Č. 7464.

Železnice. — Policejní právo trestní: Trestati přestupky železu. provoz. řádu, kterých se cestující dopustil na trati bavorské železnice na území čsl. státu, přísluší čsl. úřadům politickým.
(Nález ze dne 10. října 1928 č. 27079.)
Věc: Inž. Josef W. v A. proti zemské správě politické v Praze o přestupek železničního provozního řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl v cestě instanční potvrzen trestní nález osp v A. z 2. listopadu 1926, jímž st-l uznán vinným přestupkem § 95 cís. nař. ze 16. listopadu 1851 č. 1 ř. z. z r. 1852, jehož se dopustil tím, že dne 27. září 1926 na bavorském nádraží v A. seskočil ještě během jízdy s osobního vlaku přijíždějícího od Ch.; st-l byl odsouzen podle min. nař. z 30. září 1857 č. 198 ř. z. k pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 3 1/2 dne.
Stížnost do rozhodnutí toho podaná vznáší jedinou námitku, že totiž politické úřady nebyly příslušný čin st-li za vinu kladený stihati, poněvadž čin ten stal se na říšské dráze německé, pro niž i na území republiky čsl. platí pouze její vlastní předpisy a poněvadž prý mezistátní dohodou o zřízení této dráhy bylo dráze té vyhraženo právo, že smí přestupky svého provozního řádu trestati sama. V tom pak, že si žal. úřad tuto mezistátní dohodu neopatřil a podle ní daný případ neposoudil, spatřuje stížnost podstatnou vadu řízení.
Nss nedal stížnosti za pravdu.
Cís. nař. ze 16. listopadu 1851, uveřejněným v říš. zákoníku na r. 1852 pod č. 1, byl vydán železniční provozovací řád. Tento řád měl v době svého vydání a má podle zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. i podnes účinnost zákona. Podle svého znění byl řád ten vydán pro všechny že- leznice na celém území státním, bez ohledu na to, zda provozovány jsou státem nebo podnikatelem soukromým, a zda tímto podnikatelem soukromým jest snad osoba cizozemská, zejména cizozemská společnost.
Je tedy námitka, že pro říš. dráhu německou, správně společnost říš. drah něm., platí i na území čsl. republiky pouze »její vlastní předpisy«, bezdůvodná.
Vznášejíc námitku, že uvedené dráze vyhraženo jest právo, aby sama trestala přestupky provozního řádu, měl st-l snad na mysli onu policejní pravomoc, která bývá na úředníky a zřízence železn. podniku přenesena. Podle ustanovení § 102 cit. provoz. řádu železn. nesahá však pravomoc tato dále, nežli že orgány železn. podniku mohou rušitele neb ohrožovatele bezpečného provozu zadržeti a příslušnému úřadu odevzdati. Trestní pravomoc podle tohoto zák. předpisu orgánům železn. nepřísluší. Kromě uvedených ustanovení mohl by přijíti snad v úvahu také dopravní řád vydaný vl. nař. z 13. května 1921 č. 203 Sb., platný v rozhodné době pro železnice, provozované na území republiky čsl. Podle ustanovení tohoto řádu (na př. §§ 16 a 27) byli sice orgánové železn. oprávněni z důvodu přestoupení zcela určitých dopravních předpisů, vybírati pokuty. Leč nehledě k otázce, zdali pokuty tyto mají povahu trestu či jde-li o pokuty konvenční, kteroužto otázkou netřeba se zde zabývati, neměl řád tento žádného ustanovení, podle něhož by bylo lze pokutu vybírati také od cestujícího, jenž seskočí s jedoucího vlaku.
St-l dovolává se ovšem v tomto směru mezistátní dohody o zřízení shora uvedené říšskoněmecké dráhy, podle níž prý orgánům železn. podniku přísluší i poklesky tohoto druhu trestati. Avšak dohoda taková nebyla v říš. zákoníku uveřejněna a st-l ji blíže nijak neoznačil, a nelze tedy spatřovati žádnou vadu řízení v tom, jestliže se obsahem jejím správní úřady nezabývaly. Z téhož důvodu není pak ani věcí nss-u, aby po existenci takovéto dohody pátral a zkoumal, zda by ustanovení její byla vůbec způsobilá měniti shora cit. mocí zákona nadaný předpis řádu provozovacího.

Citace:

č. 7464. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 110-111.