České rukopisy právnické v Národní knihovně ve Vídni.

(Zpráva o výzkumu.)
Dr. František Čáda. (Praha).
(Vymezení úkolu.) Z úkolu nepochybně nejdůležitějších v právní historii naší po převratu jest vydání, eventuelně revise již vydaných právních pramenů se stanoviska moderní techniky ediční. Úkol tento nelze zmoci bez přípravných prací zejména bez podrobných popisů jednotlivých knihoven a archivů, kde tyto prameny v originálech jsou uloženy. Tyto práce ovšem nejsou nikterak snadné, jednak proto, že nemáme dosud provedenu kritiku většiny našich právních pramenů, jednak že nemáme vůbec skoro inventářů a katalogů knihoven a archivů kromě několika čestných, avšak nečetných výjimek jako Truhlářových prací o rukopisech pražské knihovny universitní, Čelakovského soupisů a to zejm. pražského archivu městského. Podlahových soupisů metropolitní knihovny a archivu a pod. Kromě toho rozpadnutím Rakousko-Uherska ztížil se značně přístup do ústavů do převratu nalézajících se v jediné říši a nepříznivé rozhodnutí mírových smluv, jež nám v mnoha případech nepřiznaly práv požadovati tyto rukopisy pro náš stát, jen práci ještě zkomplikovalo. Podle mezistátních smluv ujednaných mezi námi a Rakouskem podařilo se sice dosáhnouti vrácení některých rukopisů jako zejména z Dvorního a státního archivu vídeňského, ale z rukopisného oddělení Národní knihovny (býv. dvorní) nedostalo se nám ničeho.1
A právě v těchto sbírkách zcela jedinečných je soustředěno obrovské bohatství právnických rukopisů českých. Bylo tedy nutno k těmto fondům přihlédnouti, máme-li vůbec kdy se zdarem přikročiti k edicím českých pramenů právnických. Dosud máme v naší literatuře pouze jediný stručný soupis těchto rukopisů. Je to z r. 1842 pocházející a Václavem Hankou pořízený »Přehled pramenů právních v Čechách«, jenž vyšel v Pojednáních Učené Společnosti (řada 5., svazek 2.. str. 151—186). Že tento popis nejen jest nyní již nevyhovující, ačkoliv v mnoha případech zůstává podnes jedinou informativní pomůckou, nýbrž i nedostačuje, poněvadž si nevšímá rukopisu po stránce diplomatické (zvl. vnějších znaku, skladby, provenience), dosvědčuje i ta okolnost, že z celého vpravdě světového pokladu rukopisného Národní knihovny vídeňské popisuje pouze rukopis jediný, protože Hanka pravděpodobně ani neměl úmyslu k rukopisům vídeňským přihlížeti, kdežto celkový počet jejich lze odhadnouti okrouhle k dvěma stům. Je tedy nutnost řádného soupisu nesporna.
Než i po jiné stránce vystupuje zřejmě potřeba takovéto práce. Rukopisům Národní knihovny dostali se poměrně velmi pečlivého popisu ve známém, nyní již desítisvazkovém (bez dodatků) díle »Tabulae codicum manu scriptorum praeter graecos et orientales in bibliotheca Palatina Vindobonensi asservatorum«, jež vydávala od r. 1861 vídeňská Akademie věd. Tímto dílem byly také nahrazeny starší práce zejména Denisova, Lambeciova a t. d. a rukopisům samým dostalo se jednotné signatury. .Avšak tyto všechny soupisy nikterak neuspokojují, pokud jde o rukopisy právnické a české zvláště, které byly popsány velmi nedokonale jak po stránce jazykové, tak zejména však co do obsahu. Množství rukopisů a jejich části bylo zařazeno pod mylná hesla, incipity a explicity, pokud vůbec byly udávány, jsou přepsány často chybně a nadto pro početně velikou massu všech rukopisů (nyní již přes 19 500) nevalně, zejména pokud jde o naše právnické a české rukopisy, sestavené rejstříky znesnadňují i přehled. Je tedy zřejma potřeba takovýchto separátních popusů, jež se zdůvodňuje ještě tím, že v popis bude možno pojmouti všechny rukopisy české právnické i z dob novějších jako spisy právnických spisovatelů z 18. a 19. stol., jež pravděpodobně buď nikdy, neb jen zcela výjimečně by mohly býti vydány. V tomto případě pak zastoupí popis edici a bude jedinou orientační pomůckou badatelovou po literatuře právnické v době novější. Také skutečně již Hermenegild Jireček pracuje svůj »Právnický život v Čechách a na Moravě v tisícileté době«, použil hojně tohoto materiálu v Národní knihovně a tu seskupená látka jest i svědectvím neméně cenného obsahu rukopisného oddělení Národní Knihovny ve Vídni.
