Čís. 8080.


Ručení podle § 1315 obč. zák.
Zdatnost předpokládá nutně způsobilost, tato však musí býti provázena také nejlepší vůlí, skutečně schopnosti vynaložiti, předpokládá — Čís. 8080 —
771
se i náležitá píle, dokonalá svědomitost a naprostá dbalost. Za nezdatnost zaměstnance ručí zaměstnavatel i tehdy, když mu nebyla známa a známa býti nemohla. Zákon předpokládá, že škoda byla způsobena touto povahou zaměstnance, to jest při výkonu a nikoliv jen při příležitosti výkonu díla. Bylo-li přísně zakázáno kouřiti ve skladišti, jest nezdatným zaměstnanec, jenž zapáliv si cigaretu odhodil sirku do nádoby s benzinem.
(Rozh. ze dne 24. května 1928, Rv 1 568/28.)
Žalobce byl úředníkem žalované firmy T. Jan Κ., zaměstnanec téže firmy, vstoupiv do skladiště, v němž bylo zakázáno kouřiti, odhodil zapáliv si cigaretu, rozškrtnutou sirku do nádoby benzinu, jenž se vzňal a žalobce popálil. Žalobní nárok na náhradu škody proti Janu K-ovi a firmě T. uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy zjistily, že žalovaný Jan K. odhodil sirku do kbelíku s benzinem, že benzin se vzňal a způsobil výbuch, od něhož chytly šaty žalobcovy a žalobce byl na těle popálen. Tímto zjištěním jest jasně prokázáno, kdy žalobce úraz utrpěl, jmenovitě že jej neutrpěl teprve, když odvalil zásoby benzinu ze skladiště: Po stránce právní snaží se dovolatelé znovu dolíčiti, že odvolací soud pochybil jednak pokud jde o otázku, zda lze žalovaného Jana K-a pokládati za osobu nezdatnou a nebezpečnou, jednak při výkladu § 1315 obč. zák., pokud jde o to, za jakých podmínek ručí ten, kdo používá neschopné nebo nebezpečné osoby, jejíž nebezpečnost zná, k obstarávání svých věcí. Pro posouzení věci nejsou rozhodnými skutkové okolnosti, na nichž buduje dovolání a jež odchylují se od zjištění soudních, nýbrž skutkové okolnosti zjištěné nižšími soudy. Ostatně jest mylným názor, že jest pokládati osobu způsobilou k službám а k úkonům jí přikázaným již proto za osobu zdatnou. Zdatnost předpokládá nutně způsobilost, tato však musí býti provázena také nejlepší vůlí, skutečně schopnosti vynaložiti, předpokládá se i náležitá píle, dokonalá svědomitost a naprostá dbalost. Že se Janu K-ovi této vlastnosti nedostávalo, plyne z toho, že při svém služebním výkonu nedbal výslovného a přísného příkazu zaměstnavatele, by se ve skladišti nekouřilo, nýbrž si zde zapálil cigaretu a odhodil zápalku ještě nedohořelou do kbelíku s benzinem, ve kterém si žalobce myl ruce. Zanedbal tím nejen výslovný zákaz, nýbrž onu prostou pozornost, kterou předpokládá již zdravý rozum a jejíž zanedbání je nebezpečné, jak musil věděti. V tomto nanejvýše lehkomyslném jednání zračí se naprostá nezdatnost Jana K-a a není vzhledem k ustanovení § 1315 obč. zák. třeba obírati se ještě další úvahou, zda jest i osobou nebezpečnou. Za nezdatnost zaměstnance ručí zaměstnavatel i tehdy, když mu jeho nezdatnost nebyla známa a známa býti nemohla. Kdo zjedná k výkonu svých práv neb jinak k vlastní hos-
49* — Čís. 8081 —
772
podářské neb osobní potřebě, tedy ve vlastním zájmu osobu nezdatnou nebo jí k tomu použije, činí tak na vlastní nebezpečí a nesmí se tak státi na úkor osob třetích (mat. k § 161 III. dílčí nov. k obč. zák. ze dne 19. března 1916, čís. 169 ř. zák.). Ovšem předpokládá zákon, že škoda způsobena byla touto povahou, to jest při výkonu a ne jen při příležitosti výkonu díla, že tedy škoda tkví v nezdatnosti zaměstnance a nastala následkem jeho nezdatnosti. Leč tomu tak v souzené věci bylo a nemístně namítá dovolání žalované firmy T., že zapálení cigarety a odhození sirky nepatřilo k výkonům K-ovým, k nimž byl zjednán. Spadalo do okruhu jeho služební povinnosti vykonávati úkoly jemu svěřené podle předpisů; bylo-li tedy přísně zakázáno kouřiti ve skladišti se vznětlivými látkami, měl při konání služby ve skladišti kouření se zdržeti; jelikož tak neučinil, nevykonal službu tak, jak ji měl vykonati. Škoda způsobena bylo porušením služební povinnosti a tkví v nezdatnosti osoby, jíž žalovaná firma použila. Správně vyloučil odvolací soud jakékoliv spoluzavinění žalobcovo. Bylo zjištěno, že pro místo úrazu platil zákaz kouření, poněvadž v bezprostřední blízkosti kancelářské místnosti byly uskladněny vznětlivé látky, neměl proto žalobce příčiny, by zvláště ještě Janu K-ovi kouření zapověděl neb učinil zvláštní opatření ohledně benzinu, který na umývání rukou ve skladišti býval. Odvolací soud věc po stránce právní správně posoudil a nebylo dovolání vyhověti.
Citace:
Čís. 8080. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 798-800.