Č. 7510.

Železnice: O vlivu státní správy železniční na účtování soukromé dráhy místní.
(Nález ze dne 29. října 1928 č. 2789/27.)
Věc: Ludvík R. v B. proti ministerstvu železnic o vedení účtů H-ské místní dráhy.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Podle § 6 koncesní listiny z 20. dubna 1894 č. 91 ř. z. ve znění vyhlášky min. železnic č. 139 ř. z. z r. 1909 a 210 z r. 1913 bylo st-li, koncesionáři místní dráhy H-ské Ludvíku R. propůjčeno právo zříditi se zvláštním povolením státní správy a za podmínek od ní ustanoveních akc. společnost, která vstoupí ve všechna práva a závazky koncesionářovy. Schválení číslice skutečného a jmenovitého kapitálu zakládacího bylo vvhraženo správě státní. Za skutečně zakládací kapitál povolené dráhy ustanovena byla řádně prokázáná kupní cena místní dráhy, ke které sluší připočísti řádně prokázané výdaje vedlejší. Jestliže by po nabytí dráhy byly provedeny ještě další nové stavby nebo rozmnoženo vozební zařízení, lze příslušné náklady připočísti jen tehdy ke kapitálu zakládacímu, svolí-li státní správa k zamýšleným stavbám novým nebo k rozmnožení provozovacích zařízení a budou-li náklady řádně prokázány.
Podáním ze 16. dubna 1923 žádal st-l, aby mu bylo podle uvedených ustanovení koncesní listiny uděleno povolení k převodu investic v úhrnné hodnotě Kč 211035,05 a Kč 110088,24 na zakládací a zařizovací náklady zmíněné místní dráhy.
Výnosem z 21. prosince 1925 vyhovělo min. žel. této žádosti potud, že svolilo k tomu, aby byly na zakládací jistinu dráhy účtovány pouze investiční náklady v úhrnné hodnotě 6438 Kč 88 h a vyslovilo, že stanoví na základě § 6 vyhlášky č. 139/1909 zakládací jistinu dráhy částkou 303438 Kč 88 h, jež se skládá z 297000 Kč uznaných výnosy býv. min. žel. z 5. května 1913 a ze 6. května 1914 a z 6 438 Kč 88 h, jež jsou výlohami za investice provedené do 31. prosince 1923. Tento výnos min. žel. nebyl vzat v odpor. Dne 11. listopadu 1926 vydalo pak min. žel. výnos nař., který má toto znění:
»Podle výsledku revise provedené v únoru t. r. a na podkladě materiálu revisní komisí opatřeného oznamuje Vám min. žel. toto:
I. Z prozatímní uzávěrky roku 1925 a z Vašeho dokladu označeného Vámi jako »Bewertung der Bahnanlagekosten in der Bilanz per 31. 12. 1925« vysvítá, že zhodnocujete stavební účet H-ské místní dráhy označený Vámi jako »Eisenbahnanlage- und Einrichtungskostenkonto«,, z částky 303438,88 Kč, jak byla uznána min-em žel; výnosem č. 66879/25 na 8199600 Kč a zřizujete nový účet označený Vámi jako »Ludvík R., Aufwertungsdifferenz-Konto v částce 7896161,12 Kč. Tento postup odůvodňujte poukazem na znění vl .nař. č. 206/1924, na odhad reparační komise a na znění čl. 31 obch. zák.
Vámi cit. ustanovení jsou však zcela nerozhodná, neboť základní jistinou podle koncesní listiny H-ské místní dráhy (§ 6 vyhl. min. žel. č. 139/1909 a č. 5 i 7 bodu II. vyhl. téhož min. č. 210/1913) jest jen ona částka, která byla min-em žel. schválena. Pravoplatným výnosem tohoto min. z 21. prosince 1925 byla však základní jistina stanovena částkou 303438,88 Kč. Poněvadž pak základní jistina jest eventuelně podkladem pro stanovení výkupní renty v případě uplatnění státu vyhrazeného práva výkupu, jest ve veř. zájmu, aby základní jistina byla vedena v účtech ve výši min-em žel. pravoplatně schválené.
Ministerstvo železnic ukládá Vám vzhledem k cit. ustanovením konc. listin a to podle § 64 žel. provozního řádu, abyste opravil účty H-ské místní dráhy za rok 1925 tak, že uvedete položku 8199600 Kč na výši 303438,88 Kč a abyste stornoval položku 7896161,12 Kč.
II. Při revisi bylo dále shledáno, že jste vyrovnal aktivní položku 652479,16 Kč, kterou dluhujte žal. podniku, zaúčtováním této částky jako odměny za vedení provozu místní dráhy v letech 1908—1918.
