímu organisačnímu řádu, ani Schuilchan Aruchu, ani zákonům země.
Výnosem civ. správy Podk. Rusi z 20. února 1925 byly schváleny stanovy nové, vypracované vládním komisařem, následkem čehož byla zrušená autonomie náboženské obce restituována. Vzhledem k tomu však, že správní výbor zem. svazu židovských orthodoxních obcí náboženských na Podk. Rusi, jakož i sbor rabínů ve schůzi konané dne 8. září 1925 se vyjádřil v ten smysl, že s hlediska církevního práva stanovy ty nevyhovují rituelním požadavkům a že proto representace a představenstvo na základě těchto stanov zvolené nemohou býti s náboženského stanoviska považovány za legitimní zastupitelstvo náboženské obce, zrušila civ. správa Podk. Rusi výnosem z 30. listopadu 1925 zmíněný schvalovací výnos z 20. února 1925 a — jelikož tím pozbyla pravomoci i tehdejší representace a představenstvo náboženské obce — ustanovila prozatímní přípravný komitét za tím účelem, aby vyřizoval nejnutnější běžné věci, vypracoval a ke schválení předložil nové stanovy a aby na základě schválených stanov nových provedl volby.
Prozatímní správní výbor těmto úkolům vyhověl, vypracoval nové stanovy a svolal 17. ledna 1926 valnou hromadu náboženské obce, které se zúčastnilo 981 věřících z úhrnného počtu 1459 věřících. Poněvadž na této valné hromadě nebyla sepsána presenční listina a proto nemohlo bytí prokázáno, že počet zúčastněných členů náboženské obce, majících právo hlasovací, dosáhl 2/3 úhrnného počtu oprávněných členů, rozhodla civ. správa Podk. Rusi dne 1. března 1926, že ono usnesení valné hromady ohledně přijetí nových stanov nemůže býti uznáno pravoplatným a že jest proto nutno svolati novou valnou hromadu dle platných předpisů řádně ohlášenou, na které by mohly stanovy býti znovu projednány. Zároveň vyslovila civ. správa, že členové nábož. obce, mající hlasovací právo, mají býti při tom důrazně upozorněni, že nezúčastní-li se na této valné hromadě 2/3 veškerého voličstva, bude za osm dní se stejným programem svolána nová valná hromada, která bude oprávněna stanoviti věc pravoplatně a konečně vyříditi, nehledě k počtu tehdy přítomných členů. Na základě tohoto výnosu svolal přípravný výbor valnou hromadu na 14. března 1926, na jejíž denním pořádku mimo jiné bylo usnesení o stanovách náboženské obce. Při tom bylo podotčeno, že nedostaví-li se potřebný počet k hlasování oprávněných členů obce, bude o tomto předmětu konána 21. března druhá valná hromada, která učiní usnesení bez ohledu na počet přítomných. — Valná hromada 14. března nebyla dostatečně navštívena, načež druhá valná hromada 21. března 1926 nové stanovy schválila.
Žal. úřad pak nař. rozhodnutím nové stanovy s různými výhradami a změnami schválil a opatřil je schalovací doložkou.
O stížnosti uvážil nss takto:
1. Žal. úřad uvádí v odv. spise mimo jiné, že »oposice, jejímž jménem jest podána přítomná stížnost, nemá legitimace k podání protestu, neboť nezúčastnila se voleb vůbec a také ne valných hromad, o čemž svědčí fakt, že přijetí stanov se stalo jednohlasně«. Podobnou námitku vznesl také zástupce zúčastněné strany při veř. ústním líčení. Námitce této nelze dáti za pravdu. Podle § 2 zák. o ss může se dovolati kognice nss-u každý, kdo tvrdí, že rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu byla nezákonným způsobem porušena jeho práva. St-lé jako členové nábož. obce žid. tvrdí přítomnou stížností, že byla jejich práva jako členů nábož. obce nezákonným způsobem porušena tím, že žal. úřad nař. výnosem schválil změněné stanovy obce náboženské, ač — podle názoru st-lů — změna stanov byla usnesena způsobem nezákonným. Je tu tedy shora zmíněný předpoklad pro stížní legitimaci st-lů dán.
