Stráž veřejná.

I. Pojem. II. Policejní strážní sbory státní. III. Obecní stráž bezpečnosti. IV. Veřejná stráž zemědělská: 1. Strážní přísežný personál lesní. 2. Strážní přísežný personál honební. 3. Strážní přísežný personál polní. 4. Strážní přísežný personál vodní. 5. Strážní přísežný personál rybářský. 6. Částečně společné předpisy pro veřejnou stráž zemědělskou. V. Stráž obrany státu.
I. Pojem. Jak ze slovního výkladu tohoto pojmu se podává, jest veřejnou stráží každý personál určený ke střežení právních statků (ať ideálních či hmotných), který má veřejno-právní charakter, jejž možno spatřovati zejména v jeho zvýšené trestní ochraně podle § 68 býv. rak. trest. zák., resp. podle zák. čl. XL/1914 o trestní ochraně úřadů. Výpočet okruhu vrchnostenských (úředních) osob v těchto paragrafech a bohatá judikatura k nim vyčerpávají po této stránce všechny v úvahu přicházející případy. Přihlížíme-li k povaze činnosti těchto orgánů, můžeme pak za orgány, vykonávající výhradně nebo převážně službu strážní, považovati zejména; a) stráž vojenskou, b) civilní hlídače vojenské správy (zák. č. 33/1936 Sb.), c) četnictvo, d) policejní strážní sbory státní, e) obecní stráž bezpečnosti, f) finanční stráž, g) železniční strážní personál, h) dozorčí orgány v trestnicích, soudních věznicích, donucovacích pracovnách, nucených pracovních koloniích a polepšovnách, i) veřejnou stráží zemědělskou.
O četnictvu pojednává se podrobně v hesle „četnictvo“, o finanční stráži pak v hesle „Finanční stráž“. O strážních orgánech, uvedených pod písm. a, b, g a h, bude příležitost zmíniti se v příslušných heslech. Na tomto místě budeme se tedy zabývati jen policejními strážními sbory státními, obecní stráží bezpečnosti a veřejnou stráží zemědělskou. Konečně bude nutno zmíniti se o stráži obrany státu, nové to instituci, jejímiž složkami jsou i všechny uvedené stráže.
II. Policejní strážní sbory státní. Instituce policejních strážních sborů, orgánů to státní správy, určených pro výkonnou bezpečnostní službu státních úřadů policejních, převzata byla z býv. Rakouska, kde byla upravena interními organisačními předpisy. Pokud jde o Prahu, upravuje § 82 pražsk. obec. statutu a zák. č. 4/1874 čes. z. z., doplněné pozdějšími ujednáními mezi státní správou a obcí pražskou, příspěvek města Prahy a sousedních obcí, přikázaných k pražskému policejnímu obvodu, na státní stráž bezpečnosti.
Po převratu se vzrůstajícím počtem státních úřadů policejních objevila se brzy nutnost i nové právní úpravy sborů stráže bezpečnosti. Zákonný podklad této úpravy pro celé území státní dán byl v zák. č. 230/1922 Sb., pozměněném částečně zák. č. 28/1928 Sb., k němuž bylo vydáno prováděcí nařízení č. 295/1922 Sb. Tyto právní předpisy nahrazeny byly pak při celkové reorganisaci policejní správy a služby ustanoveními §§ 12—15 vlád. nař. č. 51/1936 Sb., vydaného podle zákona o mimořádné moci nařizovací.
Pro výkon policejní služby u politických a státních policejních úřadů určeny jsou dva policejní strážní sbory, nyní jednotně organisované pro celé území státní, a to: 1. uniformovaný policejní strážní sbor a 2. neuniformovaný policejní strážní sbor.
Uniformovaný policejní strážní sbor je zřízen a ozbrojen po vzoru vojenském; jeho zřízení zakládá se tudíž na podřízení moci velitelské. Rozdíl ve zřízení tohoto sboru oproti četnictvu je však — i při podobných úkolech — podstatný, neboť četnictvo je přímo vojensky organisovaný sbor strážní.
Zřízení neuniformováného policejního strážního sboru zakládá se na podřízení úřední moci představenské. Tento sbor může býti ozbrojen podle potřeby.
Pokud jde o výkon policejní služby, jakož i ve věcech správních a hospodářských jsou oba sbory podřízeny politickým a státním policejním úřadům. Pokud jde o výcvik, vyučování, kázeň a kontrolu služby, jest každý sbor podřízen svým velitelům, pokud se týče představeným. V obou směrech jsou oba sbory podřízeny jako nejvyšší služební a dozorčí instanci ministerstvu vnitra. Bezprostřední řízení služby členů obou sborů patří politickému (státnímu policejnímu) úřadu, jemuž jsou ti kteří členové sboru přiděleni. Zemský úřad, po případě ministerstvo vnitra může přikázati členy obou sborů k výkonu policejní služby i některému jinému orgánu veřejné správy. Je-li obava, že by veřejný pořádek mohl býti porušen, mohou politické úřady soustřediti členy obou sborů svého obvodu na ohrožené místo a upraviti jejich službu tak, jak toho okolnosti vyžadují.
Jinak platí pro každý z obou sborů služební řád a bližší organisační předpisy, vydané ministerstvem vnitra. Do vydání nového služebního řádu zůstaly podle § 21 vlád. nař. č. 51/1936 Sb. přechodně v platnosti provisorní služební řády vydané jednotlivými státními úřady policejními podle vzoru schváleného ministerstvem vnitra, jakož i ustanovení vlád. nař. č. 195/1930 Sb. o podmínkách pro přijetí do služeb těchto sborů. Nař. č. 51/1936 Sb. obsahuje samo jen ustanovení o tom, že členové obou sborů mají při výkonu své služby zákonem stanovená práva stráže civilní a požívají právní ochrany této stráže; mohou zejména v mezích svých služebních povinností a práv požadovati od každého, aby poslechl jejich nařízení bez újmy případné stížnosti. Zbraně smějí užiti, šetříce opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen v těch případech, ve kterých smějí jí podle zákonných ustanovení použiti příslušníci četnictva. Dále obsahuje cit. vlád. nař. direktivu, že druhy trestů na porušení služebních a stavovských povinností členy těchto sborů mají býti ve služebním řádu určeny obdobně podle zákona o vojenském kázeňském a kárném právu (č. 154/1923 Sb. ve znění novel). Všeobecné právní, zejména platové a pensijní poměry členů těchto sborů upraveny jsou spolu s právními poměry ostatních státních zaměstnanců.
Pokud jde o součinnost policejních strážních sborů s jinými orgány veřejné správy při výkonu policejní služby, přiznává vlád. nař. č. 51/1936 Sb. orgánům těchto sborů právo žádati o takovouto součinnost, z čehož lze vyvoditi i povinnost oněch k této součinnosti. Výslovně stanoví pak ještě toto vlád. nař., že politické (státní policejní) úřady mohou na dobu přechodné potřeby, vyvolané obavami o porušení veřejného pořádku, podříditi členy obecní stráže bezpečnosti velení policejních strážních sborů. O součinnosti těchto sborů s vojenskou policií při ochraně polního majetku jedná — dnes již ovšem málo praktické — vlád. nař. č. 438/1920 Sb.
III. Obecní stráž bezpečnosti. Právní podklad pro organisaci bezpečnostní služby v obcích spočívá v organisačních předpisech obecních (obecních zřízeních). Do samostatné působnosti obcí náleží i výkon t. zv. místní policie, zejména i ochrana bezpečnosti osob a jmění. Do přenesené působnosti obce náleží pak i součinnost při trestním stíhání soudních deliktů. Za účelem výkonu těchto svých úkolů je obec oprávněna a povinna opatřiti si i potřebný strážní a výkonný bezpečnostní personál, ať na podkladě osobních služeb obyvatelů samých, či ve formě služebního poměru. Pokud jde o výkon působnosti obce a právní poměry obecních zaměstnanců, odkazuje se na heslo „Samospráva”.
