Čís. 293.

Nepřípustné dovolání nemá odkládacího účinku po rozumu § 505, odstavec třetí, c. ř. s., třebaže bylo dovolání prvou stolicí na soud přijato, odpůrci sděleno a dále předloženo.
(Rozh. ze dne 15. října 1919, R I 402/19).
V řízení o námitkách proti výpovědi nájemní smlouvy byla soudní výpověď rozsudkem prvé stolice zachována v platnosti. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvé stolice, oceniv předmět sporu na 1000 K. Dovolání žalované strany, prvou stolicí na soud přijaté, odpůrci sdělené a nejvyššímu soudu předložené, bylo rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 10. září odmítnuto jako nepřípustné. Mezitím žalobce navrhl dle shodných rozsudků obou nižších stolic exekuci nuceným vyklizením najatých místností. Prvá stolice exěkuci povolila. Rekursní soud návrh na povolení zamítl, uváživ toto: Stěžovatelka zcela správně poukazuje na změnu § 505 odstavec třetí c. ř. s., z kterého vypuštěno bylo při jeho novelisaci původní ustanovení, že dovolání proti potvrzujícímu rozsudku druhé stolice nemá účinku odkládacího. Ze změny této dlužno usuzovati, že dovolání zastavuje výkonnost i potvrzujícího rozsudku druhé stolice, pokud o něm rozhodnuto nebylo. Ustanovení to souvisí s nynějším doslovem § 502 с. ř. s., odstavec čtvrtý, kde odvolání proti potvrzujícím rozsudkům přípustno je pouze ve výjimečných případech. V tomto případě nebylo dovolání proti rozsudku druhé stolice vráceno dovolatelce jako nepřípustné, nýbrž bylo předloženo nejvyššímu soudu a má proto, pokud nebylo vyřízeno, účinek, exekuci zastavující.
Nejvyšší soud obnovil povolující usnesení prvé stolice.
Důvody:
Přisvědčiti sluší rekursnímu soudu v tom, že dovolání i proti potvrzujícímu rozsudku druhé stolice zastavuje vykonatelnost rozsudku potvrzeného. To však platiti může jen v těch případech, kde se dovolání proti potvrzujícímu rozsudku druhé stolice připouští. Kde takové dovolání zákonem je vyloučeno, vešel rozsudek stolice prvé nezadržitelně v moc práva, stal se titulem exekučním (§ 1 ex. ř.) a soud jest dle § 3 ex. ř. povinen exekuci podle něho straně oprávněné povoliti, aniž může okolnost, že strana povinná podala po zákonu nepřípustné dovolání a soud je protiprávně přijal, zbaviti vymáhajícího věřitele práva k vedení exekuce. Jelikož právě takový případ se tu udál, slušelo důvodnému rekursu vymáhajícího věřitele vyhověti, naříkané usnesení změniti a obnovili usnesení stolice prvé.

Citace:

Rozhodnutí č. 293. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, číslo/sešit č. 293, s. 517-518.