§ 379. ex. ř. Nebezpečí zmaření neb značného stížení dobytí pohledávky musí býti přivoděno chováním se odpůrcovým.

(Rozh. nejv. soudu z 29. list. 1910, č. j. R III 440/10.)
Během procesu o zaplacení 659350 K s přísl. zažádala žalobkyně o prozatímní opatření zákazem soudním dle § 379. č. 3. ex. ř., odůvodňujíc návrh svůj tím, že obžalovaný nemá pražádného jmění, že jest poukázán jen na příjem ze své soukromé služby, kterou vzhledem k její soukromé povaze může kdykoliv pozbýti. Ze soudního výměru z 15. IX. 10, Nc IX 128/10, jde prý dále na jevo, že proti žalovanému byly v r. 1908 dvě a r. 1909 jedna exekuce v proudu. Tím prý jest prokázána nemajetnost žalovaného, jakož i ta okolnost, že týž ani menší pohledávky již vykonatelné nemohl vůbec, neb alespoň ztěží zaplatiti. Odtud prý jest patrno, že zažalovaná pohledávka jest svrchovaně ohrožena.
Žalovaný má prý, jak žalobkyně po úsilovném pátrání mohla zjistiti, jediné jmění, záležející v zažalované pohledávce vůči C., o níž dosud rozsudkem rozhodnuto nebylo. Zvítězí-li a bude-li mu pohledávka ta vyplacena, bude mu snadno jmění toto zavléci, neb jinak s ním naložiti, neb úmluvou s osobami třetími o něm uspokojení pohledávky zažalované zmařiti neb značně ztížiti.
I. instance návrh zamítla z těchto důvodů: Nárok žadatelčin jest pouze tvrzen a podanou žalobou ještě neosvědčen. Tvrzení její, že žalovanému, zvítězí-li a bude-li mu jeho pohledávka vyplacena, bude snadno jmění toto zavléci neb jinak s ním naložiti, neb úmluvou s osobami třetími o něm uspokojení pohledávky zažalované zmařiti neb značně ztížiti, není žádnou skutečnou událostí osvědčeno a není proto ani osvědčeno ohrožení navrhovatelčino, její subjektivní obavy pak ku povolení zatímního opatření nestačí. Že proti žalovanému byly v posledních dvou letech vedeny 3 exekuce, neosvědčme nijak objektivní ohrožení zmařovacími neb ztěžovacími úkony žalovaného, tedy jeho dolosní úkony žádané zákonem. Odvolání se na provedené již exekuce stačilo by případně pro povolení exekuce zajišťovací, ale nestačí k vydání žádaného prozatímního opatření.
Rekursní soud rekursu na toto usnesení podanému vyhověl a žádané zatímní opatření povolil.
Důvody: Osvědčení pohledávky, jež se má zajistiti, může dle § 389. ex. ř. soudem býti žádáno, nechce-li týž dle § 390. ex. ř. bez osvědčení z úřední povinnosti uložiti žadateli jistotu. Neosvědčení nemá tedy býti pravidelně důvodem k okamžitému zamítnutí. Rekursní soud jest na základě žaloby a její příloh toho názoru, že zažalovaná pohledávka jest ve smyslu § 389. ex. ř. osvědčena a nenařídil proto kauci, poněvadž újmy, jež by odpůrci hrozily, nejsou patrny (§ 390. ex. ř.).
Je-li tu ohrožení, vystihne soudce dle § 389. ex. ř. ze skutečností, dle pravdy uvedených a osvědčených, dle volného uvážení. Ze skutečnosti, za pravdivou pokládané, že žadatelka mohla pohledávku, ohledně níž jest zákaz vydati, vypátrati jako jediné jmění odpůrcovo, že proti tomuto byly v letech 1908 a 1909 vedeny exekuce, že se žalobkyni jedná o vydobytí značného obnosu, celkem přes 7000 K, že žalovaný jako prokurista má soukromé povolání, jež pro budoucnost nezabezpečuje trvalý příjem, může býti dovozováno, že jest tu nebezpečí, že žalovaný bez žádaného opatření zmaří neb ztíží vydobytí peněžní pohledávky zažalované.
