Č. 7548.

Pojištění pensijní: I. K výkladu pojmu »poměr služební« podle § 1 zák. č. 89/1920. — II. Podléhá akvisitér pojišťovny pojistné povinnosti pensijní? — III. Závislost hospodářská nepatří k pojmovým znakům služebního poměru.
(Nález ze dne 12. listopadu 1928 č. 23360/27.) Prejudikatura: Boh. A 3977/24 a 4330/25.
Věc: Jan O. v B. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 8. prosince 1924 vyslovila Zemská úřadovna I. Všeobecného pensijního ústavu v Brně, že st-l podléhá pensijní pojišťovací povinnosti ve svém zaměstnání jako akvisitér firmy »Viktoria zu Berlin, Allgemeine Versicherungs-Aktiengesellschaft«. Námitkám firmy vyhověla zsp v Brně, zrušila zmíněný výměr a vyslovila, že st-l pensijní pojistné povinnosti nepodléhá. Odvolání st-lovu min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo a v odpor vzaté rozhodnutí potvrdilo z toho důvodu, že st-l nebyl k firmě v poměru služebním (§ 1151 o. z. o.), takže chybí nezbytný předpoklad pro pojistnou povinnost, stanovený v § 1 odst. 1 pens. zák. Podle § 1151 o. z. o. jsou podstatnými znaky služ. poměru závazek konati práce (služby) na straně jedné a závazek platiti úplatu na straně druhé. Z tohoto závazku vyplývá určitá nadřízenost osoby první osobě druhé, t. j. osoba ona jest povinna po určitou dobu konati určité práce pro osobu druhou. Podle výsledků celkového šetření dlužno souditi, že v daném případě nebyly splněny podstatné znaky služ. poměru, neboť nebylo takovéto podřízenosti a vázanosti Jana O. k firmě, nýbrž jmenovaný byl ve své činnosti úplně samostatný a neodvislý. Okolnost, že mu byly uloženy instrukcí pro agenty určité závazky, zejména zákaz uzavírati obchody pro konkurenci, jest nerozhodnou, ježto závazky ty byly rázu jen všeobecného a nelze z nich odvozovati podřízenost a vázanost jeho k firmě ve smyslu § 1151 o. z. o. Nelze tedy jeho poměr k firmě kvalifikovati jako poměr služební.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Podle § 1 odst. 1 zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. jest pens. pojištěním povinen a podle ustanovení tohoto zák. pojištěn, kdo překročiv 16. rok svého věku, je v Čsl. republice v poměru služebním, pokud není činným jako dělník či učeň nebo nevykonává převážnou měrou prací podřízených, jako služeb čeledínských, nádenických nebo takových, jichž vykonavatelé se nepovažují za obchodní pomocníky podle zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. (§ 1 odst. 2).
Z ustanovení toho plyne, že základním zákonným předpokladem pro pojistnou povinnost určité osoby jest, aby osoba ta byla v poměru služebním. Pojem poměru služ. v cit. zákoně není nijak vymezen. Judikatura nss-u ustálila se na tom, že pojmem »služ. poměr« rozuměti sluší ony vztahy, které vyplývají pro dvě osoby z uzavřené služ. smlouvy ve smyslu § 1151 o. z. o. ve znění III. dílčí novely z 19. března 1916 č. 69 ř. z.
§ 1151 ustanovuje: »Je-li někdo povinen konati jinému po nějakou dobu služby, vznikne služ. smlouva.« Podstatným pojmovým znakem služ. smlouvy, a tedy i služ. poměru, jest podle toho na straně zaměstnancově závazek konati služby. Je-li však zaměstnanec povinen svému zaměstnavateli konati služby, vyplývá z toho, že v příčině konání služeb těch jest vázán říditi se rozkazy zaměstnavatelovými, čímž vzniká poměr vázanosti a podřízenosti jeho, pokud jde o jeho služ. činnost, služební smlouvou vymezenou, k rozkazům zaměstnavatelovým (srovn. nál. Boh. A 3977/24 a 4330/25). Nss trvá na právních názorech v těchto nálezech vyslovených. — — —
V daném případě jde tedy o řešení otázky, zda v poměru mezi st-lem a firmou podle toho, co ve správním řízení bylo o něm zjištěno, lze shledati podstatné pojmové znaky poměru služebního. — — —
Smluvní poměr st-lův k akc. pojišťovací společnosti Viktoria byl založen a vymezen dopisem st-lovým firmě zaslaným, daným v Brně dne 15. října 1919, agenturní instrukcí z 1. května 1911, dopisy firmy, danými v Brně dne 9. března 1920 a 4. července 1921, dopisem st-lovým, daným v Brně dne 7. listopadu 1921 a konečně dopisem daným v Teplicích-Šanově dne 25. února 1925. Všech těchto listin dovolává se také stížnost, jež netvrdí, že by obsah jejich byl snad v rozporu se skutečným stavem nebo že by ustanovení v nich obsažená byla změněna souhlasnou vůlí stran.
