Čís. 260.

Likvidace obchodní společnosti opodstatňuje, zvláště, jedná-li se o cizozemskou obchodní společnost, dle § 379, odstavec druhý ex. ř. návrh věřitelů společnosti na prozatímní opatření.
(Rozh. ze dne 3. září 1919, R. I 342/19).
Ve sporu tuzemské firmy A proti akciové společnosti В v likvidaci ve Vídni o zaplacení 500 K, učinila žalující firma návrh na prozatímní opatření, odůvodňujíc návrh ten tím, že odpůrkyně jest cizozemskou akciovou společností a jest v likvidaci. — Procesní soud návrh zamítl, poněvadž tyto okolnosti neopodstatňují obavy, že by počinem odpůrkyně mohlo býti vydobytí zažalované pohledávky zmařeno nebo podstatně ztíženo. — Rekursní soud povolil prozatímní opatření, poukázav k tomu, že žalovaná strana jsouc v likvidaci, bude pracovati k tomu, by své pohledanosti, najmě též tuzemské, vydobyla, čímž odejme žalující firmě možnost, by z jejího tuzemského majetku se uspokojila a ztíží jí takto podstatně vymáhání zažalované pohledávky.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Není sporu o tom, že žalovaná akciová společnost jest v likvidaci a že má své sídlo v cizině. Dle čl. 133, 137, 141, 142, 244 a 245 obch. zák. jest účelem likvidace, vyvoditi majetkové důsledky ze zrušení společnosti, zpeněžiti její jmění, zaplatiti z něho dluhy a zbytek rozděliti mezi společníky, při akciové společnosti mezi akcionáře. Likvidaci jest tedy pokládati za činnost, která ohrožuje ve smyslu druhého odstavce § 379 ex. ř. ony věřitele společnosti, jejichž pohledávky jsou sporny, jak tomu jest co do pohledávky žalující firmy, o kterou jde. Nebezpečí hrozící žalující firmě likvidací žalované společnosti je tím větší, ano sídlo této společnosti jest v cizině, neboť tato okolnost by mohla podstatně ztížiti vymáhání zažalované pohledávky, kdyby navržené prozatímně opatření nebylo povoleno. Proč žalovaná firma vstoupila v likvidaci, není důležito. Právem tedy soud rekursní dospěl k přesvědčení, že jsou tu podmínky druhého odstavce § 379 ex. ř., vývody dovolacího rekursu pak nejsou způsobilé, by vyvrátily správnost názoru tohoto.

Citace:

Rozhodnutí č. 260. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 474-474.