Č. 7653.

Dávka za veřejné úkony. — Živnostenské právo: I. * Dávku za udělení oprávnění nebo poskytnutí výhod sazbou až do 20 000 Kč (§ 2, odst. 2 zák. č. 53/1925) nelze ukládati, má-li strana na udělení oprávnění právní nárok. — II. * Položka C. 13 vl. nař. č. 163/1925, stanovící za schválení změn provozovny dávku až do 20 000 Kč, není ve shodě se zákonem. — III. * Na schválení živn. provozovny má strana, když splnila zákonné podmínky, nárok.
(Nález ze dne 21. prosince 1928 č. 34.051.)
Věc: Horní a hutní těžířstvo ve V. proti zemské správě politické v Brně a dávku za úřední výkony.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezázákonnost.
Důvody: Stěžujícímu si těžařstvu bylo výnosem osp-é v M. O. z 21. srpna 1925 uděleno stav. povolení podle ustanovení §§ 40 a 137 mor. stav. ř., jakož i schválení podle § 30 živn. ř. pro stavbu nových budov při rourovně a demolování stávajících budov na pozemcích Č. kat. ... ve V. Výměrem z téhož dne byla mu předepsána dávka z úředního úkonu částkou 10 000 Kč. — Odvolání proti tomu podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost vytýká, že schválení provozovny neb změny provozovny není udělením oprávnění neb poskytnutím výhody ve smyslu odst. 1 § 1 zák. č. 53/25, z kterého by bylo podle odst. 2 § 2 platiti dávku až do výše 20 000 Kč, nýbrž že jde o jednoduchý úřední úkon, při kterém dávka smí obnášeti nejvýše 5 000 Kč, takže položka 13 sazby C) vl. nař. č. 163/25, připouštějící pro taková schválení předpis dávky od 50 Kč do 20 00 Kč, odporuje zmíněnému ustanovení odst. 2 § 2 cit. zák.
Nss shledal stížnost důvodnou. Odst. 2 § 2 cit. zák. stanoví, že dávka za úřední úkony, nesmí přesahovati 5 000 Kč, za udělení státního občanství 50 000 Kč a za udělení jiných oprávnění neb poskytnutí výhod 20 000 Kč. Pol. 13 sazby C) vl. nař. č. 163/25 připouští pak »za schválení provozovny neb za schválení změn provozovny« vyměření dávky od 50 Kč do 20 000 Kč.
V daném případě předepsal úřad dávku částkou 10 000 Kč, tedy částkou, která přesahuje sazbu stanovenou pro jednoduché úřední úkony. Bylo proto zkoumati, zdali v daném případě mohlo býti použito této vyšší sazby dle zák. přípustné jen za udělení oprávnění nebo poskytnutí výhody, a ježto se předpis stal na základě uvedené položky vl. nař. č. 163/25, zdali toto ustanovení, připouštějící za schválení provozovny předpis dávky od 50 Kč do 20 000 Kč, odpovídá zákonu.
Nss má v souhlasu s usnesením odborného plena z 15. října 1928 za to, že nelze ve smyslu § 2, odst. 2 zák. č. 53/25 dávku za úřední úkony vyšší sazbou až do 20 000 Kč ukládati za udělení takových oprávnění, na něž strana má právní nárok. Při tom dal se nss vésti úvahou, že dávka za úřední úkony má se vybírati za ony úřední akty, při jichž výkonu vystupuje v určité míře proti veř. zájmu zájem soukromý, a že i pro odstupňování dávky byla směrodatná hlavně míra zájmu, který má strana na vydání dotyčného správního aktu. Když tedy zákon vedle sazby platné pro jednoduché úřední úkony, vydané podstatně v zájmu soukromém, zavedl za určité úřední úkony, totiž za udělení oprávnění a poskytnutí výhod, sazbu vyšší, mohlo důvodem pro takové větší zatížení dávkou býti jen, že předpokládal při těchto úkonech zvlášť zesílený zájem, který strana má na vydání takového úředního úkonu. Takový zesílený zájem neexistuje však, jde-li o úřední úkony, na jichž vydání strana má právní nárok, neboť neobdrží od úřadu více, než co mohla dle zák. žádati a co úřad jí nemohl odepříti. Naproti tomu rozšiřuje se oprávněním, daným straně bez nějakého nároku, okruh jejích práv přímo přičiněním a z vůle úřadu. Stejně jest tomu při poskytnutí výloh, to jest při povolení určitých výjimek a úlev od všeobecných předpisů zákonných, na něž strana nemá právního nároku právě proto, že jde o výjimku z všeobecné zákonné normy.
Možno tedy o nějakém zesíleném zájmu strany na vydání úředních úkonů mluviti jen při udělení oprávnění, na něž strana nemá právního nároku, a u výhod, které podle své podstaty dává úřad vždy bez nějakého právního nároku. Mohl tudíž odst. 2 § 2, který z důvodu zesíleného zájmu strany stanovil vyšší sazby za udělení oprávnění neb poskytnutí výhod, míti na mysli jen úřední akty posléze uvedené. Proto musil si nss položiti otázku, zdali na schválení živn. provozovny ve smyslu §§ 25 a násl. živn. řádu má strana právní nárok čili nic.
Nutnost schválení živn. provozovny znamená policejní obmezení volnosti v provozování živnosti z důvodů veřejných, při čemž úřad vyšetřuje v řízení »závady« (§ 26 cit. zák.), jež z důvodů živn.-policejních brání zřízení provozovny, a vyslovuje pak v rozhodnutí, zda a pokud navržená provozovna z živn.-policejních ohledů jest přípustnou a má se tudíž schváliti (odst. 2 § 30 cit. zák.). Není tedy schválení živn. provozovny nic jiného než konstatováním, že zřízení provozovny nejsou v cestě veř. zájmy, jichž úřad dle živn. řádu má šetřiti. Může proto úřad schváleni provozovny odepříti jen, byly-li by jejím zřízením dotčeny takové veř. zájmy, a nemůže žádané schválení provozovny odepříti libovolně, nýbrž strana má nárok na udělení schválení provozovny, pokud tomu nejsou v cestě zákonné překážky.
Nelze proto schválení provozovny ve smyslu §§ 25 a násl. živn. ř. zařaditi mezi úřední úkony, na něž strana nemá právního nároku a které jedině podléhají vyšším sazbám až do 20 000 Kč, stanoveným v odst. 2 § 2 zák. č. 53/25 pro udělení oprávnění a poskytnutí výhod. Není tudíž pol. C) 13. vl. nař. č. 163/25, pokud stanoví, že za schválení provozovny nebo za schválení změn provozovny možno předepsati dávku do 20 000 Kč, ve shodě se zákonem.
Žal. úřad, opíraje se o toto ustanovení vl. nař., použil pro předpis dávky nezákonné sazby a bylo proto jeho rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7653. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 517-519.