Č. 7438.

Školství. — Řízení správní: I. * Státní občané, kteří splňují předpoklady příslušnými předpisy (řádem ústavním) žádané, anebo z povahy věci plynoucí a kterým nejsou v cestě zákazy přímo stanovené, anebo překážky z povahy věci plynoucí, mají subjektivní nárok na to, aby byli přijati za řádné posluchače vysoké školy technické. — II. * Ministr škol. byl podle § 2 vl. nař. č. 512/1919 oprávněn vymeziti generálním aktem »potřebnou průpravu« pro studium absolventů vyšších průmyslových škol státních na vysokých školách technických stanovením určitého stupně prospěchu, jak se stalo výnosem z 26. srpna 1926 č. 84865/IV, Věstník č. 86.
(Nález ze dne 24. září 1928 č. 26651).
Prejudikatura ad I: Boh. A 930/21.
Věc: František V. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty o přijetí za řádného posluchače vysoké školy technické.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. škol. žádosti st-le, absolventa státní průmyslové školy, odboru stavebního v L. o přijetí za řádného posluchače na odbor architektury a pozemního stavitelství při něm. vysoké škole v Praze, poněvadž žadatel vysvědčeními o prospěchu na vyšší škole průmyslové neprokázal potřebné průpravy předepsané vl. nař. č. 512/19 a výnosem z 26. srpna 1926 č. 84865/26-IV (Věstník 1926 str. 316 č. 86), vydaným k provedení tohoto vl. nař.
O stížnosti, vytýkající nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž tu prý rozhoduje jen předpis § 1 vl. nař. č. 512/19, jemuž st-l činí zadost, kdežto výnos z r. 1926 nemohl zostřiti předpisy vl. nař. a je neplatný, uvážil nss takto:
I. Vzhledem k námitce odv. spisu a zkoumaje též z úřední moci předpoklady své příslušnosti podle § 2 zák. o ss, musil se nss nejprve zabývati otázkou, zda státní občané mají vůbec subj. právo na to, aby oni, resp. jejich nezletilé děti, byli připuštěni za řádné posluchače na vys. školách techn. a zda tedy nepřipuštěním žadatele může vůbec v zásadě jeho subj. právo býti porušeno.
Nss dospěl na rozdíl od stanoviska žal. úřadu ke kladnému zodpovědění této otázky.
V dané souvislosti neměl nss příčiny zkoumati, zda vys. školy techn. v čsl. republice jsou nadány také samostatnou povahou korporační, jak o tom bylo uvažováno s výsledkem kladným stran universit v nál. Boh. A 1596/22, a s výsledkem záporným stran vysoké školy báňské v Příbrami v nál. Boh. A 1959/23, poněvadž z celého vývoje organisace vys. škol. techn. v Čechách a na Moravě, resp. v býv. Rakousku nemůže býti pochybnosti, že tyto vys. školy jsou — ať již výlučně, nebo aspoň převážnou měrou — organisovány jako ústavy státní.
Jak bylo již obdobně v příčině státních škol středních rozvedeno v nál. Boh. A 930/21, stát, plně svoji povinnost postarati se o to, aby občanstvo mělo možnost zjednati si podle míry svých potřeb různé stupně a druhy vzdělání, zakládá a vydržuje svoje ústavy vyučovací proto, aby zmíněného účelu mohlo býti dosaženo, takže státní ústavy vyučovací, tudíž též vys. školy techn., jakožto »ústavy veřejné« jsou do té míry povolány sloužiti potřebám občanstva, že každý občan státní, jenž splní předpoklady příslušnými předpisy žádané, anebo z povahy věcí plynoucí, anebo jemuž nejsou v cestě zákazy přímo stanovené, anebo překážky z povahy věcí plynoucí, má subj. nárok na to, aby k používání veř. ústavu obvyklým způsobem byl připuštěn.
Také základní předpisy, na nichž organisace vys. škol techn. spočívá (t. j. stran obou vys. škol techn. v Praze organický statut, usnesený sněmem král. českého dne 24. září 1868, resp. pozměněný usnesením téhož sněmu z 15. ledna 1874, a schválený rozhodnutím vladařovým z 18. dubna 1869. resp. 13. června 1874 — srovn. min. výn. z 29. dubna 1869 č. 3331 Věstník č. 36 a ze 16. června 1874 č. 8081, dále stran něm. vys. školy techn. v Brně zákon ze 4. května 1873 č. 92 ř. z. a konečně stran české vys. školy techn. v Brně na základě rozhodnutí vladařova z 19. září 1899 a výn. býv. min. kultu a vyuč. z 26. listopadu 1899 č. 2082/KUM - zák. z 10. dubna 1872 č. 54 ř. z.) stanoví souhlasně (Praha: statut § 10., Brno česká: zák. z r. 1872 § 14.,. Brno něm.: zák. z roku 1873 § 14), že »za řádné posluchače se přijímají ti, kteří nabyli maturitního vysvědčení (na střední škole) ...« Nss neměl v daném případě příčiny zkoumati, zda po stránce nároku na zápis jsou poměry posluchačů mimořádných odlišné od poměrů posluchačů řádných, vzhledem k tomu, že některé z uvedených předpisů (zák. z r. 1872 a 1873 §15) stran mimořádných posluchačů užívají dikce poněkud odchylné (»za mimořádné posluchače mohou býti přijati ti, kdož ...«), a to proto, poněvadž jednak v daném sporu jde o přijetí za posluchače řádného, jednak statut pražských vys. škol techn. podobného rozdílu v dikci nemá.