(Metoda a soupisu.) Nedostatky dosavadního popisu vymezují již částečně také i program popisu nového, pokud je má doplniti a opraviti. Avšak je nutné míti na paměti, že soupis českých právnických rukopisů v Národní knihovně ve Vídni je pouze zlomkem, byť velmi značným všech bohemik tuto uložených. Proto soupisná práce musí míti zřetel k tomuto celkovému úkolu a musí si všímati i těch značek a okolností na jednotlivých rukopisech, jež snad přímo pro právního historika významu nemají. Tak je tomu zejména, pokud jde o stanovení provenience rukopisu, jeho vzniku, zdobení a pod. Pouze tu výjimku lze připustiti, aby v rozpisu textu části, jež nejsou právnické, byly tyto buď vůbec vynechány, nebo jen stručně naznačen jejich obsah s vynecháním incipitů a explicitů, které naproti tomu u částí právnických je nutno uvésti podrobně tak, aby z nich pokud je to možno, bylo lze poznali obsah rukopisu a zda a jak daleko rukopis je dopsán. Tato vada se totiž při dosavadních popisech dosti často vyskytuje, že při českých rukopisech právnických si jejich vydavatelé usnadnili práci jejich vynecháním, ovšem na vrub náš, že nelze nyní z popisu seznati, zda jejich stanovení bylo správné a zda rukopis je úplný či nikoliv. Avšak i popisy znaků, jež snad přímo nezajímají právního historika. mohou býti velmi důležité, neboť je možno z nich poznali zvláště prevenienci rukopisu a poněvadž, sbírka rukopisů při Národní Knihovně povstala částečně vybráním rukopisů z mnoha českých úřadů habsburským centralismem zrušených, mohou nás vésti k rekonstrukci archivů a příručních knihoven někdejších českých úřadu a tím objasňují nám i naši správní organisaci (viz o tom níže).
Bylo by snad možno namítnouti, že nemá býti prováděn soupis rukopisu pouze právnických, když tyto patří v souhrn všech bohemik v knihovně uložených. Avšak počet všech bohemik v tomto oddělcní lze podle šetření provedených československým ministerstvem školství a národní osvěty po převratu při reparačních pracích pro spisovou rozluku odhadnouti na několik tisíců a není ledy nejen vůbec možno jednotlivci zmoci celý úkol popisu všech bohemik v rukopisném oddělení, nýbrž i právnické rukopisy tvoří samy pro sebe určité oddělené fondy jak se sem dostaly při zániku českých úřadů. Pokud pak jde o vymezení pojmu, co máme pokládali za právnický rukopis, lze říci, že má se popisovati každý manuskript, který má vztah k právním dějinám českým. Pokud se týče vymezení pojmu bohemik«, použijeme toho způsobu, jak nyní je obvyklý, že v soupis přijmeme všechny právnické rukopisy nejen psané česky, nýbrž i rukopisy psané jiným jazykem, jestliže se dotýkají právní historií na území českého státu (tak na př. č. 15 017 obsahující z r. 1720 práci Příleckého, advokáta trenčínského, o právu procesním a Jana Csiby »Stylus actionum« a j. práce z Trnavy).
