Návrh nového řádu notářského (z března 1911)

jest většinou jen korrektura zákona dosavadního, 40 let starého. Rakouský notář zůstane dále podoben bohu Janusovi se třemi tvářemi: úředníka listinného, soudního komisaře a privátního zmocněnce. Tento poslední rys má býti ještě sesílen, neboť § 7. návrhu dovoluje notáři i živnostenské zastupování stran v občanských věcech sporných a exekučních. Na principu organisace a působnosti notariatu se tedy návrhem nic nemění. Lze toho jen co nejvíce litovati.
Ad formalia přejímá návrh uspořádání látky zcela ze zákona nynějšího; i slovné znění jeho zůstalo z převážné části totéž. Lze to jen schvalovati.
Meritorně nacházíme však řadu změn. Přemnohé byly ovšem navrženy hned již v prvém patnáctiletí trvání nynějšího řádu notářského, prodiskutovány v »Zeitschrift für das Notariat« a na sjezdech organisací notářských.
Nejdůležitější a nejvítanější nesporně jest zavedení zkoušky soudcovské na místě dosavadní zkoušky notářské. Kandidáti se k ní připustí teprve po 4 letech praxe.
V organisaci stavu zavádí návrh tyto novinky: rozšiřuje působnost not. kolegia a upravuje organisaci jeho, jakož i organisaci not. komor praktičtěji a rozšiřuje i působnost těchto zejména tím, že dle § 160. lit. 11. dává komorám právo voliti do disciplinárních senátů vrchních zemských soudů i nejvyššího soudního dvora soudce ze stavu notářského a dle téhož § lit. 12 voliti zástupce do nově zaváděné (§ 170.) instituce sjezdu delegátů komor notářských. — Dále povoluje kandidátům míti volené důvěrníky v kolegiích i v komorách a to ne snad jen jako platonické přihlížeče, nýbrž s obsáhlým úkolem účelně v § 166. návrhu vytčeným. — Výše dotčené instituci, sněmu delegátů komorních, příslušelo by dle § 170. návrhu jednak podávati návrhy a dobrá zdání v otázkách zákonodárství notářského i organisace stavu, jednak mohl by buď sněm sám nebo jeho výkonný výbor i usnášeti se závazně v rámci zákona a nařízení »über das Verhalten der Standesmitglieder«.
Spletitý problém záležitostí disciplinárních a dozoru rozřešen taktéž uspokojujícím způsobem. Zde předem jest velmi chvalitebnou přehlednost a přesnost předpisů návrhu, která i jinde, zejména v 8. hlavě je velmi cennou. Neboť jednou z velikých vad 10. hlavy nynějšího řádu not. jest právě, že o dozoru i moci kárné pojednává promiscue. Návrh opakem jedná o obou odděleně, o dozoru v kap. 10., o záležitostech disciplinárních v 11., kterážto poslednější obsahuje i celou řadu reforem. Hned § 177. přináší dávná desideria: liší tresty pořádkové, ukládané na nepořádky (Ordnungswidrigkeit) a tresty disciplinární, uložené na přečiny služební (Dienstvergehen). Terminologie to případná, zřetelně lišící, v návrhu dodržovaná a v § 177. dle všeobecných znaků vysvětlená, ba i v § 178. co do pojmu ,přečin služební‘ demonstrativně řadou případů doložená, takže máme tu jakýsi kodex trestní pro notáře a dle § 179. i pro kandidáty. — Také tresty jsou částečně modifikovány. Trestem pořádkovým jest dle návrhu jedině pohrůžka, v disciplinárních trestech nenastaly změny, vyjma zvýšení pokuty peněžní z dosavadního maxima per 1000 K na max. 5000 K.
Co do orgánů moci disciplinární jsou to dle dosavadního řádu notářského: Not. komory, státní a vrchní stát. návladnictvo, soudy okresní, sborové 1. instance, a vrchní zemské soudy resp. jich presidenti a nejvyšší dvůr soudní. Z této dlouhé řady zmizely v návrhu státní a vrchní návladnictva, jakož i vůbec ingerence těchto dvou úřadů, dle dosavadního řádu velmi častá, z oboru notářství dočista odstraněna.