Na tomto místě zbývá jen pojednati o poměru obecní stráže bezpečnosti ke státní správě a státním orgánům bezpečnostním, upraveném teprve vlád. nař. č. 51/1936 Sb. o organisaci policejní správy a služby.
V § 16 tohoto nařízení, vydaného podle zákona o mimořádné moci nařizovací, zmocňuje se vláda, aby nařízením stanovila podmínky potřebné pro ustanovení členem obecní stráže bezpečnosti. Člen této stráže může býti platně ustanoven jen se souhlasem politického úřadu bezprostředně obci nadřízeného. Souhlas může býti odepřen však jen tehdy, není-li splněna některá podmínka, jež bude stanovena v nařízení právě zmíněném, nebo některá zákonná podmínka. Tyto zákonné podmínky — zřejmě všeobecné povahy — dlužno hledati ve všeobecných předpisech o zaměstnancích obecních, jakými jsou zejména zák. č. 16/1920 Sb. (ve znění zák. č. 478/1921 Sb.), jímž se upravují služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zák. č. 462/1919 Sb. o propůjčování míst legionářům, s prov. nař. č. 151/1920 Sb. a č. 202/1922 Sb., zák. č. 54/1927 Sb. o umísťování déle sloužících poddůstojníků, a jiné.
Jistá potíž může vzniknouti při provádění tohoto nařízení z výkladu pojmu „obecní stráž bezpečnosti“, jenž vyskytuje se tu poprvé. Z právě uvedených ustanovení § 16 však vyplývá alespoň tolik, že jde o osoby, jež jsou k obci v poměru služebním. Spatřujeme-li pak těžisko a hlavní účel celé této úpravy v ustanoveních následujícího § 17, o nichž bude dále řeč, lze souditi, že nařízení má na mysli jen obecní výkonné orgány té bezpečnostní služby, jež je obstarávána též státními policejními strážními sbory. (Nepřišly by tudíž podle toho v úvahu na př. obecní sbory hasičské, přísežný strážní personál polní, sadoví hlídači a pod.)
V § 17 cit. nařízení se pak stanoví, že — je-li obava, že by veřejný pořádek mohl býti porušen — mohou politické (státní policejní) úřady přibrati na dobu přechodné potřeby pro výkon státní bezpečnostní služby členy obecní stráže bezpečnosti a upraviti jejich službu tak, jak toho okolnosti vyžadují. Zejména mohou býti členové této stráže podřízeni velení státních policejních strážních sborů. V tomto případě náležejí přibraným členům obecní stráže bezpečnosti — neustanoví-li příslušný politický (státní policejní) úřad jinak — pokud jde o výkon této bezpečnostní služby, stejná práva a povinnosti, jako příslušejí členům státních policejních strážních sborů, zejména též stejné právo užiti zbraně. Tímto přibráním, po př. podřízením velení neruší se ovšem zřejmě služební poměr člena obecní stráže bezpečnosti k obci, takže pod novými „právy a povinnostmi“ člena této stráže, podřízeného velení státního policejního strážního sboru, nelze rozuměti vznik jeho služebního poměru ke státu, který by byl v kollisi s jeho trvajícím služebním poměrem k obci. To zdůrazněno je ostatně slovy „pokud jde o výkon této bezpečnostní služby“. Není-li tu služebního poměru ke státu, není ovšem dána ani možnost disciplinárních opatření státní správy jako službodárce. Na přibraného a velení policejního strážního sboru podřízeného člena obecní stráže bylo by tudíž lze aplikovati jen disciplinární opatření velitele tohoto sboru, vyplývající z jeho pravomoci velitelské, a pak po př. všeobecné trestní sankce uvedené v § 4 zákona o mimořádné moci nařizovací ve znění čl. II zák. č. 109/1934 Sb. K trestnímu stíhání ve směru posléze uvedeném jest příslušným okresní úřad. Na přestoupení předpisů, vztahujících se k výkonu státní bezpečnostní služby, přibraným členem obecní stráže bezpečnosti bylo by ovšem možno nazírati též jako na přestoupení služebních předpisů, platných pro něho jako člena obecní stráže bezpečnosti, k jejichž rozšíření došlo nař. č. 51/1936 Sb. Pak ovšem mělo by dojiti k jeho disciplinárnímu stíhání služebním úřadem, tedy příslušným orgánem obce. Státní správa neměla by pak na postup obecních orgánů v této věci žádné ingerence, leč tu, která vyplývá z dozorčího práva podle organisačních předpisů obecních (obecních zřízení).
IV. Veřejná stráž zemědělská. Instituce ta nemá v celku společného zákonného podkladu, což souvisí s jejím postupným vývojem v jednotlivých oborech zemědělství (v širším slova smyslu) i v jednotlivých zemích. Pozdější legislativa pokoušela se ovšem o jednotnější úpravu, současné unifikace věcné i místní nebylo však lze dosíci až na jediný výsek: vymezení úředního postavení této stráže, k němuž došlo zák. č. 84/1872 ř. z. I tento zákon platí však jen v zemích České a Moravskoslezské a obsahuje výhrady v poměru k specielním předpisům. Slibný unifikační pokus učiněný vládním návrhem zákona o veřejné stráži zemědělské v r. 1928 (tisk sen. č. 644/11) neměl dosud úspěchu, ježto usnesení senátu o tomto návrhu nebylo dosud v poslanecké sněmovně projednáno ani nestalo se zákonem podle § 43, odst. 4., úst. list.
Základní myšlenka této instituce spočívá na úvaze, že vlastní prostředky veřejné správy nemohou postačiti k účinné ochraně majetkových práv vížících se k zemědělské prvovýrobě pro rozlehlost a odlehlost chráněných objektů a že tudíž nutno přiznati držitelům těchto práv jistou svépomoc, ovšem právním řádem náležitě upravenou. Tato úprava spočívá v tom, že soukromý strážní personál určený k ochraně těchto práv je státní správou za určitých předpokladů potvrzen a vzat do přísahy, čímž nabývá veřejnoprávního charakteru; v tomto postavení požívá pak tento personál určitých vrchnostenských práv a zvýšené trestní ochrany. Toto jeho zvláštní postavení vyžaduje ovšem, aby personál takový byl náležitě navenek označen.
Nezbývá tedy než probírati jeden obor zemědělství po druhém a zmíniti se při každém o této instituci. O některých jejích právních úpravách všeobecnější povahy bude zmínka na konci.
1. Strážní přísežný personál lesní. V oboru lesního hospodářství připouští § 52 lesního zákona platného v zemích České a Moravskoslezské (č. 250/1852 ř. z.), aby soukromý ochranný a dozorčí personál lesní byl na žádost držitele lesa politickým úřadem vzat do přísahy. Pro obce jako držitelky lesů je toto opatření obligatorním. V § 53 téhož zákona se pak tomuto přísežnému personálu přiznává při výkonu jeho služby postavení v-é st-e, což se rozvádí dále slovy, že tento personál požívá všech zákonných práv, jež příslušejí vrchnostenským osobám a civilní stráži a jest oprávněn ve službě nositi obvyklou zbraň; každý je zavázán dbáti jeho úřední výzvy. Zbraně smí tento personál však užiti jen v případě odůvodněné nutné obrany. Podle § 54 má — aby byl poznán jako veřejná stráž a požíval jejích práv — nositi ve službě předepsaný služební šat anebo alespoň takovou pokrývku hlavy nebo pásku na rukávě. Toto ustanovení bylo však nahrazeno zemskými zákony (v Čechách č. 41/1885 čes. z. z., na Moravě č. 75/1887 mor. z. z. a ve Slezsku č. 33/1887 slez. z. z.), jež předepsaly k zevnímu označení zemědělské stráže všech oborů (lesní, honební, polní, rybářské a vodní) zvláštní odznak, o němž bude ještě řeč později.
