Č. 7644.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: 1. * Z usnesení obecního zastupitelstva, jímž se ustanovuje příspěvek podle § 26 ob. fin. nov., jest přípustno odvolání podle § 40 ob. fin. nov., nehledě k námitkovému řízení, v § 26 ob. fin. nov. upravenému. Lhůta k tomuto odvolání počíná pro zájemníky (§ 26, odst. 1. ob. fin. nov.) běžeti individuelní intimací tohoto usnesení. — 2. * Schválí-li vyšší dohlédací úřad usnesení obecního zastupitelstva dle § 26 ob. fin. nov., dokud usnesení to nenabylo právní moci, jest jeho schvalovací výrok neplatný a může býti zájemníky brán v odpor stížnosti k nss-u.
(Nález ze dne 19. prosince 1928 č. 33903.)
Prejudikatura: Boh. A. 997/21, 5079/25.
Věc: Firma W. a E. nást. v Brně (adv. Dr. Kar. Calábek z Trenčína) proti moravskému zemskému výboru o příspěvek podle § 26 fin. nov.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěžující si firmě bylo výměrem starosty hl. města Brna ze 16. července 1927 sděleno toto: »Výnosem ze 3. června 1927 schválil mor. zv na základě § 26 fin. novely usnesení měst. zastupitelstva z 21. ledna 1927, kterým byla vyslovena povinnost zájemníků na novostavbě jezu v K., přispěti k nákladu stavby, pokud tento připadá na město Brno, celkovou částkou Kč 1086054,22, dle poměru výše hospodářského prospěchu, vypočtené městským stavebním úřadem. Výše Vašeho hospodářského prospěchu byla vypočtena stav. úřadem na 18,369% a předpisuje se Vám tedy příspěvek za mlýn v B. celkem 199486,44 Kč. Proti tomuto předpisu lze podati námitky pouze do ciferně vypočtené výše příspěvku u měst. rady do 14 dní, počínajíc dnem doručení tohoto výměru, k měst. zastupitelstvu. Splatnost příspěvku byla po rozumu § 41 fin. novely schvalovacím výnosem stanovena na 30 dní po doručení předpisu. Po uplynutí této lhůty bude splatná částka, nebyla-li do té doby zapravena, vymáhána cestou exekuční, ač-li nebyly povoleny splátky na základě podané žádosti.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad uvádí ve svém odv. spisu, že nař. rozhodnutí jest schvalovacím aktem, který byl žal. úřadem vydán u výkonu dozorčí moci oproti obci a proti němuž st-lce vůbec nepřísluší právo stížnosti.
Nss musil žal. úřadu dáti za pravdu, že schvalovací akt úřadu dohlédacího nemůže býti zásadně předmětem stížnosti poplatníka k ns-u, neboť týká se jen poměru mezi obcí a úřadem dozorčím. Proti poplatníku působí přímo jen usnesení obecního zastupitelstva, a jen toto může poplatník bráti v odpor a jen do rozhodnutí vyšší stolice o tomto opravném prostředku přísluší poplatníku stížnost k nss-u. Nebyla by tedy v daném případě přípustna stížnost, kdyby nař. rozhodnutí bylo takovýmto ryzím schvalovacím aktem. Bylo tudíž zkoumati, zdali nař. rozhodnutí má vskutku jen tento obsah.
Příspěvky podle § 26 ob. fin. nov. mohou podle odst. 3 tohoto § býti ustanoveny buď v dohodě se zájemníky neb nedojde-li k dohodě se schválením vyššího úřadu dohlédacího, tedy usnesením obecního zastupitelstva, které má ke své účinnosti zapotřebí schválení vyššího úřadu dohlédacího. Odst. 6 praví sice, že vyšší dohlédací úřad rozhoduje o námitkách podaných proti povinnosti na výši příspěvků, leč takovéto námitky podané ve smyslu odst. 4 před usnesením obecního zastupitelstva o povinnosti k placení příspěvků nelze stejně jako námitky podle odst. 2 § 14, na něž § 26 poukazuje, pokládati za opravný prostředek, o kterém by vyšší úřad dohlédací rozhodoval jako úřad instanční, nýbrž námitek těchto má býti úřadem použito, když rozhoduje o tom, má-li býti usnesení obec. zastupitelstva schváleno čili nic. Je tedy schválení vybírání příspěvků ve smyslu § 26 samo o sobě schvalovacím aktem ve shora naznačeném smyslu.
