Č. 7527.

Živnostenské právo:* Majitel řemeslné živnosti, který mimo obec svého stanoviště udržuje stálé místo, v němž se proň přijímají objednávky na živnostenské práce, je povinen učiniti o tom oznámení podle § 40 živn. řádu.
(Nález ze dne 5. listopadu 1928 č. 6000/27.)
Věc: Osvald F. v Č. proti zemské správě politické v Praze o přestupek živnostenského řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v D. z 26. července 1926 byl st-l uznán vinným přestupkem 1. odst. § 40 živn. ř., jehož se dopustil tím, že neoprávněně provozuje v domě č. p. ... v D. vedlejší závod své živnosti sklenářské, která má v Č. své stanoviště, a byl st-1 odsouzen dle § 131 lit. b) tohoto zák. k pokutě 400 Kč, po případě do vězení na 40 dní. Zároveň mu bylo další provozování tohoto vedlejšího závodu zakázáno. Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, protože podstata uvedeného přestupku je seznáním stráže a svědeckou výpovědí zjištěna. — — —
Stížnost namítá, že žal. úřad nesprávně si vykládá pojem »vedlejšího závodu«.
Vedlejším závodem dle § 40 ž. ř. dlužno rozuměti provozovnu, která jest ve spojení s hlavním závodem, sledujíc a podporujíc jeho živn. účely, a to způsobem, který je již mimo rámec oněch úkonů, ke kterým je živnostník oprávněn již na základě provozu své živnosti (hlavního závodu) i mimo jeho sídlo (§§ 41, 59 živn. ř.).
Žal. úřad ve shodě s prvou instancí má za to, že st-l si zřídil v D. vedlejší provozovnu hlavního závodu v Č. Usuzuje to z okolnosti, že v domě č. ... v D. možno kdykoli v bytě rodiny F-ovy činiti pro st-le zakázky, že tyto zakázky provádí st-lův učeň Heřman F. buď u zákazníků nebo ve zmíněném domě svých rodičů, že závod v D. se pravidelně provozuje a že účty pro zákazníky z D. jsou vyhotovovány v hlavním závodě v Č. St-l tvrdil v řízení správním a tvrdí také ve stížnosti k nss-u, že nemá v D. ani dílnu, ani prodejní místnost, nýbrž pouhou místnost k uschování skla, která se dle § 40 ž. ř. nepočítá za vedlejší závod, a že rodina F-ova není zmocněna, aby jménem a na účet st-lův objednávky přijímala, nepobírá od něho ani plat, ani provisi, nýbrž přijímá z ochoty oferty, které obyvatelstvo činí st-li na smlouvu o dílo. Stížnost má za to, že tato činnost rodiny F-ovy je kryta ustanovením živn. řádu, dle něhož živnostníci mohou také mimo obec stanoviště své živnosti živn. práce přejímati a je na kterémkoli místě prováděti.
Než v daném případě nejde o pouhé přejímání objednaných prací a jich provádění, ani o příležitostné sbírání zakázek — jak míní stížnost — nýbrž st-l si udržuje pravidelně a trvale mimo obec stanoviště své živnosti stálé místo, v němž se pro něho přijímají objednávky na živn. práce. Zřízení takovéhoto stálého místa pro přijímání objednávek na živn. práce kvalifikuje se jako zřízení vedlejšího závodu, který dlužno při živnostech řemeslných dle § 40 ž. ř. u živn. úřadu opověděti. Na tom nemění nic, že rodina F-ova za přijímání zakázek není honorována, ani že neurčuje ceny za objednanou práci a materiál, nýbrž že tak činí st-l sám. Je tedy již z obsahu stížnosti patrno, že jde v daném případě o vedlejší závod st-lovy živnosti, který může býti provozován jen na základě opovědi. Ježto st-l tento závod neopověděl, dopustil se přestupku, pro který byl odsouzen.

Citace:

č. 7527. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 239-240.