Použití §§ 45.—47. zákona o děln. pojištění úrazovém též při pojištění v bratrských pokladnách.

V jistém případě, týkajícím se pojištění u bratrské pokladny, byl žalobce zažalovavší zvláštní žalobou bolestné proti podnikateli závodu, s žalobou odkázán nejv. soudem z těchto
důvodů:
Co do právní stránky jest především řešení otázky rozhodujícím, zdali zásady §§ 45.—47. a zvláště § 46. zákona o děln. pojištění úrazovém, dle kterého pojištěnec proti podnikateli závodu (Betriebsunternehmer) pouze tenkráte nárok na odškodnění uplatňovati může, když úraz některou z osob uvedených v § 45. odst. 1. a 2. l. c., zúmyslně způsoben byl, platí též pro pojištění proti úrazům u bratrských pokladen.
Otázku tuto sluší, jak již v usnesení vrchního soudu ze dne 11. ledna 1910 podotčeno bylo, z následujících úvah zodpověděti způsobem kladným.
Zákonem o pojištění dělníků proti úrazům ze dne 28. prosince 1887 č. 1. ř. z. pro 1888, jest v § 1. pro určité průmyslové podniky zásadně stanovena povinnost pojišťovací, zároveň přispívací, čímž nové zařízení blahodárné, dřívějšímu právu v tom rozměru a způsobu neznámé, utvořeno bylo; provedení jeho náležeti mělo všeobecným úrazovým pojišťovnám dělnickým.
Z této všeobecné povinnosti pojišťovací a přispívací a resp. příslušných základních norem závody hornické na vyhražené nerosty vyloučeny nebyly, naopak byla tato jejich povinnost pozdějším, leč se všeobecným zákonem o dělnickém pojištění úrazovém věcně a ustanovením §u 11. i zákonodárně souvisícím zákonem o bratrských pokladnách ze dne 28. července 1889 č. 127. ř. z. uznána, a toliko administrativní stránka jinak upravena. Bratrské pokladny jsou dle toho pouze samosprávné výkonné orgány onoho všeobecného blahodárného zařízení. Odňalyť takto toto odvětví sociální péče o dělníky všeobecné úrazové pojišťovně, neboť jinak by závody hornické, o které zde jde, jakož i ostatní v § 1. zákona o děln. pojištění úrazovém jmenované doly tomuto poslednějšímu zákonu pod- řízeny byly. To plyne již z dotčeného § 11. al. 2. zák. o bratrských pokladnách, vlastně z čl. I. zákona ze dne 17. září 1892 č. 178. ř. z., který stanoví, že členstvím u bratrské pokladny povinnosti pojišťovací dle všeobecného zákona o pojištění proti úrazům již jest vyhověno.
Bratrské pokladny sledují tedy tytéž úkoly, jako všeobecné dělo. pojišťovny proti úrazům; pojištění jest totéž jak prakticky, tak právně, ono se děje toliko jinou formou a jinými orgány.
To má základ v historickém vývoji bratrských pokladen, v hospodářském a sociálním významu dolů, jakož i v té okolnosti, že bratrské pokladny převzaly i pojištění nemocenské a že zavedením pojištění starobního a invalidního — nehledě k úrazům — zároveň také pojištěním vdov a sirotků, učinily značný pokrok pro blaho dělníků, a to až přes rámec té péče, která pro jiné závody a podniky zavedena jest.
Když tedy obě instituce mají tentýž úkol a sledují tentýž cíl, a zákon o děln. pojištění úrazovém se zákonem o bratrských pokladnách nejen spřízněn jest, nýbrž také věcně a zákonodárně s ním souvisí, následuje z toho, že základních ustanovení prvnějšího také použiti dlužno co do pojištění úrazového u bratrských pokladen.
Takové ustanovení obsahuje také § 46. zák. o děln. pojištění úrazovém.
Z povahy věci samé, jakož i z vývoje tohoto zákona zřejmý je záměr zákonodárce, dle něhož ustanovení právě zmíněného § 46., obsahující změnu a zmírnění předpisů občanského práva o ručení podnikatelů, přiměřenou náhradu za příspěvky podnikatelů tvořiti mají. Má-li se však věc tak, dlužno ustanovení toho i tenkráte použíti, když podnikatel příspěvky pojišťovací odvádí bratrské pokladně, úkol pojišťovny úrazové konající, a zároveň ještě k jiným účelům sociální péče o dělnictvo přispívá.
Není tedy žádné příčiny, aby postavení podnikatelů hornických (dolů) co do jich ručení za úrazy bylo méně prospěšné, nežli postavení majitelů jiných pojistných podniků; byloť by to zajisté pociťováno jako nerovnost před zákonem.
Ze všech těchto úvah dlužno vzhledem k § 7. všeob. z. obč. a k § 2. všeob. z. h. souditi, že jest použiti zmíněného ustanovení :§ 46. zákona o děln. pojištění úrazovém i na úrazové pojištění, příslušící bratrským pokladnám.
Je-li tomu tak, rozhoduje při řešení otázky, přísluší-li žalobci, jako členu bratrské pokladny (§§ 1., 4. a 10. zák. o bratrských pokladnách) nárok v žalobě žádaný čili bolestné vůbec, toliko ta okolnost, zdali se jedná o úraz s tvrzeným poškozením žalobcovým příčinně souvislý a podnikatelem závodu zúmyslně přivoděný.
Neboť bolestné jest dle § 1325. vš. z. o. pouze částí náhrady za poškození na těle, a závisí proto na stejných skutkových a práv- ních předpokladech, jako ostatní nároky náhradní (na ušlý výdělek, na útraty léčební atd.), a nemůže tedy z jiných hledisk posuzováno býti. Z toho již plyne, že pro pád úrazového pojištění bolestné v důchodech z úrazu již obsaženo jest a proto vedle nich požadováno býti nemůže. Této zásadě i § 5. o děln. poj. úr. výraz dává stanově, že předmětem úrazového pojištění jest náhrada škody, povstalé buď poškozením na těle, nebo smrtí pojištěnce. Důchody tímto zákonem stanovené představují tedy ekvivalent náhrady dle všeob. z. obč. (§§ 1295. a 1325.) příslušící, vyjma náklady léčební, jež hradí nemocenská pokladna.
Otázka bolestného nemůže tedy v tomto případě jinak zodpověděna býti, než se stanoviska ručení podnikatele závodu.
Žalobce ale neprokázal zúmyslné způsobení tvrzeného úrazu žalovaným.
Žalobní návrh na poskytnutí bolestného postrádá tedy základu jak skutkového, tak právního, a byl tedy vším právem zamítnut.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 1910, Rv III. 210/10/10.) Dr. K.

Citace:

Použití §§ 45-47. zákona o děln. pojištění úrazovém též při pojištění v bratrských pokladnách.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 1, s. 56-58.