Uváží-li se dále, že výnos býv. min. vyuč. z 20. října 1874 č. 14506 (Jähnl, Vorschriften für die techn. Hochschulen Ósterreichs, Vídeň 1916, stránka 419 č. 302) poskytuje studujícím, jichž žádosti za přijetí na vys. školy techn. byly prof. sborem zamítnuty, rekurs na min., nutno jak z vylíčené shora povahy a účelu vys. škol techn., tak z cit. positivních předpisů soudili, že státní občané mají za určitých předpokladů (jak o tom byla řeč již shora a jak stanoveno blíže příslušnými předpisy, resp. jak plyne z povahy věci) subj. právo na přijetí za řádného posluchače vys. školy techn., kteréžto právo zamítavým vyřízením žádosti za přijetí může býti porušeno (§ 2 zák. o ss).
Úchylku od této zásady nelze shledati ani pokud jde o přijímání absolventů vyšších průmysl. škol za řádné posluchače vys. škol. techn., poněvadž norma, upravující tuto věc — vl. nař. z 18. září 1919 č. 512 Sb. — užívá tu stejné dikce — »připouštějí se ...« — jako shora uvedené základní předpisy o organisaci vys. škol. techn.
Proti tomuto stanovisku nelze se důvodně dovolávati — jak činí odv. spis žal. úřadu — toho, že řadou výnosů býv. min. vyuč. byla stanovena určitá omezení (srovn. výn. uvedené ve sbírce Jähnlově na str. 433 a násl., zejména pokud jde o něm. vys. školu techn. na str. 436), poněvadž — nehledě ani k otázce právní povahy a všeobecné závaznosti příslušných výnosů min. — jsou omezení ta stanovena vždy zcela všeobecně a pro všecky uchazeče určité kategorie, resp. provenience — jako je původ z určité země, v níž je nebo není vys. škola techn., anebo absolvování střední školy toho neb onoho jazyka vyučovacího —, a poněvadž výnosy ty stanoví právě jenom všeobecně předpoklady, resp. překážky přijetí za řádného posluchače vys. školy techn., aniž se dotýkají subj. práva na přijetí oněch uchazečů, u nichž příslušné předpoklady jsou splněny, resp. překážky nejsou dány.
II. Ve věci samé stanovilo vl. nař. č. 512/1919 — již shora citované —, že (§ 1) absolventi vyšších prům. škol stát., kteří nabyli na těchto školách pravoplatného vysvědčení, že s úspěchem vykonali maturitní zkoušku, připouštějí se ke studiu na vys. školách techn. a báňských jako posluchači řádní v tom odboru, pro který získali na průmyslové škole potřebné průpravy. § 2 pak pověřuje min. škol. provedením tohoto nař. Cit nař. stanoví tedy podle svého znění dvě podmínky pro přijetí absolventů vyšších škol prům. za řádné posluchače vys. škol. techn., a to 1. s úspěchem vykonanou zkoušku maturitní, 2. získání potřebné průpravy pro ten který odbor vys. školy techn. na škole průmyslové.
Z toho jde, že kdežto co do podmínek ad 1. stačí s úspěchem vykonaná zkouška dospělosti, tedy bez dalších podmínek co do stupně tohoto »úspěchu« (s vyznamenáním, všemi hlasy a pod.), co do podmínek ad 2. nepraví nařízení nic bližšího o tom, co jest pokládati za »potřebnou průpravu« pro ten který studijní odbor na vys. škole techn. Když pak jednak vl. nař. samo ukládá ministru škol., aby je provedl a když dále jde nepochybně o bližší úpravu stud. věci, která již podle své povahy spadá do pravomoci min. škol., nutno uznati, že min. škol. je oprávněn posouditi, kdy ten který absolvent stát. průmysl, školy získal »potřebné průpravy« na průmyslové škole pro určitý odbor studijní na škole vysoké, a že byl min. také oprávněn u provádění cit. nař. stanoviti bližší směrnice, kdy onu potřebnou průpravu jest pokládati za danou.
Nelze tudíž dáti stížnosti za pravdu, tvrdí-li, že jedinou podmínkou pro přijetí absolventa vyšší školy průmyslové za řádného posluchače na vys. škole techn. podle vl. nař. č. 512/19 je úspěšná zkouška maturitní a že min. škol. nebyl oprávněn blíže stanoviti podmínky oné potřebné průpravy. Stanovil-li tedy min. škol. výnosem z 26. srpna 1926 č. 84865/IV, Věstník č. 86 jednak pro které studijní odbory na vys. škole techn. (pozemní stavitelství, strojnictví, elektrotechniku, techn. chemii a pod.) poskytuje potřebnou průpravu absolvování toho kterého oddělení vyšší průmysl. školy, jednak jaká musí býti kvalita studia na průmysl, škole co do výsledků jeho, zračících se na venek v dosažení určitých známek prospěchových, aby studium to bylo lze pokládati »za potřebnou průpravu« pro studium na vys. škole ve smyslu § 1 cit. vl. nař., nelze tento postup označiti za nezákonný.
Závaznosti onoho výn. z r. 1926 nemůže býti na újmu okolnost, že nebyl publikován ve Sbírce zák. a nař., kdyžtě jednak Sbírka tato k vyhlašování pouhých výnosů určena není (srov. zák. ze 13. března 1919 č. 139 Sb.), jednak při normě určené jen pro určitý okruh interesentů, jako jest tomu při »ústavním řádě« veř. ústavu, stačí zajisté publikace ve Věstníku min. škol.
Že by pak určitý předpis cit. výn. z r. 1926 vybočoval z mezí pravomoci dané ministrovi §em 2. vl, nař. č. 512/1919, stížnost netvrdí a nss neshledal. Poněvadž dále stížnost netvrdí, že by st-l splňoval podmínky stanovené cit. výn. z r. 1926, nebylo lze uznati ji důvodnou.

Citace:

č. 7438. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 49-52.