Č. 7421.

Dávka z přírůstku hodnoty: Převod nemovitosti se společnosti s r. o. na některé ze společníků, třebas společníky jsou jenom otec a synové, není osvobozen od dávky podle § 4 č. 3 dávk. řádu z 1922.
(Nález ze dne 18. září 1928 č. 4840).
Prejudikatura: Boh. A 693/21, 1785/22, Boh. F 1816/24.
Věc: Firma J. G. v H. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem z 30. listopadu 1926 předepsal zem. inskpetorát pro zem. dávky v Praze stěžující si firmě dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, jež firma ta trhovou smlouvou ze 3. března 1924 prodala čtyřem společníkům, kteří jsou dětmi pátého společníka, inž. Hynka G., s nímž společně zřídili notářským spisem z 9. února 1919 společnost s r. o. pod shora uvedenou firmou. Odvolání z výměru toho podané, jímž stěžující si společnost domáhala se zrušení plat. rozkazu z toho důvodu, že řečený převod stal se s otce na děti a že proto podle § 4 č. 3 vl. nař. č. 143/1922 dávce z přírůstku hodnoty podroben není, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž převod ten nespadá pod ustanovení § 4 č. 3, nýbrž § 1 č. 5, správně odst. 5. dávk. pravidel z r. 1922. O stížnosti do rozhodnutí toho podané nss uvážil:
Nezákonnost nař. rozhodnutí spatřuje stížnost jedině v tom, že žal. úřad posuzuje převod nemovitostí, uvedenou trhovou smlouvou uskutečněný, jako převod z majetku společnosti do majetku společníků podle § 1 odst. 5 pravidel o obecní dávce z přírůstku nemovitostí dodatek III. vl. nař. č. 143/22) místo podle § 4 č. 3 těchto pravidel, podle něhož úplatné převody s rodičů na děti dávce z přírůstku podrobeny nejsou. Stížnost dovozuje, že v daném případě byly nemovitosti převedeny sice firmou jako zcizitelkou, že však firmou tou jest společnost s r. o., kterou tvoří otec a 4 jeho děti, které nemovitosti koupily. Z toho stížnost usuzuje, že jde o převod s otce na děti, a pokládá za nerozhodno, že prodané nemovitosti formálně zcizila firma, zdůrazňujíc, že podstatnou jest okolnost, že zcizující firma skládá se jen z otce a dětí jako společníků, takže tyto je koupily ve skutečnosti od onoho.
S tímto právním názorem, stížností hájeným, souhlasiti nelze.
Stížnost nepopírá, že prodané nemovitosti byly majetkem firmy J. G., válcové mlýny, pila a elektrárna, která jest nesporně společností s r. o. Nss vyslovil již opětně (srv. nál. Boh. A. 693/21 a Boh. F 1816/24), že společnost s r. o. podle zák. ze 6. března 1906 č. 58 ř. z. jest samostatnou právn. osobou, tedy právním subjektem od jednotlivých svých společníků úplně odlišným, jehož jmění jest od jmění společníků těch přesně odděleno (§ 61 cit. zák.). Při tomto právním názoru setrvává nss i v daném případě a odkazuje na podrobné odůvodnění jeho, v uvedených nálezech obsažené. Poněvadž podle toho prodané nemovitosti náležely společnosti, nikoli společníkům, byly převedeny z majetku jejího a nikoliv ze jmění inž. Hynka G., který byl jen společníkem firmy. Pro odpověď na otázku, zda v daném případě byl převod nemovitostí dávce z přírůstku hodnoty podroben či nikoli, jest rozhodnou jediné okolnost, komu dotčené nemovitosti náležely a z čí majetku byly převedeny. Ježto podle toho, co bylo řečeno, byly společenským jměním firmy J. G., stal se převod z majetku této společnosti do majetku společníků, o jakém jedná § 1, odst. 5 dávk. pravidel. O převodu s otce, inž. Hynka G., na jeho děti nelze při tom mluviti, neboť on vlastníkem nemovitostí nebyl a nemohl proto ani nemovitosti na své děti převésti (sr. § 442 o. z. o.). Z tohoto důvodu nemůže se stížnost právem dovolávati § 4 č. 3 dáv. prav., kteréžto ustanovení předpokládá převod s rodičů na děti, předpoklad tento však v daném případě, jak bylo dovozeno, splněn není. (Srovn. nál. z 25. června 1927 č. 15572/26 a Boh. A 1785/22).

Citace:

č. 7421. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 17-18.