Čís. 326.

Úmluvou, dle níž dlužník povinen jest zapraviti peněžitou pohledávku k rukám věřitelova právního zástupce, nestává se bydliště právního zástupce ujednaným splništěm závazku, rozhodným zejména v otázce měny.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1919, R I 452/19).
Smírem ze dne 13. května 1919 zavázal se dlužník, obchodník v Liberci, že zažalovanou pohledávku zapraví věřiteli, Vídeňské firmě, k rukám jejího vídeňského advokáta, jehož plná adresa dle okresu, ulice a domovního čísla byla ve smíru udána. Pro neplacení zahájeno bylo proti dlužníku prodejové řízení. Tvrdě, že celou pohledávku vyrovnal, navrhl dlužník, by prodejové řízení bylo zastaveno. Vymáhající věřitel vyjádřil se záporně. Strany byly za jedno v tom, že pohledávka, vezme-li se co základ měna rakouská, jest, vezme-li se však co základ měna československá, není dosud plně vyrovnána. Vymáhající věřitelka hájila stanovisko, že, hledíc k dlužníkovu bydlišti, nutno platiti v korunách československých, dlužník pak trval na názoru, že povinen jest, zapraviti dluh v korunách rakouských, poněvadž úmluvou o zaslání peněz věřitelovu advokátu do Vídně ujednána Vídeň jakožto splniště závazku. — Exekuční soud přiklonil se ku stanovisku vymáhajícího věřitele, rekursní soud k dlužníkovu názoru.
Nejvyšší soud schválil svým rozhodnutím stanovisko exekučního soudů.
Důvody:
Splništěm pohledávky byl podle druhého odstavce čl. 324 obch. zák. Liberec jakožto místo, kde dlužník mel svůj obchodní závod, pokud se týče své soukromé bydliště. Ujednáním, obsaženým v soudním smíru ze dne 13. května 1919, že žalovaný má onu pohledávku zaplatiti žalující firmě k rukám jejího zástupce Dra K., advokáta ve Vídní, a připojením úplné adresy tohoto zástupce žalující firmy dle okresu, ulice a čísla domovního bylo toliko určeno, že žalovaný, který by jinak byl býval podle prvého odstavce čl. 325 obch. zák. povinen, poslati peníze žalující firmě na její adresu do Vídně, neměl je poslati přímo na adresu její, nýbrž na adresu jejího zástupce. Splniště ve smyslu druhého odstavce čl. 324 obch. zák. nebylo tím změněno právě tak, jako není změněno dle druhého odstavce čl. 325 obch. zák. v případech prvého odstavce tohoto čl. 325, dle něhož dlužník při placení penězi má tyto poslati věřiteli na to místo, kde tento v době vzniku pohledávky měl svůj obchodní závod, pokud se týče své bydliště. Druh peněz, jímž bylo zaplatiti pohledávku, nebyl mezi stranami výslovně umluven, pročež podle prvého odstavce čl. 336 obch. zák. právě tak, jako dle § 905 obč. zák. řídí se dle zákonů toho místa, kde pohledávka měla býti splněna. Dle toho, co nahoře jest uvedeno, byl to Liberec, který jest v republice Československé a dříve byl v říši Rakouské. Přede dnem 12. dubna 1919, kdy nastala působnost zákona ze dne 10. dubna 1919 čís. 187 sb. z. a nař., byla to tedy podle zákona ze dne 2. srpna 1892 čís. 126 ř. z. a podle III. dílu císařského nařízení ze dne 21. září 1899 čís. 176 ř. z. korunová měna bývalé říše rakousko-uherské dle §§ 5 a 6 onoho zákona čís. 187 stala se jím československá měna korunová a počítati jest 1 korunu československou za jednu korunu bývalé měny rakousko-uherské.

Citace:

Rozhodnutí č. 326. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 570-571.