Že by pak st-lé byli svojí stížní legitimací pozbyli resp. byli se svou stížností prekludováni proto, že se nezúčastnili voleb ani valných hromad, nss nenalezl, když ani žal. úřad se na oporu svého opačného stanoviska nedovolává nižádného zákonného ani jinakého závazného předpisu ani nss neshledal takového předpisu a důsledek takový se taky nepodává z povahy věci.
2. Nař. rozhodnutím schválil žal. úřad nové stanovy bez jakéhokoliv odůvodnění. — Stížnost vytýká, že nové stanovy byly usneseny nenáležitým způsobem a že proto neměly býti žal. úřadem schváleny, poněvadž změna stanov nebyla usnesena za přítomnosti alespoň dvou třetin členů k hlasování oprávněných — jak požaduje § 76 starých stanov, až do řádného vydání nových stanov platných, — a poněvadž staré stanovy neznají vůbec možnost, aby při nedostatečné frekvenci na valné hromadě mohla nová další valná hromada se usnésti na změně stanov bez ohledu na počet přítomných.
Žal. úřad nepopírá, že podle § 76 starých stanov mohou ustanovení jejich, mající povahu administrativní, býti změněna souhlasem alespoň 2/3 všech členů náboženské obce hlasování schopných, ani netvrdí, že by v daném případě uvedený předpis stanov nemohl míti platnosti; naopak jde právě ze shora uvedeného výnosu Civ. správy Podk. Rusi z 1. března 1926, že Civ. správa sama pokládala ono ustanovení starých stanov za směrodatné, když přec sama vyslovila, že usnesení valné hromady konané dne 17. ledna 1926 o přijetí nových stanov nelze uznati pravoplatným, poněvadž na této valné hromadě nebyla sepsána presenční listina a proto nemohlo býti prokázáno, že počet zúčastněných členů náboženské obce, majících právo hlasovací, dosáhl 2/3 úhrnného počtu oprávněných členů.
Musí proto i nss vycházeti z toho, že ke změně stanov je třeba přítomnosti dvou třetin členů obce k hlasování oprávněných.
Že tato podmínka co do presence na valné hromadě, která se o nových stanovách usnášela, splněna není, je mimo spor. žal. úřad ovšem vychází z toho, že — když prvá valná hromada svolaná na den 14. března 1926 pro nedostatečnou presenci minula bezvýsledně, mohla by nová valná hromada, svolaná na 21. března 1926, usnésti se na přijetí nových stanov bez ohledu na počet přítomných, tedy způsobem odchylujícím se od shora uvedeného předpisu § 76 starých stanov. — Stížnost popírá, že by takovýto, předpisu stanov starých odporující postup byl přípustný.
Žal. úřad ani v nař. výnosu ani ve svém předchozím výnose z 1. března 1926, ve kterém uvedený postup nařídil, ani konečně v odv. spise neuvádí, na základě kterého právního předpisu pokládá zmíněný sporný postup při přijímání nových stanov za přípustný, pokud se týče na čem zakládá svoje oprávnění postup takový naříditi. Tím znemožnil taky nss-u, aby důvodnost shora uvedené námitky stížnosti resp. zákonitost postupu žal. úřadu mohl náležitě přezkoumati, takže nezbylo než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž měl nss příčiny zkoumati, jaký vliv na sporný případ má okolnost, že nss nálezem z 9. května 1928 č. 15446/26 rovněž podle § 6 zák. o ss zrušil výnos žal. úřadu z 30. listopadu 1925, takže opět oživla platnost výnosu žal. úřadu z 20. února 1925, kterým byly schváleny již nové stanovy židovské náboženské obce v M., vypracované vládním komisařem této obce.

Citace:

č. 7542. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 267-269.