Čís. 7843.

Byly-li při exekuci povolené na základě exekučního titulu proti společnosti s r. o., nezapsané do rejstříku, zabaveny věci třetích osob, jsou tyto osoby oprávněny k stížnosti proti výkonu exekuce. V takovém případě nelze vésti exekuci proti třetím osobám ani, kdyby bylo prokázáno, že jednaly jménem takové neexistující společnosti.
(Rozh. ze dne 3. března 1928, R I 61/28.)
Na základě exekučního titulu proti firmě D., společnosti s r. o., byla povolena exekuce proti této firmě zabavením, uschováním a prodejem svršků. Proti výkonu exekuce zabavením svršků stěžoval si Tomáš J., tvrdě, že zabavené předměty jsou jednak jeho vlastnictvím, jednak že mu byly dány různými firmami k užívání a že nebyly v držení povinné firmy, ana vůbec neexistuje. Soud prvé stolice exekuci zrušil, rekursní soud zamítl stížnost proti výkonu zabavení a uschování svršků. Důvody: Prvý soud vyhověl stížnosti proti výkonu exekuce, zjistiv, že firma D., společnost s r. o., není zapsána v rejstříku, z čehož vyvodil, že exekuce čelí proti dlužníku neexistujícímu. Tento úsudek — Čís. 7843 —
360
soud rekursní nesdílí. Podle § 2 (druhý odstavec) zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. před zápisem do rejstříku neexistuje společnost jako taková a jestliže někdo před tím jménem společnosti jedná, ručí jednající osobně rukou společnou a nerozdílnou. S tímto ustanovením těsně souvisí čl. 15 obch. zák., podle něhož jest firma pouhým jménem, pod nímž obchodník provozuje obchody a jímž se podpisuje. Z exekučního titulu, podle něhož byla exekuce povolena, jest zřejmo, že firma D., společnost s r. о., o níž prvý soud zjistil, že dosud není protokolována, byla ve sporu s vymáhajícím věřitelem zastoupena stěžovatelem Tomášem J-em, a z příslušných spisů živnostenského soudu jest patrno, že Tomáš J. při ústním jednání dne 9. srpna 1927 sám jménem oné firmy jednal, uváděl se jako společník této firmy a jejím jménem přednášel námitky proti žalobnímu nároku. Za tohoto stavu věci dlužno společníka jednajícího jménem neprotokolované firmy uznati za obchodníka, jenž se označuje jménem firmy a proto jest sám osobně práv z jejích závazků. Byla tudíž exekuce povolena proti firmě právně neexistující, nikoli však proti neexistujícímu dlužníku, neboť dlužník existuje a jím jest — kromě snad ještě dalších účastníků — Tomáš J., vystupovavší pod označením firmy D. Ježto Tomáš J. tvrdí, že všechny zabavené věci jsou jeho vlastnictvím, jest na ně exekuce právem vedena.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Exekuční titul, rozsudek živnostenského soudu v Praze ze dne 9. srpna 1927, byl vydán proti firmě D., společnost s r. o., na základě žaloby, v níž jest jako žalovaná strana označena rovněž firma D,, společnost s r. o. Také exekuční návrh směřuje proti firmě D., společnost s r. o. jako dlužnicí. Bylo zjištěno, že firma D., společnost s r. o., není v obchodním rejstříku zapsána, takže podle § 2 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., právně vůbec neexistuje, a byl rozsudek vydán proti právnímu podmětu, jehož vůbec není a jenž proto nemůže, býti ani dlužníkem, proti němuž by mohla býti vedena exekuce (§ 7 ex. ř.). Byla-li tedy exekuce přes to povolena proti neexistující společnosti s r. o. a byly-li zabaveny movité věci, náležející osobám třetím, jmenovitě stěžovateli Tomáši J-ovi, byly tyto osoby oprávněny stěžovati si proti výkonu této exekuce, aniž bylo třeba žaloby ve smyslu § 37 ex. ř., poněvadž celé řízení bylo zmatečné, ježto tu hned od počátku nebylo dlužníka, proti němuž směřovala exekuce. Exekuce nemohla býti vedena na základě rozsudku vydaného proti společnosti s r. o. ani proti Adolfu D-ovi ani Tomáši J-ovi, i kdyby bylo prokázáno, že jednali jménem této společnosti (§ 2 druhý odstavec zák. čís. 58/1906 ř. zák.), neboť v tomto případě byla by musila žaloba býti řízena proti ním osobně, jelikož společnost s r. o. nevešla nikdy v život a nemohla proto jednání jejich ani schváliti. Nebylo ostatně ani tvrzeno, že D. neb J. zamýšleli založiti společnost s r. o. a že vzavše vymáhajícího věřitele do svých služeb, jednali jménem příští společnosti s r. o.

Citace:

č. 7843. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 387-388.