Pro obvyklý zmíněný celkový počet všech rukopisů v Národní knihovně ve Vídni není možno všechny prohlíželi po řadě za sebou a je tedy nezbytno spokojit se s výběrem podle dosavadních soupisů.2 Avšak »Tabulae codicum« po této stránce jsou úplně spolehlivé a bezpečné a je tudíž nutno jen vybrati z nich všechny rukopisy, jež podle jejich údajů patří do vytčeného úkolu a samozřejmě rozšířili hledání i na ty, jež by se mohly v soupis zařadili. Kontrolu provádíme jednak vzájemným srovnáním, protože mnoho rukopisů odkazuje na jiné na pr. dřívějšími signaturami, a dále literaturou. Je ovšem sporno a sporno zůstane, zda v soupis českých právnických rukopisů mají býti zařazeny i prameny cizí, pokud se dotýkají naší právní historie, jako je tomu na př. při Zlaté Bulle, avšak v těchto případech omezujeme se, aby bylo vyhověno požadavkům badatelů, aspoň na stručnou registraci.
Je přirozeno, že nelze při popisu prováděti kritiku textovou v tom smyslu, jak jsme jí zvykli při edicích. Soupis nemůže nahrazovali vydání a s tohoto hlediska zůstane i po soupisu volné pole práci vydavatelů. Nejdůležitější úkol soupisu zvláště v rukopisném oddělení Národní knihovny ve Vídni jest podrobným katalogem českých právnických rukopisů opatřiti badateli klíč k tomuto fondu.
(Výsledky výzkumu.) Celkový počet v soupis dosud zahrnutých rukopisu jest 220. Počet tento ovšem není nezměnitelný před definitivním zpracováním soupisu a jsou v něm pojaty také manuskripty, které přímo nejsou právnické aneb české, jak výše byla o nich učiněna zmínka. Avšak i tak je dostatečně charakteristický pro veliké množství českých právnických rukopisu v Národní knihovně uložených, jež může směle býti řazena po léto stránce vedle našich knihoven domácích.
Mnohem důležitější je však obsah těchto rukopisů. Lze sice ztěží nalézti nějakého bezpečného dělítka, protože velmi často v jednom a témže svazku jsou soustředěny rukopisy různého obsahu a proto po stránce obsahové je možno poukázali jen na největší skupiny.3
Především rukopisné oddělení Národní Knihovny chová množství rukopisů, jež bychom mohli označili jako sbírky předpisů právních knih. Některé z nich obsahují pouze jedinou práci. Jiné však shrnují řadu právních pramenů, ukazujíce tak jasně, že sloužily kdysi jako příručka administrační. Z nich sluší se zmíniti o nádherném rukopise horních práv Václavových z konce 14. až počátku 15. stol. (č. 2264), jemuž odpovídají jiné, skoro stejně staré, avšak mnohem prostší (č. 5084, 13 388, 13 753. 15 302). Horního práva týká se též rukopis porovnání o hory z r. 1517 (opis potvrzení 1575 z 1713 č. 14 280), horní právo jáchymovské z 1589 (č. 14 525) a formuláře písaře Jakuba Brodského z Hor Kutných z 1565 (č. 14 818). Dále je tu řada rukopisu, v nichž jsou obsaženy teksty »Výkladu na právo« od Ondřeje z Dubé, Knihy Rožmberské. Řádu práva zemského, Majestatis Carolina a p., často spolu s pozdějšími nálezy (č. 3263. 3453, 3454. 