Domácká výroba.

(Dokončení.)
V. Zvelebení domácké výroby.
Tam, kde domácká výroba dosáhla značného zdokonalení a výrobky její jsou oceňovány i mimo hranice státní, tam jest dokonce povinností veřejné správy, aby zakládáním odborných učilišť dala vhodnou příležitost nejen k naučení se začátkům práce domácké, ale i možnost všemožného zdokonalení výroby té a dala základ k snesitelné existenci obyvatelstva krajiny, kde nelze živiti se jinak nežli prací domáckou. Vždyť výroba domácká jako nezbytná součást celkové činnosti všech výdělečných činitelů má býti podporována státními zařízeními, obdobnými pro podporu činnosti živnostenské a průmyslové, po případě zemědělské.
Význam zdokonalení domácké výroby těmito cestami byl odedávna oceňován a nedostatky jeho právem pociťovány. Tak náš přední národohospodářský spisovatel a učitel činí o tom tuto zmínku (Bráf na u. m., str. 105):
»Pasířské výrobky z průmyslu jabloneckého měly co bojovati s konkurencí francouzskou, částečně i německou v oboru výroby bižuterního zboží. Ačkoliv se jedná převážně o výrobu hromadnou, není boj docela lehký. V tomto směru jest element vkusu a úpravné formy rozhodujícím. A zde právě objevuje se Achillova pata. Výrobě chybí již první podmínka, totiž činnost, která by přinášela stále nové a nové líbivé tvary. Nedostatek tento doznala i obchodní a živnostenská komora liberecká (1876), že v sídle průmyslu není možnosti, aby výrobci navštěvovali účelně uvedená učiliště pro kreslení a modelování. Kromě toho — praví se dále — domáčtí dělníci nemají ani nyní příležitost vynalézati nové vzory a tvary, poněvadž vzorky ty jsou jim dány k disposici od jejich dodavatelů a tito pracují velmi často pro exportéry cizího původu, kteří opět dávají pracovati podle vzorů v cizině již užitých a méně módních, resp. jenom pro výrobu hromadnou a tím méně cennou (hodnotnou).«
V zájmu usnadnění i výroby tovární, která u nás koncem 18. století byla v počátcích, činěny obdobné kroky již v době tehdejší. Tak čteme, 1 že přadláctví nešlo daleko stejným krokem jako tkalcovství. Byla proto nasnadě myšlenka, tomuto
265 nedostatku odpomoci tím, že chudší třídy obyvatelstva podle možnosti byly nabádány k předení lnu a bavlny z ciziny. Magistráty a vrchnosti byly proto vyzvány, aby zřizovaly přadlácké školy. Následkem toho již v červnu 1765 byla zřízena první škola tohoto druhu ve Zvíkovci v plzeňském kraji. V jednoměsíčních kursech obdržely tam dělné síly ženského pohlaví (podle zvláštního reglementu navrženého Josefem Bockem) úplné technické vzdělání v předení a krumplování vlny, bavlny a lnu. Zařízení to tak zkvétalo, že krátce poté byly zařízeny stejné školy ve Zbiroze a v Kozlanech.
Na tomtéž stanovisku musí státi a skutečně stojí i naše státní správa. Zejména v těch případech, kde ta která domácká výroba potřebuje určitých znalostí a zručnosti, poskytuje se příležitost pokud se týče výchova na různých učilištích státem vydržovaných anebo aspoň hmotně podporovaných. Tak naše průmyslové školy v odboru umělého vyšívání poskytují i jednotlivcům možnost uplatniti se zvýšenou měrou a vyšším stupněm na práci domácké, pokud se týče dávají příležitost k novému druhu domácké výroby, jež by vyhovovala novým a zvýšeným potřebám, po případě potřeby ty by zušlechťovala. Státní učiliště pro průmysl textilní (Aš, Brno) slouží sice v prvé řadě potřebám textilního průmyslu, než mohou vzbuditi i činnost domácké výroby, když ne u domáckého dělnictva, tedy zajisté u podnikatelů a zaměstnavatelů domáckých dělníků.