Obsah uvedených listin jest proto rozhodný pro posouzení právní povahy vzájemného smluvního poměru mezi st-lem a společností Viktoria a tedy základem pro řešení sporné otázky. Dopisem z 15. října 1919 nabídl se st-l dodávati pojišťovací společnosti Viktoria v Berlíne pojišťovací návrhy, odpovídající její agenturní instrukcí, podle podmínek v dopise tom obsažených a za provisní sazby tam uvedené. Další dopis jeho ze 7. listopadu 1921 obsahuje nabídku obstarávati inkaso pojišťovacích prémií pro společnost za provisi podle podmínek v dopise vytčených. Vedle provisí těchto zaručena byla st-li zvláštní bonifikace při docílení určité výše pojistných jednotek za rok (t. zv. pensum) dopisy společnosti z 9. března 1920, 4. července 1921 a 25. února 1925, pro jednotlivá léta. Zmíněná agenturní instrukce, i pro st-le platná, ustanovuje v § 71 o právním postavení agentově, že v jeho činnosti sluší rozeznávati tři stránky: a) zprostředkování pojišťovacích návrhů, b) zprostředkování placení prémií a c) činnost důvěrnickou.
O činnosti ad a) uvádí instrukce, že při sepisování pojišť. návrhu jedná agent z příkazu navrhovatele a má povinnost, příkaz, jejž od něho obdržel, co nejsvědomitěji vyplniti, jeho o všem poučiti a na vše upozorniti, co jest v jeho zájmu. Přijímá-li agent premie (činnost ad b), jedná naproti tomu jako pokladní úředník Viktorie tak, že přijímá peníze jako její vlastnictví. Použiti jich ve svůj nebo cizí prospěch, ani vrátiti je bez jejího svolení, agent nesmí. Pokud jde o činnost důvěrnickou (c), jest agent obchodním přítelem společnosti, povinným k věrnosti, svědomitosti a mlčenlivosti. Nemůže samostatně pojištění uzavříti, změniti ani zrušiti, prozatímní listy vydávati ani premie stanoviti. On zprostředkuje toliko pojišťovací návrhy, o jichž přijetí neb odmítnutí rozhoduje ředitelství samo. Prohlášení o pojištění jest oprávněn přijati, nikoli o nich rozhodnouti a jest povinen, neprodleně dále je odevzdati. Podle § 72 instrukce není akvisiční činnost agentova místně nijak omezena. On může zprostředkoval pojištění v libovolném místě. Změní-li agent bydliště, musí o tom podle § 73 instrukce podati dříve včas generální agentuře zprávu a udati, přeje-li si podržeti zastoupení společnosti také ve svém novém bydlišti. Společnost rozhodne, lze-li jeho přání vyhověti čili nic. § 75 ustanovuje, že jest v zájmu agentově, aby obchodním nařízením a přáním gen. agenta přesně vyhověl. Pokud jde o peníze, jež agent obdržel pro firmu, nestává se tím jejím dlužníkem, nýbrž spravuje je jako svěřený mu cizí majetek jako pokladní úředník. Peníze smí přijímati jen, je-li k tomu listinou firmou vydanou oprávněn. Vydávati soukromé a prozatímní kvitance agentem není přípustno.