Leč akt schvalovací, který přistupuje jako actum posterius k aktu schvalovanému, předpokládá, že akt schvalovaný jest úplně perfektní a právní účinnosti proti poplatníku schopný. Jestliže však dohlédací úřad schválil usnesení, jež není perfektní a vůči poplatníku působiti nemůže, nejde o ryzí schválení, neboť pak dozorčí schválení nepřistupuje k aktu schvalovanému, nýbrž dohlédací úřad zakládá povinnost poplatnou bezprostředně vlastním svým aktem. Proti takovému výroku, který dle svého obsahu anebo aspoň dle svého vnějšího vzhledu zasahuje do sféry poplatníkovy, tvoře formelní základ jeho poplatné povinnosti, nelze poplatníku upírati právo stížnosti k nss. (viz nál. Boh. A. 5079/25). Usnesení obecního zastupitelstva je však perfektní jen tehdy, když stalo se uplynutím lhůty odvolací nenaříkatelným anebo prošlo již pořadem instančním. Potřeba schválení vyšším úřadem dohlédacím a s ním spojeného oficiosního přezkoumávání usnesení obec. zastupitelstva, neodnímá totiž poplatníku právo usnesení obec. zastupitelstva napadati prostředky opravnými. Plyne to jasně z ustanovení § 40 obec. fin. novely, kde se expressis verbis stanoví, že pro schůze obec. zastupitelstva, ve kterých usnášeti se má o příspěvcích, platí ustanovení odst. 2 až 5 § 6 obec. fin. novely obdobně. To nemůže znamenati nic jiného, než že usnesení obec. zastupitelstva, jímž se ustanovuje příspěvek podle § 26, jest předmětem odvolání podle § 6 odst. 5. Toto řízení odvolací nelze ovšem směšovati s námitkovým řízením podle § 26 odst. 4 až 6, třeba že textování právě cit. předpisů k záměně obou řízení svádí. Položí-li se vedle sebe ustanovení § 26 odst. 4 až 6 a ustanovení § 40, nemůže býti pochybnosti, že řízení námitkové, podobně jako v řízení rozpočtovém, má zcela jinou funkci, než řízení odvolací. Tam jde prostě o sbírání materiálu, jímž obecní orgán, který o příspěvku se usnáší, má se zabývati a k němu přihlížeti, aniž o námitkách judikátně rozhoduje. Naproti tomu jde v řízení odvolacím o opravný prostředek strany, k němuž úřad k tomu povolaný pro odvolatele jakožto procesní stranu nalézá právo.
Organisuje-li obec. fin. novela odvolací řízení i pro stanovení příspěvku dle § 26 a zavádí-li vedle toho řízení námitkové, nemůže býti poměr těchto dvou řízení jiný, než jak jest v právu obecním vůbec upraven, a rozhodování o námitkách, o nichž mluví § 26 v posl. odst. nemůže se podstatně lišiti od jednání o připomínkách k rozpočtu podle § 6 obec. fin. novely. Poskytuje-li se tedy v řízení námitkovém podle § 26 těm, kdož mají příspěvky platiti, příležitost, aby podali své námitky, nejsou tím připraveni o právo odvolací v § 40 a v § 6 odst. 4 a 5 zcela nepochybně založené. Jestliže tedy tito event. přispívatelé dle § 26 použivše opravného prostředku nastoupili řízení odvolací, je plná právní účinnost usnesení obecního zastupitelstva, jímž příspěvek se ustanovuje, suspendována až do pravoplatného rozhodnutí o tomto prostředku opravném, a dokud o něm rozhodnuto nebylo, nemůže usnesení takové býti předmětem schvalovacího aktu, který k aktu schvalovanému přistupuje a jeho perfekci tedy předpokládá.