Za to daleko větší význam pro domáckou výrobu mají speciální odborné školy ať již všeobecným či zvláštním svým účelem. Na všeobecném stanovisku stojí na př. naše odborné školy textilní, určené v prvé řadě pro výrobu živnostenskou a průmyslovou, zejména tovární, poskytují však daleko větší možnost uplatnění se v průmyslu domáckém v nejužším slova smyslu. Sem sluší řaditi odborné školy textilní ve Dvoře Král., Jilemnici, Lomnici n. Pop., v Náchodě, kde hlavním předmětem jest tkalcovství, stejně i v Ústí n. Orl., Frýdku, Prostějově, Kežmarku, Lanškrouně, Liberci, Krásné Lípě, Rokytnici, Rumburku, Stárkově, Šluknově, Varnsdorfu, Bruntále, Krnově, Rýmařově, Svitavách, Šternberku; v Náchodě pořádány jsou dokonce vlastní kočovné běhy tkalcovské, určené v prvé řadě ke vzdělání tkalců domáckých.
Podle zprávy obch. a živnostenské komory v Olomouci jest v Prostějově škola krejčovská na stupni akademie, do níž jsou přijímáni dělníci s výučnými listy (po odbytí živnostenské pokračovací školy). Absolventi mohou se osamostatniti, anebo — což se v praksi spíše stává — vstoupiti do služeb továrny, kde se stávají střihači a později dílovedoucími.
V odborné škole v Mikulášovicích dává se příležitost nožířům a kovorytcům. Železný Brod, Bor u Č. Lípy a Kamenný Šenov podporují účinně místní a okolní výrobu sklářskou, což
266 účelně doplňuje Turnov s odbornou školou pro broušení drahokamů, dokonce i démantů. Blízký Jablonec n. Nisou ve své státní odborné škole pro umělecký průmysl se specielními kursy pro galvaniséry, leptače a kovotlačitele vzdělává množství domáckých dělníků pracujících v oboru pasířství a tak zv. jabloneckého zboží vůbec, jehož výroba, jak shora již podotknuto, tvoří bohatou spleť vzájemné a doplňující se činnosti domáckého dělnictva. Též obchodní a živnostenská komora brněnská svojí školou uměleckých řemesel, zejména vyučováním kreslení šatů, prádla, výšivek a krajek poskytuje příležitost k zaměstnání ve výrobě domácké a odborná škola textilní v Prostějově kromě tkalcovství dává nesčetné řadě pracovníků, místnímu a okolnímu obyvatelstvu příležitost zdokonaliti se v oděvní práci domácké a příslušné konfekci. Hračkářství zastoupeno jest v odborné škole v Hoře sv. Kateřiny, v Kraslicích pak a v Schönbachu hotovení hudebních nástrojů.
Specielní školy odborné pro práci domáckou v košikářství máme: v Mělníku, v Žamberku, v Hoře sv. Šebestiána, v Morkovicích, v Dol. Kubíně a v Užhorodě.
Nejrozšířenější a dokonce světové pověsti domácké výrobě v oboru krajkářství věnována pochopitelně největší péče se strany odborného školství. Dokladem toho jsou odborné školy pro krajkářství a prýmkářství v Pastvinách, Potštýně, Rokytnici v Orl. horách, Něm. Rybné, Sedlicích, Strážově, Vamberku, Žamberku, v Abertamech, Bečově n. Tepl., Horní Blatné, Božím Daru, Gossengrünu, Nov. Hamrech, v Jindřichovicích, Nov. Kostelí, Oloví, Poběžovicích (Ronsperku), Přebuzi, Seifech, Schönfeldu, Stolzenhainu, Suniperku, Trinkseifech, Vejprtech (v zemi české), v Boleticích, Hlučíně (v zemi mor.-slez.) a ve Starých Horách, Kunešově, Kremnici, Lúčkách a v Piargách na Slovensku. Systém těchto odborných škol účelně jest doplněn ještě specielnějším zařízením, totiž zvláštními běhy vyšívačskými v místech, kde domácká výroba vyšívání jest domovem a dosáhla značného vývoje a zdokonalení. Běhy takové jsou v Chocni, Chrudimi, Litomyšli, Skutči, Strážnici a v Zubří.
Pro lidovou malbu jest odborné učiliště v Telči.
Státní ústav školský pro domácký průmysl založen při ministerstvu školství a národní osvěty roku 1919. V celku jest k ústavu přičleněno 33 škol krajkářských, 5 vyšívačských, 1 prýmkářská, 1 hračkářská, 7 učebných dílen košiářských. Učitelky škol krajkářských a vyšívačských vzdělávají se v kursu při ústavu v Praze, dílovedoucí pro školy košikářské při košikářské škole v Mělníce. Při ústředním ústavě jsou ateliéry pro navrhování modelů a vzorů pro všechny přiřaděné školy; návrhy se na těchto školách provádějí a přenechávají příslušnému průmyslu. Ústav dodává výrobní materiál,
267 opatřuje všechny potřeby a usnadňuje prodej hotových výrobků. 2
Státní odborná škola pro průmysl sklářský v Žel. Brodě; účelem školy jest výchova pro zpracování skla samostatných inteligentních odborníků umělecky cítících s vytříbeným vkusem, širším rozhledem, kteří mohou dále samostatně tvořiti, dovedou s výrobky svými i všech odborů sklářského průmyslu obchodovati a navazovati obchodní styky doma i s cizinou. 3
Zemská škola ve Val. Meziříčí, gobelinová, vychovává pracovnice ve tkaní ručně vázaných koberců a gobelinů.
