Není-li zde předpokladů § 448. c. ř. s., platí pro žaloby oposiční (§ 35. ex. ř.) před soudy okresními řízení řádné, i když původní spor byl bagatelním, resp. šlo-li o platební rozkaz pod 100 K a jest proto přípustným odvolání i z důvodů meritálných. Základem platebního rozkazu povolena byla věřitelce A. pro její pohledávku 80 K mobilární i reální exekuce proti B. Tento podal námitky dle § 35. ex. ř., o nichž projednáno bylo dle řádného řízení (rej. C). Námitkám bylo vyhověno a exekuce zrušena. Odvolání žalované soud odvolací (Brno) jako nepřípustné odmítl. Důvody: Oposiční žaloba tato vzešla z upomínací záležitosti týchž stran pro 80 K. Záležitost tato podržela i ve sporu oposičním dle ustanovení §§ 18. a 19. odst. 3. zák. z 27. dubna 1873 č. 67 z. ř. a čl. 2. uv. z. k c. ř. s., § 448. c. ř. s. a § 57. j. n. povahu rozepře bagatelní a pro rozepři takovou řízení v těchto §§ předepsané jest obligátním. I v přítomném sporu oposičním hodnota sporného předmětu obnosu 100 K nepřesahuje, jelikož v oposiční žalobě zájem žalobcův vůbec oceněn nebyl, předmět zabavený pak dle protokolu zájemního odhadnut byl na pouhých 20 K. Mělo proto o této žalobě oposiční zavedeno býti řízení bagatelní, pročež dlužno rozsudek o ní vynešený přes označení jeho jako rozsudku řádného (C) považovati za rozsudek bagatelní. Následkem toho dlužno použíti naň předpisu § 501. c. ř. s., dle něhož se jeví odvolání, podané z důvodů meritálních a nikoliv pro zmatek dle § 477. č. 1—7 c. ř. s. vůbec nepřípustným, pročež je dle § 471. č. 2 a § 474., odst. 2., c. ř. s. v sezení neveřejném zamítnouti bylo. Rekursu žalované nejv. soud. dvůr vyhověl a odvolacímu soudu rozhodnutí ve věci samé nařídil.Důvody: Pro žalobu oposiční dle § 35. ex. ř. upravena jest věcná příslušnost soudu okresního bez ohledu na výši vymáhatelné pohledávky neb na hodnotu zabavených předmětů (§ 38. ex. ř.). Byť i §§ 35. a 38. ex. ř. ohledně způsobu řízení zvláštního ustanovení neobsahují, nelze přece přehlédnouti, že tím zavedeno bylo řízení před soudy okresními (§ 431. sl. c. ř. s.) i pro takové rozepře, které jinak projednávati by bylo dle řízení pro soudy sborové (§ 226. sl. c. ř. s.). Žaloby tyto zaujímají dle toho v systému procesuálném postavení zvláštní. Musí arciť připuštěno býti, že řízení bagatelní spadá rovněž do rámce řízení před soudy okresními, tudíž i na tuto skupinu žalob by užito býti mohlo. To nastati by však mohlo jen v případu tom, kdyby zde byly předpoklady § 448. c. ř. s. Dle tohoto místa zákonného jest řízení bagatelní na místě jen tehda, nepřesahuje-li žalobou žádaný obnos peněžní neb hodnota sporného předmětu 100 K, aneb prohlásí-li žalobce, že na místo předmětu v žalobě žádaného ochoten jest přijati obnos na penězích 100 K nepřevyšující. Jelikož pak v případu tomto ani určitý obnos peněžní, ani předmět určité hodnoty žádán nebyl, záviselo od prohlášení žalobce, zda řízení bagatelní zavedeno býti má čili nic. Ustanovení jur. normy, kteráž v přední řadě otázku příslušnosti upravují, mají zde význam toliko podpůrný. § 11. cís. nař. z 26. prosince 1897 č. 305 z. ř., jakožto ustanovení poplatkové, zde vůbec na váhu nepadá. Než žalobce vyjádření, že na místo nároku žalobního přijal by obnos 100 K nepřesahující, vůbec neučinil; bylo též řádné řízení před soudem okresním bez námitky zavedeno a provedeno. Dlužno proto odvolání považovati za přípustné. Použilo-li se tudíž v případu tomto § 501. c. ř. s., stalo se to z právního omylu, pročež rekursu vyhověti bylo. (Rozh. z 1. února 1911, č. j. R III. 26/11/I.) —bl—