Rozhodnutí nejvyššího soudu.

(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9195.)
Je-li ve stanovách společenstva, že člen pozbývá členství ve společenstvu, když svým jednáním ohrožuje zájmy společenstva a že o vyloučení takového člena rozhoduje valná hromada, jest vyloučený člen oprávněn domáhati se žalobou zjištění neplatnosti svého vyloučení ze společenstva.
(Rozh. ze dne 20. září 1929, R II. 240/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9200.)
Exekuce na základě říšskoněmeckého exekučního titulu. Není-li z rozsudku přiloženého k exekučnímu návrhu patrno, že německý rozsudečný soud byl příslušný podle československého práva, bylo na vymáhající straně, by přiložila aspoň žalobu uplatňující důvod příslušnosti podle předpisu shodného s předpisy zdejší jurisdikční normy.
(Rozh. ze dne 25. září 1929, R I. 704/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9206.)
Právo dáti nájemníku výpověď v obvyklých výpovědních lhůtách, anebo podle nájemní smlouvy přísluší za vnucené správy i majiteli domu, děje-li se tak za souhlasu nuceného správce v zájmu vnucené správy. Lhostejno, že souhlas nuceného správce nebyl prokázán hned při podání výpovědi, nýbrž až za sporu do vynesení rozsudku prvého soudu.
(Rozh. ze dne 25. září 1929, Rv II. 600/29.)
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9282.)
Tím, že byla pozůstalost dědicům odevzdána, přestala býti právní osobností. Byla-li pozůstalost odevzdána a nedošlo-li k rozdělení podstaty a dědicové vedou dále obchodní podnik do pozůstalosti patřivší na společný účet, stávají se veřejnými společníky podle čl. 85 obch. zák. Žalobu jest říditi na firmu veřejné obchodní společnosti, třebas má společnost trvati jen po omezenou dobu až do ujednání dohody o rozdělení pozůstalostního jmění.
Stačí, stane-li se doručení obsílek a jiných podání pro veřejnou obchodní společnost k ruce některého ze společníků oprávněných k zastupování, aniž by záleželo na tom, zda společník může sám, či jen kolektivně s jiným zastupovati společnost. Nedostaví-li se pak к nařízenému roku osoby oprávněné k zastupování společnosti před soudem, nejde o zmatečnost podle § 477 čís. 4 nebo čís. 5 c. ř. s.
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9430.)
Opětovné splnění dotační povinnosti nemůže býti žádáno, i když dcera obdržené věno, třebas i náhodou ztratila nebo se podruhé provdala. Nedostala-li však věna vůbec, může je požadovati i při druhém sňatku. Totéž platí o výbavě. V tom, že nárok na výbavu nebyl ihned vznesen, nelze spatřovati vzdání se nároku. Výbavou může býti jen bytové zařízení dané do vlastnictví oprávněného; nestačí poskytnutí předmětů zařízení jen k užívání.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1929, R I. 864/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9407.)
Nelze vyhověti návrhu by byl prvopis stanov akciové společnosti, zařazený do knihy příloh obchodního rejstříku, z knihy příloh vyňat, společnosti vrácen a do knihy příloh byl zařazen dodatečně předložený ověřený opis stanov.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1929, R I. 913/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9360.)
Při výpočtu povinného dílu zletilého nepominutelného dědice není úkolem nesporného soudce, by pečoval o zjištění nebo o zajištění povinného dílu. Svéprávní nepominutelní dědici jsou v pozůstalostním řízení omezeni na práva podle §§ 784, 804 a 812 obč. zák. Svéprávného nepominutelného dědice jest odkázati s návrhem, by mu byl vypočten povinný díl, na pořad práva.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1929, R I. 833/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9423.)
Návrhu spoluvlastníka, by byla vymazána poznámka zákazu zcizení a zavazení jeho spoluvlastnického podílu, nelze vyhověti, není-li v knihovní žádosti prokázáno svolení spoluvlastníků. Svolení výmazu lze se domoci sporem proti těm, kdož, nemajíce prý práva brániti se výmazu, odepírají vydati výmazné prohlášení.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1929, R I. 873/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9352.)
Notář jest oprávněn k žalobě o zjištění (§ 228 c. ř. s.), že jest žalovaný povinen zaplatiti honorář, popřel-li žalovaný nárok notáře i co do výše a je-li sporné, kdo jest honorář povinen zaplatiti.
Předseda dozorčí rady společnosti s r. o., jenž požádal notáře, by se k vůli osvědčení průběhu a obsahu jednání dostavil na valnou hromadu společnosti, ručí na notářův honorář. Lhostejno, že společnost neodporovala tomu, že byl notář k valné hromadě přibrán a osvědčil její průběh a že se notář obrátil o zaplacení honoráře nejprve na společnost.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1929, Rv I. 3/29.)
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9372.)
Odevzdací listina jest povahy deklaratorní. Nemůže býti podkladem exekuce na vydání pozůstalostních věcí ani proti dědici ani proti třetím osobám. Dědice nelze po vydání odevzdací listiny uvésti z úřadu v držbu pozůstalostního jmění, jež jest v moci někoho jiného. Po vydání odevzdací listiny němí pozůstalostní soud oprávněn disponovati věcí, třebaže ji pojal do soupisu. Jest na dědici, by se domáhal pořadem práva vydání věcí, náležejících prý do pozůstalosti na tom, kdo je má v rukou.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1929, R I. 857/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 94/12.)