V Turnově jest samostatný stálý dvouroční kurs pro broušení démantů spolu s moderními dílnami pro obrušování, setmelování a vlastní broušení kamenů, dále rytí do drahokamů a rytí jemného skla.
VI. Doslov.
Zbývá nám nyní jen zodpovědění otázky v úvodu naší stati položené. Z krátkého vylíčení zejména hospodářského stavu našeho domáckého dělnictva seznáváme, že v našem státě velice značná část osob činna je v práci domácké a kdyby většina těchto osob nebyla tímto způsobem zaměstnána, že by to bylo rozhodně nejen v neprospěch naší výrobní činnosti, nýbrž i na velikou újmu existenčních prostředků výdělečných tříd, které by jinak stěží nalezly zaměstnání k ukojení beztak skrovných potřeb životních. Byly proto již předem zamítány otázky, zda možno, ba nutno vůbec odstraniti domáckou práci, a nutno zde zdůrazniti, že i nejvlivnější zástupci a zastánci stavu dělnického (Bebel, Greulich, Liebknecht) postavili své rozhodné veto. 4 Neboť co počíti s domáckým dělnictvem, kdyby byl zákonem vysloven zákaz domácké práce? Především dlužno uvážiti obtíže s provedením takového zákona při veliké roztříštěnosti
268 a v mnohých případech i značné nedostupnosti sídla domácké práce, kde tedy žádoucí dozor byl by velice nesnadný. Nebyl by zákon takový příliš tvrdým pro kraje málo zalidněné, chudé, kde pro vývoj řemeslné výroby nejsou dány podstatné podmínky a kde příroda hýří sice svými krásami, ale kde její obyvatel krásami těmi nasytiti se nemůže? Zákon by přece nemohl zakázati výrobu po domácku, když jest a byla by ve styku s výrobou průmyslovou a ji určitým způsobem doplňovala, podporovala nebo dokončovala!
Jak svrchu podotčeno, nemáme statistických dat o počtu osob v domáckém průmyslu činných. 5 Naše správa sociální se snaží, aby již v zájmu řádného provedení ustanovení §§ 3 a 248 zákona č. 221/1924 přesně zachytila počet domáckých dělníků, ač lze právem pochybovati, zda i tentokráte snaha ta povede k žádoucímu cíli. Jak svrchu totiž bylo podotčeno, jsou se zjišťováním právní povahy domáckého dělníka spojeny značné obtíže po stránce formální i věcné, ježto v konkretním případě není chuti dokonce u zúčastněných osob samotných doznati, že se jedná o domáckou práci; obavy před případným uložením daně výdělkové a tím spojenými po případě povinnostmi zaměstnavatele uloženými pojištěním sociálním, kromě toho i předpisy rázu živnostensko-právního zrazují domáckého dělníka, aby, jak se říká, doznal barvu a vpravdě osvědčil, co jest jeho povoláním (§ 3 zákona č. 221/1924). A přece jedná se při tom o třídy dělnické, které v každém ohledu potřebují všemožné ochrany. Jak svrchu uvedená poznámka o statistice domáckých dělníků z r. 1902 svědčí, zjištěny byly tehda číselně poměry právě těch nejubožejších, t. j. domáckých dělníků v pravém slova smyslu, kteří jen sami nebo se svými rodinnými příslušníky jsou po domácku výdělečně činni, a těch byl již tehdá v historických zemích zjištěn značný počet (149638 a 41596). Že se počet domáckých dělníků vůči době z r. 1902
269 zmenšil, nelze vůbec tvrditi. 6 Vždyť z uvedených míst sídel nejrůznějších druhů domácké výroby a dále ze značného počtu učilišť speciálně zdokonalení domácké výroby věnovaných nepopřené vyplývá, že počet osob těch jest velice značný. A všechny tyto osoby chtějí a musejí žíti, chtějí a musejí pracovati, a zbývá-li jim jen zaměstnání domácké, dlužno toto zachovati a dokonce podporovati. Proto domáckou výrobu státní správa podporuje a přikládá jí veliký národohospodářský význam! Zda tento význam nelze v našem státě shledávati již v míře, jakou jest naše domácká výroba zúčastněna na vývozu a tedy i na naší zahraniční bilanci? Činí-li totiž podle dat Státního úřadu statistického za rok 1928 jenom hodnota vývozu skleněných perel, korálů, knoflíků, ověsků, náramků, imitací drahých kamenů a podobného zboží jabloneckého 350929000 Kč, dutého skla zušlechtěného a skla lisovaného 272396000 Kč, kožených rukavic 228863000 Kč, sítěk z vlasů 5072000 Kč a zboží z perleti 23341000 Kč, tedy celkem přes 880 milionů Kč a kdyby i jen polovina uvedené sumy za zboží vyvezené prošla rukama domáckého dělnictva, je tím plnou měrou podán důkaz o významu domácké výroby v udaném směru.