V §§ 55—58 lesního zákona upravují se pak oprávnění strážního personálu vůči osobám ohrožujícím lesní majetek. Přísežný lesní personál má vykázati z lesa každého, kdo se zdržuje mimo veřejné cesty, zavdává-li jeho pobyt v lese podnět k obavám pro veřejnou bezpečnost anebo lesní majetek. Byl-li někdo v lese přistižen mimo veřejné cesty s nástroji, jichž se obyčejně užívá k získání nebo odnášení lesních produktů (jako sekyry, pily a pod.), mají mu býti tyto nástroje odňaty, nemůže-li ospravedlniti jejich nesení, a odevzdány ve prospěch místního chudinského fondu. Osobě podezřelé z lesního pychu mohou býti zabaveny nalezené podezřelé lesní produkty. Přísežný lesní personál má právo zadržeti toho, koho přistihl při lesním pychu, jde-li o osobu neznámou nebo bez stálého bydliště nebo byla-li spáchána velmi značná škoda nebo konečně staví-li se pachatel na odpor nebo napadá-li lesní strážní orgán slovy nebo skutky. Neznámou osobu může zadržeti dokonce již při podezření z lesního pychu. Zadrženou osobu má odevzdati bez průtahu příslušnému úřadu. Osobu přistiženou při činu může lesní orgán stíhati i mimo les a odcizené lesní produkty jí odníti.
Tato úprava oprávnění lesní stráže byla však také z větší části nahrazena novou úpravou v citovaném již všeobecném zák. č. 84/1872 ř. z., o němž bude řeč později.
Nař. min. vnitra a spravedlnosti č. 124/1857 ř. z. byly pak dodatkem k shora uvedeným ustanovením lesního zákona stanoveny podmínky pro vzetí lesního strážního personálu, jakož i strážního personálu honebního — o čemž bude ještě řeč — do přísahy. Těmito podmínkami jsou: 1. věk (nejméně 20 let), 2. tělesná a duševní způsobilost, 3. zachovalost, 4. spolehlivost, 5. odborná způsobilost (státní zkouška pro strážní lesní a pomocný technický personál, upravená nyní nař. min. orby č. 30/1903 ř. z.). Podmínky sub 1. a 5. uvedené jsou alternativní; postačí, je-li splněna jen jedna z nich, Podmínka zachovalosti je v § 3 nařízení blíže rozvedena výpočtem trestných činů, jež působí pro tento případ její ztrátu; její dodatečná ztráta působí ex lege ztrátu oprávnění vyplývajících z vzetí do přísahy. Dodatečně nastoupivší fysická nebo mravní závada (ztráta spolehlivosti) může býti důvodem k odnětí tohoto oprávnění. Nařízení určuje dále úřední příslušnost k vzetí do přísahy a k odnětí oprávnění z toho vyplývajících. Příslušnými jsou politické úřady I. stolice, jež mají též o vykonané přísaze vydati potvrzení, jež slouží jako legitimace. Přísežný personál má býti úřadem veden v evidenci. Za tím účelem jsou zaměstnavatelé povinni podávati úřadu zprávu o změnách ve stavu tohoto svého personálu.
Toto nařízení — jakož i formulář přísahy, připojený k cit. lesnímu zák. č. 250/1852 ř. z. — platí však nyní jen v Čechách a ve Slezsku, kdežto na Moravě došlo k úpravě samostatné zem. zák. č. 53/1896 mor. z. z., který stanoví všeobecně podmínky pro potvrzení zemědělské stráže všech oborů (pro službu lesní, honební, polní, rybářskou a vodní) a její vzetí do přísahy. O tomto zákoně pojednáme později.
V Čechách předepisuje se nař. místodrž. č. 46/1911 čes. z. z. počet přísežného strážního personálu lesního v poměru k lesní ploše a nařizuje se včasné obsazení uprázdněných míst a oznámení o tom okresnímu úřadu.
V zemích Slovenské a Podkarpatoruské spočívá obdobná úprava veřejné lesní stráže rovněž ve svých základech na ustanoveních tamního lesního zákona (zák. čl. XXXI/1879). Povinnost ustanoviti lesní hlídače ukládá se v § 22 právnickým osobám a kompossesorátům, vypočteným v § 17, jejichž lesy musí býti spravovány podle hospodářských plánů. Při menších lesích může více držitelů s úředním svolením spojiti se za účelem ustanovení společného hlídače,který může fungovati i jako lesní hospodářský orgán. V § 37 předepisuje se kvalifikace lesních hlídačů (kteří mohou zároveň střežiti práva honební) těmito požadavky; 1. věk (nejméně 24 let), 2. zachovalost (bez bližšího vymezení) a 3. pokud jde o službu v lesích zmíněných právnických osob a kompossesorátů, odborná způsobilost (prokázaná zkouškou pro lesní hlídače). Lesní strážní personál s touto kvalifikací může býti — pokud pak jde o personál zmíněných právnických osob a kompossesorátů, musí býti — vzat politickým úřadem I. stolice (služnovským úřadem) do přísahy, jejíž formulář se tu stanoví. O složení přísahy vydá úřad potvrzení. Veškeré změny ve stavu tohoto personálu jsou držitelé lesů povinni oznámiti úřadu. V §§ 40, 128 a 129 se přiznává tomuto přísežnému personálu při výkonu služby povaha policejního orgánu a právo nositi střelnou zbraň. Podle § 45 musí přísežný strážní personál býti ve službě opatřen odznakem stanoveným nařízením. V § 114 dává se tomuto personálu právo, aby podezřelé osoby, jež přistihne v lese mimo veřejné cesty, odtud vykázal a případné zbraně, sekery, pily a podobné nástroje jim odňal. Odňaté věci mají býti do 14 dnů odevzdány příslušnému úřadu. Neznámé osoby, přistižené při trestném činu, nebo osoby, zpěčující se vyhověti služební výzvě přísežného strážního orgánu, může tento předvésti k nejbližšímu obecnímu nebo okresnímu úřadu (§§ 139 a 142). Nástroje, jichž bylo použito při spáchání přestupku, a jiná corpora delicti může zabaviti a odevzdati obecnímu úřadu. Totéž platí o zvířatech působících v lese škodu (§ 146). Drůbež může v tom případě býti zastřelena (§ 104). Odcizené lesní produkty mohou býti pachateli na místě činu nebo po dostižení odňaty (§ 150). Zvláštností úpravy této instituce v býv. uh. právu jsou však lesní přestupkové deníky (§§ 41 a 42), jež mají vésti přísežní hajní v lesích právnických osob a kompossesorátů a mohou vésti i přísežní hajní v ostatních lesích, mají-li odbornou způsobilost vpředu zmíněnou. Do těchto rejstříků zapisují všechny zjištěné lesní přestupky s udáním pachatele, škody jím způsobené a průkazních prostředků. Tyto rejstříky předkládají se dvakráte měsíčně politickému úřadu I. stolice k úřednímu řízení o přestupcích, ohledně nichž nedošlo mezi držitelem lesa a škůdcem k narovnání.
K těmto zákonným ustanovením byla vydána řada prováděcích nařízení ministra orby, z nichž nař. č. 25347/1880 a č. 53275/1886 týkají se odborné zkoušky strážního personálu, nař. č. 30686/1880, č. 11240/1881, č. 35789/1881, č. 39108/1881, č. 38708/1882 a č. 10538/1903 vzetí do přísahy a nař. č. 72086/1895 nošení a užívání střelné zbraně.
V § 14 zák. čl. XIX/1898 o státní správě obecních a některých jiných lesů a holin, ukládá se držitelům lesů vzatých do státní správy, aby pro přísežný strážní lesní personál vydali služební a disciplinární řád a předložili jej k úřednímu potvrzení a aby pak podle něho proti provinilcům zakročovali. Jinak vydá tento řád státní správa sama, na kterou též přechází výkon disciplinárního práva. Příslušným je nyní v této věci zemský úřad.
