Č. 7430.

Zaměstnanci veřejní (Podk. Rus): Bývalý uher. kancelářský úředník u soudu na území Podk. Rusi, který nesložil slibu podle § 2 zák. č. 64/1918, nestal se podle § 6 zák. č. 270/1920 čsl. stát. úředníkem.
(Nález ze dne 22. září 1928 č. 25516).
Věc: Josef N. v Mukačevě proti ministerstvu spravedlnosti (sedr. soudce Dr. Josef Dušek) o připuštění k výkonu služby a výplatu zadržených platů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl v době převratu kancelářským hlavním oficiálem u okr. soudu v Mukačevě. — Podle protokolu, sepsaného dne 12. listopadu 1919 u okr. soudu v Mukačevě, prohlásil, že není toho času ochoten složiti slib pokornosti republice čsl., a předložil žádost o odročení výkonu slibu. Nato zprostil ho vedoucí okr. soudu v Mukačevě ihned protokolárně služeb u okr. soudu mukačevského dnem 13. listopadu 1919. Služ. plat byl st-li zastaven, k telegrafickému příkazu referenta soudnictví v Podk. Rusi dnem 30. listopadu 1919. — Výnosem téhož referenta z 12. února 1920 bylo rozhodnuto o žádosti st-lově, podané 12. listopadu 1919 a dne 24. ledna 1920, že k složení slibu poslušnosti a tím k opětnému vstupu do služeb soudních v Podk. Rusi se nepřipouští. Podáním de praes 4. ledna 1926 vznesl — dovolávaje se zák. č. 269 a 270/1920 — žádost za poukání zadrželého platu a povolání do služby.Nař. rozhodnutím nebylo této žádosti vyhověno.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Pro posouzení nároků st-le jako kancelářského úředníka býv. státu uher., ustanoveného u soudu, proti státu čsl. rozhodným jest zákon č. 270/20, o nějž také st-l sám se opírá. Paragraf 6, odst. 1 tohoto zák. stanoví, že se stávají státními (to jest čsl. státními) zaměstnanci trvale ustanovenými, jakmile vykonali služ. přísahu, stanovenou pro zaměstnance toho druhu, veškeří zaměstnanci vytčení v § 4 cit. zák., ohledně nichž buď výslovně nebo uplynutími zákonné lhůty práv § 4 a 5 nebude použito. Paragraf 4 zák. má na mysli: »zaměstnance úřadů v § 2 odst. 1 zák. toho uvedených — t. j. soudů a státních zastupitelstev — kteří podle § 2 zák. č. 64/18 prozatímně byli ponecháni ve svých úřadech...«
Stávají se tedy podle § 6 odst. 1 cit. zák. státními zaměstnanci čsl. jenom ti úředníci úřadů uvedených v § 2 odst. 1, kteří podle § 2 zák. č. 64/1918 byli až do doby, kdy zák. č. 270/1920 nabyl účinnosti, t. j. do 1. května 1920, na svých místech ponecháni, předpokládajíc, že složili služ. přísahu pro ně předepsanou a že min. sprav. ve stanovené lhůtě nepoužil vůči nim práva, daného mu §§ 4 a 5 cit. zák. Podle § 2 zák. č. 64/1918 státní úředníci býv. státu uher. ponechávají se prozatímně ve svých úřadech, složí-li slib poslušnosti čsl. republice a uzná-li zmocněnec vlády, že i jinak jsou se své úkoly.
Jak z děje svrchu podaného zřejmo, st-l odepřeli v r. 1919 složiti slib poslušnosti republice čsl., byl na to dnem 13. listopadu 1919 své služby zproštěn, a služ. plat mu na příkaz referenta soudnictví pro Podk. Rus dnem 30. listopadu 1919 zastaven. Žádost jeho z listopadu 1919 a z ledna 1920 za připuštění ke složení slibu poslušnosti byla jmenovaným referentem zamítnuta. Nebyl tedy st-l ve smyslu § 2 zák. č. 64/1918 ve svém úřadů do 1. května 1920 ponechán, naopak byl v listopadu 1919 propuštěn, propuštění toto — nebyvši jím vzato v odpor — nabylo právní moci a st-le nelze tedy čítati mezi zaměstnance v § 4 zák. č. 270/1920 vytčené, na něž jedině se vztahuje cit. ustanovení § 6 tohoto zák.
Za uvedeného právního stavu jest okolnost, že st-l byl fakticky ponechán ve službě až do 13. listopadu 1919, irelevantní, stejně jako okolnost, že se přihlásil ke slibu, resp. ke služ. přísaze ve smyslu zák. č. 270/1920, kdyžtě na ponechání ve službě podle § 2 zák. č. 64/1918 nároku nebylo, ustanovení § 6 zák. se na st-le — jak dovoděno — nevztahuje a mimo rámec § 6 tohoto zák. na to, aby ke složení služ. přísahy byl připuštěn, nároku neměl. Nestal-li se však úředníkem státu čsl. podle § 6 zák. č. 270/1920 a nebyl-li ani jinak státním úředníkem čsl. ustanoven — což ani netvrdí —, pak nepřísluší mu charakter státního úředníka a nemá nároku ani na doplatek služ. požitků na dobu od 30. listopadu 1919, ani nároku na připuštění ke službě.

Citace:

č. 7430. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 38-39.