Jest proto naší národohospodářskou povinností domáckou výrobu všemi prostředky podporovati, ale zároveň se stanoviska sociálního vše možné učiniti, aby hmotná, mravní a zdravotní úroveň domáckého dělnictva postavena byla po bok stejné úrovni dělnictva živnostenského, zvláště továrního.
270

*) Oest.-ung. Monarchie in Wort u. Bild. Böhmen II. str. 638.
*) Sr. Prům. a odb. škol. str. 206.
**) Prům. a odb. škol., str. 182.
†) Tak podle stenografického protokolu der Gewerbeenquête im oesterr. Abgeordnetenhause (návrh Ebenhoch — Pernerstorfer, Vídeň 1893) zrušením domácké práce speciálně v oboru perleťářském zabývala se již stará Vídeň, ale nedospěla k žádoucímu výsledku. Rovněž na místě zrušení pomýšleno na zavedení zákonné ochrany, resp. rozšíření dosavadní zákonné ochrany práce průmyslové na práci po domácku. Tak tomu bylo v Anglii od r. 1891. Podle Schwiedlanda: Kleingewerbe und Hausindustrie II-420 vyžadovala se tam především po zákonu registrace domáckých pracovníků, dále ručení majitelů domů a zaměstnavatelů za to, že domácká práce požívá skutečně zákonné ochrany. Tím totiž, že majitel domu nedovolí, aby se v jeho bytech, snad těsných a nezdravých, prováděla domácká práce, že zaměstnavatelé spíše se odhodlají k systému továrnímu, kdežto jinak jest pro ně domácká výroba výnosnější: ušetříť na zřizování místností továrních, režie s jich udržováním a vydržováním, nákladů na sociální pojištění a sociální břemena vůbec a pod.
*) Podle zpráv vydávaných svého času rak. ústřed. stat. komisí z roku 1902 činil počet podniků, v nichž byly zaměstnány osoby po domácku pracující, v Čechách (data z Moravy a Slezska — počítána dohromady — uvedena v závorkách) celkem 149638 (41596) s celkovým počtem zaměstnaných osob 203203 (58421); z toho počtu pracovalo podniků s jednou osobou 115716 (30464); tak zvaných rodinných podniků s 2 nebo více osobami (rod. příslušníky) bylo 30228 (9632) se 75367 (23815) osobami. Podniků domáckých, které zabývaly se výrobou prvotní, byly 2 (—) s 5 osobami; podniků zabývajících se výrobou v kamenech, zeminách, hlíně a skle bylo celkem 2806 (2) se 6940 (5) osobami, z čehož připadalo na obvod liberecké obchodní a živnostenské komory podniků 2757 se 6809 osobami; podniků, které se zabývaly zpracováním kovů, bylo 563 (24) s 1359 (59) osobami; podniků zabývajících se výrobky dřevěnými, proutěnými, soustružnickými a řezbářskými, bylo 2440 (599) se 6851 (1541) osobami; podniků textilních 22035 (6564) s 54557 (16217) osobami; podniku oděvních a ozdobnických 1906 (2365) s 4421 (5793) osobami; podniků chemických 2 (1) se 4 (2) osobami.
*) Bohdá, tomuto nedostatku bude snad u nás odpomoženo. Státní úřad statistický zavádí rozsáhlou akci o sčítána závodů a při této příležitosti klade zvláštní důraz na zjištění i počtu domáckých dělníků, druhu domácí výroby a výrobních místností. Na zatímní jednotlivé výsledky této akce bylo námi příležitostně poukázáno.

Citace:

LUKÁŠ, Josef. Domácká výroba.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 31-48, 137-146, 277-282.