Z okolnosti, že toto opatření děje se prozatím jednostranně a ze dle § 398. ex. ř. následkem pouhého odporu na základě zavedeného pak ústního jednání s oběma stranami získá se snadno jiný obraz a může býti vydáno jiné rozhodnutí, jest patrno, že jest tendencí zákonodárcovou chrániti při vyřizování takové žádosti o pro- zatímní opatření zájmy věřitelovy, jakmile dle obsahu žádosti ohrožení jeho pohledávky stane se pravděpodobným.
Bylo proto rekursu vyhověti a připomíná se jen ještě, že stavení neb zrušení prozatímního opatření dle stavu věci státi se může ve smyslu § 391. ex. ř. jen složením stejně vysokého obnosu.
Revisnímu rekursu nejvyšší soud vyhověl a obnovil usnesení prvního soudu.
Důvody:
Byť i v tomto případě s ohledem na obsah žaloby a její příloh bylo lze žalobní nárok alespoň částečně — co do důvodu — pokládati za osvědčený, nedostává se přec osvědčení chováním se dlužníka přivoděného nebezpečí zmaření neb značného ztížení vydobytí zažalované pohledávky, již jest zajistiti, kteréžto osvědčení jest nezbytnou podmínkou dle § 379. ex. ř. pro povolení prozatímního opatření k zajištění peněžních pohledávek. Skutečnosti za tím účelem v žádosti uvedené nedopouštějí nijak úsudek, že takové nebezpečí tu jest. Návrh jest totiž odůvodněn předem výší zažalované pohledávky s příslušenstvím, pak tvrzenou, ale nijak neosvědčenou nemajetností žalovaného, soukromou povahou jeho služby, již může každou chvíli pozbýti, a konečně tou skutečností, že proti žalovanému byly v běhu v r. 1908 dvě a v r. 1909 jedna exekuce, při čemž se však neudává ani výše vykonatelných pohledávek, ani se nesděluje, byly-li exekuce provedeny a s jakým výsledkem.
Jak z těchto skutečností může býti odvozováno nebezpečí, že by odpůrce ohrožené strany »poroucháním. zničením, zatajením nebo zavlečením majetkových kusů, zcizením neb jiným nakládáním s předměty svého jmění, zvláště úmluvami učiněnými o tom s osobami jinými zmařil nebo značně ztížil dobytí pohledávky peněžité«, nelze skutečně porozuměti.
V hořejších údajích není přec ani jediný moment, jenž by s ně- jakou pravděpodobností nasvědčoval tomu, že by mohl žalovaný při- voditi hořejší nebezpečí svým chováním se. Výše pohledávky zažalované, nemajetnost dlužníkova, jeho služební postavení jsou přece skutkové okolnosti, jež samy o sobě s chováním se žalovaného nemají co činiti a z nichž na jeho budoucí chování se ani přibližně nelze souditi. Ze skutečnosti pak, že nezaplatil ve třech případech pohledávek, nýbrž nechal dojíti k exekučnímu návrhu, dalo by se souditi nanejvýš na pasivní indolenci ve splňování platebních povinností, nebo na momentánní nemožnost platiti, nikoliv však pravděpodobně na možnost, že by žalovaný mohl předsevzíti jednání aneb zaviniti opomenutí, jež by — byť i ne dle jeho úmyslu, tož přece objektivně — byla způsobilá, dobytí pohledávky zmařiti neb ztížiti.
Ss.

Citace:

§ 379. ex. ř. Nebezpečí zmaření neb značného stížení dobytí pohledávky musí býti přivoděno chováním se odpůrcovým.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 8, s. 414-416.