— Čís. 8020 —
670
klade § 228 с. ř. s. o oprávnenosti určovací žaloby, kterou byl tento
spor zahájen, a zodpověděv otázku tu kladně. Neobstojí proto námitky
žalovaných, že žalobkyně nemá právního zájmu na zjištění, že jí pří-
sluší za pozůstalostí po Janu K-ovi pohledávky popřené žalovanými
jako přihlásivšími se dědici к pozůstalosti a že se žalovaným nedostává
pasivního oprávnění ku sporu. Jest si uvědomiti, jak došlo к žalobě.
Okresní soud poukázal usnesením ze dne 1. září 1926 v pozůstalostním
řízení žalobkyni jako vdovu a přihlášenou dědičku na pořad práva s je-
jími pohledávkami к pozůstalosti přihlášenými, ježto žalovaní jako dě-
dici pohledávky neuznali a přerušil z důvodu toho projednání pozůsta-
losti, ježto, jak praví v důvodech, nelze zjistiti stav pozůstalostního
jmění a nelze v projednání pozůstalosti pokračovati. Jest proto uznati,
že, když pozůstalost není dosud z tohoto důvodu skončena, pro žalob-
kyni jako dědičku polovice pozůstalosti (§ 757 obč. zák.) vznikl zájem
na zjištění zažalovaných pohledávek, jakmile je žalovaní popřeli v po-
zůstalostním řízení, neboť na jsoucnosti pohledávek těch závisí zjištění
pozůstalostního jmění a tím podkladu pro případnou dědickou dohodu,
к níž, jak ze spisů zjevno, nedošlo pro rozpory o dluzích. Jest proto na
jsoucnosti pohledávek žalobkyně závislé vůbec skončení a odevzdání
pozůstalosti, an pozůstalostní soud právě pro zmíněný důvod v řízení
pozůstalostním nepokračuje. Že žalobu bylo říditi toliko proti žalova-
ným, kteří popřeli v pozůstalostním řízení pohledávky žalobkyně, nikoli
proti pozůstalosti, zastoupené žalovanými jako dědici, plyne z povahy
věci a ze zákona, jak již případně odůvodnil odvolací soud. Žalobkyně
mohla také podle obdoby § 110 konk. řádu žalovati jen ty osoby, které
její pohledávky v pozůstalostním řízení popřely, což byli žalovaní jako
přihlášení dědici. Na rozhodnutí čís. 5712 sb. n. s. nelze se žalovaným
odvolávati, neboť jeho skutkový podklad byl jiný.
Čís. 8020.
Společenstva výrobní a hospodářská (zákon ze dne 9. dubna 1873,
čís. 70 ř. zák.).
Usnesení valné hromady družstva o sanaci nabývá proti členu účin-
nosti teprve zápisem do rejstříku.
(Rozh. ze dne 4. května 1928, R I 218/28.)
Žalobce byl členem žalovaného družstva, jehož účelem bylo za-
opatřovati členy elektrickou energií. Družstvo dostalo se do finančních
nesnází a byla proto na valné hromadě družstva usnesena jeho sanace.
Ježto se žalobce zdráhal súčastniti se sanační akce, zastavilo mu žalo-
vané družstvo dodávku proudu. Žalobu proti družstvu o náhradu škody,
jež vzešla žalobci zastavením proudu, procesní soud prvé sto-
lice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil — Čís. 8021 —
671
věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a roz-
hodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl odvolací soud v důvodech: Ža-
lované družstvo nebylo oprávněno odňati žalobci proud v prosinci 1926
z důvodu, že neprojevil souhlas se sanací družstva podle usnesení valné
hromady ze dne 19. prosince 1926, neboť usnesení toto mohlo proti ža-
lobci podle § 9 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. nabýti
účinnosti teprve zápisem do společenstevního rejstříku a není správným
názor odpůrce odvolatele, že takové usnesení stává se proti členům
družstva ihned účinným a závazným (viz rozh. ze dne 26. února 1891,
čís. 642 Adler-Clemens, obdobně jako při či. 214 obch. zák.).
N e j v y š š i soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Odvolací soud právem vyslovil, že usnesení valné hromady ze dne
19. prosince 1926 mohlo nabýti působnosti i proti žalobci teprve zá-
pisem do společenstevního rejstříku, tedy dnem 4. března 1927. To
plyne zřejmě z ustanovení § 9 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70
ř. zák., který nečiní rozdílu mezi závazností v poměru vnitřním a na
venek. Nerozhodno jest, že žalobce ve svém prohlášení o přístupu
к družstvu ze dne 1. května 1926 výslovně uvedl, že se podrobuje sta-
novám i všem budoucím jich změnám jakož i usnesením valných hro-
mad, neboť tato povinnost plynula by již z jeho členství a mohla by se
vztahovati jen na usnesení, к nimž došlo v mezích zákona, pokud se týče
stanov. Proto odvolací soud právem nepřihlížel к tomuto prohlášení a
není tím opodstatněna ani výtka rozporu se spisy ani neúplnost řízení.
Jest pravda a plyne i z povahy věci, že zápisem do společenstevního
rejstříku jest podmíněna účinnost jen těch usnesení, která po zákonu
musí býti do rejstříku zapsána. Avšak odvolací soud správně rozeznává
jednak usnesení o sanaci, t. j. o zvýšení závodních podílů, které jest
změnou stanov a musí býti zapsáno do společenstevního rejstříku (§ 9
první odstavec uved. zákona), jednak právní důsledky nastavší již dle
původních stanov nezaplacením odebraného proudu v určitém období.
V prvém případě uznává odnětí proudu před zápisem usnesení do rej-
stříku za neoprávněné, v druhém pak shledává řízení neúplným, po-
něvadž nebylo zjištěno, zda bylo proti žalobci postupováno dle usne-
sení valné hromady, totiž, zda byl třemi к tomu pověřenými členy vy-
zván, aby učinil zadost své povinnosti, přispěti к sanaci družstva a mimo
to, aby dlužnou cenu proudu zaplatil, poněvadž jen tehdy, kdyby se tak
bylo stalo a on placení odepřel, byl by dán oprávněný důvod к odnětí
proudu (srov. к tomu § 12 čís. 7 stanov).
čís. 8021.
Vyžadují-li stanovy akciové společnosti u (většiny) správních radů
československé státní občanství, dlužno při opovědí к rejstříku osvěd-
Citace:
Čís. 8020. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 698-699.