Přípustnost exekuce na mzdu nemanž. otce pro výživné za dobu před žalobou matce dítěte přisouzené a na útraty sporu.

A. odsouzen byl jakožto nemanž. otec dítka B., aby zaplatil
1. nemanž. matce C. náklady na výživu od ní za dobu od 11./7. 1906 až do podání žaloby, t. j. do 20V1. 1910 zapravené v obnosu 180 K do 14 dnů,
2. k rukoum dočasného poručníka dítěte od 21./1. 1910 až do dokonaného 14. roku alimenty po 8 K měsíčně napřed a to lhůty až do právní moci rozsudku dospělé ve 14 dnech, další měsíčně napřed,
3. žalobcům náklady odvolacího řízení obnosem 100 K 60 h do 14 dnů.
Dne 16./11. 1910 zakročil poručník i nemanž. matka za exekuci zabavením a přikázáním ku vybrání 1/2 služného dlužníkova, jež mu pokladna X. ve výši asi 720 K ročně vyplácí a to jak pro pohledávku C. per 180 K, tak i pro pohledávku B. per 80 K alimenty od 21./1. do 21./10. 1910, jakož i konečně pro útraty 100 K 60 h.
Soud prccesní exekuci, tak jak žádáno, povolil.
Dlužník A. ve svém rekursu uznává přípustnost exekuce na mzdu toliko pro alimenty od 21./1. do 21./10. per 80 K, brojí však proti přípustnosti exekuce pro pohledávku C. per 180 K a pro útraty per 100 K 60 h, jelikož prý pohledávka C. jest pohledávkou z § 1042. ob. z. obč. a nikoliv nárokem na výživu ze zákona příslušejícím.
Stolice rekursní rekursu nevyhověla.
Důvody:
§ 7. č. 2 lit. b) zák. z 29./4. 1873 č. 68 z. ř. mluví o alimentech ze zákona příslušících vůbec a nikoliv jen o alimentech pro futuro, resp. od podání žaloby a neobmezuje připustitelnost exekuce jen na případ, žádá-li za exekuci přímo osoba, jíž nárok na výživu ze zákona přísluší.
Rozsudkem přiřknut byl C. obnos 180 K, jakožto »náklady na výživu B. za dobu od 11./7. 1906 až do podání žaloby, t. j. do 20./1. 1910 zapravené.«
Dítko, zejména nemaželské, do podání žaloby se zpravidla neživí samo, resp. z vlastního jmění, nýbrž poskytuje mu výživu matka neb jiná osoba. Tím však nepozbývá výživa taková právní povahy výživy ze zákona (§ 167. ob. z. obč.) povinné a nepozbývá tudíž ani privilegia shora citov. (§ 7. č. 2 lit. b). Vždyť i výživu ód podání žaloby neposkytovalo si v případě tomto dítko samo, nýbrž poskytovala mu ji rovněž jeho matka, pročež není žádné věcné ani zákonné příčiny, aby se činil ohledně připustitelnosti exekuce na mzdu otcovu mezi výživným před žalobou a po žalobě rozdíl.
Co pak týče se útrat procesních, dlužno užíti zde obdobně zásady vyslovené v § 216. č. 4 odst. 2 ex. ř. Bez útrat procesních nebylo by se dítko ani matka domohly alimentů a proto znamenalo by přímo znemožňovati jich se domáhání, kdyby v případě, jako jest tento, kde nemanž. otec mimo mzdu žádného exekuci podléhajícího jmění nemá, připustiti se měla exekuce na mzdu jen pro výživné, nikoliv ale pro útraty sporu.
(Rozh. z 7./12. 1910 č. j. R II. 469/10 / 4.)
J. B.

Citace:

Přípustnost exekuce na mzdu nemanž. otce pro výživné za dobu před žalobou matce dítěte přisouzené a na útraty sporu.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 7, s. 356-357.