Č. 7504.

Vojenské věci: Může voj. gážista, přeložený do jiného místa a požívající tam rodinné sustentace, odmítnouti — bez ztráty nároku na toto sustentaci — byt jemu voj. správou nabízený, poněvadž jest menší a dražší než jeho byt dosavadní?
(Nález ze dne 26. října 1928 č. 28652.)
Prejudikatura: Boh. A. 6099/26.
Věc: Václav M. v O. proti ministerstvu národní obrany o nárok na rodinnou sustentaci.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: St-l (štábní kapitán) byl služebně přeložen z B. do O. a požíval z titulu vedení dvojí domácnosti pro bytovou nouzi rodinnné substentace. V únoru 1926 nabídlo mu posádkové velitelství v O. čtyřpokojový byt, obývaný štábním kapitánem Josefem H., který byl přeložen z O. do B., st-l však odmítl tuto výměnu bytu z důvodu, že by musil z nabízeného bytu, jenž je méně cenný a v budově staré, takže podléhá dalšímu zvyšování činže, platiti téměř 400 Kč měsíčně činže, kdežto ze svého bytu v B., jenž je v novostavbě, platil jen 230 Kč.
Nař. rozhodnutím byla st-li dnem 30. dubna 1926 zastavena výplata rodinné sustentace z důvodu, že odmítnutím výměny bytu dal na jevo, že nemá zájmu na tom, aby se co nejdříve přestěhoval do svého nynějšího trvalého služ. působiště, což jest jednou z hlavních podmínek nároku na rodinnou sustentaci, a dodáno, že měsíční nájemné ze 4pokojového bytu v O. není nijak přemrštěné, ostatně že otázka nájemného jest věcí vzájemné dohody s vlastníkem budovy.
O stížnosti nss uvážil:
Výnosem ze 14. února 1925 nařídilo mno, že k žádosti o rodinnou sustentaci musí voj. gážista přiložiti mimo jiné také potvrzení o tom, že není dána možnost případné výměny bytu, byli-li dva gážisté vzájemně přeloženi. Opírajíc se o toto ustanovení, namítá stížnost, že gážista, jenž odepře přijmouti byt nabídnutý mu cestou výměny bytu, neztrácí nároku na rodinnou sustentaci, jestliže byt jemu nabídnutý není rovnocenný s jeho bytem v jeho dřívějším působišti, a to proto, že podobná nerovnocennost činí výměnu nemožnou; stížnost snaží se správnost tohoto názoru dovoditi z these, že smlouva směnná — o jakou při podobné výměně bytů dle mínění stížnosti jde — předpokládá podle ustanovení o. z. o. rovnocennost vzájemného plnění, a té že v daném případu není, neboť byt st-li nabídnutý jest nepoměrně horší než jeho být v B., poněvadž jest mnohem menší, má záchod společný mimo vlastní byt, činže z něho činí 400 Kč měsíčně, jest ve starém domě, kdež může činže podle předpisů nového zákona býti ještě dále zvyšována, kdežto za svůj byt v novostavbě v B. platil st-l 230 Kč měsíčně a činže z něho zvyšována nebyla.
Nss shledal stížnost bezdůvodnou.
Nárok na rodinnou substentaci, která záleží v denních příplatcích, byl voj. gážistům z titulu vedení dvojí domácnosti přiznán ustanovením § 2 č. 1 výn. mno z 9. června 1921, uveřejněného ve Věstníku mno z 25. června 1921 č. 32 čl. 324, jestliže pro bytovou nouzi nemohou svoji domácnost přestěhovati do nového stálého působiště a žijí úplně odloučeně od rodiny. Cit. § 2 stanoví pod č. 5 dále, že příslušné velitelství (úřad) jest oprávněno ihned zastaviti výplatu sustentace, zjistí-li šetřením, že se voj. osoba nestará opravdově, aby svou domácnost co nejdříve přestěhovala do nového stálého působiště služebního, ať se tak děje z jakýchkoli příčin. Výnosem mno z 23. března 1922, uveřejněným ve Věstníku z 1. dubna 1922 č. 20 čl. 129 stanoví se dále, že gážista, jenž nemůže dostati byt z volné ruky pro bytovou nouzi nebo pro přemrštěné nároky, jest povinen ihned žádati u posádkového velitelství o příděl bytu.
Dle těchto ustanovení může tedy voj. gážista odepříti převzetí bytu beze ztráty nároku na rodinnou sustentaci jen tenkráte, jestliže nároky vlastníka domu jsou přemrštěné, a zajisté i tehdy, nemůže-li — objektivně posouzeno — v nabízeném bytě s rodinou bydleti a rodinnou domácnost v něm vésti, tedy zejména také, je-li byt gážistovi nabízený takový, že vzhledem k jeho poměrům a stavu jeho rodiny nelze slušným způsobem na něm žádati, aby v něm bydlel, na př. pro závady zdravotní, mravnostní, příliš malý obsah a pod. (srovnj. nál. Boh. A 6099/26). Pro posouzení nároku na rodinnou sustentaci jsou tedy rozhodna jen tato hlediska, podávající se z ustanovení obou uvedených výnosů, neboť výnosem ze 14. února 1925, jehož stížnost se dovolává, nebylo na ustanoveních oněch ničeho měněno.
V rámci vytčených hledisek nenamítá st-l, že byt jemu nabídnutý je příliš malý a tedy pro tuto absolutní vadu nepřijatelný, nýbrž namítá pouze, že byt ten jest pouze menší než byl jeho byt dřívější. Tato okol- nost je však podle výše řečeného zcela nerozhodná, stejně jako dále namítaná nerovnocennost bytu nabídnutého s bytem dřívějším ve směrech jiných. Bezvýznamnou jest i další námitka, že činže z bytu st-li nabídnutého je větší než činže z jeho bytu dřívějšího. Tím st-l namítá rovněž jen, že činže ta je relativně větší, tedy okolnost, která dle výše uvedeného není relevantní, nenamítá však, že činže je přemrštěna, tedy objektivně nepřijatelná, a vyvrátiti důvody, jež v tomto směru nař. rozhodnutí uvedlo, se stížnost ani nesnaží. Konečně dovolává se stížnost ustanovení o. z. o. o smlouvě směnné (§ 1045), považujíc za smlouvu takovou vzájemnou výměnu dvou bytů se strany nájemníků. Námitka tato je však tak naprosto lichá a téměř svévolná, že nelze na nss vážně žádati, aby se jí zabýval.

Citace:

č. 7504. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 193-195.