I v případu kontumace jest přihlížeti k přípravnému spisu, jejž strana kontumaci navrhující podala, byť se naň při návrhu neodvolávala a to i v řízení před soudy okresními §§ 442. odst. 2., 440. odst. 2. a 3., 245. č. 1, 182, 266, 267, 395, 399, 471, č. 4, 480 c. ř s.). Stavitel A. podal na pekařského mistra B. žalobu na zaplacení zbytku 404 K za stavbu domu. Při 1. roku popřel žalovaný nárok žalobní a podal před 2. stáním přípravný spis, v němž namítnul pohledávku vzájemnou, následkem opozděného ukončení stavby, vadnosti a neúplnosti této, dále že mzda do odstranění vad těchto není splatnou a že si z příčiny té čásť mzdy 318 K zadržel. 2. stání žalobce zmeškal, žalovaný při něm popřel udání žaloby jako nesprávné a navrhnul zamítnutí její rozsudkem pro zmeškání. Návrhu tomuto 1. soudce vyhověl. 2. stolice odvolání žalobcovo o § 442. odst. 2 c. ř. s. se opírající zamítnula v sezení neveřejném z důvodů: že žalovaný při 2. stání na svůj přípravný spis se neodvolal, týž tudíž pro spor žádného významu nemá a námitky v něm uvedené jakožto řádně ve sporu uplatněné považovány býti nemohou. Žalovaný mohl tudíž při 2. stání navrhnouti právem kontumaci žalobce na základě popření žalobního nároku z roku 1. V tom mu ani ustanovení § 442. odst. 2. c. ř. s. překážeti nemohlo, jelikož toto má na zřeteli přípravné spisy ve smyslu § 440. odst. 3. c. ř. s., v tomto případě však se nejednalo ani o sporné záležitosti druhu v § 245. č. 1 c. ř. s. uvedeného ani o přípravný spis, jehož podání stranám soudem bylo uloženo, nýbrž o přípravný spis ze svobodné vůle žalovaného podaný, na nějž se odvolati neb odvolání se naň zdržeti bylo žalovanému samému na vůli ponecháno. Další námitka žalobce, že měly předem důkazy v žalobě nabídnuté připuštěny a provedeny býti, než o návrhu žalovaného mohlo býti rozhodnuto, významu nemá, jelikož v případě, když žalobce stání zmešká a žalovaný udání žaloby popírá, to už dostačí k odůvodnění kontumačního návrhu a netřeba důkazů prováděti. Nejv. soud. dvůr stížnosti žalobcově vyhověl, usnesení soudu odvolacího zrušil a jemu nařídil, aby o odvolání žalobcovu jednal dle § 480. a násl. c. ř. s. Důvody: Z vývodů spisu odvolacího vychází na jevo, že žalobce výslovně připouští, že se nedostavil k ústnímu přelíčení na den 14. září ustanovenému, že netvrdí, že na jeho straně zmeškání nestává, že odvolání o tuto okolnost neopíral, pročež tu není případu v § 471. č. 4 c. s. ř. předpokládaného. V § 471. c. s. ř. jsou vypočteny případy, v nichž odvolání, aniž by dříve položen byl rok k ústnímu jednání, má býti předloženo senátu odvolacímu a §§ 471.—479. c. s. ř. stanoví, za kterých podmínek dlužno uznati o odvolání v řízení předběžném. Jak shora dolíčeno, není tu případu § 471. č. 4 cit., dle spisu není dán ani jiný případ tohoto §. Nebylo tu tedy předpokladů pro vyžádání rozhodnutí senátu odvolacího v řízení předběžném a mělo o odvolání žalobcovu, ježto strany se toho nevzdaly, aby o odvolání položen byl rok k ústnímu jednání (492. c. s. ř.), ustanoven býti dle § 480. c. s. ř. rok k ústnímu jednání odvolacímu, postupováno dle § 482.—493. c. s. ř. a rozhodováno dle § 494.