Č. 7544.

Školství. — Tituly: Může se doktor práv o své újmě vzdáti titulu doktorského?
(Nález ze dne 12. listopadu 1928 č. 26455/26.) Věc: Dr. Josef H. v P. proti ministerstvu školství a národni osvěty o vzdání se doktorského titulu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l podáním z 25. března 1924, svědčícím rektorátu university Karlovy v Praze, prohlásil, že se vzdává akademické hodnosti doktora práv, za kterého byl na české universitě prohlášen dne .... 1901 a žádal, aby se mu o tomto vzdání dostalo vyřízení, aby na základě něho mohli zakročiti o opravu v různých zápisech, kde tento titul jest u jeho jména veden.
Rektorát Karlovy university vyřízením z 2. června 1924 sdělil st-li na základě dobrozdání profesorského sboru právnické fakulty toto: »Nabytí hodnosti doktora práv předpokládá, že byly splněny jisté podmínky zákonem předepsané. Povýšení na doktora práv pak předpokládá ještě, aby kandidát, který všechny doktorské zkoušky vykonal, o propůjčení této hodnosti se u akademických úřadů zvlášť ucházel a jistým obřadnostem se podrobil. Jak vykonání zkoušek, tak povýšení na doktora víže se tedy k určitým událostem, k nimž se pojí jisté právní účinky; tyto události nemohou býti prostě odčiněny ani pouhým prohlášením osoby za doktora práv povýšené, že se této hodnosti vzdává, ani úřadem, před nímž se sběhly. Právní účinky jejich mohou pak pominouti jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Podle zákona pojí se však ztráta akademické hodnosti jen k pravoplatnému odsouzení trestním soudem pro jisté činy trestné. V jiných případech nastati nemůže. Tím není ovšem řečeno, že osoba, jíž byla hodnost doktorská propůjčena, by byla povinna jí v životě užívati. Ale není oprávněna vzdávati se jí s tím účinkem, jako by jí nikdy nebyla nabyla. Projev Váš je tedy nepřípustný a právně bezúčinný.«
Proti tomu podal st-l stížnost na min. škol., které vyžádavši si o věci dobré zdání ostatních universit nař. rozhodnutím stížnost zamítlo z důvodů uvedených v rozhodnutí doktorátu. St-li se ponechává na vůli, zda titul doktora práv hodlá nadále užívati čili nic.
O stížnosti, uvážil nss takto:
Vzhledem k předpisu § 2 zák. o ss musil nss zkoumati, zda nař. rozhodnutím, resp. rozhodnutím rektorátu Karlovy university o žádosti st-le z 25. března 1924 mohlo býti subj. právo st-lovo nezákonným způsobem porušeno.
§ 14 odst. 2 zák. z 27. dubna 1873 č. 63 ř. z. o organisaci akademických úřadů universitních, pojednávaje o »oboru působnosti fakult«, stanoví v bodě 4, že každé fakultě přísluší udělovati doktorát za autority university. Zákon z 20. dubna 1893 č. 68 ř. z. (doplněný zákonem z 27. května 1919 č. 290) o právo- a státovědeckých studiích a státních zkouškách praví v § 1 odst. 2, že »úprava náležitostí k dosažení hodnosti doktorské se stane cestou nařizovací.« Rigorosní řád vydaný min. nařízením z 15. dubna 1872 č. 57 ř. z. V oddělení I. pro fakulty věd právních a státních (změny provedeny vl. nař. z 28. dubna 1919 č. 235 a 4. května 1920 č. 324 Sb.) stanoví v § 1: »aby kdo dojiti mohl doktorství práv, potřebí, aby podnikl tři přísné zkoušky. Má-li k nim býti připuštěn, jest mu dokázati, že studia věd právních a státních jako řádný posluchač dle předpisu vykonal, ke kterémuž konci jest povinen, děkanovi kolegia profesorského předložiti absolutorium.« § 17 téhož předpisu obsahuje ustanovení o tom, jak se koná promoce. Dále byly výnosem býv. rak. min. vyuč. ze 17. října 1873 č. 11914 stanoveny formulky slibu promočního, jakož i formuláře doktorského diplomu. Konečně jest ještě uvésti dosud nezrušený — (srov. o tom nál. býv. rak. ss-u Budw. 2807 A) — dvor. dekret z 23. března 1791, sb. polit. zák. sv. 2. č. 46, podle něhož na základě vladařova rozhodnutí »má universita, propůjčujíc hodnost doktorskou, postupovati přísně a mimo důkladné studium bráti zřetel též na pravé zásady mravnosti a řádnosti kandidátů.«
Z uvedených předpisů jde, že sice ten, kdo se domáhá dosažení hodnosti doktora práv, musí v prvé řadě splniti určité předpoklady studijní, že však i po splnění jich nenabývá hodnosti doktora práv ipso facto, nýbrž že je k tomu ještě zapotřebí zvláštního slavnostního udělení hodnosti té příslušnými činiteli university, kteří, než hodnost tu udělí, jsou povinni přihlížeti také ještě k jiným okolnostem (srov. posléze cit. dvoř. dekret). Nabytí hodnosti doktorské nezávisí tedy výlučně na vůli a přičinění kandidáta.
Nabytím hodnosti doktorské nabývá doktorand určitých práv, jak čestných tak i materielních (na př. oprávnění věnovati se určitému životnímu povolání, za dřívějších řádů volebních určité privilegované postavení při výkonu státoobčanských práv voličských a pod.), určité právní situace, která jsouc veřejným právním řádem uznávána, hodnocena (srovn. § 26 b) trest. zák.) a chráněna (srov. též §§ 201 d, 320 f, 461 trest. zák.) má pro nositele doktorské hodnosti význam nejen oprávnění, ale i povinnosti, jak patrno zejména z obsahu slibu promočního, kterým kandidát hodnosti doktorské na sebe béře závazky povahy mravní i právní.
Proto a poněvadž dále není výslovného právního předpisu, který by připouštěl jednostranné vzdání se doktorského titulu a doktorské hodnosti, nemůže se nositel doktorského titulu a doktorské hodnosti o své újmě a jednostranným svým aktem tohoto titulu s právním účinkem vzdáti. Naopak může zánik doktorského titulu — nehledě k případům zákonem normované ztráty titulu tohoto důsledkem trestního odsouzeni (srov. § 26 trest. zák. a §§ 6 a 8 novely k trest. zák. z roku 1867) — nastati jen tehdy, jestliže nositel jeho se titulu vzdá a příslušní činitelé university to schválí.
Na to však, aby universita schválení takové udělila — ať již nepodmínečně nebo za určitých předpokladů — nemá nositel dokt. titulu právního nároku, poněvadž právní řád věc tuto positivně neupravil a použití předpisů občanského práva o vzdání se práv (srov. zejména § 1444 o. z. o.) na daný případ není přípustné, jelikož nejde o právo soukromé.
Když tedy rektorát university Karlovy podání st-lovo z 25. března 1924 vyřídil záporně a když žal. úřad stížnost st-lovu zamítl, nelze v tom spatřovati nezákonné porušení práv st-lových, nechať zamítnutí se stalo z důvodů jakýchkoliv.

Citace:

č. 7544. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 271-273.