3464, 5281, 5293, 18758 15302). K nim se pojí rukopisy městských práv jako I. ř. Soběslavských, dále překladů Sachsenspieglu a Schwabenspieglu, nálezů a pod. Z nich je možno zejména upozornili na Liber sententiarum Brunensium (z pol. 15. stol. č. 12 472. z 16. č. 14 446, jiný z 17. stol. 7684). na nálezy a práva litoměřická (13 143), práva magdeburská a Liber distinctio num užívaný v Olomouci v 15-16. stol. (č. 14 869), práva města Budyšína (č. 13 540), pojednání o městských právech ašských z poč. 19. stol. (č. 15 200-10), a kromě nich mnoho konfirmací, obnovení práv, překladů a pod. (č. 8089, 12 648, 12 663, 14 819, 14824, 15 314, 15 319). Dále jsou tu zachována akta dědického sbratření mezi Ferdinandem 1. a kurfirstem saským z 1557 (č. 14 093) a o rozdělení dědictví mezi Rudolfem H. a bratřími (č. 14 636), listiny týkající se inkorporace Slezska k Čechám (č. 13 590), nechybí však ani Devatery knihy Všehrdovy v 2. recensi (opis po 1552 č. 7696) a pokud jde o rukopis práce Menšíka z Menštejna o soudu mezním, je to snad exemplář podaný Rudolfovy (č. 7630). Ze znamenitých památek cechovních lze připomenouti již vydanou knihu bratrstva zlatnického pražského z 1324 (č. 15 016). Samostatnou skupinu tvoří korunovační řády české, které jednak obsaženy jsou v jiných sbírkách (na př. č. 3454), jednak tvoří svazky pro sebe uzavřené (č. 556, 581, 619, 7249, 7994, 8144, 8490). K lennímu právu se také vztahuje několik rukopisu (č. 3485, 7589, 8898).
Další skupinou je možno charakterisovati jako výpisky ze Zemských desk a rejstříky a knihy k nim pomocné (č. 3483, 5106, brněnské půhonné č. 7682, 13 745, 14 397). Dále je tu řada aktů o sněmovních jednáních a mezi nimi zejména často přichází jako stejný typ synopsis sněmu od dob nejstarších (srov. č. 12 988, 13 629, 13 718, 14 176, 14 626).
K nim se pojí množství opisů zemských zřízení, jejich překladů do němčiny z nejrůznějších dob, z těchto rukopisů nejméně snad významných sluší upozorniti na opis ZZ moravského z 1604 (č. 7658), akta moravského sněmu z 1736 (č. 8394), rozklad proporcí daňových mezi změnami českými a rakouskými (č. 7976) a pro zajímavost též na opis ZZ vladislavského z 19. stol., jehož titulní list je psán rukou V. Hanky a není vyloučeno, že pochází z jeho sbírky (č. 14 558). Kromě toho je tu opis Opolsko-ratibořských zemských privilegií z 1561 (č. 9261), zemských zřízení Nisského z 1549 (č. 8976), konfirmace slezských privilegií z 16. stol. (č. 9008 a 8977), t. zv. Matricula jurisdictionis episcopalis Misnensis z 1346 (opis z 1730 č. 9091), tři rukopisy týkající se apelačního soudu pražského a to jednak instrukce Ferdinanda III. z 1644 (č. 8696 a 14 450) a jednak jednací řád téhož z 1643 (č. 8061), a zlomek registratury z 1674 až 1690 (č. 14 680) se seznamem úředníků (č. 13 630), vedle podružnějších zlomků jako generálního mandátu Karla IV. řemeslníkům českým z 1732 (č. 7749) a torsa zápisu o legitimaci nemanželských dětí na Moravě z 1410 (na přídeští č. 1288).
Zvláštní skupinou tvoří rukopisy týkající se dějin hospodářských. Jsou to soupisy dívek, kolik platí které panství dávek a které statky vyly konfiskovány po povstání bělohorském (na př. 12 641, 13 638, 13 907, 14 150, 14 573, 14 579, 14 580, 14 793, 14 796), dále řady opisů katastrů panství ze severních Čech zejména Dubé, Jestřebic, Vidimi, Kokořina, a pod. (č. 14 574, 14 575, 14 581 - 14 585, 14 587- 14 598) a hospodářské instrukce panství Vlčic z r. 1642 (č. 10 937) a Mnichova Hradiště z 1750 (č. 12 623).
