Čís. 7805.

Podána-li žaloba sice ve lhůtě, ale u nepříslušného soudu, jest lhůta zachována, byl-li spor postoupen nepříslušným soudem soudu příslušnému, předpokládajíc, že žalobce postupoval přesně podle šestého odstavce § 261 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 23. února 1928, Rv I 1250/27.)
Podle pachtovní smlouvy, jíž spachtoval žalovaný od žalobce pozemek v obvodu okresního soudu na Mělníce, byl žalovaný povinen vrátiti při skončení pachtovního poměru pozemek ve stavu, v němž jej převzal. Při skončení pachtu dne 31. prosince 1925 vrátil žalovaný pozemek bez plotu. Žalobou, podanou v roce 1926 na okresním civilním soudě v Praze, domáhali se žalobci na žalovaném, by byl uznán povinným postaviti kolem pozemku plot a odevzdati ho žalobcům. Žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti. Okresní civilní soud v Praze odvolal nařízený již rok k ústnímu jednání a postoupil věc okresnímu soudu na Mělníce, kam došla 5. února 1927. Oba nižší soudy žalobu zamítly, ježto byla podána po uplynutí jednoroční lhůty § 1111 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Lze připustiti, že, podána-li žaloba ve lhůtě u nepříslušného soudu, jest lhůta zachována, byl-li spor nepříslušným soudem podle šestého odstavce § 261 c. ř. s. odstoupen příslušnému soudu (tak také Neumann, Kommentar zu den oesterreichischen Zivilprozessgesetzen, 1927, k § 260 а 261 с. ř. s., str. 969, a rozhodnutí uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 5072), a, že jest mylným právní názor odvolacího soudu, že nepříslušnost původně dovolaného soudu byla nezhojitelná, kdyžtě tu nešlo o žádný z případů v § 104 j. n. výčetmo uvedených. Přes to nebylo lze dovolání vyhověti, neboť žalobci nenavrhli, by soud »pro případ, že by námitce dal místa«, postoupil žalobu soudu žalobcem pojmenovanému, nýbrž učinili za souhlasu žalovaného prostě návrh, aby sporná věc byla postoupena okresnímu soudu v Mělníku, kterémužto návrhu původně dovolaný okresní soud civilní pro vnitřní Prahu vyhověl, aniž se o své vlastní příslušnosti usnesl, pokud se týče postoupení spojil s usnesením o příslušnosti. To se nestalo nedopatřením soudu, jak mylně za to má dovolání, nýbrž v důsledku toho, že žalující strana nepostupovala podle předpisu § 261 šestý odstavec c. ř. s., pokud se týče, že nepřizpůsobila svůj návrh, jejž ostatně měla učiniti ústně (§ 176 c. ř. s.), tomuto předpisu, který jako výjimku nelze rozšiřovati na jiné případy. Jelikož však postoupení se nestalo podle § 261 šestý odstavec c. ř. s., nenastaly ani právní účinky tohoto postoupení, a jelikož žaloba došla k příslušnému soudu teprve po lhůtě § 1111 obč. zák., žalobní nárok sice nepromlčel, ale zanikl, což muselo vésti k zamítnutí žaloby pokud se týče k potvrzení rozsudku prvé stolice odvolacím soudem.

Citace:

č. 7805. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 313-314.