Jako vlastník místní dráhy nemůžete uplatňovati pohledávku za správu místní dráhy, tím méně za dobu, kdy hospodářské výsledky podniku byly již řádně vyúčtovány. Toto dodatečné zaúčtování odměny sleduje jedině cíl, aby Váš dluh podniku ve stejné výši byl zrušen. Tím se zkresluje čistý výtěžek podniku za rok 1925, jejž nutno ve veř. zájmu řádně zjistiti a vésti v patrnosti, poněvadž čistý výtěžek je rozhodný pro stanovení výkupní renty při ev. uplatnění práva výkupu místní dráhy, které si stát v koncesi vyhradil (§ 12 vyhl. min. žel. č. 139/1909 a č. 5 bodu II. vyhlášky téhož min. č. 210/1913).
Proto ukládá Vám min. žel., opírajííc se o shora cit. ustanoven konc. listin a o § 64 žel. prov. řádu, abyste překnihování částky 652479,16 Kč stornoval a pohledávku vedl dále jako aktivum místní dráhy, řídě se ovšem při tom předpisy obch. zák.
Nařízení uvedená pod I. a II. proveďte do 14 dnů ode dne doručení tohoto výnosu a předložte v této lhůtě bilanci a účet zisku a ztráty za rok 1925 setavený se zřetelem k tomuto výnosu«.
Stížnost k nss-u podaná domáhá se zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost, uvádějíc toto:
I. Min. žel. nebylo oprávněno, aby vydalo vůbec rozhodnutí tohoto obsahu. Nař. rozhodnutí dovolává se § 64 žel. prov. řádu ze 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. z r. 1852. Toto ustanovení dává ovšem tehdejšímu příslušnému min-u právo, aby z důvodů veř. zájmu dávalo podnikateli soukr. žel. dráhy poukazy, týkající se vedení účtů. Avšak tyto poukazy mohou se týkati pouze formy vedení účtů, roztřiďování jich a způsobu zápisů za tím účelem, aby kontrola soukr. žel. dráhy kompetentním ústř. úřadem byla vůbec umožněna a usnadněna. Bylo by však protismyslné tvrditi, že nadřízený dozorčí úřad může podniku soukr. dráhy nařizovati, aby některé položky do účtu pojal a jiných tam nepojal. Vždyť žel. dráha soukr., jako každý jiný podnikatel, jest podrobena předpisu o vedení knih a jest zodpovědná za jejich obsah. Tato zodpovědnost by přecházela na ústř. úřad dozorčí, kdyby tento mohl ukládati soukr. žel. dráze nejenom, v jaké formě má býti její účetnictví vedeno, nýbrž i jaký má býti meritorní obsah zápisů.
II. Není však ani správno tvrzení nař. rozhodnutí, že by vyžadované meritorní změny zápisů byly vynucovány veř. zájmem. Jest sice pravda, že základní jistina soukr. žel. dráhy může se státi po případě podkladem pro stanovení výkupní ceny, kdyby stát chtěl soukr. dráhu vykoupiti a že i čistý výtěžek podniku jest v takovém případě rozhodným pro stanovení této renty. Avšak ani výše základní jistiny, ani výše výtěžku v jednotlivých létech není závislá na tom, co je zapsáno v účetních knihách podniku, poněvadž tyto netvoří pro stanovení výkupní renty jediného podkladu. Není možno proto dovolávati se pouze s tohoto hlediska existence veř. zájmu pro vydání nař. rozhodnutí.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 64 žel. provoz. řádu jsou soukr. železniční podniky povinny vésti o všech oddílech své správy přesné a jasné účty, jsou dále povinny podříditi se pokynům, které jim z důvodu veř. ohledů min. obch. (nyní žel.) v té příčině udílí a mají povoliti k tomu cíli pověřeným vyslancům min-a. aby nahlíželi do účtů, jakýchkoliv spisů a knih a mají jim podati případně požadované výkazy a vysvětlení.
Výrazem »jasné účty« míněny jsou zřejmě jen účty, které co do svého obsahu neposkytují důvodu k žádným pochybnostem. Slovy »přesné účty« nutno pak rozuměti účty, které přísně odpovídají skutečnému stavu, tak že jest možno učiniti si podle nich jasný úsudek o fin. stavu dráhy. Sluší proto slovní obrat »přesné a jasné účty« vyložiti v ten smysl, že jsou jím míněny účty po formální stránce bezvadné, po materielní stránce pak odpovídající skutečnosti tak, aby zmocněný k tomu orgán státní žel. správy do nich nahlížející mohl se bez obtíží orientovati o fin. stavu podniku. Jestliže tudíž účty toho kterého podniku zavdávají pochybnosti o svém obsahu již po stránce formální nebo jestliže jejich obsah neodpovídá přesně skutečnosti, nejsou účty takové ani přesné ani jasné, a jest podle § 64 žel. dopravního řádu min. žel. oprávněno podnikateli to vytknouti. Tento jest pak povinen nedostatky mu vytknuté podle pokynů mu udělených odstraniti a napraviti, t. j. účty formálně pozastavené nahraditi účty formálně správnými a účet se skutečným stavem věcně nesouhlasící uvésti se skutečným stavem ve shodu, obé ovšem jen za předpokladu, že výtky a požadavky min-em činěné odůvodněny jsou zájmem veř. Je-li tento předpoklad splněn, je tedy min žel. oprávněno účtování soukr. podniku žel. činiti výtky jak formální, tak i věcné a nelze proto souhlasiti s názorem stížnosti, že § 64 žel. dopravního řádu opravňuje min. toliko ke korekturám formálním.