Převzetí dluhu není darováním, i když se stalo bez úplaty. Není třeba určitosti převzatého dluhu, stačí jeho určitelnost. Slib věna v mezích dotační povinnosti není darovacím slibem. (Rozh. ze dne 28. listopadu 1929, Rv I. 98/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soud civ. čís. 9409.)
Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. K zápisu výmazu likvidační firmy společenstva není třeba svolení berní správy ve smyslu § 8 zákona ze dne 17. února 1920, čís. 134 ř. zák.
Fuse společenstva jest zvláštním způsobem jeho zrušení usnesením společenstva. Má-li společenstvo splynouti s jiným, jest se předem usnésti na jeho zrušení a na likvidaci. Společenstvo, vstoupivší do likvidace, nemůže se již usnášeti na odvolání zrušení a likvidace společenstva.
(Rozh. ze dne 28. listopadu 1929, R I. 647/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9386.)
Jest poukázati na pořad práva dědice ze závěti, zanechal-li zůstavitel závěť, prohlášenou protokolárně na soudě, již však odvolal písemným prohlášením formálně bezvadným a co do pravosti nepopřeným. Prohlášení, jímž se poslední pořízení odvolává, nevyžaduje, by byla zachována táž forma, jako při pořízení jež se odvolává.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1929, R II. 335/29.)
*
Ujednání na čas projednání pozůstalosti, že budou po tuto dobu firmu zastupovati a znamenati správcové pozůstalosti kolektivně, bylo prodlouženo dědici fakticky tím, že si dali pozůstalost odevzdati nedílně před rozdělením pozůstalostní podstaty. Třebas dohoda tato nebyla zapsána do obchodního rejstříku, platí na venek proti třetím osobám, jež o ní nabyly vědomosti.
(Rozh. ze dne 18. října 1929, R I. 697/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9252.)
Společnosti s r. o. (zákon ze dne 6. března 1906, č. 58 ř. z.). Odvolání dosavadního a ustanovení nového jednatele není změnou společenské smlouvy. K platnosti usnesení valné hromady, jímž byl jednatel odvolán, stačí prostá většina hlasů. Opověď, jíž ohlášeno k rejstříku odvolání jednatele, netrpí formální vadou proto, že nebyla podepsána odvolaným jednatelem.
(Rozh. ze dne 10. října 1929, R 1. 753/29).
*
(Uveřejněno; sb. nejv. soudu civ. čís. 9249.)
Pozůstalostnímu věřiteli nepřísluší právo k rekursu do usnesení pozůstalostního soudu o odevzdání pozůstalosti, leč že by šlo o odevzdání pozůstalosti jure credili.
(Rozh. ze dne 5. října 1929, R II. 283/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9248.)
Odevzdání pozůstalosti právem věřitelským. (Jure crediti) podle § 73 nesp. řízení. Předlužená pozůstalost může býti ponechána třetí osobě proti závazku, vyplatiti věřitelům kvótu odpovídající hodnotě pozůstalosti, jen se souhlasem všech věřitelů a se svolením přejímatelovým. Pohledávky, mající přednostní právo v úpadku, mají je i při odevzdání pozůstalosti právem věřitelským. Přípustnost odevzdání pozůstalosti právem věřitelským závisí nejen na výši pozůstalosti, nýbrž i na osobních poměrech zůstavitelových. Nedojde-li k souhlasu všech věřitelů, jest prohlásiti úpadek na prodlouženou pozůstalost.
(Rozh. ze dne 5. října 1929, R II. 243/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9379.)
Byl-li nepominutelný dědic obdařen v poslední vůli jen odkazem a přihlásil-li se, popřev platnost závěti, k dědictví ze zákona výminečně, nevzdal se tím ještě, byv poukázán podle § 126 nesp. říz. na pořad práva, nároku na povinný díl a neztratil tím ani vlastnost nepominutelného dědice a jest i nadále oprávněn domáhati se oddělení jmění podle § 812 obč. zák. Dědic jest oprávněn odvrátiti oddělení jmění zajištěním navrhovatele. Povolené oddělení jmění jest zrušiti, byl-li věřitel uspokojen nebo zajištěn.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1929, R l. 751, 752/29.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9363.)
Pokud na základě ujednání dlužníka s třetí osobou, jímž této vyhrazeno vlastnické právo k předmětům vyrobeným dlužníkem ze suroviny dodané za určitých podmínek třetí osobou, nemůže se třetí osoba domáhati nepřípustnosti exekuce na vyrobené předměty.
Výhrada vlastnictví třetí osoby k předmětům vyrobeným dlužníkem ze suroviny dodané třetí osobou nemůže se týkati předmětů, jež byly dlužníkem vyrobeny až po ujednání o výhradě vlastnictví.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1929, Rv I. 1921/28.)
*
(Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 9380.)
Pod pojem věna nespadá výbava, totiž to, čeho se dostane manželce při sňatku pro její vlastní potřebu, nebo pro první zařízení domácnosti. Nelze přihlédnouti k tomu, co matka nebo někdo jiný vydal na náklady svatby.
Povinnost zříditi dceři věno stíhá oba rodiče v pořadí, jak jsou povinní vyživovati a zaopatřovati děti.
Při vyřízení žádosti o zřízení věna jest zkoumati, zda dcera měla dostatečné jmění na zřízení věna v čase sňatku, a раk-li je tehdy neměla, jaké jmění měli rodiče v čase, kdy zažádala o zřízení věna. Nelze přihlédnouti k tomu, zda dcera mezi podáním žádosti o vyřízení věna a rozhodnutím o ní nabyla nějakého jmění a nelze hleděti ani k příjmům otcovým v čase rozhodnutí o žádosti o zřízení věna.
Na rodičích nelze žádati, by na zřízení věna obětovali celé jmění neb by ohrozili vlastní výživu nebo výživu své rodiny, nebo rozvrátili své hospodářské poměry.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1929, R I. 877/29.)

Citace:

Rozhodnutí nejvyššího soudu. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1931, svazek/ročník 13, číslo/sešit 3, s. 28-30.