Č. 7627.

Závodní výbory: 1. Rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech je příslušná rozhodovati věcně o stížnosti záv. výboru domáhající se toho, aby bylo uznáno, že správa závodu je povinna nebrániti členu záv. výb. ve výkonu funkce tím, že jej propustí z práce. — 2. Rozhodčí komise není příslušna rozhodovati o návrhu záv. výboru, aby byla správa závodu uznána za povinnou přijmouti propuštěného člena záv. výboru zpět do práce a nahraditi mu ušlou mzdu.
(Nález ze dne 12. prosince 1928 č. 33501.)
Prejudiaktura: Boh. A. 1948/23, 6154/26 a j.
Věc: Závodní výbor firmy »Moravia« v Brně (adv. Dr. Theodor Šmeral z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech pro politický okres Brno-město o propuštění předsedy závodního výboru z práce.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud pro nepříslušnost komise odmítlo návrh závodního výboru, aby bylo uznáno, že správa závodu je povinna nebrániti předsedovi závodního výboru propuštěním jeho z práce ve výkonu jeho funkce, se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Firma »Moravia«, výroba galanterní obuvi v Brně, propustila z práce předsedu záv. výboru Antonína A. bez souhlasu rozhodčí komise, ježto prý jmenovaný přes dané upozornění při krájení kůže nedocílil určeného počtu svršků, čímž osvědčil svoji neschopnost, případně opětovnou nedbalost v práci. Záv. výbor podal stížnost k rozh. komisi v Brně a žádal, aby rozhodčí komise uznala, že správa závodu jest povinna přiděliti předsedovi záv. výboru řádné zaměstnání, a nebrániti mu tím, že jej zaměstnati odpírá, v jeho činnosti člena záv. výboru.
Po provedeném úst. líčení, při němž záv. výbor dále navrhoval, aby bylo uznáno, že firma M. je povinna přijmouti propuštěného člena záv. výboru zpět do práce za dřívějších pracovních podmínek a nahraditi mu ušlý výdělek, odmítla žal. rozh. komise nař. rozhodnutím stížnost záv. výboru a prohlásila, že není k rozhodování příslušná, poněvadž, jakmile zaměstnavatel tvrdí, že propuštění se stalo z důvodu § 82 živn. řádu, je k rozhodování příslušným jedině soud; neboť kdyby komise rozhodla o otázce, dopustil-li se zaměstnanec jednání, jež opravňuje zaměstnavatele k okamžitému jeho propuštění, překročila by meze své působnosti.
Proti tomu podal záv. výbor stížnost k nss, v níž namítá, že rozh. komise měla řečenou, soudem dosud neřešenou otázku zodpověděti si prejudicielně pro vlastní svou potřebu, a neměla proto, že judicielní řešení oné otázky do kompetence její nespadá, stížnost záv. výboru odmítati.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Na sporu je otázka, zda rozh. komise byla příslušná rozhodnouti o petitu záv. výboru. Tento petit byl dvojí, a sice 1. bylo žádáno, aby rozh. komise uznala, že správa závodu je povinna nebrániti členu záv. výboru propuštěním jeho z práce ve výkonu jeho funkce a 2. bylo navrhováno, aby rozh. komise uznala, že zúčastněná strana je povinna přijmouti propuštěného člena záv. výboru zpět do práce za dřívějších pracovních podmínek a nahraditi mu ušlou mzdu.
Tento na místě druhém vznesený požadavek je zřejmě uplatňováním soukromoprávních nároků zaměstnance z důvodu nezákonného jeho propuštění z práce. O takových nárocích — pokud nejedná se o zvláštní práva zaměstnanců dle § 3 lit. g) zák. o záv. výb., jež zde na spor vznesena nebyla, — nejsou rozh. komise dle zák. o záv. výborech kompetentní rozhodovati, ježto jim v tom směru cit. zákonem působnost dána nebyla. V tom směru odkazuje nss na stálou svoji judik. (srov. na př. nál. Boh. A. 1948/23). Třeba, jak níže jest ještě dovoděno, nelze souhlasiti s důvody, o něž žal. úřad výrok o nepříslušnosti opřel, přece jen výrok jeho, odmítající rozhodnutí o návrhu sub 2) uvedeném pro nepříslušnost rozh. komise, jest ve shodě se zákonem, a bylo proto stížnost v tomto bodě zamítnouti jako bezdůvodnou.
Jinak jest, pokud jde o návrh záv. výboru sub 1. uvedený. Žádaným výrokem o tom, byl-li v daném případě zaměstnavatel povinen nebrániti členu záv. výboru propuštěním z práce ve výkonu jeho funkce (§ 22 odst. 2 zák. o záv. výb.), nebyla by rozh. komise vybočila z mezí zákonné své působnosti, neboť dle § 26 odst. 1 je povolána k tomu, aby rozhodovala o stížnostech dle § 22 cit. zák., tedy i o stížnostech proti bránění členu záv. výboru ve výkonu jeho funkce propuštěním z práce bez souhlasu rozh. komise. Rozh. komise dospěla k úsudku opačnému, ježto se domnívala, že, jakmile zaměstnavatel »tvrdí a chce dokázati«, že propuštění stalo se z důvodu § 82 živn. řádu, nesmí vůbec věcí se zabývati, nýbrž musí rozhodnutí o vzneseném na ni nároku pro nepříslušnost svoji odmítnouti. Náhled ten je mylný. I kdyby pravda bylo, že byl zde dán případ vylučující ochranu dle 2. věty § 22 cit. zák., nemohla rozh. komise odmítnouti meritorní řešení sporu, ježto otázka, nastal-li případ vylučující ochranu člena záv. výboru dle tohoto ustanovení, je ve sporu o tom, existovala-li tato ochrana v daném případě či nikoliv, otázkou merita a nikoliv příslušnosti rozh. komise. Měla proto rozh. komise o žádosti sub 1. uvedené rozhodnouti věcně. Odepřela-li rozhodnouti, porušila zákon (srov. nál. Boh. A. 6154/26.).
Na tom nic nemění okolnost, že komise při věcném rozhodování bude snad nucena řešiti si otázku, byl-li zde důvod k propuštění zaměstnance dle § 82 živn. řádu, jejíž judikátní řešení spadá do kompetence soudní, neboť komise zodpoví si otázku onu pouze prejudicielně pro vlastní svou potřebu, a k tomu oprávněna je. Zda by důvod, který rozh. komise udala, stačil k věcnému zamítnutí návrhu záv. výboru, nemohl nss zatím zkoumati, neboť rozh. komise dosud věcně nerozhodla.

Citace:

č. 7627. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 460-461.