Č. 7551.

Jazykové právo. — Zdravotnictví. — Samospráva obecní. I. Obci lázeňského místa, pro které platí český lázeňský zákon z r. 1868, nemůže politický úřad na základě čl. 3 vl. nař. č. 324/21 uložiti, aby při propagaci v cizině užívala jenom českého, po případě českého a německého názvu obce. — II. Veřejným ústavem ve smyslu čl. 3 odst. 4 cit. vl. nař. jest takový, jehož podstatné právní vztahy jsou ovládány právem veřejným. — III. Propagace lázeňského místa v cizině není činností veř. ústavu. — IV. Obec má jednak povahu veřejné korporace, jednak veřejného úřadu.
(Nález ze dne 14. listopadu 1928 č. 11714/26.)
Prejudikatura: Boh. A 7550/28.
Věc: Městská obec F. L. (adv. Dr. Ludv. Krieg z Prahy) proti ministerstvu vnitra (min. r. Dr. Lad. Prokop) o užívání českého názvu obce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Když bylo zjištěno, že městská lázeňská správa F. L. při propagaci v cizozemských listech užívá jenom německého názvu obce, byla městská rada výměrem osp-é z 24. srpna 1922 upozorněna na předpis posledního odstavce čl. 3 vl. nař. z 25. srpna 1921 č. 324 Sb., podle něhož jest obec, činíc sdělení pro cizinu, povinna užívati k označení města výhradně názvu čsl., když činí sdělení to jiným jazykem než státním (na př. francouzským, anglickým, maďarským a pod.), anebo názvu čsl. a vedle toho názvu německého, činí-li sdělení jazykem německým.
Rekurs obce, v němž namítala jednak, že nejde o korespondenci, která by spadala pod ustanovení čl. 3 vl. nař. č. 324/1921, jednak že toto nařízení aspoň v tomto článku je neplatné, byl nař. rozhodnutím v souhlasu s důvody II. stolice zamítnut s odůvodněním, že správnímu úřadu nepřísluší zkoumati platnost vl. nař., vl. nař. 324/21 pak výslovně stanoví, učiní-li veř. úřady, jakým jest nesporně městský úřad ve F. L., nějaké sdělení pro cizinu v jiném jazyce než státním anebo národní menšiny, musí používati výhradně úředního názvu v jazyce státním. Názor rekursu, že by pouze pro úřední korespodenci musil dotyčný úřad užívati názvu v jazyce státním, není proto odůvodněn.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Nss musil si nejprve položití otázku, i stížností relevovanou, zdali nař. rozhodnutí má dostatečnou oporu v čl. 3 odst. 4 vl. nař. č. 324/1921, jehož se žal. úřad jediné dovolává. Neboť zodpoví-li se otázka tato záporně, není žádného podnětu, aby byla zkoumána zákonnost tohoto předpisu vl. nař.
Cit. odst. 4 čl. 3 vl. nař. stanoví, že soudy, státní a veř. úřady, orgány, ústavy a podniky, činí-li nějaké sdělení pro cizinu jiným jazykem než státním, jsou povinny označiti obce a osady v čsl. republice ležící úředním názvem čsl. Adresátem tohoto rozkazu jsou tedy soudy, státní a veř. úřady, státní a veř. orgány, státní a veř. ústavy, státní a veř. podniky.
Na sporu jest otázka, zdali k těmto adresátům lze počítati i obec jakožto podnikatelku lázeňského podniku. Nelze přehlížeti, že mezi adresáty zmíněného příkazu nejsou uvedeny veřejné korporace jako takové a je tedy možno řečený předpis vztahovati na obec jen pokud je možno charakterisovati ji jako veř. úřad, veř. orgán, veř. ústav nebo veř. podnik.
Obec našeho zřízeni obecního jest především právnická osoba povahy korporační, která jest jednak způsobilým subjektem práv soukromých i subjektem práv veř. jednotlivci přístupných, jednak je nositelkou kompetencí úředních, které lze nalézti jak v samostatném, tak (zejména) v přeneseném oboru působnosti. Vystupuje-li obec ve funkci veř. úřadu, veř. orgánu — tedy ve své úřední kompetenci — nemůže býti pochybnosti, že cit. předpis na ni se vztahuje. Než právě proto, že předpis tento postihuje veř. úřad (veř. orgán) jako takový, nelze ho vztahovati na obec, když není činná jako úřad neb orgán veřejný. Nelze ho zejména vztahovati na obec, pokud je činna jako subjekt hospodařící bez všelikého příměsku moci úřední.
Že obec jako podnikatelka lázeňského podniku není činná jako veř. úřad neb veř. orgán, nepotřebuje zvláštního důkazu. Může tedy jíti jen o to, zdali obec v této funkci lze nazvati veř. ústavem nebo veř. podnikem. I kdyby se připustilo, že řečený předpis přes to, že znění jeho na to přímo nedopadá, vztahuje se i na obec provozující ústav neb podnik, který nemá samostatné osobnosti právnické, bude ho lze použíti jen tehdy, jde-li o ústav nebo podnik veřejný, a pokud je veřejný. Pojem »ústav a podnik veřejný« není zákonem vymezen a je nanejvýš sporný. Tolik lze však pokládati za jisto, že podnik liší se od ústavu tím, že sleduje cíle převážně výdělečné, což při lázeňském podniku obecním není notorické a v daném případě není také nijak zjištěno. Zbývá tedy jediná otázka, zda obecní lázeňský podnik lze uznati za ústav veřejný.
Za veř. ústav pokládá se takový, jehož podstatné právní vztahy ovládány jsou právem veřejným. Typickým příkladem takového ústavu jsou naše všeob. veř. nemocnice. Ve sporu právě dnes rozhodnutém (nál. Boh. A 7550/28) zjistil nss, že lázeňské podniky ve čtyřech lázeňských místech, na něž vztahuje se český lázeňský zákon z r. 1868, podléhají sice v některých vztazích veřejnoprávním omezením a pravidlům, která je po některých stránkách přibližují ústavu veřejnému. Lze jim tedy nejvýše přiznati právní povahu smíšenou, a sluší pak rozeznávati vztahy, kde vystupují jako ústav veřejný, od vztahů, kde vystupují jako ústav, po případě podnik soukromý. V daném případě jde o propagandu, o reklamu podnikem provozovanou za účelem získávání lázeňských hostí. Byť nebylo lze odmítati názor, že užívání lázní lázeňskými hostmi může představovati jakýsi druh užívání veřejného a že pak může podléhati právu veřejnému, získávání lázeňských hostí zůstává zcela nepochybně mimo tento právní kruh.
Nelze tedy v této relaci mluviti o provozování veř. ústavu, a ježto, jak bylo již ukázáno, ani z jiného titulu nelze předpis odst. 4 § 3 cit. vl. nař. na lázeňský podnik vztahovati, nepodává toto nařízení dostatečného právního podkladu pro nař. rozhodnutí, pročež bylo je podle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž bylo třeba zkoumati, zdali dalo by se srovnati s ustanovením § 128 odst. 3 úst. listiny, jež by tu v prvé řadě přicházelo v úvahu, kdyby vl. nař. obsahovalo předpis dopadající i na propagační činnost lázeňského podniku, kterou tento rozvíjí za účelem získání hostí lázeňských.

Citace:

č. 7551. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 298-300.