Č. 7454.

Zabírání budov k účelům veřejným: I. * Podle zák. č. 304/1921 nejsou ze záboru vyloučeny ony části nájemních budov obytných, které neslouží obytným účelům nájemním. — II. Rozhoduje tu faktický stav v době zahájení zabíracího řízení.
(Nález ze dne 5. října 1928 č. 26345.)
Prejudikatura: Boh. A 3583/24.
Věc: Lučenská úvěrní banka, úč. spol. v Lučenci, proti ministerstvu veřejných prací o zabrání částí budovy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 26. března 1927 vyslovil župní úřad ve Zvolenu, že místnosti, užívané dosud techn. oddělením okr. úřadu v L. v domě st-lky v L., t. j. 4 pokoje s příslušenstvím, jež byly býv. županským úřadem v L. dle zák. č. 304/21 zabrány pro účely veřejné, zůstanou i na dále zabrány pro účely veřejné, a to pro umístění státního měřického úřadu v L., jakmile se uprázdní vystěhováním dosavadního jich uživatele, techn. oddělení okr. úřadu v L. do novostavby úřadu toho. V důvodech uvedeno mimo jiné, že vyžaduje veř. zájem, aby státní měřický úřad v L., dosud umístěný ve 2 malých, tmavých a účelům svým nevyhovujících místnostech byl umístěn tak, aby ve svých důležitých pracích mohl uspokojivě pokračovati.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. veř. prací odvolání, v podstatě proto, že ony místnosti v rozhodné době, kdy zahájeno bylo zabírací řízení, nesloužily obytným účelům nájemním, a st-lka nedala dosud nijakým konkrétním a zabíracímu úřadu ohlášeným činem na jevo, že chce jich použíti k obytným nájemním účelům.
Stížnost namítá, že jde o byt, který je v obytném domě nájemním, který podle § 1 odst. 3 č. 2 zák. č. 304/21 je ze záboru vyloučen. Pro posouzení věci je tato okolnost rozhodná a nikoliv to, jde-li o obytné místnosti čili nic. Nss shledal námitku tu bezdůvodnou.
Podle § 1 odst. 1 zák. č. 304/21 lze zabrati k užívání jak budovy, tak i jednotlivé místnosti pro účely veřejné neb obytné. Podle odstavce 3 téhož paragrafu jsou ze zabrání vyloučeny jednak místnosti trvale sloužící správě budovy neb správě hospodářského celku, k němuž budova náleží a místností, jež slouží jako provozovny živnostenské, řemeslné, obchodní neb průmyslové, jednak obytné nájemní domy, konečně jediný trvalý byt vlastníka domu. Ze souvislosti ustanovení těch plyne, že záboru podléhají jednotlivé místnosti i byty, které se nacházejí v obytných domech nájemních, které tedy jako místnosti, zařízené k bydlení, slouží k účelům bytovým. Z toho plyne dále, že jsou chráněny a ze záboru vyloučeny jen ony byty, které obytným účelům v době zahájení zabíracího řízení skutečně slouží a že ze záboru nejsou vyloučeny ony části nájemních budov obytných, které účelům těm fakticky neslouží, a že tedy část budovy, obytným účelům nesloužící, může býti zabrána, byť i byla dílem jinak obytného nájemního domu.
V tomto případě jde za správních spisů na jevo, že místnosti, o něž jde, od roku 1922 byly používány k účelům kancelářským. Ježto pak je rozhodným pro posouzení přípustnosti záboru faktický stav v době zahájení zabíracího řízení, neshledal nss, že by výrok žal. úřadu, jímž zabrána byla část nájemní budovy, která obytným účelům nesloužila, neodpovídal zákonu.
Pokud stížnost vytýká, že je nemístné odůvodnění nař. rozhodnutí, že st-lka nedala dosud na jevo, ze chce oněch místností použíti k obytným nájemním účelům, má ovšem pravdu, neboť úmysl takový je pro spornou otázku bezvýznamným; leč právě proto je i námitka, že st-lka svým odporem proti záboru svůj opačný úmysl jasně projevila, bezdůvodná, ježto nerozhoduje úmysl majitele domu o tom, kterak by s místnostmi chtěl naložiti, nýbrž jedině skutečný stav, daný v době zahájení řízení.

Citace:

č. 7454. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 91-92.