Č. 7514.

Zaměstnanci veřejní: Jak jest provésti převod kancelářských úředníků skupiny D do požitků podle zák. č. 103/1926?
(Nález ze dne 30. října 1928 č. 16133/27.)
Prejudikatura: Boh. A 7216/27; srov. Boh. A 7517/28.
Věc: Josef K. v B. proti ministerstvu spravedlnosti o převod do nových platů podle zákona č. 103/26 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl jmenován dnem 1. června 1925 z kancelářského oficianta u soudu soudním kancelistou skupiny D § 52 služ. pragm. a byly mu poukázány od 1. června 1925 požitky dle 3. stupně XI. třídy hodn. (Dekret presidia soudní tabule v Bratislavě z 22. srpna 1925). Dekretem presidia vrch. soudu zem. v Brně ze 7. července 1926 byl převeden ke dni 1. ledna 1926 do platů 7. plat. stupnice stupně a) plat. zák. č. 103/26 s tím, že se zvýší služné jeho dnem 1. července 1927. Výměrem presidia vrch. zem. soudu v Brně z 27. listopadu 1927 byly zamítnuty jeho námitky do tohoto převodního dekretu, v nichž uplatňoval, že měl býti vzat zřetel k jeho celkové započítatelné službě ke dni 1. ledna 1926 v trvání 9 roků, 4 měsíců a jemu po odečtení 4 roků čekátelských poukázán plat 7. plat. stupnice stupně b) s dalším zvýšením od 1. dubna 1927 do 7. plat. stupnice, stupně c).
Odvolání z tohoto výměru podané zamítl žal. úřad z těchto důvodů: Jest nesporno, že odvolatel vzhledem k předpisu § 4 odst. 1 a 3 i § 206 zák. č. 103/26 a vl. nař. č. 18/20, jest od ledna 1926 kanc. úředníkem III. služ. třídy. Rovněž jest nesporno, že ustanovením § 7 odst. 5 plat. zák. byla stanovena pro čekatele na úřednická místa v III. služ. třídě čekatelská doba čtyřmi roky, ve IV. služ. třídě šesti roky. K provedení převodu úředníků do platů podle plat. zák. lze užíti předpisů tohoto zák. k tomu účelu specielně vydaných a to pro úředníky dřívější hodn. třídy, ke které též odvolatel patřil, zejména předpisů §§ 168 a 169. Nelzeť ze žádného ustanovení plat. zákona dovoditi, že by tu mělo býti snad jakýmkoli způsobem užito předpisů jiných, zejména pak předpisů, které pro tu kterou kategorii úřednickou byly dříve vydány. Podle ustanovení § 169 plat. zák. dlužno pak za účelem převodu do nového služného vzíti v úvahu celkovou rozhodnou dobu stanovenou podle § 168 a hodnotiti ji podle čekatelské doby a postupových lhůt stanovených tímto zákonem, a tedy mimo jiné též podle délky čekatelské doby stanovené § 7 odst. 5. plat. zák. Z tohoto pravidla jest jediná výjimka u úředníků dřívější skupiny E potud, že na místě předepsané šestileté čekatelské doby počítá se tu doba jen pěti let jako stanovená doba čekatelská (§ 168 odst. 3). Vycházejí tedy specielní ustanovení plat. zák: vydaná v tomto směru k provedení převodu jedině a výhradně z rozhodné doby zkrácené o čekatelskou dobu čtyř, resp. pěti roků. Jak již dříve podotčeno, nepřihlížejí tato striktní ustanovení nikde ani k tomu, že snad pro tu kterou úřednickou kategorii nebyla dříve čekatelská doba předepsána, ani k žádným jiným okolnostem. Poněvadž okolnosti tyto jsou tu zcela nerozhodné, nebylo třeba blíže se zabývali námitkami, které v tomto směru odvolání snad uplatňuje. Provedlo-li tedy presidium u odvolatele převod do nových platů s přihlédnutím k uvedené čekatelské době, jest jeho opatření v plné shodě s předpisy plat. zákona; tvrdí-li odvolání opak, činí tak bezdůvodně a bylo je nutno jako bezdůvodné zamítnouti.
Stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí především v tom, že přihlíženo bylo při měření doby rozhodné pro stanovení služného ve smyslu § 269 zák. č. 103/1926 k čekatelské době 4 let a období to odpočteno od zmíněné doby. St-l patří ke kategorii úřednické, pro kterou čekatelská doba dřívějším právním řádem předepsána nebyla, nebyl nikdy čekatelem a nelze prý již z těchto důvodů zkracovati t. zv. dobu rozhodnou o 4 léta doby čekatelské. Ostatně platí prý předpisy zák. č. 103/1926 o čekatelích, jen o čekatelích, kteří se úředníky teprve stanou z a účinnosti zák. toho, nikoli však o úřednících, kteří jmenováni byli úředníky ještě před účinností zákona.
Obdobnými námitkami zabýval se nss již v celé řadě svých nálezů (srovn. na př. Boh. A 7216/27 a 7517/28) a nepřiznal jim důvodnosti v podstatě v úvaze, že vzhledem k právnímu stavu, jak byl utvořen docela jasným a přesným předpisem § 169 cit. zák., jest pro způsob provedení převodu do platů nového systému docela lhostejno, potřeboval-li kanc. úředník podle dosavadního systému k nabytí místa úřednického absolvovati nějakou a jakou dobu čekatelskou, resp. byl-li či nebyl-li skutečně čekatelem místa toho.
