Z praxe gen. prokuratury.

Okresním soudem v R. byla osoba A. rozsudkem ze dne 31. ledna 1918 odsouzena pro přestupek dle § 14. č. 1 zákona ze dne 16. ledna 1896 č. 89 ř. z. 1897 ku pokutě 300 K. Týmž soudem byla táž osoba odsouzena pro stejný přestupek, jehož se po druhé dopustila, rozsudkem ze dne 24. srpna 1918 do vězení na 48 hodin а k pokutě 300 K. Rozsudek prvý (z 31. ledna 1918) vešel v právní moc. Proti rozsudku druhému (ze 24. srpna 1918) bylo podáno včas odvolání a krajský soud v L. zrušil tento druhý rozsudek po zmatečnost, ježto osoba A. v době, kdy trestný čin byl spáchán, i v době, kdy rozsudek byl vynesen, byla vojínem a podléhala pravomoci soudu vojenských. Vzhledem k tomu vznesl jsem na generální prokuraturu žádost, aby táž podala zmateční stížnost k zachování zákona, pokud jde o prvý rozsudek, ježto osoba A. i v té době byla vojínem a podléhala pravomoci soudů vojenských. Generální prokuratura podala skutečně zmateční stížnost k zachování zákona, avšak nikoliv, pokud šlo o rozsudek prvý, nýbrž o rozsudek krajského soudu v L., jímž rozsudek druhý (ze 24. srpna 1918) byl zrušen. Nejvyšší soud však tuto zmateční stížnost k zachování zákona zamítl, odůvodniv zamítnutí zejména tím, že osoba A. byla na dočasné dovolené a nikoliv trvalé, a že tudíž skutečně pravomoci soudů vojenských podléhala. Každý by čekal, že vzhledem k tomuto stanovisku nejvyššího soudu generální prokuratura tedy aspoň nyní podá stížnost zmateční ku zachování zákona co do prvého rozsudku; nestalo se tak a došlo mne vyrozumění, že generální prokuratura neshledala o mé žádosti něčeho zaříditi. Stanovisko generální prokuratury nelze dobře chápati. Zajisté, že i pro ni má býti směrodatným především názor nejvyššího soudu. Pakli nejvyšší soud její zmateční stížnost ku zachování zákona ohledně rozsudku krajského soudu zamítl, bylo by bývalo správným, aby podala vzhledem k tomuto názoru nejvyššího soudu zmateční stížnost ku zachování zákona ohledně rozsudku prvého. Způsobem, jak rozřešila však generální prokuratura daný případ, málo se přispěje k povznesení úcty k nejvyšším ochráncům zákona.
JUDr. Oldřich Prager.

Citace:

K § 967 obč. zák. — Lhůtu 30denní počítati jest od dne skutečného odevzdání; ta nevztahuje se na odměnu za uschováni.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 11, s. 437-438.