Oprava chyb ve Sbírce zákonů a nařízení.

Výkonné nařízení Státní rady něm. rakouské ze dne 3. 1. 1919 č. 8 stát. zák. ustanovuje, že chyby tiskové, které při vyhlašování autentického textu právních norem do státního zákoníka se vloudily, opraví vyhláškou ve státním zákoníku kancléř ve shodě s těmi státními tajemníky, do jejichž působnosti dotyčná norma spadá (§ 1.) a že jiné omyly, které by se přihodily s ohledem na vnitřní zařízení textu (číslování, jednotlivých vyhlášení, částek zákoníka, stránkování, oznámení dne vydání a rozeslání jednotlivých, částek atd.) opraví ve státním zákoníku kancléř sám (§ 2.).
Jakým způsobem měly by býti opraveny jiné chyby, než tiskové a vnitřního zařízení se týkající, není tam ustanoveno.
Náš zákon ze dne 13. března 1919 č. 139 sb. zák., kterým upraveno jest vyhlašování zákonů a nařízení, nemá podobného předpisu, ačkoliv bylo by ho s ohledem na četné chyby a omyly ve Sbírce zákonů a nařízení se vyskytující a s ohledem na různý postup, který se při jich opravách zachovává, nutně zapotřebí.
Při dotyčné úpravě bylo by rozeznávati:
1. Chyby tiskové v pravém slova smyslu, které bezděčně osnuje tiskařský šotek a nad kterými autor často rve si vlasy, a dále omyly, jak uvedeny jsou v § 2. shora citovaného něm. rak. nařízení;
2. jiné chyby, vzniklé tím, že jsou vynechána, nebo přeházena, nebo přepsána slova, ať již vinou autora nebo tiskaře;
3. konečně omyly věcné, které přihodily, se autorovi při sepisování normy, kamž možno zařaditi také mylné odkazování na jiné paragrafy, nesprávně citované. Vzhledem k tomu, že český text sbírky zákonů a nařízení jest autentickým, který jako dogma má býti nedotknutelným, možno dovoliti opravu pouhou vyhláškou ministerstva vnitra — kterému přísluší redakce sbírky — jen u chyb shora pod čís. 1. uvedených, kdežto poklesky pod čís. 2. a 3. zmíněné mělo by býti dovoleno opraviti jen týmž způsobem, jakým původní předpis byl vydán, tedy chybu v zákoně jen jiným zákonem, chybu v nařízení jen jiným nařízením.
To asi bylo také — jako samozřejmé — předpokládáno při sdělávání shora citovaného výkonného nařízení něm. rak., které proto zmiňuje se jen o opravě chyb tiskových a čísel, nikoliv však o opravě omylu jiných.
Srovnáme-li nyní s tím, co tuto všeobecně uvedeno, způsob, jakým opravují se chyby v naší Sbírce zákonů a nařízení, vidíme, že není žádné pevně zásady, podle které by se postupovalo. Jednou opravuje se prostá chyba tisková, do zákona se vloudivší, jiným zákonem, jindy zase závažná chyba věcná jen prostou vyhláškou ministerstva vnitra v dohodě se zúčastněnými ministerstvy; jednou opraví se nařízení jiným nařízením, jindy zase jen vyhláškou; jednou podepsáno jest opravně nařízení od všech ministrů, kteří podepsali původní nařízení, jindy jen od některých; opravný předpis uvádí někdy výslovně, že opravuje tiskovou chybu, jindy zase, že opravuje chybu a jindy konečně jen, že opravuje ten který paragraf v té které normě. Krátce řečeno, není tu žádného důsledného postupu.
K tomu, co jsem právě všeobecně uvedl, podám několik příkladu: Zákonem ze dne 23. července 1919 č. 454 opravena byla »chyba« v § 8. zákona ze dne 11. června 1919 č. 330 sběhlá, totiž místo »zemský úřad« správně »pozemkový úřad«.
Zákonem ze dne 17. července 1919 č. 423 »opravuje se § 7.« zákona ze dne 16. dubna 1919 čís. 214 (místo »okresu brněnského« správně »okresu olomouckého«). V obou těchto případech opraven byl tedy důsledně zákon jiným zákonem. Naproti tomu opravuje však vyhláška minist. vnitra v dohodě s min. spravedlnosti ze dne 14. prosince 1919 č. 656 »tiskovou chybu« v § 3. zákona ze dne 18. listopadu 1919 č. 621 se přihodivší. Dotyčné místo znělo před opravou: »621/1919 sb., § 3« A po opravě: »vyhláška Min. vnit. v dohodě s Min. sprav. č. 656 (14.12.1919)«
