Č. 7643.


Vojenské věci: 1. O vlivu nedostatečné znalosti služebního jazyka na kvalifikaci a časový postup vojenského gážisty.
Řízení správní. — Řízení před nss-em: 2. Z ministerského předpisu vydaného k provedení určitého zákona nemůže pro stranu vzniknouti právní nárok, před nss-em stihatelný, jestliže předpis onen není kryt zákonem.

(Nález ze dne 19. prosince 1928 č. 33901.)
Věc: František A. v O. (adv. Dr. Jaroslav Řehulka z Olomouce) proti ministerstvu národní obrany o časový postup.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
St-l postoupil jako kapitán V. postupové skupiny dnem 1. března 1922 do 3. plat. stupně VIII. hodn. třídy, nevyhověl však při jaz. zkoušce, konané dne 16. a 17. července 1923. Do výslužby byl přeložen dnem 1. října 1924. — Podáním z 25. června 1926 žádal st-l o přiznání požitků VII/1 ke dni 1. března 1923, dovolávaje se příznivého popsání v rubrice 18. své kvalifikační listiny za rok 1923 a toho, že v den 1. března 1923 byl k povýšení způsobilým, jakož i Věstníku mno z roku 1924 čl. 194, dle něhož důstojník, který při jaz. zkoušce nevyhověl, je vyloučen z časového postupu teprve od 1. dubna 1923.
Nař. rozhodnutím vyslovilo mno: Podle přezkoušeného osobního výkazu dosáhl st-l ke dni aktivování 1. listopadu 1920 započítatelných 18 roků, 18 měsíců, a byl zařaděn do 2. plat. stup. VIII. hodn. třídy s vybývající dobou 1 roku, 8 měsíců v V. post. skupině, takže mohl 1. března 1922 postoupiti do 3. plat. stup. VIII. hodn. třídy. Poněvadž však má v kvalifikační listině za rok 1922/1923 v rubrice 13. známku 2.5, tedy známku nepostačující pro povýšení, byl od 1. října 1922 podle § 5 zák. čís. 195/1920 vyloučen z čas. postupu, a proto mu nepřísluší nárok na časový postup do 1. plat. stupně VII. hod. třídy ke dni 1. března 1923.
Stížnost k nss-u podaná namítá: 1. Nař. rozhodnutím bylo porušeno st-lovo právo na postup do VII/1 dnem 1. března 1923, jehož nabyl tím, že mu byl postup ten výslovně přiznán již plukovním rozkazem ze 14. února 1923. 2. St-l — přes to, že neobstál 17. července 1923 při jaz. zkoušce a že mu proto bylo 8. listopadu 1923 sděleno, že má vadný popis v rubrice 13 kvalif. listiny pro rok 1923 a že jest tudíž pro neznalost služ. jazyka nezpůsobilý k povýšení vůbec — byl v téže kvalif. listině za rok 1923 dle učiněného mu sdělení popsán v rubrice 18 příznivě, t. j. známkou celkového výsledku služ. činnosti 3.5, pročež má i nárok na časový postup pro rok 1923. 3. St-li přísluší nárok na časový postup dnem 1. března 1923 i vzhledem k ustanovení Věcného věstníku mno z roku 1924 čl. 194, dle něhož a) jest přiznaný již časový postup zrušiti jen tehdy, byl-li přiznán mezi povoláním ke zkoušce a vyrozuměním o špatném výsledku jejím, což však u st-le není, neboť byl ke zkoušce povolán 20. června 1923 a sdělení o jejím výsledku obdržel 8. listopadu 1923, kdežto časový postup mu byl přiznán již 14. února 1923, a dle něhož dále b) jsou důstojníci, kteří při jaz. zkoušce trvale nevyhověli, nezpůsobilí, jak k povýšení tak i pro časový postup až od 1. dubna 1923 a nikoli již od 1. března 1923. Konečně dovolává se st-l též výnosů vydaných o vlivu nezpůsobilosti k povýšení na služ. pořadí důstojníků. 4. Jest podstatnou vadou řízení, že nebylo st-li sděleno, od kdy platí jeho nezpůsobilost k povýšení, neboť okolnost tato v kvalif. listině uvedena býti má.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Podle § 5 zák. čís. 195/20 postupuje se v V. post. skupině časovým postupem z požitků VIII. do požitků VII. hodn. třídy za 7 roků. Postup do vyšších stupňů platových děje se dle § 1 téhož zák. v VIII. třídě po 3 letech. Dosáhl-li tedy st-l dne 1. března 1922 požitků VIII/3, měl nárok, aby byl dnem 1. března 1923 zařaděn do platů VII/1, ovšem pokud nebyl z časového postupu vyloučen. — V tomto směru stanovil § 5 odst. 5 cit. zák., že časový postup jest přípustný jen tehdy, když gážista vyhovuje podmínkám ustanoveným pro povyšování a že nepříznivá kvalifikace zamezí časový postup v ten způsob, že roky, v nichž byla kvalifikace taková dána, nejsou započítatelny pro časový postup.
