Č. 7505.

Církevní věci. — Řízení správní (Slovensko): I. O postupu při schvalování prodeje církevního majetku. — II. O náležitostech řádného odůvodnění úředních rozhodnutí.
(Nález ze dne 27. října 1928 č. 28170.)
Věc: Probošství řádu Premonstrátů v Č. proti ministerstvu školství a národní osvěty o neschválení prodeje t. zv. »Szögyesziget.«
Výrok: Stížnost, pokud směřuje proti nař. min. pro Slov. z 11. srpna 1909, Úradné Noviny, ročník I. č. 24/25, odmítá se jako nepřípustná. Nař. výnos min. škol. z 2 9. dubna 1926 zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Opatství řádu Premonstrátů v Č. (Maďarsku) jako vlastník reality »Szögyesziget« v župě bratislavské, uzavřelo roku 1924 kupní smlouvu s manžely Ferdinandem a Annou P. o prodeji této reality. Ve věci schválení této smlouvy sdělilo min. škol. výnosem z 29. dubna 1926 likvidační komisi pro správu církevních statků, zřízené při referátu min. škol. v Bratislavě, že úřad min. pro Slov. přípisem ze 14. dubna 1926 oznámil svoje stanovisko takto:
»I. Co se týče prodeje statku manželům P., pokud se týče schválení uzavřené kupní smlouvy, jest úřad toho názoru, že min. vnitra má schválení odepříti a to jednak z příčin platných předpisů, jednak z důvodu nynějšího způsobu vnucené správy tohoto statku, jakož i z důvodů individuelních. Nař. býv. uher. min. kultu z 21. ledna 1880 č. 1643 určuje přesně podmínky a způsob prodeje círk. statků užívaných řádným beneficiátem; jelikož však zmíněný statek jest toho času v nucené správě, jest zřejmo, že tento způsob prodeje není shodný, ale že se prodej tohoto statku má posuzovati podle platného nař. min. pro Slov. z 31. října 1919 č. 158. Toto nař. ovšem mluví výslovně o prodeji nepodstatných částí círk. statků. V daném případě však jde o prodej podstané části (polního hospodářství) círk. statku a nemůže proto prodej již zásadně býti schválen. Schválení prodeje se nedoporučuje ani z příčin specielních (jakými jsou na př. zásady, že se statky stojící pod vnucenou správou nemají prodávati, leč v případech nejnaléhavější po- třeby, dále že by se tímto prodejem opět ztratil jeden objekt jako záruka vůči Maďarsku při vyúčtování náboženského fondu, a konečně že kupující jsou cizími státními příslušníky).
II. Co se týče cese nájmu tohoto statku přiznaného likvidační komisí Karlu D. na manžely P., pokud se týče schválení nájmu pro Karla D. a společníky, odporučovalo by se postupovati přesně podle zásad nej-vyšší nabídky a morální a osobní garancie nájemcovy (viz nař. býv. uher. min. kultu č. 479/1890) a důsledkem toho nepovoliti v daném případě cesi nájmu a schváliti nájemní smlouvu, uzavřenou mezi likvidační komisí a Karlem D.«
K tomu podotklo min. škol., že souhlasí s názoru obsaženými v přípise úřadu min. pro Slov. a sděluje obsah jeho likvidační komisi se žádostí, aby podle toho ve věci další zařídila.
Likvidační komise pro správu círk. majetků na Slov., zřízená při referátu min. škol. v Bratislavě, sdělila na to Dru Zoltánu M., advokátu v Bratislavě, že min. škol. výnosem z 29. dubna 1926 definitivně zamítlo schválení prodeje objektu č-kého opatství zvaného »Szögyesziget« manželům P.
