Č. 7629.

Stavební právo (Čechy): Předpis § 18 stav. řádu o stanovení čáry stavební nemá jen ten účel, aby novou stavbou, přístavbou nebo přestavbou nebylo nic měněno na dosavadní hraniční čáře mezi pozemkem uličním a staveništěm, nýbrž tendence předpisu toho je ta, aby obec u příležitosti novostaveb, přístaveb a přestaveb situovaných při veř. prostranství, mohla zrevidovati dosavadní poměr stav. objektu k veř. prostranství s hlediska současných i budoucích místních poměrů a potřeb, jichž při regulování sluší dbáti.
(Nález ze dne 12. prosince 1928 č. 33503.)
Věc: Městská obec K. V. proti zemské správě politické v Praze o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Manželé Karel a Aloisie V. požádali měst. radu v K. V., aby jim bylo povoleno dosavadní sedlovou střechu na domě čp. ... přestavěti na střechu mansardovou, a přistavěti k domu 4 m dlouhý přístavek, krytý uvedenou střechou mansardovou. — Proti stavbě podali zástupce obce K. V. a manželé H-ovi námitky, jimiž vytýkali, že zamýšlené stav. změny nelze schváliti, ježto tyto jako přístavba a přestavba podléhají novému určení stav. čáry, a čára stanovena byla daleko za průčelní čarou domu.
Městská rada v K. V. výměrem z 25. května 1927 námitkám vyhověla a prohlásila navržené stav. změny za nepřípustné z ohledů veř., poněvadž střešní nástavba je přístavbou podléhající novému určení stav. čáry, a ježto tato probíhá daleko za průčelím domu, je nástavba ona nepřípustnou. V důsledku toho nepřípustným je i zamýšlený přístavek k domu, neboť tento má býti kryt svrchu uvedenou mansardovou střechou, kterou povoliti nelze.
Proti tomuto rozhodnutí podali stavebníci odvolání, v němž dovozovali, že ze zákonného pojmu přestavby a ze zákonného pojmu podstatných změn podle § 27 stav. řádu vyplývá, že přeměna střechy sedlové na střechu mansardovou není přestavbou a nepodléhá určení stav. čáry.
Zsp v Praze rozhodla o tomto odvolání dle § 59 zák. ze 7. dubna 1927 č. 44 Sb. a zrušivši rozhodnutí měst. rady, vyslovila, že k projektované přestavbě střechy není zapotřebí předchozího určení stav. čáry, a že v důsledku toho žádané stav. povolení za určitých podmínek ve výměru vytčených uděluje. Své rozhodnutí odůvodnila zsp takto: Dle § 18 stav. řádu má stavebník před žádostí za povolení stav. zakročiti u stav. úřadu o sdělení stav. čáry při všech novostavbách, přístavbách a přestavbách, které se mají provésti tam, kde se veřejně chodí. Tento v zákoně zvolený výraz »kde se veřejně chodí« ukazuje nesporně na to, že zde bylo pomýšleno jen na takové stavby, které by svým vznikem mohly míti nějaký vliv na veř. pasáž. Ustanovení stav. čáry pro konkrétní stavbu má jedině ten účel, stanoviti hraniční čáru na straně ulice mezi pozemkem veř. komunikaci věnovaným a pozemkem k zastavění určeným. Je-li však projektováno takové dílo, které se pasáže v žádném směru nedotýká, pak nemůže na ně § 18 stav. řádu býti použit, poněvadž od předchozího určení stav. čáry nezávisí a to bez ohledu na to, běží-li o přístavbu, přestavbu nebo jen podstatnou stav. změnu. V tomto případě nemůže býti použito § 18 stav. řádu, poněvadž jde o nástavbu změnou střechy sedlové na střechu mansardovou v mezích stávající stav. čáry a v mezích stávajících již domovních zdí při ulici. Tím padá i důvod pro odepření stav. povolení pro projektovanou přístavbu.
O stížnosti obce K. V. uvážil nss takto:
Na sporu je, zda povolení navržených stav. úprav na domě č. p. ... jest podmíněno předchozím určením stav. čáry a výše rovinné. Podle § 18 česk. stav. řádu je zapotřebí určiti stav. čáru s výši rovinnou tehdy, jde-li o novostavbu, přístavbu neb přestavbu tam, »kde se veřejně chodí«. Žal. úřad vyložil ustanovení toto v ten smysl, že určení stav. čáry podléhají jen taková díla stavební, která mají vliv na veř. pasáž, takže by podle toho nebylo zapotřebí určiti čáru stavební, jestliže stav. dílo, třeba bylo přestavbou nebo přístavbou, veř. pasáže nikterak se nedotýká, poněvadž má býti provedeno v mezích dosavadní (staré) čáry stav., zejména v mezích dosavadních domovních zdí při ulici.
Tento výklad nelze však uznati správným. Neboť zákon podle nadpisu §§ 18 a násl., který je také součástkou zákonného textu, žádá v českém znění ustanovení stav. čáry: pro »všeliké nové stavby, přístavby a přestavby, jež se mají prováděti při veř. třídách neb ulicích«. Textování prvého odstavce § 18 liší se od nadpisu jen potud, že místo výrazu při »veř. třídách a ulicích,« klade všeobecnější obrat »tam, kde se veřejně chodí.« Požadavek stanovení stav. čáry není tedy obmezen na případ, kdy zamýšlená přístavba nebo přestavba má míti »vliv« na veř. pasáž, nýbrž platí vždy, kdy má se provésti nová stavba, přestavba nebo přístavba při veř. prostranství, tedy i tehdy, když přístavba nebo přestavba nemá na dosavadní komunikaci proto vlivu, poněvadž se má provésti v mezích staré stavební čáry a v mezích dosavadních zdí domovních při ulici.
Opačný výklad nedal by se srovnati s účelem stavebně právního institutu stanovení čáry stav. a výše rovinné. Neboť předpis § 18 česk. stav. řádu nemá jen ten účel, aby novou stavbou, přístavbou a přestavbou na dosavadní hraniční čáře mezi pozemkem uličním a staveništěm nebylo nic měněno, jak domnívá se žal. úřad, nýbrž tendence jeho je ta, aby obec při příležitosti novostaveb, přístaveb a přestaveb při veř. prostranství situovaných, mohla zrevidovati dosavadní poměr stav. objektu k veř. prostranství s hlediska současných i budoucích místních poměrů a potřeb, jichž při regulování sluší dbáti (srovn. Budw. A. 8321/1911).
Neměl se proto žal. úřad spokojiti zjištěním, že projektované úpravy dějí se v rámci staré stav. čáry a nemají vlivu na dosavadní pasáž, nýbrž byl povinen zkoumati, zdali stav. objekt, který je předmětem projektovaných úprav stavebních, je situován při veř. třídě neb ulici, a když je tomu tak, zdali projektované úpravy stavební mají pojmové znaky přístavby nebo přestavby ve smyslu § 27 stav. řádu. Poněvadž žal. úřad, vycházeje z mylného právního názoru, v těchto směrech věcí se nezabýval, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7629. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 463-465.