Rukopisné oddělení Národní knihovny je zvláště však bohaté množstvím rukopisných pojednání o českém právu a českých právních poměrech. Jsou to ovšem většinou práce stol. 18., ale právě proto, že se jim nedostalo tisku, je důležitý jejich soupis také po stránce bibliografické. Vedle nevelké pojednání Taulova z Rosenthalu o Zemských deskách českých (alleg. č. 3483) sluší z mnohých upozorniti na Šlikův katalog německých říšských lén v král. čes. z r. 1549 (č. 7549), pojednání známého kameralisty Borschka o správě Čech (č. 7903) jehož soupis všech prací nalézáme v jiném rukopise (č. 7592), dále devítisvazkové dílo jiného kameralisty Kittlitze o administrativě Čech (č. 8385-8393), kromě toho téhož zkrácené pojednání (č. 4752), a pokus o systematické zpracování českého práva podle usnesení sněmovních (č. 14 179 až 14 181). Separátně tu vystupují ve formě dobrých zdání Matouše z Chlumčan o privilegiích král. čes. pro král. Vladislava (č. 8104), dále práce Jiřího Rennera o dědickém právu nástupnickém pro arcivévodu Ferdinanda (č. 8452), J. A. Mayera de Crusiano obrana kurfiřtského hlasu Marie Teresie jako české královny (č. 8412**), Ph. Limbachera dissertace o nástupnickém právu habsburském (č. 7940), a Beata Widmanna vypočtení královských práv Ferdinanda I. k Uhrám (č. 8498). Kromě těchto prací jsou tu práce Petra Illicina rozbor tolerančních zákonů pro náboženství luterské (č. 11 623, , 11 624), Jakuba Schickfusza a Christ. Seidla o právu ve Slezsku (č. 12 610), dále v několika opisech práce statistika J. sv. p. Herrmanna o Čechách (s podpisem č. 13 973-4, anonym. č.14 124-5), Jos. Luksche Lexikon nejdůležitějších moravských a sleských zákonů (č. 14 317), K. Puze zpráva, jak se osvědčil katastr josefský (č. 14 131) a zmíněná již práce trenčínského Příleckého a Číby z Trnavy (č. 15 017). Konečně jsou tu zachovány opisy universitních resp. fakultních přednášek Neumanna z Puchholtze (č. 13 729). A. Hanela z Olomouce o církevním právu (č. 11 620) a známého: Azzoniho o českém právu (č. 14 974) a ještě několik anonymních prací jako Manuductio ad praxim Bohemicam (č. 11 994), kvestie o českém hlasu kurfiřstkém z r. 1616 (č. 8584), kromě řady menších prací, což, v celku představuje zajisté, skutečný poklad pro nejstarší literaturu, právních dějin českých.
Z rukopisů týkajících se našich českých právních poměrů církevních lze uvésti četné synodální statuty již, pro nejstarší doby (č. 537, 4557, 11 833, 15 439), i když nevzpomeneme ustanovení o lichvě (na př. 4546, 4749) a universitě pražské (4937).
Máme tu však uloženy i zlomky některých archivů, jež pro právní historii českou jsou velice důležity. Sluší vzpomenouti především. již zmíněné registratury apelačního soudu (č. 14 680), dále původu pražského protokol purkmistrů pražských z let 1528-1533 (č. 13 315) a registra peněžitá příjmů důchodů obecních Menšího města Pražského z r.. 1619 (č. 14 804), různá akta města Chomutova (č. 14 025, 14 048), z nichž zvláště jsou tu registra příjmů obecních 1621-2 (č. 14 088; a konečně veliký zbytek registratury soudní: města Mladé Boleslavi z 2. pol. stol. 16. s některými akty. až ze stol. 18. (č. 14 036-9, 15 190-2).
