Č. 7423.

Zabírání budov k účelům veřejným: * Slouží-li budova účelům kulturně-vzdělávacím (bod 7. odst. 3. § 1 zák. č. 304/21), není vlastník povinen trpěti zabrání její vůbec, tedy ani zabrání její v takovém rozsahu, které by připouštělo další její spoluužívání k těmto účelům.
(Nález ze dne 18. září 1928 č. 25323.)
Věc: Biskupský diecesní chlapecký seminář v B. a biskupská konsistoř v Litoměřicích (adv. Dr. Emil Rindskopf z Teplic-Šanova) proti ministerstvu veřejných prací v Praze o zabrání objektů Rumpelmühle.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsp výnosem z 22. června 1923 zabrala dle zák. č. 304/21 budovu »Rumpelmühle« v K. spolu s dvorem a ovocnou zahradou pro účely čsl. péče o mládež v T. V důvodech svého rozhodnutí prohlásila, že řečené budovy nebylo po nějakou dobu vůbec seminářem užíváno, a že později sloužila jedině k dočasnému pobytu jednotlivých profesorů semináře a za občasný výletní cíl chovanců semináře, tudíž jen k občasnému a přechodnému pobytu k osvěžení chovanců a profesorů. Účel tento však nelze označiti za svépomocný, lidumilný a není tedy budova ona vyloučena ze zabrání dle § 1, odst. 3. bodu 1. a 8. zák. č. 304/1921. Dvůr s přiléhající ovocnou zahradou zabrala zsp současně proto, poněvadž tvoří s budovou souvislý celek tím, že slouží k účelu, který budovou jest sledován. Místnosti pronajaté stranami soukromými, t. j. dva pokoje a kychyň Františka G. ponechala zsp dosavadnímu držiteli k dalšímu používání za stejných podmínek do té doby, než budou přikázány vhodné místnosti náhradní. Konečně prohlásila, že majiteli budovy a příslušenství, bisk. semináři v B., přísluší pouze peněžitá náhrada za hospodářské škody, způsobené zabráním.
Proti tomuto výměru podaly bisk. konsistoř v Litoměřicích a bisk. chlap. seminář v B. odvolání k min. veř. prací, jež nař. výnosem doplnilo rozhodnutí zsp v tom smyslu, že zabírá se budova »Rumpelmühle« v K. s nemovitostmi připsanými k ní ve vložce č. ... poz. knihy kat. obce K., a pozměnilo je v tom směru, že právo užívání zabraných nemovitostí ponechává se bisk. diecesnímu chlap, semináři a jeho profesorům v tom rozsahu, v jakém je v době zabrání vykonávali, pokud se týče dle smlouvy pachtovní s Františkem G. uzavřené vykonávati byli oprávnění. K námitce, že zabrané nemovitosti jsou ze zabrání vy- loučeny proto, poněvadž tvoří integrující součást kulturně vzdělávacího ústavu chlapeckého semináře v B., jehož profesorům a chovancům určeny jsou za místo osvěžení a zotavení, poznamenalo min., že vlastníci sami toto užívání pachtovní smlouvou uzavřenou s Františkem G. omezili, a to více než dle opatření bytového úřadu byli povinni. Jestliže toto omezení užívání ponechává min. nedotčeno, pak jest námitka st-lů, opírající se o svrchu uvedenou okolnost, bezpředmětná, a odpadá i opatření místností náhradních. Poněvadž užívací právo semináře i jeho profesorů zabráním zůstává nedotčeno, jest bezpředmětnou i další námitka st-lů, že zabrané reality sloužíce k účelům svépomocným a humanitním, jsou ze zabrání vyloučeny. »Rumpelmühle« nelze dle názoru min. pokládati ani za obytný dům nájemní ve smyslu § 1. odst, 3. č. 2 cit. zák., neboť dle volného a svobodného rozhodnutí nynějších majitelů byla již v r. 1887, a pokud se týče některých dalších pozemků, v roce 1897 získána pro účely vlastního užívání majitelů, a také skutečně nepřetržitě jimi užívána až do roku 1920, kdy k příkazu bytového úřadu byla pronajata a to pouze dočasně (do konce července 1926), při čemž majitelé sami prohlašují, že budou jí užívati opětně toliko pro sebe, jakmile pozbudou účinnosti nynější zákonné předpisy, vydané z důvodů mimořádné bytové tísně. Nelze proto vzhledem k tomuto přechodnému rázu pronájmu přiznati realitě, byť užívána byla k účelům převážně bytovým, povahu obytného domu nájemního ve smyslu § 1, odst. 3. č. 2 cit. zák.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost namítá, že vylučovací důvod dle § 1. odst. 3. bodu 7. cit. zák. má charakter výlučný a že, je-li tento důvod dán, brání jakémukoliv zabrání, tedy i zabrání omezenému. Námitku tu shledal nss důvodnou. Žal. úřad v rozhodnutí svém uznává, že objekt sloužící za zotavovnu pro profesory a chovance bisk. semináře, je dle svého určení budovou sloužící účelům kulturně-výchovným a sociálně svépomocným, domnívá se však, že okolnost ta sama o sobě nevylučuje ještě jeho zabrání, když i po zabrání bude možno budovy spoluužívati pro účely uvedené v bodě 7. Náhled ten není ve shodě se zákonem. Slouží-li budova k účelům uvedeným v bodě 7., není vlastník její povinen trpěti zabrání její vůbec , tedy ani zabrání její v takovém rozsahu, které by mu umožnilo užívati dotyčné budovy k účelům, k nimž až dosud jí používal. Ustanovení § 2 odst. 2. o spoluužívání zabrané budovy dosavadním vlastníkem vztahuje se jen na takové případy, kde dotyčná budova může vůbec dle § 1 cit. zák. po právu býti zabrána, nikoli však na případy, kde zabrání dle tohoto ustanovení je vyloučeno. Netřeba proto ani zkoumati, zda by spoluužívání budovy jak pro účel, pro který se zabírá, tak pro účel, jemuž dosud slouží, bylo vůbec možné, či nikoliv. Je tedy nař. rozhodnutí, pokud odepřelo uznati existenci vylučovacího důvodu uvedeného v bodě 7. cit. zák. v odporu se zákonem a bylo je již z toho důvodu zrušiti dle § 7. zák. o ss, aniž bylo nutno uvažovati, je-li toto rozhodnutí zákonným i v tom směru, pokud odepřelo uznati zabíraný objekt za nájemní obytnou budovu dle bodu 2. Neboť i kdyby pravda bylo, že na původním jejím určení nemohl nic změniti pouhý dočasný její nájem, a že oním nájmem budova ta nestala se ještě obyt- nou budovou nájemní ve smyslu zák., pak přišlo by k plné platnosti původní její určení, které právě st-lé uplatňují jako důvod vyloučení ze zabrání dle bodu 7, a to jak svrchu uvedeno, právem.

Citace:

č. 7423. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 20-22.