Č. 7636. Zaměstnanci veřejní. — Četnictvo. — Řízení správní: 1. »Úpravou« pensí a zaopatřovacích požitků četnických sluší rozuměti nejen jejich úpravu první, ale také každý akt, kterým se původní úprava meritorně mění. — 2. K úpravě takové nejsou příslušny úřady finanční samotny. (Nález ze dne 14. prosince 1928 č. 33717.) Prejudikatura: Boh. A. 7573/28. Věc: Eduard B. v L. proti ministerstvu financí o srážení přeplatku z výslužného. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: St-l byl jako první četnický strážmistr přeložen dnem 1. února 1921 do trvalé výslužby a byl ode dne 15. června 1921 zaměstnán u okr. úřadu v L. jako pomocná síla kancelářská, pročež mu zem. fin. řed. v Praze zastavilo ode dne 30. června 1921 ve smyslu § 5 vl. nař. č. 234/1921 výplatu četnických přídavků drah. jakožto přídavků nižších. Nař. rozhodnutím nevyhovělo ministerstvo financí st-lovu odvolání. Přezkoumávaje rozhodnutí toto ke stížnosti st-le, přezkoumal nss v prvé řadě otázku, bylo-li rozhodnutí to vydáno úřadem k tomu příslušným, a uvážil ve směru tom toto: Žal. úřad opřel své rozhodnutí o předpis čl. 1 § 2 posl. odstavce zák. č. 99/21 a § 6, resp. 15 zák. č. 394/22, dle nichž tomu, komu vzešel nárok na drah. přídavky jakéhokoli druhu z různých důvodů, náleží pouze jeden nárok, při různé výši nárok na drah. přídavky vyšší. V těchto předpisech zákonných není ustanovení, ze kterého by se dala odvoditi kompetence úřadů finančních k rozhodnutí, jímž se osobě četnické odnímá nárok na pens. přídavky drahotní. V této příčině stanoví § 10 vl. nař. č. 234/21, vydaného k provedení zák. č. 99/1921, o odpočivných požitcích státních zaměstnanců, že úpravu pensí a zaopatř. požitků četnických zařídí s náležitým zřetelem k tomuto nařízení min. vnitra v dohodě s min. fin. Podle § 12 cit. nař. mají nařízení toto provésti všichni ministři. Ustanovení toto jest zcela ve shodě s čl. 3 zák. č. 99/1921, dle něhož provedení zák. toho bylo rovněž uloženo všem ministrům. Úpravou pensí a zaopatř. požitků nelze rozuměti jen jejich úpravu první, nýbrž i každý akt, kterým se tato úprava meritorně mění, tudíž i odepření drah. přídavků jakožto části požitků zaopatřovacích. Proto může odepření drah. přídavků a v důsledku toho i zastavení jejich výplat, resp. předepsání jejich přeplatku k náhradě býti provedeno jedině úřadem příslušným k úpravě pensijních a zaopatř. požitků, tedy v daném případě min-em vnitra, ovšem v dohodě s min. fin., nikoli však min-em fin., resp. finančními úřady samotnými. Výhradnou kompetenci úřadů finančních k opatření, o jaké tu jde, nelze opírati ani o výnos býv. min. fin. z 26. března 1869 č. 5300 Vdbl. 12 str. 71 (Possaner 463), neboť i tento výnos dává do kompetence úřadů finančních toliko pouhá opatření pokladniční, kdežto vyměření — a tedy i redukce — požitků zaopatř. přísluší dle něho úřadům resortním. Odnětí drah. přídavku není však pouhým opatřením pokladničním, nýbrž rozhodnutím o požitkovém nároku strany (srovn. nál. Boh. A. 7573/28). Na shora uvedené příslušnosti úřadu poukazujícího nebylo nic změněno ani zákonem č. 394/1922. Zákon ten praví sice v § 21, že veškerá posavadní ustanovení, odporující tomuto zákonu, pozbývají platnosti, ale ustanovení toto nedotýká se shora uvedených předpisů kompetenčních, neboť jednak zák. č. 394/1922 nebyl zrušen zák. č. 99/1921 in toto, nýbrž jen ve svých některých částech (srovnej § 6 č. 1 odst. 9 a § 15 odst. 2 zák. č. 394/1922), kdežto platnosti jeho ustanovení o výměře drah. přídavků pensijních se zákon č. 394/1922 v § 14 odst. 2 výslovně dovolává — jednak nemá zákon č. 394/1922 sám žádných kompetenčních předpisů a jeho § 22 ukládá provedení zákona toho rovněž všem členům vlády, jako to učinil zákon č. 99/1921. Proto nelze shledati, že by ustanovení § 10 vl. nař. č. 234/1921 odporovalo zákonu č. 394/1922 a že by proto bylo jím zrušeno. Poněvadž však dle § 10 vl. nař. č. 234/1921 žal. min. nebylo kompetentním, aby o sporné věci té rozhodovalo, musí býti nař. rozhodnutí jako rozhodnutí úřadu nepříslušného zrušeno podle § 7 zák. o ss.