Nezbytnou podmínkou, aby usnesení obecního zastupitelstva se stalo nenaříkatelným a tedy proti straně účinným, jest však, aby jí bylo řádně dáno na vědomí. Pro schůze obecního zastupitelstva, ve kterých se usnášeti má o příspěvcích, platí podle § 40 ob. fin. nov. ustanovení odst. 2—5 § 6 obdobně. Je tedy usnesení obecního zastupitelstva ohledně vybírání příspěvků dle § 26 způsobem v obci obvyklým po dobu 14 dnů veřejně vyhlásiti, a každý volič a poplatník v obci má právo z tohoto usnesení se odvolati. Tímto vyhlášením má usnesení o vybírání příspěvků, stejně jako usnesení o rozpočtu, usnesení o vybírání poplatků, dávek a naturálních plnění býti dáno na vědomost všem voličům a poplatníkům, tedy osobám, které vzhledem k jejich poměru k obci jsou na obecním hospodářství interesovány, aby mohly opravnými prostředky proti tomuto usnesení zakročiti. Leč právní posice eventuelních přispívatelů podle § 26 obec. fin. nov. se podstatně liší od právní posice poplatníků a voličů, vůči nimž působí podle § 26 již veř. vyhláška o usnesení rozpočtovém, pokud se týče o usnesení o rozvrhu příspěvku podle § 26. Případní přispívatelé vystupují v této relaci z řad poplatnictva a voličstva jako subjekty zvláštní povinnosti poplatné a usnesení podle § 26 dotýká se jejich individuelní právní sféry způsobem zvláštním a odlišným od hromadného významu, který má pro poplatníky a voliče vůbec.
Již z toho sluší souditi, že nestačí vůči nim hromadné vyrozumění veř. vyhláškou, nýbrž že má se jim vzhledem ke zvláštním účinkům právním, které jen tyto přispívatele a jednotlivé z nich po případě i různým způsobem postihují, dostati individuelního vyrozumění stejně jako je tomu i v případech v § 25 obec. fin. nov. Potřeba individuelního vyrozumění je ostatně jako zásada uznávána v positivních předpisech zákonných, na př. v § 80 brněnského statutu, v § 99 obec. zříz. česk., v § 98 obec. zříz. mor. a zejména v § 45 obec. fin. novely samé a je důsledně uznávána i dosavadní judikaturou. (Srv. Boh. A. 997/21). Veřejná vyhláška může arci toto individuelní vyrozumění nahraditi, avšak jen tehdy, je-li tak výslovně, nebo aspoň zcela nepochybně zákonem předepsáno. Takového výslovného předpisu nelze však viděti v § 6 odst. 5 a 6 obec. fin. nov. a to právě proto nikoli, že toto ustanovení má na mysli jen poplatníka a voliče vůbec, nikoli poplatníka zvláštního, jehož právní posice se od posice obecního poplatníka a voliče podstatně liší.
Bylo tedy usnesení obecního zastupitelstva, kterým příspěvek dle § 26 byl ustanoven, přispívateli doručiti individuelně.
V daném případě bylo usnesení měst. zastupitelstva z 21. ledna 1927 ohledně vybírání příspěvků v obci veřejně vyhlášeno. Jak ze správních spisů vyplývá, nebylo však toto rozhodnutí stěžující si firmě, pokud onen příspěvek měl býti od ní požadován, zvláštním vyrozuměním sděleno. Nemohlo tedy ono usnesení, pokud se týkalo stěžující si firmy, nabýti proti ní plné účinnosti. Schválil tedy žal. úřad, pokud jde o příspěvek st-lčin, akt nehotový a jeho výrok schvalovací podle své podstaty není ryzím aktem schvalovacím, nýbrž jeví se vůči ní jako bezprostřední výrok o poplatné povinnosti, pročež musil se nss stížností proti němu podanou zabývati.
Stížnost tuto musil pak uznati důvodnou, neboť, nebylo-li ještě usnesení obecního zastupitelstva o příspěvku podle § 26 ob. fin. nov. perfektní, zejména nebylo-li schopno zamýšleného právního účinku proti poplatníku, poněvadž nebyvši mu individuelně doručeno, vůči němuž právně neexistovalo, a vyslovil-li žal. úřad přes to svým schvalovacím výrokem implicite poplatnou povinnost stěžující si firmy dle § 26 ob. fin. nov., položil takto místo chybícího pravoplatného usnesení obec. zastupitelstva svůj vlastní výrok, čímž si buď přisvojil příslušnost, která náleží nikoliv jemu, nýbrž obecnímu zastupitelstvu, anebo vyslovil schválení aktu právně neúčinného.
V obou případech trpí nař. výrok podstatnou vadou řízení. Poněvadž pak vada tato zřejmě způsobena jest nesprávným právním názorem o mezích a podstatě pravomoci úřadu schvalovacího, resp. o náležitém způsobu vyrozumění zvláštního poplatníka o usnesení obec. zastupitelstva příspěvkovou povinnost naň uvalujícího, slušelo nař. rozhodnutí již proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7644. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 492-496.