Zemský úřad v Bratislavě vydal na tomto podkladě vyhláškou z l. VI. 1933, č. 146000/14 (č. 230/1933 zem. věst.) obsáhlou „horárskou a hájnickou úpravu“, doplněnou pozdějšími vyhláškami č. 252/1934 zem. věst. a č. 314/1935 zem. věst. Díl I. této úpravy pojednává o služebních a disciplinárních předpisech pro obvodní horáry“ (orgány pro lesní strážní i hospodářskou službu) a lesní hlídače (hájníky). Veškeré lesy spravované státem podle zák. čl. XIX/1898 rozděleny jsou na služební obvody (horárské obvody). Obvod tvoří lesy všech v úvahu přicházejících držitelů (obcí, urbarialistů, církevních obročí, lesních družstev, kompossesorátů a pod.) politického okresu nebo jeho části. Výměra obvodu pohybuje se zpravidla kolem 5000 jiter lesní půdy, dosahuje někdy až 8000 jiter a více a klesá někdy až na 2000 jiter a méně. Vymezení všech obvodů v zemi Slovenské obsaženo je v díle II. horárské úpravy. Změny obvodů provádí zemský úřad. Pro tyto obvody systemisuje zemský úřad potřebný počet míst „horárů“, kteří musí mí ti kvalifikaci uvedenou v cit. § 37 zák. čl. XXXI/1879, kterou § 6 „horárské úpravy“ doplňuje ještě těmito požadavky pro nové uchazeče (čekatele): československé státní občanství, nepřekročení věku 35 let, znalost státního jazyka v slově i písmě, tělesná způsobilost (osvědčená úředním lékařem) a vykonání zákonné presenční služby vojenské. Podrobně upravují se platové poměry tohoto personálu podle vzoru požitků státních zaměstnanců (adjutum, stupně služného, činovné, výchovné, cestovní a kancelářský paušál), jakož i ostatní služební poměry (čekatelský poměr, definitivní ustanovení, povýšení, dovolená, přeložení, zánik služebního poměru). Služebním jejich úřadem je okresní, po př. zemský úřad. „Horárové“ podléhají pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Aktivní jejich požitky a věcné potřeby spojené s jejich službou hradí se z „horárského fondu“ spravovaného zemským úřadem, který je dotován příspěvky držitelů lesů podle rozvrhu zemského úřadu a 1 %ní srážkou z prodejní ceny dřeva docílené při dražbě. Zemský úřad sestaví každoročně a uveřejní v zemském věstníku rozpočet tohoto fondu ve formě úředního výměru, proti němuž je přípustné do 15 dnů po uveřejnění odvolání, jež však nemá odkladného účinku.
Ochranný lesní personál držitelů lesů, jež pro svůj rozsah nebo roztroušenost nejsou pojaty do horárských obvodů, ustanovován je držiteli samými a jeho platy upravují se smlouvou. Okresní úřad vede jej v evidenci na základě oznamovací povinnosti držitelů lesů.
Obvodní „horárové” i samostatně zaměstnávaný lesní strážný personál má nositi ve službě stejnokroj, předepsaný v §§ 32 a 50 horárské úpravy. Obojí skládají přísahu u okresního úřadu, jenž vydá jim o složení přísahy osvědčení ve formě legitimace, kterou mají nositi ve službě při sobě. V § 58 horárské úpravy vypočtena jsou oprávnění těchto přísežných strážních orgánů založená v zák. čl. XXXI/1879 a prováděcích nařízeních. V §§ 59 a násl. vypočteny jsou jejich povinnosti a rozvedeny ještě v §§ 64 a násl. v podrobných služebních instrukcích. Závěr horárské úpravy (§§ 77—88) obsahuje předpisy disciplinární. Disciplinárním úřadem I. stolice je okresní úřad. Formulář lesního přestupkového deníku, o němž byla již vpředu zmínka, je připojen v příloze k této úpravě.
2. Strážní přísežný personál honební. V Čechách spočívá základ úpravy této instituce v nař. min. vnitra a spravedlnosti č. 4/1854 ř. z. V §§ 1 a 2 tohoto nařízení se stanoví, že lesní personál dozorčí — ať přísežný či nepřísežný — jakož i zvláštní vyučený personál honební může býti na žádost vzat politickým úřadem do přísahy pro výkon strážní služby honební. V příloze nařízení stanoví se přísežní formule. Podle § 3 má pak tento přísežný personál povahu veřejné stráže, požívá ve službě všech zákonných práv, jež příslušejí vrchnostenským osobám a civilní stráži, a je oprávněn při výkonu své služby nositi obvyklou zbraň, jíž může použiti ovšem jen v případě odůvodněné nutné obrany. V § 4 ukládá se každému povinnost dbáti služební výzvy strážního přísežného personálu honebního. Dále předepisuje se tu nošení stanoveného služebního šatu, pokrývky hlavy nebo pásky na rukávě ve službě, má-li přísežný strážní orgán míti shora uvedená oprávnění. (Toto ustanovení bylo ovšem nahrazeno citovaným již českým zemským zákonem o zevním označení přísežných strážních orgánů, ustanovených k ochraně zemědělství a honitby, č. 41/1885 čes. z. z. Na Moravě platí obdobný, rovněž již citovaný zák. č. 75/1887 mor. z. z. a ve Slezsku zák. č. 33/1887 slez. z. z. O všech těchto zákonech bude zmínka později.)
Rámcové vymezení oprávnění strážního přísežného personálu honebního v §§ 3 a 4 min. nař. č. 4/1854 ř. z. dostává ovšem vlastní výplň teprve dříve již zmíněným všeobecným zákonem č. 84/1872 ř. z. o úředním postavení strážního personálu v jednotlivých odvětvích zemědělství. K zákonu tomu, který ovšem platí i pro Moravu a Slezsko, se ještě vrátíme.
V Čechách a také ve Slezsku platí dále o této stráži nařízení ministerstev vnitra a spravedlnosti č. 124/1857 ř. z., jímž stanoveny podmínky pro vzetí strážního personálu lesního a honebního do přísahy. O nařízení tom bylo jednáno již při strážním přísežném personálu lesním. Na Moravě je instituce strážního přísežného personálu honebního upravena — vedle shora uvedených všeobecných zák. č. 84/1872 ř. z. a č. 75/1887 mor. z. z. — jednak v honebním zákoně (č. 4/1914 mor. z. z.), jednak v dříve již cit. všeobecném zák. č. 53/1896 mor. z. z. o podmínkách pro potvrzení strážního personálu, ustanoveného k ochraně zemědělství, a jeho vzetí do přísahy.
Moravský honební zákon stanoví v § 41, že v každém honebním revíru má býti střežen výkon honitby buď ustanoveným, úředně potvrzeným strážním personálem honebním nebo pánem honitby samým. Strážní personál potvrzuje a béře do přísahy okresní úřad. Týž vezme do přísahy i pána honitby, funguje-li jako honební stráž. Podle § 42 jest přísežná stráž honební oprávněna nositi ve službě ručnici a krátkou poboční zbraň; smí jich užiti však jen v případě spravedlivé obrany.
Ve Slezsku kromě právních předpisů shora uvedených přichází ovšem v úvahu v prvé řadě slezský honební zák. č. 42/1903 slez. z. z. Jeho § 36 stanoví pro držitele samostatné honitby a pachtýře společné honitby povinnost ustanoviti k dozoru na výkon honitby a její ochraně strážní honební personál. Pro tento personál má býti vyžádáno úřední potvrzení a má býti vzat úřadem do přísahy. Není-li proti nim námitek, zejména mají-li požadované znalosti a předepsanou spolehlivost, mohou také držitelé a pachtýři honitby býti potvrzeni jako honební stráž a vzati do přísahy. V § 37 přiznává se pak přísežné honební stráži právo nositi při výkonu služby loveckou pušku a krátkou poboční zbraň; smí jí užiti však jen v případě spravedlivé obrany. Moravský honební zákon (v § 58) a slezský honební zákon (v § 51) zmocňují přísežný strážní personál honební k tomu, aby odňaly ručnici tomu, kdo neoprávněně s ní se zdržuje v honebním revíru mimo veřejné cesty. Odňatá ručnice má býti neprodleně odevzdána okresnímu úřadu.
Všechny tři honební zákony (tedy i český honební zák. č. 49/1866 česk. z. z.) mají zvláštní ustanovení o honebních lístcích (certifikátech) pro strážní přísežný personál honební, což však již náleží do výkladů práva honebního (viz heslo „Honební právo“).