Ustanovení o kvalifikačních listinách důstojníků obsahuje služ. předpis A-IV-1 (dříve O-2). Dle něho sdělá se kvalif. listina důstojníkova každoročně za dobu od 1. října do 30. září roku následujícího, a jest k povýšení nezpůsobilým mimo jiné i ten, kdo obdržel v některé z rubrik 4—18 dílů II. kvalif. listiny klasifikaci jenom 2.5 nebo nižší (příl. 7. cit. služ. předpisu).
St-l nevyhověv 17. července 1923 při jaz. zkoušce, byl v kvalif. listině, sdělané v roce 1923 za období od 1. října 1922 do 30. září 1923, klasifikován v rubrice 13. (znalost služ. jazyka v písmě) známkou 2.5 — v rubrice 18 pak (celkový výsledek služ. činnosti) známkou 3.5, a byl pro neznalost služ. jazyka označen v rubrice 21 za nezpůsobilého k povýšení od 17. července 1923. Ve smyslu §§ 12 a 13 služ. předpisu o kvalif. listinách (A-IV-1) byl st-li oznámen jak vadný popis v rubrice 13 s dodatkem, že pro neznalost služ. jazyka jest nezpůsobilý k povýšení vůbec (přípis velitelství pěšího pluku ze 7. listopadu 1923), tak i uvedený obsah rubriky 18 (přípisem téhož velitelství z 25. listopadu 1923). V kvalif. listině za dobu od 1. října 1923 do 30. září 1924 má st-l opět v rubrice 13 známku 2.5 a je v rubrice 21 označen jako k povýšení nezpůsobilý od 1. října 1922. Že by si byl st-l proti těmto předpisům ve smyslu § 14 služ. předpisu A-IV-1 stěžoval, stížnost netvrdí a také to ze správních spisů není patrno.
Stanoví-li tedy § 5 zák. č. 195/1920, že započítatelnými pro časový postup nejsou roky, v nichž byla kvalifikace nepříznivá dána, t. j. roky kvalifikační a nikoli roky kalendářní, jest rokem tím u st-le období od 1. října 1922 do 30. září 1923 i období následující. Poněvadž den st-lova nápadu na časový postup do VII/1, t. j. den 1. března 1923, spadá do kvalif. roku 1922/1923, tedy do roku, kdy byla st-li nepříznivá kvalifikace dána, nelze shledati, že by nemělo opory v zákoně nař. rozhodnutí, kterým byl st-li nárok na tento postup odepřen právě proto, že st-l má v kvalif. listině za rok 1922/23 v rubrice 13 známku 2.5, tedy kvalifikaci nepříznivou.