Z těchto smluvních ustanovení plyne, že st-l podle srovnalé smluvní vůle stran vyvíjel pro společnost Viktorii činnost jednatele na provisi tím, že zprostředkoval za provisi pojišťovací obchody pro ni samostatně, nikoli na základě služ. smlouvy. Neboť ve své zprostředkovací činnosti, kterou vykonával podle ustanovení instrukce a zvláštních pokynů gen. agenta, nebyl ani časově ani místně ani při výběru osob, jež pro společnost akviroval, vázán jejími rozkazy. On mohl pracovati podle svých vlastních disposic, kdy a jak mu bylo libo, neměl stanovenou žádnou pracovní dobu, žádnou povinnost konati obchůzky v určitých obdobích, navštěvovati určitá místa a osoby, dostavovati se pravidelně k přijímání rozkazů obchodních, prodlévati v určitých časových obdobích v určitých místnostech a p. Ve své zprostředkovací činnosti byl úplně neodvislý a nepodléhal při tom žádné kontrole společnosti, případně jejích orgánů. St-l nebyl honorován za určitou práci po nějakou dobu konanou, jak to má § 1151 o. z. o. na mysli, nýbrž jen za úspěch své zprostředkovací činnosti, totiž provisí z pojišťovacího obchodu, byl- li pojišťovací návrh st-lem společnosti dodaný od ní přijat, a bylo-li pojištění takto uskutečněno. Jemu nedostalo se odměny (platu) za služby pro společnost vykonané nehledíc k jejich výsledku, nýbrž jen v tom případě, došlo-li k uzavření zprostředkovaného pojištění, takže v opačném případě risiko sebe intensivnější, leč neúspěšné jeho činnosti ve prospěch společnosti vyvinuté, šlo jen na vlastní vrub st-lův. Jest proto nesprávné tvrzení stížnosti, že neúspěch činnosti st-lovy jde na účet společnosti. Ona ovšem přijde o zisk, který z dodání a přijetí pojišťovacího návrhu by jí kynul, ale v tom nelze spatřovati ještě její risiko. Risiko st-lovo spočívá v tom, že jeho námaha může býti úplně marná, a on přes ztrátu času, práci a případně hotové výdaje, nedocílí žádné odměny (provise). Vše to riskoval st-l, nikoli společnost. Risiko postihuje tedy jen jeho.
Vezme-li se náležitý zřetel k úmyslu smluvních stran, jak v uvedených smluvních ustanovení proniká, a na celkový obraz činnosti st-lovy, nelze shledati, že by byl spisy nedoložen a nelogicky úsudek úřadu, že mezi ním a společností nebylo poměru služebního.
Stížnost poukazujíc na to, že účelem smluvního poměru st-lova nebylo, aby byl rozvázán jediným výkonem, nýbrž že stranami bylo zamýšleno, aby smluvní poměr trval delší dobu, dovozuje z toho, že jde o poměr služební. Dedukci tuto nelze uznati správnou; neboť z toho, že smluvní poměr nemá býti omezen na výkon jediný a že při jeho sjednání bylo úmyslem stran, aby výkonů bylo více, a poměr trval delší dobu, nevyplývá ještě nutně, že proto již musí tu jíti o poměr služební. Jest ovšem pravda, že § 1151 o. z. o. jako náležitost služ. smlouvy vytyčuje také konání služeb »po nějakou dobu«. Leč obratem tím měl býti vyjádřen jen rozdíl mezi smlouvou služební a smlouvou o dílo, jejíž podstata nezáleží v tom, že smlouvce jest povinen, vyvíjeti na prospěch druhého smlouvce činnost po nějakou dobu, jako jest tomu při smlouvě služební, t. j. zhotoviti proň určité smluvené dílo. Ostatně nař. rozhodnutí trvalost smluvního poměru st-lova ani nepopírá. Stížnost dovolává se dále k obhájení svého stanoviska na ustanovení § 77 instrukce pro agentury, podle něhož veškerý potřebný materiál dodá agentu firma bezplatně, a materiál ten zůstane jejím vlastnictvím. Jak z předpisu toho vysvítá, jde tu o tiskopisy, vzorce, rejstříky, knihy a podobné pomůcky, sloužící k tomu, aby jich agent použil ke své zprostředkovací činnosti. Bezplatné jich poskytování nelze však pokládati o sobě za podstatný pojmový znak smlouvy služební, neboť okolnost tato není tak rozhodná, aby jí mohla vtisknouti významný charakterisující ráz a k zákonným náležitostem smlouvy služební podle §1151 o. z. o. nepatří.
