Č. 7417.

Známky ochranné: * Vědomost zúčastněných kruhů obchodních o tom, že určitá nezapsaná značka platila podle § 4 zn. nov. z r. 1895 jako označení zboží z určitého podniku, musí býti prostředkována právě užíváním značky té na zboží neb obalu, nikoli momenty jinými, na př. jen užíváním toho označení v korespondenci, cennících, nabídkách a pod.
(Nález ze dne 14. září 1928 č. 25165.)
Prejudikatura: Boh. A 1092/22 a 7264/28.
Věc: Firma Eugen S. et Co v Hamburku (adv. Dr. Frt. Stern z Prahy) proti ministerstvu obchodu (za zúč. Jana W. v Praze adv. Dr. Viktor Šťastný z Prahy) o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Pro firmu W., jednatelství a komisionářství smíšeným zbožím v Praze byla dne 23. září 1925 u obch. komory v Praze pro mouku k zápisu přihlášena a tamže k č. 28471 zapsána známka pozůstávající výlučně ze slov »Gold-Coin«.
Žalobou de praes. 8. dubna 1926 domáhala se stěžující si firma výmazu této známky z důvodu § 4. známk. novely.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. žalobu st-lky a uznalo ji povinnou k náhradě útrat známkového sporu.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss takto:
Stěžující si firma opírá svůj nárok na výmaz známky zúčastněné strany »Gold-Coin« č. 28471 výlučně o § 4. známk. novely z r. 1895. Podle této normy může se výmazu známky zapsané domáhati ten, kdo dokáže, že k označení zboží stejného druhu užíval již v době zápisu známky neregistrované značky, s níž je zapsaná známka totožná anebo k záměně podobná a že značka ta platila v zúčastněných kruzích obchodních jako označení zboží z jeho podniku.
Nss měl již příležitost zabývati se podrobněji tímto zákonným ustanovením v nál. Boh. A 1092/22, v němž vyslovil, že jest je vykládati tak, že nárok na ochranu tím propůjčenou jest odůvodněn toliko tehdy, jde-li o značku, jíž je zboží (nebo obal) opatřeno právě za tím účelem, aby tak bylo odlišeno od stejného zboží jiných podniků, tedy nikoliv o jinaké obchodní označení — a je-li tato značka jako taková, t. j. sama o sobě v příslušných kruzích obchodních známa, takže ony kruhy pokládají zboží jí opatřené právě se zřetelem k této značce za zboží určitého podniku. Tato podmínka není dána — jak v témže nál. bylo dále vysloveno— pokud vědomost o původu zboží prostředkována jest jinými momenty než značkou na zboží (na obalu) samém, tedy zejména uvedením firmy neb jinakého označení v korespondenci a pod.
Podle toho sluší tedy za moment způsobilý k provedení důkazu o tom, že určitá nezapsaná značka platí podle § 4. známk. nov. ve zúčastněných kruzích obchodních za označení zboží z podniku určitého výrobce nebo obchodníka, považovati po skutkové stránce okolnost, že zboží touto značkou označené se nacházelo v kritické době — t. j. v době zápisu totožné nebo klamavě podobné známky do rejstříku pro stejný druh zboží — v oběhu a že právě tato okolnost způsobila, že zúčastněné druhy obchodní považovaly značku tu za znamení, že toto zboží pochází z podniku onoho určitého výrobce neb obchodníka, který je do obchodu přivádí, čili, že se značka ta — jak se konstantně vyjadřuje judikatura i praxe — vžila.
Co dlužno rozuměti zúčastněnými kruhy obchodními, zákon blíže neoznačuje, leč z povahy věci plyne, že tímto obratem měl na myslí onu část zájemníků, kteří podle povahy druhu zboží značkou označovaného a rozsahu odbytu mohou s tímto zbožím vejíti ve styk (srov. nál. Boh. A 7264/28). Po stránce subjektivní možno tudíž pod pojmem vyjádřeným slovy »zúčastněné kruhy obchodní« rozuměti kruhy odběratelů, kteří podle povahy zboží a místních odbytišť mohou se zbožím tím přijití v obchodní styk. Žal. úřad podle obsahu nař. rozhodnutí má zřejmě za to, že tu přicházejí v úvahu nejen odběratelé — obchodníci — nýbrž i konsumenti. Stížnost proti tomu namítá, že zákon má na mysli toliko obchodníky. Nss nepovažoval za nutné otázku tu řešiti se zřetelem k tomu, že žal. úřad, jak z obsahu konaného šetření plyne, vzal v úvahu toliko obchodníky s druhem zboží, o které tu jde, a šetření v kruzích konsumentských vůbec nekonal.
Okruh odběratelů bude tu užší, tu širší, podle toho, jaké je teritoriální odbytiště zboží, o které se jedná. V žádném případě nelze však srovnati s doslovem (arg. slova kruhy obchodní), účelem a smyslem zákona, že pro vžití se známky podle § 4. známk. nov. dostačí, aby v určitém teritoriu oběhem zboží vymezeném vyskytli se jen sporadicky jednotlivci, kteří konkrétní značce přiznávají, že se vžila, nýbrž nutno míti za to, aby se tak stalo hromadně, t. j. alespoň ve větším počtu případů tak, aby bylo možno mluviti o »kruzích« obchodních.
V daném případě tvrdila st-lka již v žalobě podané k min. obch., že byla od roku 1924 v obch. spojení s četnými velkoobchodními firmami v čsl. republice a že jim dodávala zboží — americkou mouku — kterou označila značkou »Gold-Coin«. Tím vymezila st-lka jednak teritoriální okruh svého odbytiště, t. j. území republiky čsl., jednak zúčastněné kruhy obchodní podle § 4. známk. nov. jako četné velkoobchodní firmy na tomto státním území. Jestliže tudíž žal. úřad, vykládaje § 4. známk. nov., vycházel v daném případě z právního názoru, že pro t. zv. vžití se známky, o kterou jde, bylo nutno, aby tato na území čsl. republiky alespoň od značného počtu odběratelů byla považována za značku zboží z určitého podniku, kterýmžto označením — jak na jiném místě odůvodnění nař. rozhodnutí jest uvedeno — mínil podnik st-lky, nelze důvodně tvrditi, že pojal zákon mylně a že se uchýlil od skutkového základu, na kterém byla žaloba st-lky vybudována. Je pravda, že žal. úřad použil tu dikce »všeobecně nebo alespoň značným počtem nebo značnou měrou.« Leč jedině z této dikce nelze souditi na to, že pojal zákon nesprávně v ten smysl, že t. zv. vžití značky musí potvrditi všichni členové zúčastněných kruhů obchodních; tím bylo jen řečeno, že nejpříznivěji vypadne šetření o vžití se značky, potvrdí-li její známost zúčastněné kruhy obchodní veskrze, že však je požadavku § 4 známk. nov. učiněno plně zadost, zjistí-li se, že úsudek ten chová alespoň značný, t. j. větší počet příslušníků těchto kruhů a contrario sporadicky se vyskytnuvším jednotlivcům. Na základě těchto úvah neshledal nss, že žal. úřad pojal § 4 známk. nov. v daném případě nesprávně.
Stížnost vytýká ovšem ještě řadu vad formelních, jimiž — po jejím soudu — trpí řízení předcházející nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 7417. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 8-10.