Vynechána byla tedy v opravě celá věta: »nebo soud, jemuž přikázána byla správa jmění.« Přenechávám čtenářům k posouzení, zdali tohle byla oprava chyby tiskové, či již změna zákonného textu, a to prostou vyhláškou.
Nařízením vlády ze dne 8. srpna 1919 č. 482 »opravuje se nařízení« vlády ze dne 15. července 1919 č. 386 potud, že v § 8. chybně citovaný § 6. mění se na § 7. Zajímavo při tom jest, že původní nařízení podepsali všichni ministři, kdežto na opravném nařízení scházejí podpisy ministrů školství a spravedlnosti, ačkoliv jsou také členy »vlády«. Vyhláškou min. vnitra v dohodě s min. školství a národní osvěty ze dne 9. srpna 1919 č. 480 »opravuje se chyba« v nařízení vlády ze dne 7. března 1919 č. 122, totiž nesprávné datum 28. října 1919 na správné datum 28. října 1918.
Tu jest zajímavo, že opravu vydalo jen minist. vnitra a školství, kdežto původní nařízení vydala celá vláda a pak, že trvalo 5 měsíců, než byla chyba zpozorována
Vyhláškou min. vnitra v dohodě s min. národní obrany ze dne 16. června 1919 č. 334 »opravuje se chyba« v nařízení vlády ze dne 10. června 1919 č. 316 (podepsaném od všech ministrů) tím, že v § 3. vypouští se slova: »316/1919 sb., § 3«
Myslím, že nebude sporu o tom, že to není jen oprava chyby, nýbrž věcná změna původního předpisu a také nechybím asi, tvrdím-li, že autor původního nařízení teprve dodatečně uvědomil si, že v § 3. již jedna trestní sazba jest (peněžitá pokuta do 20 000 K nebo vězení do 6 měsíců) a to také pro majitele vozidla, že tedy tomuto nelze hroziti ještě druhou trestní sazbou, docela jinou.
Z těchto příkladů jest zřejmo, že při opravách chyb nepostupuje se podle žádné pevné zásady — quod erat demonstrandum.
V následujícím uvádím jen namátkou několik chyb a omylů, které vůbec, anebo až dosud (článek tento psán 25. ledna 1920) nebyly opraveny.
V nařízení veškerého ministerstva čís. 514/19 sb. z. o titulu konceptních praktikantů ve službě finanční chybí datum, pod kterým bylo vydáno.
V nařízení ze dne 11. listopadu 1919 č. 597, jímž provádí se zákon o soudech lichevních, mluví v § 22. odst. 2 o lidových soudech »cenových«, patrně ještě setrvačností nařízení ze dne 21. června 1919 č. 347.
Jak jsem již v tomto časopise str. 236/19/9 poznamenal, mám důvody pro domněnku, že nešťastná stylisace § 16. lit. c) novely práva manželského ze dne 22. května 1919 č. 320 zaviněna byla také jen vynecháním asi tří slov a že dotyčné místo mělo asi správně zníti:
»320/1919 sb., § 16.c« neboť jinak nelze se dopátrati pravého smyslu dotyčného odstavce.
V § 2. odst. 1. nařízení vlády ze dne 21. března 1919 č. 154 o přijímání státních úředníků uvádí se, že státní zaměstnanci, kteří nejsou mocni jazyka českého, mohou vykonati slib dle »přiloženého« německého textu. Toť se ví, že německý text přiložen nebyl a marně se po něm některé soudy v území převážně německém sháněly.
To ovšem není chyba tisková, ale rozhodně jest to nedopatření, které v oficielní sbírce zákonu nemělo by se vyskytnouti.
Není o tom sporu, že pečlivější redakcí dalo by se nápadné množství chyb v naší sbírce zákonu značně omeziti, ale ovšem úplně nelze jim se vyvarovati, neboť errare humanum est. Proto jest nutno, aby zákon ze dne 13. března 1919 č. 139 doplněn byl přesnými předpisy o tom, jak sběhlé chyby autentického textu mají být i opravovány.
Vícepres. Václ. Cícha.

Citace:

CÍCHA, V.. Oprava chyb ve Sbírce zákonů a nařízení. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 4, s. 162-165.