—500. c. s. ř. Předpisy ty soud odvolací porušil, rozhoduje o odvolání žalobcovu v sezení neveřejném, neslyšev strany. Stěžuje-li si žalobce ve své stížnosti do tohoto postupu soudu odvolacího a navrhuje-li, aby usnesení soudu odvolacího bylo zrušeno a věc vrácena soudu odvolacímu k projednání a rozhodnutí, jest uplatňována takto nejen vada řízení soudem odvolacím tu provedeného, nýbrž i důvod zmatečnosti č. 4 § 477. c. s. ř., pročež bylo stížnosti vyhověti, jak úvodem se stalo. (Rozh. z 21. prosince 1910 č. j. R III. 473/10/I.) Soud odvolací na to po ústním přelíčení žalobcovu odvolání nevyhověl podstatně z důvodů svého rozhodnutí hořejšího. Nejv. soud. dvůr k dovolání žalobcovu naříkaný rozsudek zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu k opětnému projednání a rozhodnutí. Důvody: Dovolání žalobcovu opíranému o č. 2 § 503. c. s. ř. nelze upříti uznání oprávněnosti. Řízení odvolací jest především stíženo vadou povahy č. 2 § 503 c. s. ř. proto, že soud odvolací úplně opomenul přihlížeti k tomu, že rozsudek soudce prvého byl následkem nedostatečného řízení procesního soudcem prvým vynesen na základě skutkového děje zřejmě neúplného. Vada procesního řízení zakládala se v opomenutí povinnosti soudci procesnímu v odst. 2. § 182. c. s. ř. uložené, stranu, která ve svém přednesu se odchyluje od obsahu přípravného spisu jí podaného, upozorniti na to, a žádati na ní vysvětlení, proč něco odchylného přednáší. Vyhověti této soudci uložené povinnosti kázaly právě v případě přítomném okolnosti, kdyžtě žalovaný při druhém žalobcem zmeškaném roku dne 14. září 1910 dle zápisu v dotyčném protokole jednacím popřel údaje žalobní zkrátka jakožto nesprávné, ačkoliv po odročení 1. roku ze dne 31. srpna 1910 byl podán přípravný spis, v němž správnost skutkového podkladu žádání žalobního co do převážné části nikterak nepopíral, nýbrž uplatňoval proti němu kompensando své tvrzené protipohledávky, namítal předčasnost žaloby a výslovně prohlašoval svou ochotu zaplatiti žalobci obnos 9 K 57 h bezpodmínečně a »zadržený« obnos per 318 K po řádném provedení stavby. Jelikož žalovaný nebyl soudcem procesním upozorněn na tento rozpor mezi obsahem ústního svého přednesení a mezi obsahem přípravného spisu, a jelikož se nevyjádřil o tom, zda a na kolik setrvává při obsahu přípravného spisu, nebyl soud s to, aby posoudil, zda a které skutečnosti žalobcem v žalobě tvrzené pokládati sluší za přiznané či za vyžadující důkazů, neboť pro posouzení toto směrodatny jsou dle § 266. c. s. ř. také vývody přípravného podání odpůrcova a dle § 267. c. s. ř. veškerý obsah odpůrcova přednesení. Na tom ničeho nemění okolnost, že žalovaný ovšem byl oprávněn při svém ústním přednesení upustiti od obsahu přípravného podání, nebo též odepříti vysvětlení přes otázky soudcovy. Tím nebylo by podání soudem již přijaté a odpůrci doručené nikterak odstraněno, nýbrž došlo by pouze k použití ustanovení § 266. odst. 2. c. s. ř. v případě prvém, v případě druhém pak k použití ustanovení § 272. a 267. c. s. ř. V každém případě jest však nesprávný náhled soudu odvolacího, že k tomuto přípravnému podání nebylo přihlížeti, poněvadž podáno bylo žalovaným dobrovolně a poněvadž žalovaný k roku se nedostavivší na ně se neodvolával. Neboť není-li sice v řízení před soudy okresními závazno, podávati spisy přípravné, je-li to však přípustno, jak také soud odvolací a to právem hledě k § 440. al. 2 a 3 c. s. ř. uznává, nesmí býti rozeznáváno mezi procesním významem obligatorního a spontánního podání tohoto přípravného spisu, poněvadž ani zákon mezi nimi nerozlišuje. Tím méně možno klásti takový