Čís. 349.

Výkazy vodního družstva (na Moravě) o nedoplatcích, opatřené politickým úřadem doložkou vykonatelnosti, jsou exekučním titulem.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1919, R II 143/19).
Vodní družstvo v R. (na Moravě) zažádalo za soudní exekuci proti svému členu, opírajíc návrh o výkaz o nedoplatcích, jenž opatřen byl okresním hejtmanstvím doložkou vykonatelnosti. Prvá stolice exekuci povolila. Rekursní soud návrh zamítl s tímto odůvodněním: Ve smyslu § 68 vodního zákona moravského ze dne 28. srpna 1870 čís. 65 z. z. jest vymáhati dlužné příspěvky odvodňovací na žádost vodního družstva exekucí politickou. Z důvodu toho nelze považovati výkaz vodního družstva v R. o nedoplatcích příspěvků odvodňovacích, byť i byl od příslušného politického úřadu opatřen doložkou vykonatelnosti, za výkaz, jenž byl by ve smyslu § 1 čís. 13 ex. ř. titulem exekučním a bylo proto exekuci na jeho základě navrhovanou, dle § 3 odstavec prvý ex. ř. zamítnouti, zejména když dle materialií k civilnímu řádu soudnímu (sv. 1. str. 468) možnost soudní exekuce neměla býti rozšířena na exekuční tituly politické, pokud tyto nepožívají dobrodiní exekuce soudní (Mayerhoffer, rukověť politické správy sv. V. str. 223).
Nejvyšší soud obnovil povolující usnesení prvé stolice.
Důvody:
Usnesení rekursního soudu hájí stanovisko, že na základě výkazu nedoplatků vodního družstva v R. nelze dle § 3 ex. ř. povoliti exekuci, protože dle § 68 vodního zákona moravského ze dne 28. května 1870 čís. 65 z. z. jest dlužné příspěvky odvodňovací vymáhati exekucí politickou. Názor ten není správným. § 68 zmíněného zákona ovšem stanoví, že nezaplacené příspěvky k společným přístrojům k odvádění a přivádění vody vybírá na žádost družstva úřad politický způsobem donucovacím. Než dle § 1 čís. 13 ex. ř. jsou exekučním titulem ve smyslu exekučního řádu veškeré příkazy platební a výkazy o nedoplatcích přímých daní a o poplatcích, jakož i o přirážkách zemských, okresních a obecních, podle předpisů o tom platných vykonatelné. Za exekuční titul v tomto smyslu nutno považovati i výkaz nedoplatků vodního družstva v R., neboť družstvo slouží nejen zájmům svých členů, nýbrž i veřejnému zájmu, mohlo se dle § 52 moravského vodního zákona utvořiti jen nařízením příslušného správního úřadu a přísluší mu tedy povaha veřejnoprávní korporace, z čehož vyplývá, že nutno i dotyčným poplatkům přiznati povahu veřejného poplatku. Dle toho nemůže býti pochybnosti o tom, že k vymáhání poplatků jsou příslušnými soudy, to tím méně, když dle čl. 3 uvoz. zákona k ex. ř. zůstaly v platnosti dosavadní zákonné předpisy o vydobývání daní a jiných dávek k účelům veřejným, pak jiných závazků, které daním co do dobývání zákonem na roveň jsou postaveny, a když dvorní dekret ze dne 27. prosince 1832 čís. 2548 sb. z. s., týkající se vymáhání dlužného cla a potravní daně, výslovně stanoví, že lze dlužné poplatky vymáhati buďto soudně neb úřadem politickým a že má při tom volen býti ten způsob, dle něhož lze očekávati vymožení co nejdříve a s nejmenším nákladem. § 68 vodního moravského zákona nepřekáží tedy, by nebyla exekuce soudem povolena, neboť tímto ustanovením nebylo vymáhání přikázáno výhradně politickým úřadům, nýbrž vzhledem k němu je straně ponecháno na vůli, vymáhati dlužné poplatky soudně neb politickým úřadem. Zbývá jen ještě řešiti otázku, byl-li výkaz o nedoplatcích předložen ve formě, jak ji má na mysli § 1 čís. 13 ex. ř. Tu již z výkazu samého jde na jevo, že byl politickým úřadem opatřen doložkou vykonatelnosti a nelze mu tedy upříti povahu platného exekučního titulu ve smyslu § 1 čís. 13 ex. ř.

Citace:

Rozhodnutí č. 349. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 605-606.