Č. 7658.

Jazykové právo: I. * Obec, jejímž jednacím jazykem je minoritní (německý) jazyk, nemá nároku, aby úřední dopisy soudu, řízené na ni jako na úřad, byly psány také v jejím jednacím jazyce. — II. * Článek I, odst. 2. lit. f) jaz. nař., kterým se upravuje dopisování soudů, státních úřadů a orgánů republiky se samosprávnými úřady a zastupitelskými sbory, je vydán v mezích a v duchu jaz. zákona.
(Nález ze dne 28. prosince 1928 č. 20.362/26.)
Prejudikatura: Boh. A. 6862/27.
Věc: Obec S. proti ministerstvu spravedlnosti stran jazykového práva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okr. soud ve S. žádal v opatrovnické věci českým dopisem z 15. února 1926 městský úřad ve S., aby podal zprávu o určité choromyslné osobě, a v trestní věci českým dopisem z 1. března 1926 žádal, aby městský úřad potvrdil příjem peněžité pokuty. — Dohlédací jazyková stížnost obce s-cké byla pořadem instancí nař. rozhodnutím zamítnuta.
O stížnosti uvážili nss toto:
Min. sprav. vyslovilo, že okr. soud ve S. svými Českými dopisy obrátil se na stěžující si obec jako na úřad a že v takovémto případě dle čl. 1 odst. 2 lit. f) jaz. nař. mohl tak učiniti jedině v jazyku státním, že obec jest dle § 3 jaz. zák. a čl. 1. lit. f) jaz. nař. povinna takové dopisy přijmouti a vyříditi, ježto obec, jež jest příslušníkem menšinového jazyka dle svého jednacího jazyka, má jen tehdy nárok, aby soud jí dopsal v jejím jazyce minoritním za podmínek § 2 jaz. zák., obrací-ti se na ni jako na stranu. — Také stížnost vychází ze zjištění, že okr. soud v daném případě obrátil se na stěžující si obec jako na úřad, na- mítá však, že obci, jež jest dle své řeči jednací příslušníkem menšinového jazyka, přísluší i jako úřadu veškerá práva příslušníkům jazykových menšin jaz. zákonem zaručená tak jako stranám a že má proto nárok, aby soud, stýkaje se s ní jako s úřadem, používal za podmínek § 2 jaz. zák. jejího jazyka jednacího, ježto tento její nárok není omezen na případy, kdy jedná jako strana.
Nss zabýval se stejnou námitkou v nál. Boh. A. 6862/27 a vyslovil tam, že obec jako úřad není účastna menšinových práv jazykových, přiznaných v § 2 odst. 2, 6 jaz. zák. příslušníkům minoritního jazyka, ježto tato jsou jim vyhražena jen, pokud přicházejí se soudy, státními úřady atd. ve styk jako strany.
Stížnost dovozuje dále, že uplatňovaný nárok stěžující si obce plyne také z čl. 78 jaz. nař. a tvrdí, že — je-li dle tohoto ustanovení oprávněna, stýkati se se soudem ve svém jednacím jazyce minoritním — není důvodu, proč by se soud musel stýkati s ní jedině v jazyce státním, a že naopak z citace čl. 16 a I. a III. hlavy, v čl. 78 jaz. nař. obsažené, jest zřejmo, že tyto normy platí pro vzájemnou korespondenci mezi obcemi a soudy.
Nss podrobil v cit. nál. i tuto námitku své kognici a vyslovil v něm, že ani z 51. 78 jaz. nař. a z citace čl. 16 a I.—III. hlavy jaz. nař. obsažené v čl. 78 jaz. nař., nemůže obec, jež jest příslušníkem menšinového jazyka, vyvozovati, aby státní úřad, stýkaje se s ní jako s úřadem, činil tak v jejím minoritním jazyce, ježto v tomto článku jest obsažena pouze jednostranná úprava pro používání menšinového jazyka se strany obce jako úřadu se státními úřady, ale nelze v tomto ustanovení spatřovati předpis, který by proti předpisu čl. 1 odst. 2 lit. f) jaz. nař. stanovil užívání menšinového jazyka i pro úřední korespondenci soudů, státních úřadů atd. s obcemi jako úřady, kterážto korespondence, nespadajíc do rámce úpravy obsažené v §§ 2 a 3 jaz. zák., jest podrobně normována teprve tímto článkem 1 odst. 2 lit. f) jaz. nař. Nadhazuje-li stížnost pochybnost, zda ustanovení tohoto čl. 1 lit. f) jaz. nař. jest kryto jazykovým zákonem, možno opět poukázati na cit. již nález, kde bylo také vysloveno, že úprava výhradného používání stát. jazyka se strany soudu, státního úřadu atd. ve styku s obcemi jako úřady, jsouc jen podrobnějším provedením zásady vyslovené v § 1 odst. 2 č. 1 jaz. zák. pohybuje se v rámci a duchu jaz. zák. a že rubem povinnosti soudů, státních úřadů atd. užívati ve styku s obcemi jako úřady jazyka státního, jest povinnost obce jako úřadu, takové dopisy ve státním jazyku zhotovené přijímati a vyřizovati.
Na vyslovených názorech, které schváleny byly i usnesením odborného plena z 10. prosince 1928, trvá nss i v tomto případě. Ale z toho se podává, že obec nemá nároku, aby soud, státní úřad atd. obracejíce se na ni jako na úřad, užívaly v dopise jejího minoritního jazyka, a jest proto výrok žal. úřadu ve shodě se zákonem.
Jestliže však nař. rozhodnutí má právní podklad již v ustanovení § 1 odst. 2 čís. 1 jaz. zák. a čl. 1 odst. 2 lit. f) jaz. nař., nemusí se nss zabývati otázkou, zda žal. úřad právem se dovolával k odůvodnění svého výroku také předpisu § 3 jaz. zák. a čl. 71 jaz. nař., nebo zda snad st-lka může z těchto norem něco vyvozovat pro své stanovisko. Poukazuje-li stížnost k tomu, že hlava III. jaz. nař. nejedná pouze o stranách, nýbrž i o osobách zúčastněných, a chce-li tím snad dokazovat, že nař. rozhodnutí nemá pravdu, když tvrdí, že v této hlavě jsou upraveny pouze vztahy státního úřadu ke stranám, možno opět poukázati k nál. Boh. A. 6862/27, v němž bylo vysloveno, že hlava III. jaz. nař. upravuje jen styk státních úřadů se stranami, ale neobsahuje žádného ustanovení, jež by se týkalo úředního styku státních úřadů s obcemi jako úřady.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí ani vzdáleně nenaznačil, že nepřiznává stěžující si obci nárok ve stížnosti uplatňovaný proto, že obec jest orgánem státu a nemusí se proto nss zabývati výtkou stížnosti, že obec orgánem státu není.

Citace:

č. 7658. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 525-527.