Nař. rozhodnutím nařídilo min. žel. st-li jednak, aby v bilanci H-ské místní dráhy k 31. prosinci 1925 vedl zakládací jistinu této místní dráhy v oné číselné výši, která byla výnosem min. žel. z 21. prosince 1925 pravoplatně stanovena částkou 303438 Kč 88 h, a nikoliv v číselné výši 8199438 Kč 88 h, jak učinil st-l, a dále aby částku 652479 Kč 16 h, kterou st-l zatížil účet zisku této dráhy k 31. prosinci 1925 jako dluh, odepsal a aby ji nadále vykazoval jako aktivum. Toto své opatření odůvodnilo min. ustanovením § 64 prov. řádu. Z obsahu nař. rozhodnutí, jak byl shora doslovně podán, je patrno, že žal. úřad nepovažoval zařazení položky prvé do aktiv, druhé pak do pasiv dráhy za srovnalé se zásadami přesného účtování podle § 64 dopr. řádu a že veř. zájem, jehož se k odůvodnění svého opatření dovolává, viděl v tom, že výše zakládací jistiny a výše čistého zisku může míti podstatný význam pro výši výkupní částky v případě výkupu dráhy státem.
Stížnost nenamítá, že zařazení dotčených položek do bilance k 31. prosinci 1925 stalo se ve shodě se zásadami přesného účtování podle § 64 prov. řádu, pročež nss neměl příčiny po této stránce nař. rozhodnutí zkoumati.
Pokud jde o otázku, zdali sporné opatření je odůvodněno zájmem veřejným, namítá st-l v podstatě toto: Není správno, že by vyžadované meritorní změny zápisů byly vyžadovány veř. zájmem. Jest sice pravda, že základní jistina soukr. žel. dráhy může se státi po případě podkladem pro stanovení výkupní renty, kdyby stát chtěl soukr. dráhu vykoupiti, a že i čistý výtěžek podniku je v takovém případě rozhodným pro stanovení této renty. Avšak ani výše základní jistiny, ani výše výtěžku v jednotlivých létech není závislá na tom, co je zapsáno v účetních knihách podniku, poněvadž tyto netvoří pro stanovení výkupní renty jediného podkladu. Není možno proto dovolávati se pouze s tohoto hlediska zájmu veřejného.
Stížnost nepopírá tudíž, že státní správa žel. má hledíc k právu na výkup na místní dráhy H-ské zájem na výši zakládací jistoty a čistého ročního výtěžku této dráhy. Stížnost také nepopírá, že tento zájem státu může býti kvalifikován jako zájem veř. ve smyslu § 64 žel. dopr. řádu, ba připouští přímo, že výše základní jistiny a čistého výtěžku dráhy může míti pro otázku výkupní sumy význam. Stížnost popírá pak to, že účtování dráhy tvoří pro určení zakládací jistiny a výtěžku dráhy podklad jediný, a snaží se z toho vyvoditi, že byť byl tu veř. zájem státní správy na výši zakládací jistiny a výtěžku dráhy soukromé, s hlediska případného výkupu, zájem tento není totožný se zájmem na jasném a přesném účtování dráhy. Vývody ty nemohl nss uznati správnými. Je-li mimo spor, že výše základní jistiny a výše ročního čistého výtěžku dráhy může míti význam pro otázku výkupu se strany státu a není-li dále na sporu, že zájem o to jest zájmem veřejným, a připouští-li stížnost, že jednou ze složek, podle nichž lze výši této zakládací jistiny a čistého výtěžku určiti, jest i účtování dráhy, pak nelze logicky dospěti k závěru, že veř. zájem státu na výši této jistiny a čistého výtěžku nedotýká se také správnosti tohoto účtování a to tím méně, když se ve stížnosti neuvádí, ba ani zdaleka nenaznačuje žádná jiná složka, která kromě účtů dráhy má podle mínění st-lova ještě vliv na určení výše zakládací jistiny a výtěžku řečené železnice.
Nelze tudíž stížnosti ani v této příčině dáti za pravdu a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 7510. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 203-207.