Čís. 345.

Není třeba, by ten který odvolací důvod byl výslovně označen a pojmenován. Stačí, bylo-li na důvod ten v odvolacím spisu zřejmě poukázáno. Pojem a význam odvolacího důvodu.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1919, R II 179/19).
Usnesení odvolacího soudu, jímž odmítl odvolání pro formelní poklesky, nejvyšší soud k odvolatelovu rekursu zrušil a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání dále po zákonu jednal. Důvody:
Odvolací soud odmítl (v usnesení nesprávně uvedeno »zamítá«) odvolání žalobcovo z důvodu, že prý odvolatel v odvolání proti předpisu 467 c. ř. s. neuplatňuje žádného odvolacího důvodu a také odvolání neobsahuje prý prohlášení, pokud rozsudek béře v odpor. Než neprávem. Vzhledem ke zvláštní povaze odvolání dle platného civilního řádu soudního, předpisuje zákon pro odvolací spis určité náležitosti, mezi něž náleží i stručně označení odvolacího důvodu. Co může býti důvodem odvolacím, zákon — vyjímajíc věci bagatelní (§ 501 с. ř. s.) — neuvádí, aniž pojem tento blíže vymezuje. Odvolání jest projevem nespokojenosti s výrokem rozsudku, dle odvolatelova názoru pochybeného. Odvolatel domáhá se nápravy na soudě vyšším a musí býti přirozeně jeho snahou, by svůj názor o vadnosti rozsudku vštěpil i soudu odvolacímu. Aby se tak stalo, musí odvolatel vyložiti, co považuje za vlastní příčinu vadnosti rozsudku, a tyto odvolatelem vyložené příčiny jeho nespokojenosti s rozsudkem v odpor braným jsou důvodem odvolacím v technickém smyslu. Odvolací důvod má však nejen za účel, opodstatniti odvolatelem tvrzenou vadnost rozsudku vůbec, nýbrž i býti podkladem pro důsledky, jež soud odvolací z této vadnosti má vyvoditi. Soud odvolací nepřezkoumává rozsudek prvého soudu se všech vůbec i v konkrétním případě snad možných hledisek, nýbrž jen s těch, jež odvolatel sám označil ve svých důvodech odvolacích. Jest tedy důvod odvolací podstatným kusem spisu odvolacího, jímž se určuje směr přezkumné činnosti soudu odvolacího; nedostatek v projevu této vůle jest vadou, jež má za následek odmítnutí odvolání bez dalšího jeho zkoumání (§§ 471 čís. 3 a 474 odst. 2 c. ř. s.). Vyžaduje se tedy i u důvodů odvolacích určitost, než podle § 471, čís. 3 c. ř. s. není právě třeba výslovného označení každého jednotlivého důvodu odvolacího, stačí — ale s druhé strany jest také nezbytno —, by bylo aspoň na každý jednotlivý odvolací důvod zřetelně ve spisu odvolacím poukázáno. Tomu je tak tehdy, když soud odvolací bezpečně a snadno z obsahu spisu odvolacího sezná, jaký to důvod odvolací odvolatel na mysli má, byť jej výslovně nepojmenoval. Předpisem § 471 čís. 3 dochází vysvětlení ustanovení § 467 čís. 3 o obsahu spisu odvolacího. V tomto případě uvádí odvolání již v prvé větě odvolacího spisu, že odporuje rozsudku prvé stolice jako rozsudku pro zmeškání dle § 396 c. ř. s. a to proto, že se v tomto případě o zmeškání v tomto smyslu nejedná. Tím jest zřejmě a jasně poukázáno k tomu, že odvolatel uplatňuje odvolací důvod § 471 čís. 4 c. ř. s., a poukaz ten jest tím zřetelnější, poněvadž znění dotyčné věty se doslovně shoduje s textem § 471 čís. 4 c. ř. s. Tím jest požadavku § 467 čís. 3, pokud se týče § 471 čís. 3 c. ř. s. plně vyhověno, zvláště když i ostatní vývody odvolacího spisu jsou právnickým odůvodněním, jimiž se doličuje správnost věty shora uvedené, odvolatelem v čelo odvolacího spisu postavené. Také druhý zamítací důvod nelze shledati oprávněným; odvolání navrhuje zrušení rozsudku v odpor vzatého, z čehož, poněvadž odvolatel v odvolací spis nějakého omezení na určitou část rozsudku výslovně nepojal, nutně souditi jest, že rozsudek se béře v odpor v celém svém rozsahu. Jest tedy výklad, jaký v tomto případě odvolací soud v usnesení v odpor vzatém dává ustanovení § 467 čís. 3 c. ř. s. právně mylný a bylo proto uznati, jak shora uvedeno.

Citace:

Rozhodnutí č. 345. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 599-600.