Pro země Slovenskou a Podkarpatoruskou přicházejí v tomto směru v úvahu uvedená již ustanovení lesního zákona (zák. čl. XXXI/1879) o přísežných hajných, kteří — jak se již stala zmínka — mohou zároveň střežiti i práva honební, až na ustanovení o trestních rejstřících, jež podle znění zákona vztahují se jen na přestupky lesní. Za to má však honební zákon (zák. čl. XX/1883) v § 40 ustanovení o tom, že v řízení o přestupcích tohoto zákona má přísežná svědecká výpověď přísežného strážního orgánu honebního plnou průkazní hodnotu, pokud není prokázán opak. Podmínkou je, že tento přísežný orgán je zletilý a Zachovalý. V § 42 honebního zákona přiznává se dále strážnímu orgánu honebnímu právo, aby každého, koho přistihne při výkonu neoprávněné honitby, předvedl k nejbližšímu obecnímu úřadu ke zjištění totožnosti.
V nařízení ministra orby č. 19426/1911 upraveno bylo obdobně vzetí do přísahy zvláštního strážního personálu honebního, jeho označení a evidence.
3. Strážní přísežný personál polní. Právní úprava této veřejné stráže spočívá v zemích historických v zemských zákonech o ochraně majetku polního, jež jí věnují zvláštní oddíl. Jsou to v Čechách zák. č. 76/1875 česk. z. z. (§§ 18—30), na Moravě zák. č. 12/1875 mor. z. z. (§§ 17—29) a ve Slezsku zák. č. 21/1875 slez. z. z. (§§ 16—28). Úprava ve všech těchto oblastech jest v podstatě stejná, takže možno o ní pojednati najednou. Při tom bude poukázáno na některé menší odchylky úpravy v té či oné zemi.
Instituce strážního přísežného personálu polního je obligatorní. Na rozdíl od strážního přísežného personálu lesního a honebního, jehož ustanovování bylo v rukou držitelů lesa, pokud se týče držitelů honebního práva, jest však strážní přísežný personál polní ustanovován zpravidla obcí pro střežení všech zemědělských pozemků (v užším slova smyslu) v obvodu obce. Náklad na tento personál nesou ovšem držitelé těchto pozemků sami, a to v Čechách podle poměru jimi placené daně pozemkové, na Moravě a ve Slezsku podle poměru pozemkové výměry. Rozvrh provádí obec. (Srov. k tomu § 25 zák. č. 329/1921 Sb. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí.) Se svolením okresního úřadu mohou dvě nebo více obcí ustanoviti společného polního hlídače. Okresní úřad (na Moravě a ve Slezsku zemský úřad) může po slyšení okresního (zemského) výboru (srov. § 99, odst. 2, zák. o organisaci politické správy) jednotlivé obce na určitý nebo neurčitý čas zprostiti této povinnosti buď pro celý obvod obce nebo pro jeho část.
Držitelé zemědělských pozemků, jejichž rozsah činí nejméně padesát hektarů, mohou si však ustanoviti své zvláštní polní hlídače. Za tím účelem může se též více držitelů pozemků spojití, při čemž přihlíží se k součtu výměr všech pozemků. Pozemky tyto nemusí ani ležeti v téže obci, musí však býti položeny tak, aby byl možný společný výkon dozoru. Se svolením okresního úřadu může býti ustanoven zvláštní hlídač i pro pozemky nedosahující této výměry; svolení k tomu jest odepři ti jen ze závažných důvodů. Český zemský zákon stanoví, že obec může za obligatorního polního hlídače obecního ustanoviti též osobu, která byla jednotlivými držiteli pozemků ustanovena za zvláštního hlídače. Zákony moravský a slezský omezují právo a povinnost obce ustanoviti polního hlídače výslovně jen na ty pozemky v obci, pro něž není ustanoven zvláštní hlídač.
Ustanoveného polního hlídače potvrdí okresní úřad na žádost zaměstnavatele a vezme ho do přísahy. Pro přísahu mají všechny tři zákony stejnou formuli. Na Moravě platí ovšem nyní obdobná formule připojená k všeobecnému zák. č. 53/1896 mor. z. z. Hlídač do přísahy vzatý považuje se za veřejnou stráž. V podmínkách pro toto potvrzení a vzetí do přísahy se však jednotlivé zemské zákony rozcházejí. Český zákon zná jen tři podmínky; 1. věk (aspoň 20 let), 2. fysickou způsobilost, 3. spolehlivost. Slezský zákon přidává jako další podmínku znalost zákonů a nařízení vztahujících se ke službě polního hlídače. Na Moravě platí pak i pro potvrzování a vzetí do přísahy polních hlídačů ustanovení zmíněného již všeobecného zákona č. 53/1896 mor. z. z., o němž bude ještě řeč.
Podle českého a slezského zákona může býti za polní hlídače ustanoven a úřadem potvrzen a vzat do přísahy i strážní přísežný personál lesní a honební. Cit, moravský zák. č. 53/1896 mor. z. z. zná pak vůbec jen zemědělskou stráž společnou pro všechny obory zemědělství.
Přísežný polní hlídač obdrží od okresního úřadu potvrzení o složené přísaze, které slouží jako legitimace. Má obsahovati i jméno zaměstnavatelovo a vyznačení střeženého území. Všechny změny v osobách polních hlídačů a střeženého území mají zaměstnavatelé oznámiti okresnímu úřadu, který upraví potvrzení, po případě vydá nové. Pro Moravu je forma legitimace předepsána v zák. č. 53/1896 mor. z. z. Okresní úřad vede všechny přísežné polní hlídače v evidenci.
Zákony o ochraně majetku polního ustanovují shodně, že přísežný polní hlídač má při výkonu své služby nositi služební odznak stanovený okresním úřadem. Místo těchto ustanovení nastoupily však cit. již zemské zákony o vnějším označení přísežných stráží ustanovených k ochraně zemědělství (č. 41/1885 čes. z. z., č. 75/1887 mor. z. z. a č. 33/1887 slez. z. z.), o nichž bude řeč později.
Český zákon o ochraně majetku polního opravňuje přísežného polního hlídače k nošení poboční zbraně ve službě. Moravský a slezský zákon připouštějí jen krátkou poboční zbraň. Zbraně smí užiti vesměs jen v případě spravedlivé obrany.
Oprávnění přísežného polního hlídače vyplývají z všeobecného zák. č. 84/1872 ř. z. o úředním postavení strážního personálu v zemědělství, o němž bude pojednáno dále. Zákony o ochraně majetku polního samy zmiňují se jen o právu přísežného polního hlídače podle § 1321 obč. zák. k soukromému zabavení dobytka způsobivšího škodu. Moravský zákon dovoluje přísežným polním hlídačům, kteří jsou ustanoveni i pro strážní službu lesní nebo honební, aby škodné holuby nebo drůbež, nemohou-li je zabaviti, zastřelili. Český zákon připouští nadto, aby totéž právo přiznal okresní úřad i jiným, zvláštní důvěry hodným přísežným polním hlídačům. Zastřelená zvířata jest nechati na místě jejich vlastníkovi. O zjištěném polním pychu má polní hlídač učiniti oznámení starostovi obce a po případě zaměstnavateli. Stejně má oznámiti i provedené zabavení dobytka.
Český zákon zná ještě zvláštní přísežný strážní personál k ochraně polních plodin a ovoce (§ 19, odst. 3.). K jeho ustanovení je potřebí povolení okresního úřadu. Na personál ten, přicházející v úvahu pro sklizenou úrodu, vztahují se patrně obdobně ustanovení o přísežných polních hlídačích.