Jestliže se st-l snaží dovoditi svoji služ. vlastnost také z toho, že v uvedené instrukci se v § 71 lit. b) praví, že při přijímání prémií jedná agent jako pokladní úředník Viktorie, dlužno proti tomu uvésti, že ze slov těch nedá se na povahu jeho poměru usuzovati. § 71 lit. b) instrukce nutno čísti v souvislosti s předcházejícím odst. a), kde se praví, že při sepisování pojišť. návrhů jedná agent z příkazu navrhovatele, tedy jako jeho zmocněnec, v odstavci b) pak se zdůrazňuje naproti tomu, že při přijímání prémií nevystupuje již jako zmocněnec navrhovatelův, nýbrž jako zmocněnec firmy ve vlastnosti pokladního úředníka. Měla tedy v cit. odstavcích býti vytýčena jen různost funkcí, v nichž agent vystupuje, ale nelze ve slovech »jako pokladní úředník« shledati oporu pro úsudek, že agent jest úředníkem firmy a proto ve služ. poměru k ní.
V dalších svých vývodech zdůrazňuje stížnost z různých předpisů instrukce osobní podřízenost agentovu rozkazům společnosti, jimž jest podroben a tak ve své činnosti omezen. Proti těmto vývodům třeba poukázati na to, že smlouva st-lova se společností jest smlouvou dvoustrannou. Takovéto smlouvy již podle svého pojmu obsahují vzájemné povinnosti obou smlouvců. Samostatnosti jednatelově není však na úkor, jestliže v instrukci proň platné, tvořící integrující součást jeho jednatelské smlouvy, obsaženy jsou povinnosti agentovy k firmě, kterou zastupuje. To vyplývá přirozeně již z povahy věci samé a ze smluvního poměru, do něhož agent k pojišťovací společnosti vstoupil. Vytyčuje-li tedy instrukce meze, v kterých agent při své činnosti musí se pohybovati a stanoví-li okruh jeho povinností a vůbec rámec jeho činnosti, jsou tyto předpisy jen výplní obsahu smlouvy. Takováto smluvní ustanovení, ze samé podstaty dvoustranné smlouvy plynoucí, nezakládají však ještě podřízenosti a vázanosti, charakterisující poměr služební a nečiní ještě jednatele nesamostatným zaměstnancem firmy, není-li tu zvláštních ustanovení, která by podřízenosti a vázanosti jednatelově nasvědčovala. Předpisů takových však v listinách smluvní poměr st-lův upravujících, jak shora bylo dovoženo, nalézti nelze. Nelze proto spatřovati vytýkaný rozpor se spisy, jestliže žal. úřad v nař. rozhodnutí v závazcích, st-li instrukcí uložených, neshledal podřízenosti a vázanosti jeho k firmě ve smyslu § 1151 o. z. o.
Pokud stížnost v souvislosti s tím poukazuje také na st-lovu hospodářskou podřízenost firmě, spočívající v tom, že jest odkázán toliko na provisi, stačí k tomu podotknouti, že podřízenost či závislost hospodářská nenáleží k podstatným pojmovým znakům smlouvy služební, nýbrž jen podřízenost a vázanost k rozkazům zaměstnavatelovým (srovn. Boh. A 3977).
O tom, že těchto předpokladů při zprostředkovací činnosti st-le nebylo, naopak že byl nezávislým, svědčí také okolnost, že instrukce pro agentury, i proň platná, neobsahuje ani obvyklého zákazu uzavírati obchody pro cizí konkurenční firmy. Inž. O. G. jako zástupce společnosti Viktoria při svém výslechu také potvrdil, že společnost st-li nemůže zakázati, aby uzavřel pojištění i pro některý ústav konkurenční.
Vstup do přímých nebo nepřímých služeb jiné pojišťovací společnosti má podle § 6 lit. b) regulativu pro pensijní pokladnu pojišťovacích zástupců a úředníků Viktorie pouze za následek ztrátu nároku na důchod členů pokladny té, jim jinak příslušející, a postihuje ovšem i agenta, byl-li členem pokladny. Konkurenční zákaz podmínkou smluvní však nebyl. A kdyby byl, nebylo by lze v něm shledati nějakou takovou vázanost a podřízenost, jakou poměr služební jest charakterisován.
Bez právního významu pro posouzení povahy smluvního poměru st-lova k firmě jest konečně, že st-l byl přihlášen k První pražské nemoc. pokladně obch. a soukr. zaměstnanců a že pojistným listem z 5. dubna 1922 č. 11661 byl jmenován řádným členem uvedené pens. pokladny, zřízené společností Viktoria pro její pojišťovací zástupce a úředníky, poněvadž z těchto skutečností nevyplývá nic podstatného pro úsudek o tom, jakého rázu jest smluvní poměr st-lův.

Citace:

č. 7548. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 280-285.