Ke konci je nutno se zmíniti i o rukopisech sice nečeských, avšak přece historie naší se dotýkajících. Z říšskoněmeckých je to hlavně celá sbírka rukopisů. Zlaté Bully latinsky i německy (č. 2820, 2873, 2949, 3036, 3154, 3369, 3491, 4948, 5125, 5128, 5346, 8065, 9780, 15 435), z rakouských pak opis dvou německých privilejí Karla IV. z 1361 (č. 8210) a lovčí právo s instrukcemi pro lovčí úředníky Maxmiliána II. z r. 1575, které je sice dáno v Praze a pochází pravděpodobně z české kanceláře, ale je určeno pro Dolní Rakousy (č. 8725*).
Nelze ovšem ani zdaleka vypočísti všechny rukopisy a jejich obsah, což musí býti vyhrazeno podrobnému soupisu, který by nadto kontroloval, co a kde bylo vydáno a po př.: i jakou metodou. Ale jistě i tento stručný nástin poučí o bohatství sbírek rukopisného oddělení a jeho důležitosti pro naše české právní prameny.
K této důležitosti obsahové přistupuje však i nutnost poznati tyto rukopisy po stránce jejich provenience, čili. jak a odkud přišly do sbírek Národní Knihovny ve Vídni.; Jen nepatrný zlomek z nich byl získán koupěmi a dary, zejména v novější době, ve stol. 19. (na př. č. 9008, 15 319). K nim bylo by i přiřaditi opisy přednášek a pod. a skoro všech na pojednání od určitých osob, pokud snad nebyla již v .jiné knihovně před tím. Určiti tuto provenienci je velmi obtížno, ale někdy dosti jasně se jí dopátráme.
Mnohem nesnadnější jest zjistiti provenienci rukopisu ostatních. Tu pak musíme použíti všech metod v diplomatice, obvyklých, zvláště porovnávati staré signatury, vazby a pod.... abychom se aspoň přibližných výsledku dopátrali: Některé fondy jsou mezi českými právnickými rukopisy velmi četně zastoupeny. Tak velmi mnoho hospodářských rukopisů přišlo do Národní knihovny z majetku řádu Německých Rytířů (č. 14 131, 14 150, 14 590-3, 14 793, 14 796, 14 819, 14 824, 15 314) a ze sbírky (knihovny?) Emanuela Ferdinanda, »kammerbuchhaltera v Praze (č. 12 623, 12 604, 12 641, 12 936,12 988, 13 315, 13 463, 13 469, 13 638, 13 718, 14 724). Z patrimoniálních registratur českých rozmnožily sbírky tyto registratura statku Vidimi, Dubé a Nového Berštejna (srov. čís. výše) a z Vlčic na Královéhradecku (tamtéž). Již výše byla řeč o zbytcích archivů a je možno proto jen opakovati, že jsou tu zbytky archivu chomutovského, mladoboleslavského a dva kusy, které by příslušely do městského archivu pražského (viz čís. výše). Zároveň však musí býti doplněny tyto údaje, že z registratury apelačního soudu jsou tu asi čtyři rukopisy (č. 13 630, 14 391, 14 450, 14 680), pak z úřadu rentmistrovského jeden (č. 14 110) a rovněž tak pravděpodobně z Hořovic (č.13 753) a z Lokte (č. 7589*). Kromě těchto zbytků archivů nalézáme tu několik rukopisů, o nichž prozatím podle signatur dosti neurčitých nelze říci bezpečně, jsou-li snad původem z registratury zemského soudu českého či odjinud (č. 8061?, 8696?, 13 745, 14 176, 14 397 a j.) Z české kanceláře pochází snad též rukopis o loveckém právu (č. 8725).
