Č. 7646.

Živnostenské právo. — Patentové právo: * Ustanovení § 17 cís. nař. č. 278/1916 ř. z., podle něhož nesmí být nové provozovny k výrobě zápalek zřízeny a v provoz uvedeny, nebylo-li ministerstvem obchodu v dohodě s min. fin. zjištěno, že tuzemská potřeba není tuzemskou výrobou přiměřeně zásobena, platí i pro majitele čsl. patentu, získaného za platnosti zák. č. 305/1919.
(Nález ze dne 20. prosince 1928 č. 33882.)
Prejudikatura: Boh. A. 7466/28.
Věc: Josefa N. ve St. (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. kom. Dr. Jos. Pískač) stran zřízení závodu pro výroby zápalek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 15. října 1926 oznámila st-lka, odvolávajíc se na § 8 a 17 pat. zák., že započne dnem 30. listopadu 1926 ve St., v projektované a dne 14. října 1926 stav. úřadem schválené továrně, na základě svého čsl. patentu čís. ... vyráběti papírové zápalky. Podání to předložila zsp ministerstvu obch., jež je nař. rozhodnutím po dohodě s min. fin. vrátilo s podotknutím, že tuzemská spotřeba zápalek jest toho času tuzemským průmyslem dostatečně zásobena, takže v důsledku ustanovení § 17 cís. nař. z 29. srpna 1916 čís. 278 ř. z. nemůže ani majitel patentu nový závod k výrobě zápalek zříditi a otevříti.
Stížnost vychází z předpokladu, že nař. rozhodnutí pokládá § 17 pat. zák. z 11. ledna 1897 čís. 30 ř. z. §em 17 cís. nař. z 29. srpna 1916 č. 278 ř. z. za zrušený a vyvrací tento názor, poukazujíc k tomu, že pat. zák. a zejména i jeho § 17 byl zachován v platnosti zákonem o prozatímních opatřeních na ochranu vynálezů z 27. května 1919 č. 305 Sb., jenž jest zákonem pozdějším než cit. cís. nař. Dovolávajíc se dále nál. býv. ss-u Budw. 6172 A. vytýká stížnost v podstatě, že § 17 cit. cís. nař. byly pouze nově stanoveny podmínky pro nabytí koncese k provozování živnosti výroby zápalek, kterážto okolnost je však zcela irelevenatní pro výrobu předmětu patentovaného vynálezu, ježto pro ni podle § 17 pat. zák. předpisy živn. řádu o nastoupení živnosti neplatí.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Rozhodnutí v odpor brané nedává žádného podkladu k doměnce, že by pokládalo ustanovení § 17 pat. zák. č. 30/1897 ř. z. za zrušené, nýbrž vychází z toho, že předpisu § 17 cís. nař. č. 278/1916 ř. z. dbáti jest i tehdy, jde-li o zahájení nové výroby zápalek na základě patentu. Tento názor je plně odůvodněn. Požadavek, stanovený tímto předpisem, že totiž zřizování nových výroben zápalek a jich uvedení v provoz je přípustno jen tenkrát, je-li výrokem min. obch. v dohodě s min. fin. zjištěno, že tuzemská potřeba zápalek není tuzemským zápalkovým průmyslem přiměřeně zásobena, není — jak nss v nál. Boh. A 7466/28 vyslovil — předpisem živnostenskoprávním, jenž by se vztahoval pouze na výrobu zápalek, provozovanou podle předpisu živn. řádu, nýbrž zvláštní náležitosti, ležící mimo obor tohoto práva. Opačný názor stížnosti, která v cit. § 17 shledává změnu živnostenskoprávních předpisů, týkajících se udílení koncesí k provozu živnosti výroby zápalek, není správný, neboť ustanovení cís. nař. čís. 278/1916 ř. z. mají povahu opatření berních, jimiž nic nebylo měněno na předpisech živnostenskoprávních, zejména na min. nař. z 24. května 1909 č. 81 ř. z., a která platí vedle nich. Cit. § 17 také vůbec nejedná o modalitách nabytí oprávnění k provozování výroby zápalek, nýbrž váže jen zřizování nových výroben zápalek na podmínku tam stanovenou.
Je-li tomu tak, pak ustanovení § 17 cit. cís. nař. platí také pro výrobu zápalek provozovanou, nikoli na základě oprávnění živnostenského, nýbrž na základě nabytého patentu. To se podává z této úvahy:
Podle § 8 pat. zák. č. 30/1897 ř. z. má patent účinek, že majitel patentu je výlučně oprávněn, předmět vynálezu vyráběti, do obchodu uváděti, prodávati neb ho užívati. Paragraf 16 téhož zák. stanoví, že původce vynálezu nebo jeho nástupce, pokud se omezuje na provozování patentovaného vynálezu, není bez újmy ustanovení § 16 vázán na předpisy, platící o nastoupení živnosti. To znamená, že majitel patentu nebo jeho právní nástupce je oprávněn patent provozem živnostenským zužitkovati (vyráběti, prodávati), aniž jest podroben předpisům živn. řádu o nastoupení živnosti, které by, kdyby nešlo o patentovaný vynález, při takovém provozu zachovati musil; není tedy zejména povinen výrobu nebo prodej patentovaného vynálezu jako žinost ohlásiti, resp. koncesi si vymoci a eventuelním dalším požadavkům živn. řádem pro to kladeným vyhověti. Pro daný případ to znamená, že k výrobě zápalek na základě patentu není třeba koncese podle min. nař. čís. 81/1909 ř. z. Ovšem platí i pro majitele patentu a jeho právního nástupce ustanovení § 16 pat. zák., na něž následující § 17 poukazuje. Podle tohoto § 16 nesprošťuje udělený patent nikdy zachovávání zákonných předpisů, které jsou neb budou vydány z ohledů veř. zdravotnictví, bezpečnosti neb mravnosti, nebo ve všeobecném zájmu státním. Takovýmto zákonným předpisem ve všeobecném zájmu státním vydaným je právě ustanovení § 17 cís. nař. č. 278/1916 ř. z., o které je nař. rozhodnutí tedy právem opřeno.
K poukazu stížnosti na cit. nál. Budw. 6172 A. jest podotknouti, že i tento nález vykládá § 16 pat. zák. v ten smysl, že míněn je tu odkaz na normy o otázkách, v pat. zákoně neřešených, a že tyto normy mají platiti i ohledně patentů. Není pochyby, že omezení výroby zápalek z důvodů berních, jak bylo stanoveno cís. nařízením, je reglementací, o které pat. zák. ničeho nestanovil, a že proto z vývodů tohoto nálezu nelze nic čerpati na podporu stížnosti.

Citace:

č. 7646. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 500-502.