K jednotlivým námitkám stížnosti jest uvésti:
Ad 1. Původní zařadění st-le do požitků VII/1 dnem 1. března 1923 stalo se, jak jde ze správních spisů, na základě nepřezkoušeného ještě osobního výkazu st-lova, tedy ve smyslu prov. předpisů k zák. č. 195/1920, vydaných ve Věcném věstníku 1920 čl. 454 bod 10, pouze provisorně, není tedy dotyčný plukovní rozkaz právní moci schopným rozhodnutím o platovém zařadění, nýbrž jen provisorním poukazem vyšších požitků služebních, i nemohl st-l z něho nabýti nějakého práva. Vzhledem k tomu padá také námitka uvedená pod čís. 3. lit. a), jež spočívá na předpokladu, že st-li byl oním pluk. rozkazem časový postup v únoru 1923 platně přiznán.
Ad 2. Námitkami pod č. 2 a 3 uvedenými vytýká stížnost nař. rozhodnutí, že odporuje ustanovení výše uvedeného § 5 zák. č. 195/1920. Neprávem.
Žal. úřad vycházel z předpokladu stížností nepopřeného, že st-l byl v kvalif. roce 1922/1923 klasifikován v rubrice 13 známkou 2.5, že jest následkem toho nezpůsobilý k povýšení pro celé období, pro něž jest kvalifikace dána, t. j. pro dobu od 1. října 1922 do 30. září 1923, a že tedy vzhledem k ustanovení cit. § 5 jest st-l po celý tento rok z časového postupu vyloučen. Je-li podle výše uvedeného ustanovení služ. předpisu A-IV-1 nezpůsobilým k povýšení ten, kdo obdržel klasifikaci 2.5 nebo nižší v některé z rubrik 4 až 18 kvalif. listiny, jest okolnost, že st-l měl v rubrice 18 známku 3.5, irelevantní, když nepopírá, že v rubrice 13 měl známku pouze 2.5.
Ad 3. lit. b). Vláda, provádějíc nařízením zákon, může tak vzhledem k ustanovení § 55 úst. list. činiti jen v mezích zákona toho. Nař. vládní vybočující z těchto mezí bylo by nezákonné. Totéž platí i o min. předpisech, vydaných k bližšímu provedení zák., ať již na základě zmocnění, jaké bylo v tomto případě dáno min-u nár. obrany ustanovením § 4 vl. nař. č. 10/1924, ať bez podobného zmocnění. Z toho jde, že ani z min. předpisu, vydaného v rámci určitého zák. a k jeho bližšímu provedení, nevzniká pro stranu právní nárok, jenž by byl ve smyslu § 2 zák. o ss stihatelným před nss-em, jestliže předpis onen není kryt zákonem.
Zákon č. 195/1920 stanovil, že roky, v nichž byla dána nepříznivá kvalifikace, nejsou započítatelny pro časový postup. Poněvadž rokem nelze rozuměti období kratší jednoho roku, nýbrž jen celý rok kvalifikační, není prov. předpis, který omezuje dobu účinnosti nepříznivé kvalifikace na časový postup na období kratší jednoho roku, ve shodě se zákonem, i neporušil žal. úřad práv st-lových, jestliže v jeho případu nepoužil ustanovení prov. předpisu, nýbrž přidržel-li se zákona.
Nařízení daných o služ. pořadí dovolává se st-l neprávem již proto, že v jeho sporu nejde o určení služ. pořadí, nýbrž o časový postup.
Ad 4. Ze souvislosti se svými vývody předchozími míní stížnost patrně, že je vadou, jestliže st-li nebylo sděleno, že jeho nezpůsobilost k povýšení byla stanovena k termínu dřívějšímu, než určuje cit. článek 194 Věstníku z roku 1924. Je-li však, jak právě bylo dolíčeno, ustanovení čl. 194/1924 V. V. pro st-lův nárok na časový postup vzhledem k ustanovení § 5 zák. č. 195/1920 bez účinku, padá tím i tato námitka vadného řízení.
Citace:
č. 7643. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 489-492.