Množství právnických rukopisů českých přešlo do Národní knihovny z knihoven klášterních. Tak z Ambrasu několik velmi vzácných (na př. 2264, 3263, 7696 a z pražské jesuitské koleje také několik (č. 7749, 8144, 8444?), z nějakého kláštera jesuitského v Kladsku pojednání o církevním právu ve Slezsku (č.11 994), od Kartusiánů v Brně jiný rukopis (č. 7684) a též z vídeňských klášterů dostalo se senu něco manuskriptů jako od Bosáků (č. 9261), od Augustiniánů (č. 7663) a pod. Ze soukromých knihoven je se možno příkladem zmíniti o knihovně Jana st. z Lobkovic (č. 13 758), slezského právníka Jindř. Amadea Machnického (č. 12 610), Jana Mich. Crepina (č. 13 640) a pod. Vedle těchto však zůstává veliká massa rukopisů, jichž původ nelze ihned bezpečně zjistiti. Bude nutno ovšem postupovati vždy opatrně, neboť leckdy i nepatrný znak může nám odkrýti provenienci rukopisu (tak na př. u č. 3491 zachován je na přídeští zlomek původu olomouckého, bude nutno zjistiti, zda i rukopis sám je původu téhož). Při tom zajisté již nyní vystupují některé okolnosti velmi zajímavé jako, jak poměrně málo nalézáme rukopisů původu moravského proti českému a pod.
Celý úkol stanoviti provenienci našich právních rukopisů je však pouze zlomkem v otázce provenience všech bohemik v Národní knihovně ve Vídni. Také jistě přinese mnoho srovnání těchto rukopisů právnických s manuskripty uloženými v jiných archivech a knihovnách, což dosud bylo možno provésti jen nahodile (jako u č. 7682, jež odpovídá rkpu Zems. archivu v Brně č. 340) a zejména srovnání s rukopisy ve Státním a dvorním archivu ve Vídni (nebo s těmi, jež nám odtud byly vráceny). Ale jistě i to, co v tomto náčrtku bylo na příkladech ukázáno, poskytne mnoho nového z historie naší správy a přičteme-li k tomu ještě nesmírné bohatství po stránce obsahové, vynikne jasně důležitost studia rukopisů Národní knihovny ve Vídni do všech podrobností, jež samozřejmé musí býti vyhrazeny vlastnímu zpracování jejich soupisu.

Srov. k t. zejm. čl. dra J. Opočenského »Archivní úmluva republiky Československé s republikou Rakouskou« v Čas. Archivní Školy sv. 1. 1923. 51 ns. a v témže ročníku i zprávy o spisové rozluce vídeňské (viz rejstřík). Kromě toho o spisové rozluce srov. 1 Zprávy Čes. Zem. Archivu 6. 1925.
Podobného způsobu při výběru použil na př. J. V. Šimák (Bohemica v Lipsku, Histor, Archiv Čes. Akademie č. 29. 1907), ačkoliv tu musil počítati s risikem, jež v Národní knihovně je sníženo na míru nejmenší.
Pracoval jsem na soupisu českých právních rukopisu v rukopisném oddělení Národní Knihovny ve Vídni v září 1924 a v říjnu 1925. Vzdávám díky zejm. šéfu kulturně-historické komise při čsl. vyslanectví ve Vídni zems. archiváři doc. dr. Vlád. Klecandovi a archiváři ministerstva zahraničí dr. J. Opočenskému za usnadnění přístupu do knihovny Národní, za veškerou ochotu pří studiu řediteli rukopisného oddělení dr. O Smitalovi. Zejména velkým díkem jsem zavázán stát. archiváři v ministerstvu školství dr. J. Morávkovi za svolení, abych mohl nahlédnouti do výpisků o bohemikách N. K. pořízených ministerstvem školství. Těmito výpisy kontroloval jsem jednak svou práci z r. 1924 a jednak připlavil si na jejich podkladě materiál pro studium letošního roku.

Citace:

České rukopisy právnické v Národní knihovně ve Vídni. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1926, svazek/ročník 7, s. 80-88.