Č. 7628.

Stavební právo: 1. Parcelačnímu povolení není na překážku, že obci důsledkem něho vzniknou značně výlohy na kanalisaci, osvětlení a úpravu komunikací. — 2. Obec jako strana v parcelačním řízení může námitky proti správnosti posudku stav. znalce při komisi parcelační uplatniti jen při komisi samé, nikoli teprve v řízení odvolacím.
(Nález ze dne 12. prosince 1928 č. 33502.)
Prejudikatura: Boh. A. 369/20, 5869/26.
Věc: Městská obec Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze o rozdělení pozemků na stavební místa.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zamítl zsv rekurs obce Ch. proti rozhodnutí osk, jímž povoleno bylo Josefu a Gabriele M. rozdělení poz. parcel č. kat. ... v Ch. na místa stavební.
O stížnosti obce do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: — — — —
Bezdůvodná je námitka, že parcelací pozemků vzniknou obci značné výlohy spojené s úpravou komunikací, zařízením osvětlení, kanalisace a pod. Již úvaha, že výlohy takové vznikají pravidelně při každém zastavění parcelovaných pozemků, vede k tomu, že v tom nemůže býti překážka parc. povolení. Stav. řád nikde výlohy takové za překážku parc. povolení neuznává. Podle tohoto zákona jsou to důvody zcela jiného druhu, které úřady stav. opravňují, aby zastavění určitých pozemků zabránily (srov. § 16 odst. 2). Dle § 13 odst. 2 stav. řádu má ovšem stav. úřad při rozdělení objemnějších skupin pozemků zakázati provádění staveb na té části, jež ze zdravotních a jiných příčin veřejných má zůstati nezastavěna, avšak těmito jinými příčinami veřejnými možno rozuměti jen příčiny toho druhu, jež stav. řád sám na jiných místech za překážku zastavění uznává, jako je tomu na př. v případě § 22 odst. 5 (péče o místo pro veř. náměstí), § 47 odst. 2 (hřbitovy) a § 47 odst. 1, dle něhož nelze stavěti budovy obytné tam, kde by staveniště bylo ohroženo nebezpečím vody, posouváním země, stržemi a pod. K těmto příčinám, jež jsou buď povahy stavebně policejní nebo vyplývají z péče o technicky dobrou regulaci města, nelze však počítati zřetel na případné výlohy, jež obci následkem zastavění pozemků vzejdou (srovn. Budw. A. 9325/12 a Boh. A. 369/20) a to tím méně, ježto právní řád otevírá obcím různé zdroje příjmů, z nichž výlohy tohoto druhu lze přiměřeným způsobem uhražovati.
Stížnost dále namítá, že povolení parcelace staví se v cestu i překážky technické, ježto větší část parcelovaného území nelze připojiti na měst. kanalisaci, kdežto provésti odvodnění do cizího srážkového území není prý rovněž možno. Žal. úřad této námitce nevyhověl, prohlásiv, že kanalisaci technicky provésti lze. Opíral se při tom patrně o zjištění komise konané dne 25. ledna 1926, v němž se možnost připojení na měst. kanalisaci výslovně uznává. Zástupci města, kteří komise se zúčastnili, zjištění tomuto nijak neodporovali. Může tedy jíti jen o to, zda žal. úřad toto úřední zjištění parc. komise směl položiti za základ svému rozhodnutí přes to, že obec později v řízení rekursním správnost jeho popřela, a nebyl-li snad vzhledem k tomu, že obec v rekursu ke třetí stolici žádala za nové komis. řízení, povinen, toto nové řízení provésti. Než podle § 12 česk. stav. řádu má se o žádosti za parc. povolení konati místní šetření, k němuž má přibrán býti též stav. znalec. Přibrání jeho děje se zřejmě za tím účelem, aby podal znalecký posudek o zastavitelnosti dotyčného pozemku vůbec, zvláště pak s hlediska námitek, které proti zastavitelnosti jeho od účastníků komise byly vzneseny. Výsledek komis. řízení, o němž má sepsán býti zevrubný protokol, tvoří pak základ pro rozhodnutí úřadu dle § 14 cit. zák. Podle těchto ustanovení procesních je věcí stran a tedy i obce, pokud v řízení onom jako strana vystupuje, aby již při komisi samé uvedly i námitky, jež mají proti správnosti znaleckého posudku, a by tak poskytly znalci příležitost, by již při komisi mohl o nich se vysloviti, neboť není přípustno, aby strany ony úkony procesní, které dle své povahy náležejí do řízení komisionálního v první stolici, odkládaly do řízení rekursního, a aby se pak domáhaly provedení nového řízení (srovn. Boh. A 5869/26). Právem proto žal. úřad nepřihlížel k posléze uvedené námitce obce, jež byla vznesena teprve v řízení instančním.

Citace:

č. 7628. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 462-463.