Z ostatních přiděluje návrh prostě a přesně not. komorám jen právo udíleti tresty pořádkové, soudu disciplinárnímu, t. j. senátu vrchního zemského soudu v případech § 181. totéž právo a výlučnost pro tresty disciplinární. Polovina těchto senátů má se skládati dle návrhu z notářů na 3 leta komorami volených, kteří podrobeni jsou co do této své funkce disciplinární moci nejvyššího soudu.
Praesidium sborového soudu první instance sídla komory notářské má právo prozatímné suspense notáře. Jinak jsou soudy sborové jen výkonnými orgány při vykonávání peněžitých trestů notářem resp. kandidátům notářství uložených. Upozorniti však sluší na § 197. odst. 1. větu 2. návrhu a zejména na odstavec 3. téhož §u, kde se okresním soudům zcela bezdůvodně ponechává funkce, kterou přece již ze šetrnosti k oběma stranám neměl by nikdo jiný vykonávati než notářské komory, resp. při odnímání pečeti jejich delegáti. Jako další důležité novinky uvádí návrh: promlčení trestnosti dle § 186., obnovu řízení dle § 199. a přípustnost vymazání nálezů disciplinárních v seznamu i při discip. trestu peněžitém.
Co do vnitřního úřadování notářů odstraňuje návrh četné zastárlé výstřelky formalistické platného řádu, zavádí hodně praktických novinek při vydání prvopisu listiny notářské, dále při notářském stvrzení listiny privátní, při zjišťování totožnosti osoby ulehčeno notářům a připuštěny za svědka i spisu notářského též ženy vůbec; svědkové spisu odpadají v případě dnešního § 56 b) (když strana neumí psáti).
Jako další významnější novinky návrhu uvedl bych ještě: velmi citelné zvýšení kauce (nejmenší má činiti 5000 K!),1 zrušení archivů notářských, zavedení peněžních knih pro jednání s cizími penězi a cennostmi, ustanovení, že kandidátům notářství se dovolená, nemoc, služba vojenská nepřičítá jako přerušení praxe, pokud všechno to promeškání pospolu nepřesahuje ročně šesti neděl.
Konečně velmi důležitým jest zavedení pořádku do předpisů o substitutech notářských a ustavení rozlišných názvů »zástupce« (»Stellvertreter«) a »správce« (»Amtsverweser«) pro dvě zcela různé funkce nynějších not. substitutů, mimo jiné drobnější změny v tomto institutu.
Konečně přicházíme ku věčnému bolestínu rakouského notariátu — ku soudnímu komisariátu. To, co návrh o něm přináší, neznamená proti dosavadnímu stavu žádné zlepšení. Hlavní zdroj zla — nejistota všech předpisů, na které tu sáhneš, zůstává. Dokud nebudou stanoveny (dle zemí neb i krajů) pevné podmínky, kdo a co má vyřizovati, bylo by lépe, kdyby žádného soudního komisariátu pro notáře ani nebylo. 2
Poslední kapitola návrhu jedná o poplatcích notářů. Nejdůležitější změnu stanoví § 223. odst. 3. tak, že ve vlastních záležitostech má notář právo na stejné poplatky jako advokát.
Kand. notář. Teltšík.

Upozorňuji při této příležitosti na problematickou cenu této instituce kaucí notářských; z jiných oborů, daleko třeba choulostivějších, ji odstraňují; i z národohospodářského hlediště lze proti ní uvésti řadu vážných námitek.
Per perenthesim upozorňuji tu na povedený § 206. návrhu, který proti podobnému § 3. nař. min. spr. ze dne 7. května 1860, č. ř. z. 120 je velikým zhoršením, tak že jest prostě nepochopitelno, jak tento § do návrhu byl propuštěn. Zní takto: „Den Parteien bleibt es trotz der Bestellung eines Notars zum Gerichtskommissär unbenommen, Erklärungen, die sie vor dem Notar abzugeben hälten, dem Gerichte gegenüber schriftlich abzugeben und die Ausweise und sonstigen Angaben selbst zu verfassen und dem Gerichte vorzulegen. Nur wenn die Angaben und Ausweise der Parteien unbrauchbar sind, kann deren Verfassung in diesem Falle einem Notar übertragen werden.

Citace:

Přehled rozhodnutí c. k. nejvyš. soudu v jiných časopisech uveřejněnných. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 5, s. 272-285.