Č. 7532.

Závodní výbory: I. Předpisy, které správa závodu vydá závazným způsobem pro své zaměstnance, platí také pro členy záv. výboru. — II. Může místopředseda záv. výboru mezi pracovní dobou za účelem vyšetření stížnosti dělnictva ve věci ne neodkladné opustiti pracovní místnost a odebrati se do místnosti jiné?
(Nález ze dne 7. listopadu 1928 č. 29769.)
Věc: Závodní výbor továrny »Matador« v B. proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Bratislavě (za zúč. firmu adv. Dr. Jar. Müller z Prahy) o právo člena závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle správních spisů byl místopředseda záv. výboru Josef K. během pracovní doby, kdy právě zametal dvůr závodu, požádán jedním z dělníků, jenž pracoval v oddělení pneumatickém, aby zakročil proti neoprávněnému srážení se mzdy, jež v tomto oddělení každého pátku se provádí. Uvedený místopředseda zanechal ihned práce a bez jakéhokoliv svolení neb hlášení odebral se ihned do pneumatického oddělení, kde přednesenou mu stížnost vyšetřoval, při čemž dostal se do kontroverse s inženýrem závodu. Vzhledem k tomu upozornila správa závodu zvláštním přípisem záv. výbor na to, »že není dovoleno dílnu během pracovní doby libovolně opouštěti, nýbrž že je povinností vyžádati si k tomu svolení představeného, a že při vstupu do jiného oddělení za účelem rozmluvy se zaměstnanci během prac. doby je kromě toho nutno vyrozuměti dotyčného představeného oddělení případně místa«.
Proti tomuto přípisu podal záv. výbor stížnost k rozh. komisi, uváděje, že zákazem vstupu do jiných oddělení omezována jsou práva členů záv. výboru. — Rozh. komise nař. nálezem stížnost zamítla již proto, poněvadž všeobecně, bez odvolání na určitý případ, nelze vysloviti se o tom, kdy má záv. výbor právo odebrati se do jiného prac. oddělení během prac. doby za účelem výkonu své činnosti a kdy nikoliv. Musila proto rozh. komise posuzovati žádost záv. výboru pouze se zřetelem na udavší se případ, a tu třeba vytknouti, že i členové záv. výboru jsou při výkonu své funkce povinni zachovávati pořádkové předpisy závodní, a že proto, chtějí-li se vzdáliti ze svého oddělení, jsou povinni svoji žádost o svolení k tomu přednésti svému představenému a žádost o vstoupení do jiného oddělení představenému onoho oddělení. Teprve neobdrží-li žádaného povolení, mohou obrátiti se na rozh. komisi, jež od případu k případu rozhodne, byli-li členové záv. výboru odepřením svolení omezeni ve výkonu svých práv. V daném případě komise takového omezení neshledala, neboť místopředseda záv. výboru o svolení nežádal, a nebylo také třeba, aby během prac. doby stížnosti dělnictva vyšetřoval, poněvadž věc, která již před týdny se udála, nemusila neprodleně býti vyšetřena během prac. doby, zvláště když zákon ustanovuje, že záv. výbor má vykonávati svá práva tak, aby chod závodu neutrpěl újmy. Obranu místopředsedy záv. výboru, že mimo prac. dobu nemohl věc vyšetřiti, poněvadž on sám i dělníci ihned po práci odeberou se ke svým rodinám, nemohla rozh. komise uznati důvodnou, ježto úmyslem zákona bylo, aby během prac. doby byly vyřizovány jen záležitosti skutečně neodkladné, které nutno vybaviti i v tom případě, kdyby chod závodu tím utrpěl újmu, jak tomu je v případě neodložitelných schůzí záv. výboru. O takový případ zde však nejde, neboť věc mohla býti vyšetřena dříve a mohla býti vyřízena mimo dobu pracovní. Zároveň poznamenala komise, že v tomto případě hrála nemalou roli okolnost, že závod opomenul dostatečným způsobem uveřejniti předpisy o potřebě svolení ke vzdálení se zaměstnance ze svého prac. oddělení a vstoupení do oddělení jiného.
Rozhoduje o stížnosti záv. výboru podané do tohoto nálezu, neměl nss podnětu, aby se ex officio zabýval otázkou, zda rozh. komise po stránce procesní správně vyřešila petit na ni vznesený, ježto úkolem jeho jest pouze, aby přezkoumal výrok její tak, jak byl vydán, a jak stížností brán je v odpor.
Podle toho vyslovila rozhodčí komise: 1. že prohlášení správy závodní, jímž zápověď daná zaměstnancům závodu, aby nepřecházeli z jednoho prac. oddělení do oddělení druhého bez svolení záv. správy, vztažena byla i na členy záv. výboru, neodporuje zákonu, s tou výslovnou výhradou, že záv. správa nesmí členům záv. výboru odepříti svolení, kdyby jim tím bylo bráněno u výkonu jejich funkce, 2. že postup místopředsedy záv. výboru, který k tomuto sporu dal podnět, nebyl v mezích oprávnění členu záv. výboru příslušejících.
Pokud jde o prvý výrok, uvážil nss, že člen záv. výboru nepřestává v této své funkci býti zaměstnancem závodu. Vztahují se proto všechny předpisy, které záv. správa s právním účinkem pro zaměstnance vydá, zásadně i na členy záv. výboru. Zák. o záv. výb. č. 330/1921 ostatně v § 3 odst. 2 i výslovně stanoví, že záv. výbor a jednotliví členové jeho mají vykonávati veškeré jim příslušející úkoly tak, aby chod závodu neutrpěl újmy. S druhé strany ovšem nesmí správa závodu dle § 22 odst. 2 cit. zák. omezovati členy záv. výboru v jejich činnosti jako členů záv. výboru. Avšak rozkaz záv. správy, podle něhož zaměstnanci nesmějí libovolně beze svolení záv. správy přecházeti z oddělení do oddělení, není zásadně způsobilý brániti členům záv. výboru ve výkonu jejich funkce, a nelze tedy v nař. rozhodnutí shledati nezákonnost, zejména když záv. správa byla rozh. komisí zároveň uznána za povinnou uděliti takovéto svolení vždycky, kdykoli k řádnému výkonu funkce člena záv. výboru je zapotřebí, aby člen záv. výboru přecházel z oddělení jednoho do oddělení druhého. Že by v určitých zvláštních případech nebo za zvláštních předpokladů vázanost člena záv. výboru na takovéto svolení sama o sobě bránila řádnému výkonu funkce člena záv. výboru, stížnost netvrdí a také nař. rozhodnutí výjimku takovou nevylučuje, nýbrž řeší uvedenou otázku právě jen po stránce zásadní. Nebylo proto třeba, ba ani možno zkoumati, zda za určitých zvláštních předpokladů mohla by vázanost na řečené svolení státi v cestě výkonu práv člena záv. výboru.
Za toho stavu věci nebylo možno výrok sub 1. uvedený uznati nezákonným.
Výrokem sub 2 vytčeným bylo vysloveno, že místopředseda záv. výboru překročil meze svého oprávnění již tím, že beze svolení správy záv. odebral se do jiného prac. oddělení. Poněvadž jde tu jen o aplikaci zásady, která již svrchu uznána byla za správnou, na konkrétní případ, a stížnost zvláštních okolností, jež by výjimku z této zásady snad mohly odůvodniti, neuvádí, nemohl nss ani tento výrok shledati nezákonným.

Citace:

č. 7532. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 249-251.