Do tohoto výnosu jest podána stížnost, o níž nss takto uvážil:
I. Stížnost označuje — plníc povinnost uloženou st-li §em 18 odst. 1. zák. o ss — za svůj předmět výnos min. škol. z 29. dubna 1926. Již proto nemůže býti přímo předmětem kognice nss-u nař. ministra pro Slov. z 11. srpna 1919, Úradné Noviny, ročník I. č. 24/55, kterým byly círk. statky na Slov. dány pod »dozor«, resp. pod zátvor a na jehož základě podle názoru stížnosti byl vydán též nař. výnos min. škol. z 29. dubna 1926, aniž měl nss příčinu zkoumati, zda ono nař. min. pro Slov. má vůbec povahu »rozhodnutí nebo opatření správního úřadu« ve smyslu § 2 zák. před nss naříkatelného anebo snad povahu abstraktní právní normy, do níž by stížnost na nss vůbec nebyla přípustná, a zda v době podání přítomné stížnosti stížní lhůta podle § 14 zák. o ss pro st-le nebyla již uplynula.
Pokud tedy stížnost svými vývody směřuje též proti cit. nař. min. pro Slov., je nepřípustná a bylo ji odmítnouti.
Tím ovšem by st-li nebyla vzata možnost, aby — spatřuje-li snad v onom nař. z r. 1919 právní normu, na jejímž základě byl nař. výnos min. škol. z r. 1926 vydán — mohl svojí stížností směřující proti uvedenému nařízení z roku 1919 a napadající zákonitost výnosu min. škol. z roku 1926, tvrditi nezákonnost tohoto výnosu také z důvodu, že ono nař. z roku 1919 není ve shodě se zákonem.
II. Nss nedostal se však vůbec k tomu, aby se zabýval důvodností námitek, které stížnost co do zákonitosti výnosu min. pro Slov. z roku 1919 vznáší, neboť nss musil v prvé řadě přihlédnouti k oněm vývodům stížnosti, kterými se vytýká nedostatek řádného odůvodnění nař. výnosu, v kterémžto směru shledal nss stížnost opodstatněnou z těchto úvah:
Stěžující si probošství je nesporně vlastníkem reality »Szögyesziget«; v této své vlastnosti uzavřelo stěžující si probošství o realitě té kupní smlouvu s manžely Ferdinandem a Annou P., kterou realitu tu jmenovaným prodalo. Jako vlastník reality oné mělo stěž. si probošství nepochybně v zásadě právo disponovati se svým majetkem a dotýká se nař. výnos min. škol., odpírající schváliti tento prodej, právní sféry st-le. Proto bylo povinností žal. úřadu, aby svoje napadené vyřízení náležité odůvodnil, zejména udáním právní normy, o kterou žal. úřad svůj výrok opírá, dále udáním důvodů, pro které se schválení odpírá, aby straně byla dána možnost brániti se náležitě před nss-em proti domnělému nebo skutečnému zásahu do svých práv.
V daném případě sice žal. min. ve svém výnosu z 29. dubna 1925 tím, že reprodukovalo obsah přípisu min. pro Slov. ze 14. dubna 1926 a projevilo souhlas s názory tohoto úřadu, uvedlo jakési odůvodnění svého zamítavého vyřízení. Obsah tohoto výnosu nebyl však stěžujícímu si probošství sdělen a nemá tudíž pro daný spor významu. Naopak sdělila — jak již shora uvedeno — likvidační komise pro správu círk. majetků na Slov., zřízená při referátu min. škol. v Bratislavě, právnímu zástupci st-le výměrem z 19. května 1926 pouze tolik, že min. škol. výnosem z 29. dubna 1926 definitivně zamítlo schválení prodeje objektu č-ského opatství zvaného »Szögyesziget« manželům P. Ve formě st-li intimované postrádá tedy nař. rozhodnutí min. škol. jakéhokoliv odůvodnění, čímž jak st-li obrana tak nss přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí byla znemožněna, resp. aspoň podstatně ztížena.
Proto shledal nss stížnost po této stránce důvodnou a zrušil nař. rozhodnutí min. škol. pro podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 7505. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 195-197.