Obdobná ustanovení, jako mají uvedené zemské zákony o ochraně majetku polního, jsou pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou obsažena v zákoně o polním hospodářství a polní policii (zák. čl. XII/1894), který zvláštní oddíl (§§ 74—92) věnuje polní policii. Povinnost ustanoviti polního hlídače postihuje i tu obec (pokud jde o ochranu samotných vinic, viničnou obec — veřejnoprávní to sdružení pěstitelů vína), náklad nesou však držitelé pozemků. Politický úřad I. stolice (služnovský úřad) může povoliti, aby více obcí mělo společného hlídače, může zprostiti některou obec této povinnosti a může připustiti spojení této služby se službou přísežného hajného. Držitel jednoho sta nebo více jiter zemědělské půdy v téže obci nebo v několika sousedních obcích a držitel ohrazených zahrad, vinic a pod. mohou mí ti zvláštní polní hlídače a nepřispívají pak k nákladu na hlídače obecního. Ustanoveného hlídače vezme politický úřad I. stolice do přísahy.
Podmínky vzetí do přísahy stanoveny jsou v § 77 takto: 1. státní občanství tuzemské, 2. věk (nejméně 24 let), 3. tělesná a duševní způsobilost, 4. svéprávnost, 5. zachovalost (blíže vymezená), 6. spolehlivost. Dosti neobvyklá další podmínka je, že uchazeč nemá býti v konkursu. Konečně se stanoví, že přednost má míti ten, kdo umí psáti a čisti. Dodatečná ztráta uvedených podmínek vede k odnětí oprávnění veřejné stráže. Formule přísahy stanovena je v zákoně (§ 79). O vykonané přísaze vydá úřad potvrzení jako legitimaci, kde uvedeno je i jméno zaměstnavatelovo a obvod ke střežení přikázaný. Přísežné hlídače vede úřad v evidenci.
Přísežný hlídač má nositi ve službě odznak, který mu vydá úřad při vzetí do přísahy.
Podle § 81 jest přísežný strážní personál polní ve výkonu služby považován za veřejnou stráž a požívá všech zákonných práv veřejných bezpečnostních orgánů. Vedle tohoto všeobecného ustanovení má však zákon v řadě dalších paragrafů výpočet jednotlivých oprávnění této veřejné stráže.
Svědecká výpověď, učiněná přísežným polním hlídačem s odvoláním na jeho přísahu v přestupkových polno-policejních věcech, má — spočívá-li na vlastním pozorování — plnou průkazní hodnotu, nebyl-li prokázán opak nebo neshledá-li soud sám výpověď tu za pochybnou (§ 80). Úřední výzvy přísežného polního hlídače ve věcech spadajících do jeho působnosti má každý dbáti (§ 83). Přísežný polní hlídač může žádati od každého, koho přistihl při polním pychu nebo páchání škody, zástavu a po př. pachatele, je-li neznámý anebo nemá-li stálého bydliště, předvésti starostovi obce. Jiné osoby může zadržeti jen, způsobily-li značnou škodu nebo protiví-li se jeho výzvě nebo mu lají. Prchá-li přistižená osoba. může ji polní hlídač pronásledovati i za obvod území svěřeného jeho dozoru a tam zadržeti. Starosta obce má osoby předvedené polním hlídačem neprodleně odevzdati příslušnému úřadu. Ukradené věci a nástroje, jichž bylo použito ku provedení krádeže nebo škody, jest polní hlídač oprávněn odejmouti. Důvodně podezřelým osobám, přistiženým na střeženém objektu, může odejmouti nástroje sloužící k sklizení polních plodin, nemohou-li prokázati, k jakému účelu je s sebou vzaly. Dále jest polní hlídač oprávněn provésti zabavení zvířat přistižených při škodě. Škodná drůbež může býti, působí-li zabavení potíže, zabita.
Oznámení o každé zjištěné škodě nebo pychu má polní hlídač učiniti neprodleně starostovi obce nebo svému zaměstnavateli.
Přísežnému polnímu hlídači náleží též provésti ocenění škody způsobené polním pychem.
K těmto zákonným ustanovením byly vydány prováděcí předpisy v nař. min. orby č. 23806/1894 a č. 48000/1894.
4. Strážní přísežný personál vodní. Zákonný podklad pro tuto instituci je v zemích historických v jednotlivých zemských zákonech vodních, jež mají shodné ustanovení (§ 70 čes. zák. č. 71/1870 čes. z. z., § 69 mor. zák. č. 65/1870 mor. z. z. a § 69 slez. zák. č. 51/1870 slez. z. z.) tohoto znění: Působnost, kterou zákon přiznává osobám zřízeným k ochraně polí, přísluší pod podmínkami a opatrnostmi tam nařízenými také zřízencům dohlížejícím na vodu a díla určená k jejímu užívání, svádění a k ochraně před ní. Ustanovení to je značně kusé a analogické použití zákonů o ochraně polního majetku z r. 1875 by bylo začasté dosti obtížné. Z těchto potíží vyvedl nás alespoň částečně citovaný již všeobecný zákon o úředním postavení strážního personálu, ustanoveného k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství, č. 84/1872 ř. z. O něm pojednáme dále při společných předpisech pro veřejnou stráž zemědělskou.
Také o odznacích této veřejné stráže platí citované již všeobecné zemské zák. č. 41/1885 čes. z. z., č. 75/1887 mor. z. z. a č. 33/1887 slez. z. z. I k nim se ještě vrátíme.
Konečně na Moravě vztahuje se i na vodní strážní personál zák. č. 53/1896 mor. z. z., stanovící podmínky pro potvrzení zemědělské stráže všech odvětví a její vzetí do přísahy. S obsahem tohoto zákona seznámíme se také později. Stejně sporá jsou i zákonná ustanovení o této veřejné stráži na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. V § 178 zák. čl. XXIII/1885 o vodním právu se jen stanoví, že vodní hlídači se ustanovují podle týchž předpisů jako polní hajní a mají stejnou způsobilost svědeckou a stejné právo zabavovati. V § 119 přiznává se pak stejné postavení i strážcům ustanoveným povodňovými společenstvy.
5. Strážní přísežný personál rybářský. Právní poměry této veřejné stráže upraveny jsou v Čechách a ve Slezsku v prvé řadě v rámcových ustanoveních zemských zákonů o opatřeních ku zvelebení rybářství ve vnitrozemských vodách. Jde o § 18 čes. zák. č. 22/1885 čes. z. z. a § 17 slez. zák. č. 28/1883 slez. z. z. Tyto paragrafy mají shodné slovní znění tohoto obsahu: Osoby k výkonu rybářského práva oprávněné a obce mohou své strážní orgány, ustanovené již k ochraně jiných zájmů, zejména polního a lesního hospodářství, včetně honitby, pověřiti též dozorem na výkon rybářství a jeho ochranou. K tomu účelu mohou žádati, aby tyto orgány byly vzaty okresním úřadem do přísahy. Mohou však také ustanoviti si zvláštní strážní personál rybářský a dáti jej vžiti úřadem do přísahy. Takovéto osoby musí však míti vlastnosti předepsané pro strážní personál polní.
Pro Moravu přichází tu — místo stejného ustanovení § 19 mor. policejního zákona rybářského č. 79/1882 mor. z. z., z něhož platí ovšem dále základní myšlenka o subjektu ochranných opatření — v úvahu opět zmíněný již všeobecný zák. č. 53/1896 mor. z. z., o němž bude pojednáno při společných předpisech pro veřejnou stráž zemědělskou.
V prováděcích předpisech k citovaným policejním zákonům rybářským byla stanovena přísežní formule a vzor certifikátu pro přísežného rybářského hlídače. V Čechách stalo se tak místodrž. vyhláškou 522/1908 čes. z. z. (čl. X), ve Slezsku nař. zem. presidenta č. 29/1883 slez. z. z. (čl. VI). Na Moravě platí nyní přísežná formule připojená k cit. zák. č. 53/1896 mor. z. z.
Oprávnění rybářské stráže vyplývá z vícekráte již citovaného všeobecného zák. č. 84/1872 ř. z. Cit. policejní zákony rybářské moravský (§ 20) a slezský (§ 18) rozvádějí ustanovení tohoto zákona, pokud jde o pravomoc rybářské přísežní stráže takto: Této stráži přísluší zejména dozírati na rybnou vodu svého obvodu strážního a vodní díla, jež se dotýkají rybářství, prohlížeti rybářské čluny, sádky a rybářské nářadí, jakož i zabavovati ryby, rybářské nářadí a zadržovati osoby, jsou-li v těchto případech dány předpoklady cit. zák. č. 84/1872 ř. z. Cit. český policejní zákon rybářský má v § 11 ustanovení o právu této stráže kontrolovati rybářské lístky. Na Moravě platí v tom směru § 27, odst. 4. zák. č. 62/1896 mor. z. z.
