Č. 7509.

Dávka z přírůstku hodnoty (Slovensko): Byla-li straně vrácena dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti, neprávem předepsaná a stranou zaplacená, nemá strana nároku na náhradu úroků z dávky.
(Nález ze dne 27. října 1928 č. 28788.)
Věc: Vdova Alexandrová K-ová v K. proti župnímu úřadu v Košicích o vrácení úroků z dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná. Důvody: Na základě městských stanov utvořených adm. výborem města Košic dne 26. listopadu 1920 a schválených min-em pro Slov. dne 2. prosince 1921 vyměřena byla obecní dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí částkou 14708 Kč 28 h z převodu nemovitosti nastalého dne 17. února 1921, kterýmžto převodem přeneslo se vlastnictví nemovitosti se st-lky na Mořice R. a manželku. Platební rozkaz o tomto vyměření doručen byl st-lce 22. září 1922 k rukám jejího zástupce a st-lka — zcizitelka nemovitostí — dne 10. října 1922 vyměřenou dávku zaplatila.
Zastupitelstvo města Košic usnesením z 28. dubna 1924 z vlastního popudu zrušilo cit. městský statut, na základě kterého uvedený plat. rozkaz byl vydán a nařídilo, aby veškeré předpisy z převodů nemovitostí nastalých před 1. říjnem 1921 na základě zrušených pravidel byly odepsány, a by byla vrácena dávka jednotlivými stranami již zaplacená. Ministr pro Slov. nařízením ze 3. září 1924 vzal na vědomí toto usnesení.
Následkem tohoto usnesení zastupitelstva odepsal starosta města Košic výměrem z 20. prosince 1924 dávku st-lce vyměřenou; poněvadž však st-lka dávku již zaplatila, jevilo se v její prospěch 14708 K 28 h jako přeplatek, kterýžto obnos byl usnesením měst. rady z 26. května 1925 st-lce poukázán a vyplacen. Tímto usnesením nebylo však vyhověno její žádosti, aby kromě jistiny byly jí též nahrazeny 5%ní úroky, neboť podle ustanovení čl. 7 odst. 2 vl. nař. z 28. července 1921 č. 266 Sb. přeplatky vzniklé následkem zaniknutí daňové povinnosti nedávají nároku na náhradu úroků.
St-lka napadla tu část usnesení, kterou byla zamítnuta náhrada úroků. Měst. zastupitelstvo odvolání zamítlo, neboť podle ustanovení odst. 2 čl. 7 vl. nař. č. 266/21 přeplatky vzniklé následkem zaniknutí daňové povinnosti nedávají nároku na náhradu úroků; rozhodnutí to bylo v cestě instanční župním úřadem nař. nyní rozhodnutím potvrzeno z důvodů napadeného rozhodnutí měst. zastupitelstva.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad opřel své zamítavé stanovisko o odst. 2 čl. 7 vl. nař. č. 266/21 a také stížnost z předpisu tohoto vl. nař. vychází. Tohoto vl. nař. ani zák. ze 16. března 1921 č. 116 Sb. tímto nařízením prováděného nelze však v daném případě použíti, jak ze znění nadpisů jak cit. zákona, tak i cit. vl. nařízení, zvláště však ze znění samého čl. 7 nařízení onoho jest patrno, kdyžtě se vztahuje pouze k přímým daním státním, přirážkám samosprávných svazků a příspěvkům k nim vybíraným, úrokům z těchto dávek jakož i z poplatků přímo placených, nikoli však k samostatným dávkám samosprávných svazků.
Nutno tudíž zkoumati, zda nař. rozhodnutí nehledíc k vl. nař. č. 266/21 lze shledati správným. V tom směru jest uvážiti, že nárok na náhradu úroků nelze dovoditi z usnesení z 28. dubna 1924, jímž zastupitelstvo města Košic nařídilo vrátiti dávky předepsané z převodu nemovitosti nastalého před 1. říjnem 1921, ježto dle tohoto individuelního aktu vrací se pouze zaplacená dávka (odst. 3) a nikoliv i úrok z této dávky. Než ani o jinou normu nemůže st-lka svůj nárok opříti, neboť norma takového obsahu, že při vrácení dotčené dávky, pravoplatně pře- depsané a zaplacené, nahraditi jest straně i úroky, není. Nejsou takovou normou zejména ani dávková pravidla (dodatek III. vl. nař. č. 143/22), neboť pravidla ta na daný případ vůbec se nevztahují, když jde o dávku pravoplatně vyměřenou podle platného jiného předpisu (statutu), nehledí-li se ani k tomu, že i kdyby tomu tak nebylo, st-lka sama netvrdí a ze spisů také nevychází, že by byly splněny předpoklady § 23 cit. dáv. pravidel.
Namítá-li st-lka, že daň byla vybrána, ač ji nedluhovala, že obec zaplaceného obnosu používala a tím že se neprávem obohatila, takže již z tohoto důvodu jest povinna úroky nahraditi. Stačí poukázati k úvahám uvedeným, jimiž dovozeno bylo, že v daném případě strana nároků na požadované úroky nemá; není-li však takového nároku, jest okolnost st-lkou posléz nadhozená zcela nerozhodnou.

Citace:

č. 7509. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 201-203.