spis na roven podáním, k jakýmž dle § 397. c. s. ř. nemá býti přihlíženo. Jak že by však bylo lze vztahovati se ku § 395. c. s. ř., upravujícímu pouze předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, jakožto k dokladu pro shora zmíněný právní náhled zastávaný soudem odvolacím, nelze pochopiti. Dlužno naopak poukázati k ustanovením § 442. odst. 2. c. s. ř., z něhož jasně vysvítá, že zákon také v řízení před soudy okresními uznává za přípustno podávati přípravné spisy ve smyslu § 258. odst. 1. c. s. ř. a že přípravný spis již podaný a skutečně ve spisech založený musí býti brán v úvahu při přezkoumávání skutkového přednesení, při čemž po případě soudu postupovati jest dle § 182. c. s. ř. Než i v dalším ještě směru je řízení před soudem odvolacím vadno. Po náhledu soudu odvolacího nebylo třeba prováděti důkazy v žalobě nabízené, poněvadž prý stačí již zdůvodniti návrh na vydání rozsudku kontumačního, zmeškal-li žalobce rok a popřel-li žalovaný údaje žalobní. K náhledu tomuto bylo by rozhodně přisvědčiti, kdyby bylo šlo o zmeškání roku prvého, neboť jen v takovém případě dlužno dle § 442. odst. 1. c. s. ř. při vydávání rozsudku pro zmeškání postupovati dle § 396. c. s. ř. a tudíž beze všeho za pravdivé předpokládati skutkové přednesení, pokud není vyvráceno důkazy soudu známými. Prvý rok v této rozepři dne 31. srpna 1910 odbývaný nebyl však žalobcem zmeškán, žalobce naopak, jak zřejmo z jednacího protokolu, dostavil se k roku tomu svým vykázaným zástupcem, odvolával se na obsah žaloby a navrhoval odsouzení žalovaného dle prosby žalobní. Rok ze dne 14. září 1910 žalobcem zmeškaný byl tedy již rok další, a nedostavila-li se strana k roku takovému, může proti ní dle výslovného ustanovení § 442. odst. 2. c. s. ř. vydán býti rozsudek pro zmeškání pouze dle obdoby § 399. c. s. ř. Při tom nemůže dle § 442.—2. odst. c. s. ř. beze všeho přihlíženo býti k novému skutkovému přednesení dostavivší se strany, pokud neshoduje se s obsahem přípravných spisů stranou tou po případě podaných nebo s jejími dřívějšími prohlášeními a skutkovými údaji, nýbrž může k nim býti přihlíženo pouze za podmínek zákonem předpokládaných, resp. teprve po provedení vyžadovaných důkazů, aniž však jak soud stolice druhé mylně za to má, pouhé popírání údajů žalobních beze současného uvádění konkrétních skutkových okolností právo rušících znamenalo by nové přednesení skutkové. Pro stranu nedostavivší se nemá však v případě tomto nedostavení se jiných následků škodlivých, než že nutně zabráněno jest jí v dalším přednesení. Naproti tomu však dle výslovného ustanovení § 399. c. s. ř. musí býti přihlíženo při rozhodování věci také k dřívějším prohlášením a skutkovým údajům strany nyní obmeškalé, pokud prohlášení a udání ta osvědčena jsou v podaných spisech přípravných resp. v jednacím protokole ect. Z toho však plyne, že důkazy v přítomné žalobě nabízené dlužno připustiti a provésti, pokud skutkové údaje žalobcem v žalobě tvrzené vzhledem ku celkovému skutkovému přednesení žalovaného vůbec pokládati jest za vyžadující důkazů. Dle řečeného trpí tedy řízení odvolací vadami, jež způsobily byly zabrániti zevrubnému probrání a důkladnému posouzení rozepře. Bylo proto revisi z důvodu tohoto v č. 2. § 503. c. s. ř. opíranému vyhověti a uznati dle § 510. odst. 1. c. s. ř., jak shora uvedeno. (Rozh. z 22. března 1911 č. j. Rv III. 186/11/1.)B—a.