K tomu poznamenává nss ještě, že cit. předpis § 169 vydán byl, jak z nadpisu sedmé části plat. zák. vysvítá, výlučně pro účely převodu do nových platů a že jest svou podstatou jen kodifikací způsobu, jak jest převod ten provésti a podle jakého měřítka sluší při tom postupovati. Určil-li tedy cit. zákon v § 169 měřítkem pro stanovení služného čekatelskou dobu a lhůty pro zvýšení služného stanovené zákonem tímto, nutno tohoto měřítka použiti při převodu každého úředníka bez rozdílu, a nelze přihlížeti k tomu, byla-li v kategorii, k níž dotčený úředník přísluší, doba čekatelská dřívějším systémem zavedena či nikoliv. Že jest za tohoto stavu práva zcela nicotnou výtka stížnosti, která tvrdí, že se ustanovení plat. zákona o čekatelích vztahuje jen na úředníky, kteří byli jmenováni za účinnosti zákona plat., jest na bíledni a netřeba se jí proto dále obírati.
V podstatě ze stejných úvah jest bezpodstatnou i další výtka stížnosti, která poukazujíc k tomu, že byl st-l před jmenováním kanc. úředníkem kancelářskou silou pomocnou po dobu více 4 let, tvrdí, že jest opětný odpočet 4 let z titulu služby čekatelské protizákonným. Jak již dolíčeno, jest pro otázku způsobu převodu do nových platů rozhodujícím postup, jak byl tímto zákonem předepsán a nelze při tom přihlížeti k jiným momentům než které zákon sám za rozhodující označil. Takovým rozhodujícím momentem jest i měření t. zv. »doby rozhodné« čekatelskou dobou tímto zákonem určenou (§ 169) a jest tudíž v této relaci zcela bez významu, jak dlouhou dobu ztrávil st-l v poměru kanc. síly pomocné a jaké kvality doba ta byla. Jest proto i druhá námitka lichá.
Pokud konečně stížnost se snaží dovoditi ze slov § 168 cit. zák.: s výjimkou kategorií uvedených v § 7 odst. 7 tohoto zákona«, že kanc. úředníci jsou vyňati z ustanovení cit. paragrafu a že proto nelze ho použíti ani na st-le, spočívá námitka ta na mylném pojetí ustanovení toho. Předpis § 168 jest, jak podle svého systematického zařazení, tak i podle svého jasného znění, generelní normou pro převod všech státních úředníků do nového služného a obsahuje podrobná ustanovení o tom, jak převod ten sluší provésti. Zmíněný postup spočívá pak podle ustanovení těch v podstatě v tom, že se nejprve zjistí způsobem v § 168 blíže určeným ideální doba, kterou by dotčený úředník musil podle čekatelských lhůt a časového postupu starého platového systému ztráviti v hodn. třídě a platovém stupni, v němž jest v den 1. ledna 1926, aby dosáhl těch požitků, které mu v ten den příslušejí. Nutno tedy do této doby započísti i čekatelskou dobu v rozsahu stanoveném článkem V. § 1 zák. č. 541/1919 a tvoří ovšem tato doba čekatelská součást celkové schematicky zjišťované t. zv. doby rozhodné (arg. slova § 168: »zjistí se doba, kterou by podle čl. III a podle čl. V § 1 zák. č. 541/1919 musil ztráviti«). Pro kanc. úředníky nebyla však stanovena za dosud platného systému žádná doba čekatelská a musil proto zákonodárce, měl-li převod této kategorie úředníků státních odpovídati základní myšlence jeho o způsobu převedení státních úředníků na nový platový systém, učiniti positivní disposici v zákoně samém, která by vylučovala u kategorie té připočítávání čekatelské doby k ideální době jako základu pro určení služného ve smyslu tohoto zákona.
To učinil zákonodárce v § 168 tím, že vložil mezi slova »kterou by podle čl. III a podle čl. V § 1 zák. č. 541/19 za slůvko »a« větu »s výjimkou kategorií uvedených v § 7 odst. 7 tohoto zák.« a mimo to větu tu zevně pomlčkami ze souvislosti s ostatním obsahem vyňal. Možno proto větě této rozuměti jen v tom smyslu, který byl shora podán a nelze při správném výkladu dospěti k názoru, že se § 168 leg. cit. vzhledem na uvedenou větu na kanc. úředníky vůbec nevztahuje. Pro správnost tohoto pojetí uvedeného ustanovení mluví i úvaha, že by při stanovisku stížnosti scházel v zákoně předpis, podle něhož se má provésti převod této kategorie úředníků do nových platů a že by tedy kanc. úředníci nemohli se státi účastnými nové úpravy platové. Že by tento důsledek zákonodárce byl zamýšlel, nelze předpokládati, uváží-li se, že bylo účelem zákona plat. změniti od základu platový systém stát. úředníků a nahraditi jej systémem novým.

Citace:

č. 7514. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 215-217.