Také vnější její označení upraveno je cit. všeobecnými zemskými zák. č. 41/1885 čes. z. z., č. 75/1887 mor. z. z. a č. 33/1887 slez. z. z.
Rybářský zákon platný na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (zák. čl. XIX/1888) ustanovuje v § 9 toliko, že strážní personál lesní, polní a vodní (osoby pověřené dozorem na hráze) jest oprávněn žádati od každého, kdo se zdržuje na břehu s rybářským nářadím, aby předložil rybářský lístek. V § 10 ukládá se pak takto vyzvaným osobám povinnost tímto lístkem se vykázati. Kdo nemá lístek u sebe, musí ihned výkonu rybářství zanechati, sděliti dozorčímu orgánu své jméno a bydliště a dáti mu vhodnou zástavu nebo jej doprovoditi k starostovi obce k zjištění totožnosti.
6. Částečně společné předpisy pro veřejnou stráž zemědělskou. Sem náleží vícekráte již cit. zákon o úředním postavení strážního personálu, ustanoveného k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství, č. 84/1872 ř. z., platný ve všech zemích historických. Zákon tento, vztahující se na všechny dříve uvedené druhy strážního přísežného personálu zemědělského, upravuje všeobecně i v některých podrobnostech jeho úřední postavení, vytyčuje však pro svůj obsah tato dvě omezení: Jeho ustanovení přicházejí v úvahu jen, pokud předpisy upravující působnost veřejné stráže neobsahují omezující opatření (§ 1 in fine). Stávající předpisy o strážním personálu, ustanoveném k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství, nejsou tímto zákonem dotčeny (§ 8).
Všeobecně vymezuje se úřední postavení této stráže ustanovením § 2, podle něhož přísežní hlídači mají, vystupují-li při výkonu své služby a jsou-li při tom opatřeni předepsaným služebním šatem nebo služebním odznakem, povahu veřejné stráže a požívají zákonných práv, jež příslušejí vrchnostenským osobám a civilní stráži. Zákonná ustanovení o výpovědích státních zřízenců, učiněných v trestních věcech s ohledem na jejich služební pozorování. vztahují se také na stejné svědecké výpovědi přísežné stráže.
V §§ 3 a 4 přiznává se pak přísežné stráži právo zásahu do svobody osobní. Stráž je oprávněna zadržeti osoby dopadené při trestném činu proti objektům svěřeným její ochraně za předpokladu, že jde o osobu neznámou nebo v místě nebydlící, nebo že dopadený odporuje úřední výzvě, laje stráži nebo ji ohrožuje, nebo konečně že byla spáchána značná škoda nebo pachatel jednal se zvláštní zlomyslností. Neznámou osobu, přistiženou na cizím majetku nebo v blízkosti střežených objektů, může stráž zadržeti i při důvodném podezření z trestného činu nebo z pokusu o něj. Snaží-li se pachatel nebo podezřelá osoba uprchnouti, může býti přísežnou stráží pronásledována i za její strážní obvod a tam zadržena. Zadrženou osobu má stráž ihned odevzdati příslušnému úřadu. Tímto úřadem je zpravidla starosta obce jako nositel místní policie v oboru bezpečnosti majetku. Pro další postup přichází v úvahu § 3 ústavního zák. č. 293/1920 Sb. o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.
V §§ 5 a 6 vymezuje se právo přísežné stráže k zabavení určitých věcí. Osobám dopadeným při trestném činu mohou býti odňaty věci pocházející z tohoto činu, jakož i předměty sloužící k jeho spáchání. Stejně může přísežná stráž postupovati vůči osobám důvodně podezřelým z trestného činu nebo pokusu o něj, nemohou-li držení takovýchto věcí ospravedlniti. Také zabavené věci musí býti neprodleně odevzdány příslušnému úřadu.
Druhou skupinu předpisů, platných pro všecky druhy strážního přísežného personálu zemědělského, tvoří předpisy o služebním odznaku. Úprava nestala se tu však zákonem říšským, nýbrž zákony zemskými, jež však v podstatě mají stejný obsah. Jsou to rovněž již častěji cit. zák. č. 41/1885 čes. z. z., č. 75/1887 mor. z. z. a č. 33/1887 slez. z. z. K nim byly pak vydány v každé zemi potřebné předpisy prováděcí.
Uvedený český zákon stanoví, že strážní přísežný personál všech odvětví zemědělství má k označení svého postavení užívati výhradně služebního odznaku, předepsaného v tomto zákoně. Tímto odznakem je oválný štítek z bílého kovu (75x65 mm) se znakem země České a s dvojjazyčným (česko-německým) nápisem „přísežná stráž“. Nosí se na levé straně prsou. Opomenutí nositi ve službě tento odznak i.jeho zneužití jinými osobami trestá se policejně podle min. nař. č. 198/1857 ř. z. Nošení dalších odznaků k označení služebního poměru (zejména i uniforem) není zakázáno; pro takovéto odznaky a stejnokroje platí však příslušné všeobecné předpisy.
Popis a nákres tohoto odznaku obsažen je ve vyhlášce místodrž. č. 42/1885 čes. z. z.
Jazyková ustanovení těchto předpisů byla ovšem dotčena jazykovým zákonem, a to po stránce negativní ustanovením § 9, po stránce positivní pak ustanovením § 1, odst. 2., č. 1, a § 2, odst. 7. Při tom nutno vycházeti z předpokladu, že přísežný strážní orgán je při výkonu své vrchnostenské pravomoci, svěřené mu státní správou (potvrzením a vzetím do přísahy), orgánem republiky.
Obdobná ustanovení platí podle zák. č. 75/1887 mor. z. z. a místodrž. vyhlášky č. 76/1887 mor. z. z. i na Moravě. Odznak nese na sobě moravský zemský znak. Nápis je rovněž předepsán dvojjazyčný (českoněmecký); i tu ovšem zasáhl stejně jazykový zákon.
Úprava téže otázky ve Slezsku, pro niž zákonný podklad dán je v zák. č. 33/1887 slez. z. z., odchyluje se od její úpravy v Čechách a na Moravě ve dvou směrech. Podle vyhlášky zemského presidenta č. 34/1887 slez. z. z. nemá odznak žádného nápisu, nýbrž jen zemský znak slezský, a to podle nař. presidenta zem. správy polit. č. 23/1925 slez. z. z. bez vévodské koruny a dubového listí. Nař. zem. presidenta č. 39/1903 slez. z. z. připouští se pak, aby přísežný strážní personál lesní a honební místo tohoto odznaku, nošeného na levé straně prsou, používal menšího odznaku (30X23 mm) jinak stejně upraveného, který se nosí na klobouku nebo v hoření levé knoflíkové dírce kabátu.
Jak patrno, týká se tato všeobecná úprava jen dvou výseků právních poměrů veřejné stráže zemědělské, nevztahuje se vůbec na Slovensko a Podkarpatskou Rus a v jednom z těchto výseků jeví i v jednotlivých historických zemích navzájem některé menší odchylky.
Veřejné stráže zemědělské všech odvětví týká se konečně ještě mor. zem. zák. č. 53/1896 mor. z. z. o podmínkách pro potvrzení strážního personálu, ustanoveného k ochraně zemědělství, a jeho vzetí do přísahy, o němž již rovněž stala se při jednotlivých veřejných strážích zemědělských zmínka. Úprava ta omezena je svou místní platností ovšem jen na území historické Moravy. Zákon ten představuje poslední stupeň vývoje, k němuž směřují právní předpisy shora uvedené: vytvoření jednotné veřejné stráže zemědělské. Ovšem i na Moravě zůstávají ještě některé právní poměry této stráže upraveny specielními předpisy, týkajícími se jen toho kterého druhu veřejné stráže zemědělské; tak na př. v otázce oprávnění stráže k nošení a používání zbraně, v otázce určení subjektu povolaného k jejímu ustanovení a j.
