Čís. 7788.

Lhůta § 575, třetí odstavec, c. ř. s. k návrhu na vyklizení bytu začíná pro vypovídajícího dnem, kdy měla najatá místnost podle exekučního titulu býti vyklizena, předpokládajíc, že exekuční titul nabyl právní moci před tímto okamžikem, t. j. že vypovídajícímu bylo doručeno pravoplatné usnesení. Lhostejno, že se vypovídající dozvěděl dříve jiným způsobem o obsahu pravoplatného usnesení.
(Rozh. ze dne 16. února 1928, Rv I 2125/27.) Žalovanému byla povolena v mimosporném řízení výpověď žalobkyně z bytu. Tvrdíc, že výpověď pozbyla účinnosti, ježto žalovaný nežádal do čtrnácti dnů po té, kdy měla byt vykliditi, o povolení exekuce, žalovala žalobkyně o zjištění, že nárok žalovaného z usnesení o povolení výpovědi zanikl. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Neobstojí právní názor dovolatelky, že vypovídající (žalovaný) měl do čtrnácti dnů podati návrh na vyklizení, počítajíc ode dne, kdy podle usnesení výpověď povolujícího měla vypovězená byt vykliditi, tedy do do čtrnácti dnů po 14. lednu 1927 bez ohledu na to, zda a kdy mu bylo doručeno usnesení rekursního soudu povolení výpovědi stvrzující. Čtrnáctidenní lhůta § 575 třetí odstavec c. ř. s. k návrhu na vyklizení bytu začíná běžeti pro vypovídajícího podle doslovu zákona dnem, kdy měla najatá místnost podle znění exekučního titulu (rozsudku, příkazu k vyklizení, usnesení výpověď povolujícího) býti vyklizena, ovšem předpokládajíc, že exekuční titul nabyl právní moci před tímto okamžikem k vyklizení stanoveným. Předpokládá tedy běh lhůty té, že rozsudek neb usnesení nabyly právní moci, a jich pravoplatnost, pokud se týče účinnost, jest opět podmíněna jich doručením oběma stranám (§ 88 zák. o soud. organ., §§ 416 a 426 c. ř. s.). Jakoby nebylo lze exekučně vykliditi vypovězenou z bytu v určeném termínu, kdyby jí nebylo doručeno rozhodnutí soudu druhé stolice před termínem k vyklizení určeným, tak na druhé straně nemůže pro vypovídajícího započíti běh lhůty podle § 575 třetí odstavec c. ř .s. k podání návrhu na exekuční vyklizení, dokud mu nebylo doručeno rozhodnutí soudu druhé stolice, tvořící s usnesením prvosoudním nerozlučnou součást exekučního titulu (rozh. čís. 1988 sb. n. s.). Poněvadž dle spisů o svolení k výpovědi usnesení rekursního soudu ze dne 13. prosince 1926, potvrzující povolení výpovědi, nebylo vypovídajícímu dosud vůbec doručeno, ač se tak mělo státi z moci úřední, nepočala mu dosud běžeti lhůta k podání exekučního návrhu podle § 575 třetí odstavec c. ř. s. a byl proto návrh na exekuční vyklizení bytu podaný vypovídajícím proti vypovězené teprve dne 25. správně 16. dubna 1927 podán včas, bez ohledu na to, zda a kdy on nahlédnutím ve spis zvěděl, že rekurs vypovězené byl zamítnut, čili nic, jelikož pro účinnost rozhodnutí není směrodatnou soukromá vědomost o osudu rekursu, nýbrž ta se řídí dnem úředního doručení rozhodnutí (§ 426 c. ř. s.).

Citace:

č. 7788. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 278-279.