Podmínky pro potvrzení strážního personálu zemědělského a jeho vzetí do přísahy stanoveny jsou v tomto zákoně takto: 1. tuzemská státní příslušnost, 2. věk (nejméně 24 let), 3. potřebné znalosti o právech a povinnostech veřejné stráže, 4. tělesná a duševní způsobilost, 5. zachovalost (v rozsahu v § 4 blíže stanoveném) a 6. spolehlivost. Podmínky uvedené sub 2. a 3. mohou býti nahrazeny průkazem o státní zkoušce pro lesní hospodářský nebo strážní a pomocný technický personál nebo zkouškou pro výkon honitby a strážní službu honební. Ztráta zachovalosti působí ex lege ztrátu oprávnění, ztráta podmínek uvedených sub. 4 a 6 může vésti k jeho odnětí. Oprávnění neztrácí se přechodem od strážní služby v jednom oboru ke službě v oboru druhém, uhasíná sice vystoupením ze strážní služby vůbec, avšak oživuje znovu po opětném jejím nastoupení, leč by zatím nastala ztráta některé z uvedených podmínek. Úřadem příslušným ve všech směrech v této věci je politický úřad I. stolice; místní příslušnost řídí se územím, na němž vykonává se strážní služba a subsidierně bydlištěm strážního orgánu. Zákon obsahuje dále formuláře přísahy a legitimace a ustanovení o vedení přísežného personálu v evidenci a oznamovací povinnosti zaměstnavatelů, pokud jde o změny ve stavu jejich přísežného strážního personálu a jeho služebních obvodů.
Ke společným právním předpisům, týkajícím se všech odvětví veřejné stráže zemědělské, náležejí i v úvodě již zmíněná ustanovení trestních zákonů, totiž § 68 býv. rak. trest. zák. a zák. čl. XL/1914.
V § 68 býv. rak. trest. zák. subsumuje se pod pojmem „vrchnosti“ v skutkové podstatě zločinu pozdviženi („srocení více osob k tomu, aby vrchnosti násilím činily odpor, jest zločinem pozdviženi. . .“) příkladmo též přísežný strážní personál lesní. Judikatura rozšiřuje ovšem tento pojem i na ostatní druhy veřejné stráže zemědělské. Zák. čl. XL/1914 o trestní ochraně úřadů stanoví pak v § 5 výslovně, že se stanoviska užívání trestních zákonů se považují za úřední orgány i úřadem do přísahy vzatí polní hajní, viniční hajní, lesní hajní, strážci zvěře a strážci vody a vodních staveb.
V závěru bylo by ještě upozorni ti, že zák. č. 84/1872 ř. z. o úředním postavení strážního personálu, ustanoveného k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství, jakož i moravský a slezský zákon o zevním označení přísežné stráže, ustanovené k ochraně zemědělství (č. 75/1887 mor. z. z. a č. 33/1887 slez. z. z.), počítají i se zřízením veřejné stráže v hornictví.
V. Stráž obrany státu. Vládní nařízení č. 270/1936 Sb., vydané podle zák. o mimořádné moci nařizovací, zřídilo stráž obrany státu, nový to strážní sbor, určený k ochraně neporušitelnosti státních hranic a nedotknutelnosti státního území, jakož i k spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti. Stráž tato může býti pověřena i prováděním jiných úkolů, souvisejících s uvedeným jejím hlavním posláním, na př. úkolů celní správy.
Stráž obrany státu skládá se z vojenských osob, příslušníků četnictva, policejních strážních sborů státních, obecní stráže bezpečnosti, finanční stráže, osob majících postavení jiné veřejné stráže a z těch veřejných zaměstnanců, kteří vykonávají strážní, policejní nebo podobnou službu. V úvahu přišly by tedy všechny strážní orgány uvedené vpředu při vymezování všeobecného pojmu „stráž veřejná“. Početní rozsah tohoto strážního sboru určuje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvy národní obrany a financí. Jednotlivé osoby určuje za příslušníky sboru okresní úřad, který však musí si vyžádati u osob, jež nejsou ve státní, zemské neb okresní službě, jejich souhlas, u všech pak (vyjma příslušníků četnictva, policejních strážních sborů státních a obecní stráže bezpečnosti) souhlas orgánu stanoveného k tomu resortně příslušným ministerstvem. Zproštění této funkce náleží do volné disposice okresního úřadu. Proti opatřením okresního úřadu nepřipouští nařízení žádného opravného prostředku. Důvodová zpráva k osnově vlád. nař. č. 8/1928 Sb. o správním řízení (otištěná v II. svazku Souboru předpisů o organisaci a působnosti zemských a okresních úřadů a zastupitelstev — Joachim, Holi, Jabůrek) rozeznává mezi prostředky právní ochrany proti úředním rozhodnutím: řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky a kontrolu soudní. Za řádný opravný prostředek označuje se tu odvolání, za mimořádné opravné prostředky. návrhy na obnovu řízení a na navrácení v předešlý stav a za dovolání se kontroly soudní stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Toto rozdělení shoduje se se stanoviskem nauky. Je nyní otázka, které z těchto prostředků právní ochrany nař. č. 270/1936 Sb. chtělo a mohlo vyloučiti. Pochybno je to, pokud jde o stížnost k správnímu soudu.
Stráž obrany státu je vojensky organisována a vycvičena; její příslušníci podléhají v této své funkci vojenským trestním zákonům a soudům a platí pro ně přiměřeně vojenský služební řád. Kázeňské právo a řízení má býti pro ty členy stráže, kteří nepodléhají přímo předpisům o vojenském kázeňském právu a řízení, upraveno přiměřeně podle těchto předpisů. Vedle toho zůstávají příslušníci stráže podrobeni i za porušení služebních povinností v této své funkci disciplinárním předpisům platným pro jejich hlavní služební poměr. Pokud jde o výkon služby, je stráž obrany státu podřízena politickým a státním policejním úřadům, jakož i ministerstvu vnitra, leč by byla pověřena úkoly pro jiný resort. Pokud jde o výcvik, vyučování, kázeň a kontrolu služby, podléhá stráž svým velitelům; i po této stránce resortuje však do ministerstva vnitra. Tato úprava je tudíž zcela obdobná poměrům četnictva a policejních strážních sborů státních. Příslušníci stráže mají při výkonu své služby práva stráže vojenské i civilní a mají právo žádati součinnost každého orgánu veřejné služby. Ostatní bližší předpisy budou pro stráž obrany státu vydány ministerstvem vnitra v dohodě s jinými příslušnými ministerstvy, po případě vládou; v nař. č. 270/1936 Sb. je v tom směru upraveno ještě jen znění přísahy, podobné přísaze vojenské, a oprávnění k použití zbraně, odpovídající přiměřeně oprávnění četnictva. Pro ubytování příslušníků stráže ve službě a pro požadování věcných prostředků a osobních úkonů platí přiměřeně předpisy platné pro vojsko.
Příslušníci stráže jsou přechodně zproštěni vojenské služební povinnosti; jest však pamatováno na převedení celé stráže pod vojenské velení, čímž stráž přestává býti podřízena politické správě a stává se součástí branné moci.
Literatura.
Specielní literatury o žádné z institucí pod tímto společným heslem probíraných není. Instituce policejních strážních sborů státních v nynější podobě a pojem „obecní stráž bezpečnosti“ jsou ostatně produktem teprve nedávného vlád. nař. č. 51/1936 Sb. Stráž obrany státu má svůj základ v ještě pozdějším vládním nařízení č. 270/1936 Sb. O jednotlivých odvětvích veřejné stráže zemědělské najde se porůznu zmínka ve všeobecných dílech o zvláštním právu správním a v monografiích o právu lesním, honebním, vodním, rybářském a ochraně polního majetku.
Josef Hoffmann.

Citace:

Platnost zkrácených lhůt pro opravné prostředky. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, s. 267-268.